Sobota je divná a zábavná v jednom. Děje se nám to několikátou festivalovou sobotu po sobě, takže na tom něco bude. Člověku je líto, že už tohle kulturní setkání končí, i přesto, že ví, že už by stejně na víc neměl sil. Přitom to prvotní nadšení - vidět co nejvíce kapel - už řádně opadá. Takže to logicky odnášejí kapely, které by člověk za normálních okolností viděl rád, ale jaksi už se na ně nedostalo. Prostor dostává zábava a větší množství alkoholu. Takže kapel jsem pár viděl, ale nezaujaly mě natolik, aby mi na ně utkvěla nějaká výraznější vzpomínka. (Coornelus)
Sobotní otvírák patří jak jinak než zástupci z našich luhů a hájů. KEEP ON ROTTING jsou na Brutalu již pomalu etablovaná kapela a bylo to vidět i před pódiem. Oproti pátku naprosto jiná liga. Na pódiu to ale trochu hapruje. Je škoda, že české kapely neumí koncertní energii prodat do publika. Tady se snažila jen zpěvačka Dahlien, ale to je málo. Velké pódium pak kapelu neúprosně drtí. Zvuk si ze začátku trochu sedal, ale pak to hrálo vcelku obstojně. Takže jsme si mohli vychutnat kytarové kudrlinky, stejně tak jako šílenou Hanzzovu hru na škopek. Hudebně určitě povedený start do posledního festivalového dne. (Corbow)
V sobotu jsem si přivstal, abych ke snídani pojedl chutný technický pokrm od domácích KEEP ON ROTTING. S touto pěticí jsme zažili mnohé radovánky při společném turné, během něhož jsme nebyli rádi za situaci, kdy jsme hráli po těchto manících a dámě vpředu. „Gibboni“ mají totiž naprosto vytříbenou techniku, všichni jsou po všech stránkách zdatní muzikanti a není to prdel si na pódium stoupnout po nich. Ostatně to vše potvrdili také na Brutalu, kde předvedli naprosto sebevědomou show. Na to, že šlo o poslední den a půl jedenáctá není při propařených nocích úplně nejideálnější dobou, se před stageí sešlo pěkných pár desítek/stovek přihlížejících a na závěr se rozjel i menší moshpit. Nutno podotknout, že zvukově na tom KEEP ON ROTTING byli líp než mnoho kapel ve večerních hodinách. Parádní start čtvrtého festivalového dne. (Opat)
Po nezbytné kávě a nějakém tom nealkoholickém nápoji na rozjezd nás přilákali nizozemští DISAVOWED, prezentující se brutálním pojetím death metalu. Studiově mě pětice tolik nevzala, ale naživo to teda řezalo par excellence. Parádní jízda okořeněná znovu vydařeným zvukem. V čele bandy stojí Robbe Kok, který kromě perfektního vokálního výkonu, při němž střídal murmur s grindovým kvičením, působil i jako velice charismatický a zábavný frontman. Vynikající syrový brutal death! (Opat)
Vzpomínám si, jak se mi v roce 2005 dostalo do ruky album „Instinct“ maďarské mlátičky zvané EKTOMORF. V té době jsem hltal SLIPKNOT, SEPULTURU, SOULFLY a EKTOMORF mi do playlistu zapadli jako pr*el na hrnec. Zoltánův projev mi totiž více než cokoli jiného připomínal právě Maxe Cavaleru. S radostí jsem si šel po letech poslechnout své oblíbené pecky naživo. Výsledek byl bohužel velkým zklamáním. Vystoupení bylo energické, šlapavé a bylo vidět, že se do toho hoši řádně opírají. Tak kde je chyba? Když pominu neskutečně zahuhlané kytary, ze kterých se linul jednolitý zvuk, zbyly mi mé oblíbené skladby, které bohužel zahrané snad o třetinu, nebo o polovinu rychleji, absolutně ztratily jakýkoli tvar a tlak. Zoltán do toho nestíhal zpívat, jinak frázoval, vynechával některá slova, zbylá mumlal. Proč hrát všechny skladby jinak, nebo rychleji než na albu? Takovou věc odpustím třeba MUNICIPAL WASTE, u kterých to i v maximálních rychlostech šlape, ale u houpavé muziky hrané ve středních tempech to opravdu nechápu. Během setu zazněly songy jako „Outcast“, „Fuck You All“, nebo novinka „Holocaust“, bohužel všechny v rychlejším plytkém hávu. (Honza)
