KANDAR se objevili, jak se říká, z ničeho nic. Jak jste se vlastně dali dohromady?
Kuba: Kapela začala vznikat na jaře roku 2015, po mém nástupu jako pomocného kytaristy kapely SPACE HAMSTER, kde jsem se setkal s bubeníkem Denisem (MINCING FURY, ex-GENITAL DESTRUCTION). Tam jsme zjistili, že máme podobnou zálibu v grindcoru, crustu a jemu podobných stylech a začali jsme se bavit o společném projektu jen tak pro radost. A taky lásku k alkoholu (úsměv). Když jsme však začali tvořit první skladby, zjistili jsme, že by byla škoda to neukázat světu. Nejdřív ve třech i s Topim, ale časem nám stejně začal chybět ten brumla se čtyřma strunama (úsměv).
Denis: Po návratu z neskutečné party ve Vídni, kde jsme jednu sobotu hráli s MINCING FURY, jsme se dohoukali na neděli s Kubou, že si půjdem zajamovat na zkušebnu a kdo by to byl řek, hned ten den jsme měli 2 songy s pracovními názvy podle rakouských piv, které jsme u toho pili. Hned jsme si to nahráli na mobil a říkali si, že by to mohl být správnej DeKubitus (smích). Následně probíhaly další podobné jam sessiony a po čtyřech nebo pěti hotových válech jsme oslovili Topiho a kapelka byla (tehdy) kompletní. Když jsme si po několika koncertech řekli, že je to bez basy suchý jak vagina přestárlé velbloudice, tak se zjevil Martin a po celonoční pijatyce se k nám přidal.
Zpočátku jste tedy byli jen dva, postupně jste přibrali další dva členy - jaká je tedy sestava, která nahrála debut? Někteří členové jsou, dá se říci, profláklí, ale někteří až tak ne...
Kuba: O mně se toho obecně moc neví, vrátit se ke kytaře bylo rozhodnutí, které jsem učinil někdy před čtyřmi lety. Pak jsem podal inzerát a ozval se mi brněnský SLAYER revival, což byla pro mě obrovská škola. Během těch let od roku 2012 jsem prošel relativně pestrou škálou kapel. Teď se však moje „kariéra“ ustálila především v kapelách SOMNUS AETERNUS (doom metal) a KANDAR. Tyhle věci jsou pro mě momentálně asi nejpodstatnějšími. Sem tam beru i nějakou hostovačku, když je potřeba. Naposledy jsem se mihnul na dvou koncertech s FORGOTTEN SILENCE, což byl pro mě neuvěřitelný zážitek.
Martin: Ja som sa venoval gitare skoro od detstva, k čomu ma viedla moja mama, ktora miluje hudbu, hlavne starý rock’n’roll a hard rock. V puberte sa objavili prvé pokusy v kapele v garáži. Na Slovensku som si prešiel roznymi kapelami od punkrocku cez hardcore až deathcore. Snom bolo jednoznačne hrať grindcore a ten sa mi splnil v podobe kapely KANDAR, kde som presedlal z gitary na basu a neskutočne ma to bavi.
Topi: 37 let, PIGSTY, MINCING FURY dříve, nyní SPINELESS FUCKERS a KANDAR. Svoje hrdelní houkání provozuji zhruba od 13 let, což už nějakej pátek je a doufám, že hrdélko bude ještě sloužiti i nadále.
Denis: Tak abych nebyl pozadu, též něco dodám. Ke hře na bicí jsem se dostal v dětství, ale ke hře na soupravu jako takovou jsem se dostal až někdy před sedmi lety a to rovnou s jednou zapomenutou kapelkou (děs) ANÁLNÍ VÝTOK, kterou nedoporučuji hledat, začátky jsou těžké. Dále to jen vzkvétalo: GENITAL DESTRUCTION (RIP), SPACE HAMSTER, MINCING FURY a po seznámení s Kubou (ve SPACE HAMSTER) jsem se dopracoval k práci na mé (naší) hudební ideji, kterou se spolu s osazenstvem KANDARU snažíme provozovat v plné palbě.
Hrajete grind, takže asi posloucháte hlavně tenhle žánr. Nebo posloucháte i jinou muziku? Jaké jsou vaše oblíbené kapely?