Sobota = slabota. Z prvních deseti kapel bych chtěl vidět jednu a kvůli ní (LOST SOCIETY) vstávat z pelechu nehodlám. Až jedenáctá parta v programu mě zajímá, HOLY MOSES, v jejichž čele stojí od roku 1981 (!!!) Sabina Classen, dnes skoro třiapadesátiletá dáma. Ale roky na Sabině (z tribuny - úsměv) nebyly vidět, po pódiu běhala jako dvacítka, hecovala diváky a přidávala úsměvy. HOLY MOSES jsou prakticky celou kariéru trochu ve stínu slavnějších německých thrashových kapel, i když v dobách „Finished with the Dogs“ měli hodně slušně našlápnuto - a hitovky z téhle desky pořád patří k žádaným. Největší mela se strhla na „Life´s Destroyer“, z tribuny to vypadalo na malý circle pit. A když Sabina „ukecala“ ochranku a pozvala na poslední song diváky na pódium, tahle na Brutalu zřídka vídaná záležitost pěkně zapadla do happy a free vystoupení; refrén se Sabinou do mikrofonu vyřvávalo několik fanoušků a koncert skončil jako nějaký mejdan. Mě to bavilo, ale je mi jasné, že HOLY MOSES můžou dneska potěšit hlavně pamětníky. (Johan)
Při zdravé mysli dáváme z tribuny HOLY MOSES, kapelu, kterou znám jen podle názvu. Thrash metal z Německa, který může zaujmout buďto pamětníky, nebo milovníky všeho starého. HOLY MOSES hráli takovej thrasho bigbít, ale užívali si to parádně, což platilo i pro leckteré fans. Třeba vedle mě sedící Johan se náležitě bavil a zpíval si údajné hity s paní zpěvačkou, která teoreticky mohla být jeho spolužačkou na základce. (úsměv) (Coornelus)
Po DISAVOWED jsme se vydali znovu vstříc stanu, neb odpolední program se nám jednoduše moc netrefil do vkusu. Vrátili jsme se medovinou posilněni na thrashové HOLY MOSES z Německa. Ti mi sice v rámci žánru přijdou spíše jako taková druhá liga (přestože si za více než 35 let existence a nespočet studiových počinů jméno udělali), naživo mě to ale bavilo hodně. V čele se Sabinou Classen, která upřímně řečeno rozhodně nevypadá na to, že už by měla přes půl století za sebou, předvedli HOLY MOSES energickou thrashovou show, plnou šlágrů, které už se mohou považovat za archivní. Největší zastoupení měla deska „Finished with the Dogs“ z roku 1987, stejně tak se hrálo z „The New Machine of Liechtenstein“. Na závěr se HM vytasili s coverem skladby „Too Drunk to Fuck“ od DEAD KENNEDYS, přičemž Sabina přizvala na pódium nějaké dvě/tři desítky fanoušků, aby si společně s kapelou zařádili. Sympatické gesto a sympatické vystoupení, i když hudebně věhlasu profláklejších žánrových kolegů HOLY MOSES asi nedosahují. (Opat)
Po zklamání, které jsem utrpěl na EKTOMORF, jsem si šel spravit chuť na MetalGate stage, kde se právě roztáčel grindcore cirkus zastoupený trojčlenkou BIRDFLESH. Kdo se s těmito Švédy někdy setkal, ví přesně, o co kráčí. (úsměv) Set plný vtipných momentů, skočných partů a grincoreových sypaček by neměl nechat nikoho v klidu postávat. Ačkoli třeba na Obscene Extreme jsou diváci na takovéto vystoupení zvyklí, přijde mi, že na Brutalu většina jen stála a s poloúsměvem na tváři nevěřícně sledovala tři přestrojené „klauny“. Škoda, i přes to BF předvedli skvělý koncert, který se vydařil také po zvukové stránce. Poklonu si u mě zaslouží především zpívající bubeník, který k šílenému hraní předvedl i skvělý vokální výkon. (Honza)
Nepokrývám, že jsem už starší člověk, a tak 4. den festivalu a vlastně pátý den kempování už bývám dost unavený, nicméně jakousi vzpruhou pro mne byli v tuto sobotu grindoví komedianti BIRDFLESH. Opět před MG stagi totální mačkanice, ale vydržel jsem asi půlku setu a pobavil se. Stejně tak jako kdysi, když jsem na Obscene Extreme viděl tuhle partu poprvé. Jejich živelný grind je opravdu jako čistá energie do žil, a když se k tomu přidají ještě úchylné texty jako třeba „More garlic“, „Victims of the cat“ nebo „Flying penis“, je o legraci postáráno. Prostě šaráda a super tupatupa muzička. (Márty)
Je to skoro k neuvěření, ale v programu letošního BA se objevila jediná kapela s přídomkem pagan (s přídomkem folk ani jediná). Naše výprava tím pádem ztratila jednu z obvyklých vtipných povídaček na téma sovy, lišky, kožichy. (smích) Mě ale ona bílá vrána zajímala, MOONSORROW jsou daleci nějakým hopsa hejsa halekačkám, i těm kožichům, sovám a liškám... no dost legrace, MOONSORROW hrají přesně ten druh pagan black metalu, z kterého je cítit temnota a chlad. Hlavně na album „Varjoina kujemme kuolleoden“ mi svého času dělalo častého společníka, a tak jsem si MOONSORROW dal pěkně v pohodlí přírodní tribuny a s pivem v ruce si užil nevtíravé příjemné melodie finské party. (Johan)
„For my family, for my friends“, ozývalo se snad ze všech koutů areálu. Zasvěcení totiž vědí, že je čas na hardcorové veterány AGNOSTIC FRONT. Takhle parta je na Brutalu skoro jako doma. Před pár lety to byl hlavní tahák, při kterém se strhnul na tehdejší poměry nevídaný circlepit. Tenkrát mě tahle parta okolo Rogera Mireta svojí energií zadupala do země. Letos jsem čekal podobný zážitek, který se ovšem tak úplně nedostavil. Zarazili mě počáteční problémy s vokálem, který byl potichu a místy vynechával. Nevím, jestli za to mohla technika, nebo Rogerovo hlasivky. Po chvíli se sice situace zlepšila, ale i tak se mi zdál vokál dost unavený. Na jednu stranu se není čemu divit, přeci jen věk už na to pánové mají, i když to za vším tím skákáním a běháním po pódiu není téměř poznat. Zbytek koncertu tlačil a valil v zajetých kolejích. Novinky jako „Never Walk Alone“ střídaly staré fláky jako „Gotta Go“. Nesmí samozřejmě chybět již zmiňovaná pecka „For My Family“ a došlo i na cover RAMONES „Blitzkrieg Bop“. Jen „So Pure to Me“ s Freddy Madballem se asi nedočkám. (Honza)
MOONSORROW jsem nedopatřením propásl, což mě hodně mrzí, protože když už se u nás objeví v klubu, tak s nějakou blbostí, jako jsou KORPIKLAANI. Pošetřil jsem tak síly na večerní blok, který sliboval mnoho zajímavých zážitků. První z nich připravili BEHEMOTH. Stejně jako při únorovém klubovém koncertu v pražském MeetFactory, i tentokrát Poláci odehráli celé poslední album „The Satanist“. Koncert to byl v podstatě podobný tomu zimnímu, plný profesionalismu, plnohodnotné show, parádních výkonů zainteresovaných muzikantů. Nergal naživo využívá mnohem častěji i čistý ryk, který do atmosféry nových skladeb absolutně zapadne, navíc jeho standardní vokál je při koncertech o dost prohnilejší oproti studiovkám. K devítce songů ze „satanisty“ přidali BEHEMOTH hitovky „Ov Fire and the Void“, „Conquer All“ a „Chant for Eschaton 2000“. Nutno říci, že i v hodně zadních řadách měli fantastický zvuk. Celkově šlo o podařené vystoupení ve všech ohledech a pro mě jeden z TOPů letošního Brutalu. (Opat)