Kuba: Já osobně teda zobu snad ze všech žánrů, které existují, a to včetně občasné elektroniky. Pro co jsem nikdy nenašel zalíbení a nedokázal v tom najít žádnou motivaci, to byl vždycky hip hop, a to kteréhokoliv zaměření a sebevíc UG stylu.
Martin: Gitarová hudba je krásna a nebráníme sa žiadnemu žánru. Ja mam najradšej staré kapely. Na grindovej scéne su vzormi kapely ako BRUTAL TRUTH, REGURGITATE, AGATHOCLES, GRUESOME STUFF RELISH, HAEMORRHAGE, ROTTEN SOUND, MAGRUDERGRINDER, THE KILL a pod.
Topi: To bych mohl jmenovat čtyři dny a čtyři noci, zkrátka jakákoliv hudba (zvuky), která mě dokáže něčím oslovit.
Denis: Jsme absolutně open-minded vůči všem žánrům a žádní kvalitní interpreti nám nemůžou utrhnout uši (úsměv).
Když se v internetovém vyhledávači zadá slovo „kandar“, vyskočí nejdřív odkaz na váš Bandzone a pak řada stránek se zavíracími noži. Ale podle nože jste se asi nepojmenovali...
Kuba: Co se týče názvu, měli jsme pracovní název, po nástupu Topiho, kterého se nám podařilo naší tvorbou oslovit, však přišla k ruce naše společná záliba v hororech a Topi pak přišel s konceptem hororových motivů v textech a zároveň s názvem KANDAR, což je hrad z kultovního hororu Evil Dead, kde se našel Necronomicon – Kniha mrtvých, která může v podstatě za všechny události, které se ve filmu odehrávají. Jsme hororoví úchyláci, máme rádi, když hudba tlačí, ale přitom se to snažíme brát s nadhledem.
Když jsme u těch hororů - jste fanoušci těch starých, možná trochu naivních, nebo dáváte přednost moderním záležitostem plným digitálních efektů? Já až takovým znalcem hororů nejsem, sotva bych jich vyjmenoval deset, které mě nějak oslovily a baví mě, a vesměs jde o samé staré filmy typu Věc, Devátá brána, Ospalá díra, Frankenstein (s Kennethem Branaghem) nebo Drákula (s Gary Oldmanem). Kouzlo mají i ty prastaré černobílé s Belou Lugosim a německá expresionistická škola. Co musí mít ten správný horor, aby vás oslovil natolik, že mu věnujete song?
Kuba: Za mě obecně většina moderních hororů za moc nestojí. Nemají nápad, scénaře tupý jak mrtvá koza a herecký výkony katastrofální. Nemluvě o tom, že je dneska zasraná doba remaků, tak jde většinou akorát o přetočenou klasiku tak, aby se líbila dnešnímu průměrnýmu konzumentovi, čest výjimkám.
Z toho asi docela jasně vyplývá, že radši sáhnu po něčem starším, kde je vymakaná maskérská práce a atmosféra. Pravda je totiž taková, že takový ty skutečný béčka neměly bůhvíjaké herecké výkony, ale režisér byl zpravidla takový masér, že tyhle nedostatky vynahradil svým vytříbeným stylem a citem pro atmosféru. A co u hororů oceňuju? To je otázka, co zrovna od toho filmu chci. Někdy se prostě chci podívat na gore prasárnu, při který cáká krev všemi směry, někdy mám náladu na něco mrazivě atmosférického... Je to stejné jako s normálními filmy či hudbou. A co musí mít ten správný horor? Tak jednotlivé příběhy si vybíral Topi, vycházel především z atmosféry skladby a velmi často z vnuknutí. V rámci prvního alba jsme to konceptově moc neuzavírali do nějakého rámce, ale z většiny jde především o staré horory a často docela úchylárny.
Kde jste nahrávku pořizovali?
Kuba: Nahrávka vznikala v naprosto pohodových podmínkách ve vyškovském studiu Davos u Otyna, bývalého tlučmistra PIGSTY, či současného člena hvězdných HELLYUM. Nahrávání šlo jako na drátkách během jednoho víkendu a i při tom záhulu jsme si stihli užít i spoustu srandy a nějaké to pivo taky padlo. (úsměv)
Jak jste se dostali k vydavatelství Bizarre Leprous? Zkoušeli jste i někoho jiného, nebo jste to rovnou „upekli“ s Romanem?