Počkáme ještě na BEHEMOTH a valíme, ať jsme doma včas. (úsměv) Je tady ještě někdo, kdo neviděl BEHEMOTH? Na Brutalu asi ne, jelikož jsou pravidelnou součástí lineupu už poměrně dlouhou dobu. Pro mě je tahle skvadra měřítkem kvality koncertní show. Tam, kde ostatní kapely zaostávají, vyniká BEHEMOTH v té největší parádě. Těžko byste hledali atmosféričtější a epičtější výpravu do černé duše. Album „The Satanist“ mě sice neoslovilo tak jako předešlý „Evangelion“, ale to je v případě živého koncertu úplně jedno. Ať BEHEMOTH zahrají cokoliv, bude to vždy zážitek, vyburcovaný promyšlenou atmosférou, nebo už spíše divadlem. Vždy je to zážitek, který musí ocenit i ti, kteří black vyloženě neposlouchají. Slyšel jsem názory, že už je to jen o té show a s tím rozhodně nesouhlasím. Stejně jako image kapely je důkladně propracovaná i hudba a texty. Není náhoda, že jsou zrovna oni nejdiskutovanější kapelou na dnešní metalové scéně. Je to koncertní záruka, kterou by neměl minout žádný fanoušek metalu. (Honza)
Thrashovou jízdou navázali legendární němečtí DESTRUCTION, kteří patří mezi mé nejoblíbenější bandy v rámci žánru. Trojice Schmier/Mike/Vaaver má naživo obvykle ještě větší sílu než na deskách (přičemž poslední počiny už tak silné obecně nejsou) a i v Jaroměři svoji pověst potvrdili. Schmier ječel jako za mlada, setlist byl napěchován hity z dob prehistorických („Curse the Gods“, „Nailed to the Cross“, „Mad Butcher“, „Life Without Sense“, „Thrash Till Death“, „The Butcher Strikes Back“, „Bestial Invasion“ a další) a celá show měla spád, na jaký jsme od DESTRUCTION zvyklí. Jediné, co ji trochu pokazilo, byly několikeré Mikeovy technické problémy s kytarou, které vyústily i ve Vaaverovo improvizované bicí sólo. Stane se, jinak šlo o jízdu, kterou tihle padesátníci nakopávají prdel většině kapel z té tzv. nové vlny thrash metalu. (Opat)
Zatímco velikány, jako třeba BEHEMOTH nebo DESTRUCTION, jsem nechali „plavat“ a sami se lehce topili v pivu, na Oriental stage se nám zatím líbilo a tak jsme se tam vydali loudavým krokem omrknout ARCHGOAT, finskou sebranku, která to drtí od (našeho) revolučního roku 1989. Na menším pódiu jim to sedlo přímo parádně, na nádvoří jako by se otevřelo samotné peklo... (úsměv) Trio to prostě rozbalilo, rozsekalo a finito. S obrovským nasazením odehraný koncert musel bavit všechny vyznavače old school black metalu, a potvrdil, že i ten primitivní (nemyslím to nijak zle, prostě nekultivovaný) metal má v to správném provedení pořád co říct a proti vyumělkovaným kapelám působili ARCHGOAT mnohem věrohodněji. (Johan)