Kuba: S naší vydavatelskou firmou... no, zpočátku jsme nejdřív tak různě zkoušeli, kdo by to byl třeba ochoten nějak vydat. Ale nakonec jsme měli štěstí, že naše hudba zaujala Romana z Bizarre Leprous Prods., a debut „Groovy“ se nám rozhodl vydat. Za to mu patří ohromné díky.
Martin: Akonáhle mal Roman o KANDAR záujem, tak sme už iné vydavatelstvá ani neskúšali. Bizarre Leprous je záruka super ľudí, propagácie a šírenia muziky do celého sveta...
A v jakém nákladu CD vyšlo?
Martin: Vyšlo v náklade 300 kusov a po prvom mesiaci to vyzerá s predajom výborne, takže sme pripravení na prípadný dolis.
To jsou slova, která jsou slyšet jen od zlomku kapel, většina má problém prodat 50 kusů. Myslíte si, že je v tohle směru grind prodejnější, že dejme tomu doommetalové kapely mají fanoušků mnohem méně a pak ty prodeje tak vypadají. A díky tomu, že Bizarre Leprous má jméno ve světě, část nákladu mizí i za hranicemi. Máte v tohle směru nějaké informace, jaký podíl se venku prodává a dostali jste i nějaké ohlasy (recenze) z ciziny?
Kuba: Grindcore má evidentně silnou fanouškovskou základnu, kdy se lidi nebojí kapelu podpořit koupí CD. Spousta z nich jsou fakt maniaci, kteří touhle hudbou žijí bez kompromisů. Já sám nemám moc přehled o tom, jak se to prodává do zahraničí, ale přišlo nám pár žádostí o CD na recenzi do fanzinů i webzinů. Dokonce jsem si o nás přečetl recku i v řečtině. (smích)
Ohlasy jsou jinak vesměs kladné, což je na první album podle mě skvělý. Ještě nám nikdo vyloženě neřekl, že by to byl nějaký průser, což mě těší.
Martin: Kuba ma úplnú pravdu. Grindoví fanúšikovia su blázni, vedia podporiť muziku, ktorá sa im páči a veľa z nich sú doslova zberatelia. My máme v kapele tiež takéto dva prípady. (úsměv)
Obal našeho CD nie je typický pre grindové kapely a myslím, že to ľudi aj celkom láka sa pozrieť, čo sa pod tým obrázkom skrýva. A pokial ide o to zahraničie, tak neviem presné čísla, ale podla infa je ten záujem dosť dobrý a to nás len teší. Roman sa o nás pekne stará.
Texty máte většinou v angličtině, s jednou výjimkou, která je v češtině. Proč to? A co příště?
Topi: Angličtina byla jasná volba, frázování lépe pasuje do úst, i když jeden text je v češtině a to „Šílení“, který je pocta mistru imaginace - Janu Švankmajerovi. Ostatní texty se zaobírají hororovými tématy, každá píseň = horový příběh, či postava z hororových filmů. Všichni v kapele jsme nadšení hororáři, proto padla okamžitě volba, o čem KANDAR lyricky bude. Od toho i název KANDAR. CD „Groovy“ pojednává všeobecně o hororu jako tématu takovém, zatímco nový materiál bude vyloženě koncepční a dopředu už můžu prozradit, že se pokusíme zpracovat téma legendárního zakladatele Troma studia Lloyda Kaufmana a jeho snímků v jasném názvu - Tromaville.
Obal koresponduje s textovou složkou, takže samá strašidla. (úsměv) Kdo se grafiku postaral?
Topi: Autorem loga i kreseb v bookletu je náš výborný kamarád, umělec a nadšenec do undergroundu Miroslav Zapletal (www.art-zapletal.cz). Grafická a artová stránka je zatracené důležitá. Je to něco jako když tvoříš film nebo cokoliv, co má celkový příběh. K naší hudbě jsme taky pilovali vše tak, aby to bylo kompletně spojeno v jednu ucelenou část. Je to zkrátka kapelní potomek. Takové malé Kandarátko.