MGŁA je poměrně častým návštěvníkem České republiky, přesto se na tuto melodickou blackovou seanci pokaždé těším a mám jen to nejvyšší očekávání, které se polské čtveřici v kožených bundách se zahalenými obličeji vždy daří naplnit. Věnovala se hlavně posledním dvěma deskám „Exercises in Futility“ a „With Hearts Toward None“, nezapomněla však ani na jednu akvizici z EPíček „Further Down the Nest“, „Mdłości“ a alba „Groza“. Setlist MGŁA příliš neobměňuje, jen vždy přidá nějaké akvizice z čerstvé desky, přesto jde vždy o nevšední zážitek. MGŁA tvoří velice chytlavý black a v podstatě ať by vybrala jakýkoliv song z kterékoli desky, naživo by podle mě fungoval bez problému. Hodně povedená atmosférická show podpořená spíše statickými světly. (Opat)
DEBUSTROL se na Brutalu objevují zřídka, naposledy to, myslím, bylo, když přehráli kompletní demo „Vyznání smrti“, letos se přijeli pochlubit s novou skladbou „Zakuklenci“, která nejspíš budí nějaké emoce, protože ji Kolins speciálně uváděl. Já si ji pustil až doma a nic se mnou neudělala, Kolinsovci prostě chtějí provokovat, a to dělají od začátku, takže nic nového - a že by mě skladba nějak zaujala, to se říci nedá. V MetalGate stanu mě ale DEBUSTROL bavili, stihl jsem odhadem druhou půlku setu, kdy došlo na samé notoricky známé vypalovačky, které znám nazpaměť. A to samé platilo o, troufám si říci, většině těch, kteří se na mladoboleslavské vypravili - a že to bylo 99 % tuzemských fanoušků, o tom asi není pochyb. Myslím, že na žádnou jinou kapelu nebyli našinci proti cizincům v takové převaze. (Johan)
Když hrál DEBUSTROL staré fláky, tak mi jedním okem nepřišel tak zlej, ale poté, co začali „Zakuklenci“, jsem si šel dát pauzu. (Coornelus)
Italští UFOMAMMUT jako náhrada za vypadlé ELECTRIC WIZARD byli slabou náplastí. Jak je mám rád ze studiové podoby, tak mi na velké scéně nesedli a radši bych si je dal na malé stagi. Válec to byl hutný, ale k nadšení to tentokrát nestačilo. (Coornelus)
Festival se pomalu chýlil ke svému konci, jenž byl tvořen dvěma black metalovými záležitostmi. Dění na hlavních pódiích uzavřeli Němci DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT, kteří příští rok oslaví dvacetileté narozeniny. Za tu dobu skvadra vedená polskou zpěvačkou/kytaristkou Onielar vydala pět studiových alb plných toho nejryzejšího BM. Obrovský obrácený kříž zakrýval sypače Horrna, který svým bicím dal co proto a nad některými blasty zůstával rozum stát. Strunná sekce vpředu se s tím také zrovna nepárala a i když je black metal v podání DNS opravdu tak nějak standardní a ničím zvlášť neinovativní, má své kouzlo. Pozornost samozřejmě přitahuje zejména lídryně Onielar, a to nejen extrémně dlouhými vlasy či zářivě bílým pláštěm, ale hlavně pořádně zlým projevem. Zdá se být žánru oddána mnohem víc, než hodně těch rádoby-zlých satanášů vpředu různých BM formací. Syrovost jak sviňa, jen možná ta závěrečná „Nocturnal March“ nemusela být až tolik natahována, jinak nemám co vytknout. (Opat)
Podle videí na YT sliboval koncert DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT nevšední podívanou. V čele německé družiny totiž stojí lehce vyšinutá polská rodačka Onielar, která na pódium vyzdobené přerostlým obráceným křížem nakráčela v bílém hábitu s oboustrannou kapucou (prostě měla zahalený i obličej) a do bleskurychlého black metalu začala chrlit zlo. Po první skladbě odhalila démonicky pokreslenou tvář a rituál mohl pokračovat. Působivé vystoupení. (Johan)
Neznám všechny kapely na světě a tak mi existence DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT byla dosud utajena. Black metal z Německa, kde je v popředí frontwoman Onielar, jak se ukázalo, ale přitáhnul fans před pódium bezpečně. A DNS se jim odměnili klasickou blackmetalovou smrští, kterou si pod tímto žánrem představíte. Painty, ohně, obří obrácený kříž na pódiu a všudypřítomné zlo. Inu černá mše se vším všudy. Jelikož DNS jsou sypací black metal a jejich tvorbu neznám, po půlce mi jejich set přišel hodně monotónní, ale jinak celkově v dobrém slova smyslu to byla zábavná show. (Coornelus)
Zatímco na hlavních scénách už se uklízelo, program Brutal Assaultu absolutně uzavírali na MetalGate stage švédští VALKYRJA. Ač metalová encyklopedie tvrdí, že by u nich měl od letoška působit za mikrofonem RSDX (HELL MILITIA, WELTBRAND, ex-BETHLEHEM ad.), ze zadních řad mi přišlo, že se zpěvu na Brutalu jal dosavadní frontman Andreas Lind. Pokud má někdo víc informací, prosím, opravte mě, ale mně i ten vokální projev přišel opravdu věrný studiové tvorbě. Každopádně VALKYRJA předvedla vynikající set na závěr. Pravověrný black metal okořeněný o mnoho kytarových melodií, logicky připomínající ONDSKAPT, u nichž většina VALKYRJI nějakým způsobem působí, byl naprosto důstojným epilogem 21. Brutal Assaultu. 40 minut uteklo jako nic a bylo vše za námi. Už jen vrátit kelímek a vydat se vstříc krátkému spánku před odjezdem. (Opat)
Dotahujeme zlo do konce. Z DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT se jdeme podívat na poslední set celého festu vůbec. A zase pro změnu na black metal. Jestli jsem měl někdy pocit, že černého žánru je na BA míň, tak letošek to plně vynahrazuje, tolik černokněžnických setů, kolik jsem viděl a i si je užil, nepamatuju. Každopádně VALKYRJA nasazenou laťku kvalitních show udržela a odehrála poctivý blackmetalový set, který mě ještě kupodivu dokázal udržet na nohou. (Coornelus)
Ač výtek k organizačním záležitostem bylo zejména v první den poměrně dost, člověk si v hlavě nakonec uchová v podstatě jen ty kladné vzpomínky na kapely, které mu za ty čtyři dny učarovaly. Je těžké vybrat jednu nejlepší, ale za mě to byli 1349 a v těsném závěsu za norskými černokněžníky se umístili BEHEMOTH. Mrzelo mě, že zvukově bylo dost a dost setů ne úplně zvládnutých, některé kapely mě třeba nepřesvědčily svým vystoupením samy, ale vzpomínat se bude na ty, které mě dostaly. Pro příští rok byli zatím potvrzeni EMPEROR (pro mě už teď jasný důvod jet), ELUVEITIE a ULCERATE (další paráda). Je fakt, že bych očekával u jednoho z největších festivalů v ČR s řadovou číslovkou 21 za názvem trochu více zvládnutou organizaci ve věcech už nastíněných ve středečním reportu (ač i přesto je na místě před pořadateli smeknout klobouk, neboť ukočírovat takovouto megaakci je prostě nesmírně náročné), hudební zážitky vše s odstupem přebijí. Za ty letošní děkuji, na ty příští se těším! (Opat)
Fotky: Ignor
TOP 3
Opat:
- BEHEMOTH
- MGŁA
- DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT
Johan:
- HOLY MOSES
- MOONSORROW
- DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT
BEHEMOTH (part I) # Brutal Assault 2016.08.13
https://www.youtube.com/watch?v=3Beh8Jm263I
BEHEMOTH (part II) # Brutal Assault 2016.08.13
https://www.youtube.com/watch?v=RDdylDrqpAU