Jak jste se s Mirkem domlouvali? Dostal přesné zadání, nebo jste to nechali na něm? Když měl namalované obrázky, přemýšleli jste, který dát na titulní stranu, nebo ta „tlama“ byla jako titulka jasná od začátku?
Kuba: S konceptem artu přišel tak nějak Topi, ale podíleli jsme se na něm nápady tak nějak všichni. Spolupráci s Mirkem měl pod palcem především Topinka, který za ním jezdil a za dlouhých zhulených večerů vše spolu konzultovali (úsměv). Míra měl především povolenou ruku v tom, aby ze sebe vydal talent, který má. Většina z těch maleb má nějakou předlohu, přesto je vždy Mirkem, jako správným umělcem doplněna.
Musím říct, že samotná tvorba obalu, názvů skladeb či jejich pořadí je těžce zahalena do marihuanového kouře a pivních slavností, takže už si přesně nepamatuju, jestli ta tlama byla zamýšlena hned původně. Mám takový pocit, že jsme k tomu nakonec došli nějak postupně a ve chvíli, kdy jsme viděli Mírův výsledek, bylo jasné, že to nemůže být jinak. V rámci celistvosti obalu jsme pak domysleli i další detaily, aby naše první album připomínalo Necronomicon ze všech stran.
Jak často koncertujete? Které vystoupení zatím považujete za nejpodařenější?
Kuba: Koncertů máme za sebou od loňského července něco přes desítku. Za mě mezi největší highlights patří vystoupení na letošním Antitrend Festu v Žabčicích a samozřejmě možnost zahrát si na Obscene Extreme Festivalu. Denis má rád ten první, protože nic neposral, ale v zásadě jej prosral (úsměv).
Martin: Každý koncert mal svoje čaro, ale na krst CD v Žabčicích a splnenie sna zahrať si na OEF, nám zostane vrytý do pamate navždy.
Denis: Na novou, rozjíždějící se kapelu okupujeme podia relativně často, bohužel je to náročnější, že mnohdy musíme koncerty odmítat, protože se kryjí s jinými našimi kapelami. Nejpodařenější? Rozhodně ten první, legendární. Tam jsem nic neposral (smích). Teď vážně! První koncert neproběhl, protože bubeník byl vážně zraněn (smích). Takže letošní křest na Antitrend Open-Air Fest a samozřejmě OEF!!!!
Hrajete ve víc kapelách, takže musíte koncertování ladit tak, aby všichni mohli. Máte v tomhle směru nějaká pravidla typu „kdo dřív přijde, ten dřív hraje“? Co kdyby některá kapela dostala hodně lukrativní nabídku a předtím už jiná slíbila hraní jinde?
Kuba: Základní princip je, jak říkáš, přesně to „kdo dřív přijde, ten dřív hraje“. Každopádně faktem je, že se nám prozatím zatím vyhýbá něco jako křížení koncertů. Navíc bychom rádi expandovali za hranice Brna i republiky, tudíž v září odehrajeme na nějakou dobu poslední brněnské vystoupení. Hráli jsme doma prakticky co měsíc, tak bychom se neradi okoukali.
Myslíte i na koncerty zahraničí?
Kuba: Rozhodně! Myslím, že v tomto ohledu už se na něčem pracuje...
Denis: Do budoucna.
Co chystáte do budoucna?
Kuba: No koncertovat, podporovat naše dosavadní album a expandovat. Také začínáme pracovat na nové fošně, pár rozpracovaných skladeb už se nám v šuplíku válí a až skončí dovolené a tak podobně, vrhneme se do práce naplno. Snažíme se naší muzice dát svojskou tvář a myslím, že směr, jakým se ubírají nové skladby, se zamlouvá nejen nám, ale bude fungovat i na vnímavé fanoušky.
Martin: Snažíme sa taktiež šíriť medzi ľudí náš merch v podobe tričiek, nášiviek, šiltoviek a bude toho ešte oveľa viac. Máte sa na na čo tešiť. Zasypeme scenu logom KANDAR... (úsměv)
Denis: Zahraničí.
http://bandzone.cz/kandar
www.facebook.com/kandarsicknhorrorgrindcore
