GBH – No Need To Panic!

Když se řekne GBH, nejdříve se mi vybaví právě album „No Need To Panic!“, které jsem od anglických punkerů slyšel jako první. Určitě to bylo na konci osmdesátých let, ale nejspíš rok dva po vydání, protože tehdy se nahrávky nešířily tak rychle jako dnes. „No Need To Panic!“ původně vyšlo v roce 1987 pod Captain Oi! Records, ale vypadá to, že v současnosti drží práva zpěvák Colin Abrahall, od něhož pochází licence na znovuvydání.

GBH patří mezi nejstarší punkové kapely, u založení v roce 1978 stál právě Colin Abrahall s dalšími třemi týpky, z nichž do dnešních dnů v kapele působí ještě kytarista Colin Blyth, z doby nahrávání „No Need To Panic!“ pak i basák Ross Lomas. S bubeníkem Kaiem Rederem nahráli v březnu 1987 dvanáct svižných chytlavých vypalovaček, v nichž míchají punk, hardcore i metal.

Základem je svižný anglický punk rock, typický pro zemi vzniku, GBH jej ctí i deset let po zlatém sedmasedmdesátém roce, ale v duchu doby vzniku nahrávky přidávají nasranost hardcore a místy i tvrdost nebo postupy metalu. Nevím jak pro koho, ale pro mě je tahle kombinace věcí vítanou. Navíc tuhle nahrávku znám ze všech GBH počinů nejlépe, takže ji zároveň považuju za nejlepší, což je samozřejmě ryze subjektivní vnímání, když jsem řadu jiných ani neslyšel. Ale když vezmu třeba poslední řadovku „Perfume And Piss“, která je taky velmi dobrou prací, jde v podstatě o kvalitativně i stylově srovnatelné materiály.

Na „No Need To Panic!“ kapela použila oblíbené „mezihry“ v podobě různých blbinek, od tleskání přes výprask po filmové či rozhlasové dialogy nebo ladění rádia, při němž zní popové melodie i zprávy, které střídá hudba třicátých let či country. Prostě miš maš, ber kde ber, hlavně, že je legrace. První taková blbinka je ke slyšení hned na začátku, po ní se rozjíždí typická skladba GBH, svižná, chytlavá, nechybí v ní kytarové sólo ani sborové vokály, naštěstí nepodbízivé. Hned s prvním songem taky registruju, že zvuk je úplně jiný než dnes, jednak je celkem potichu, tudíž zesilovač funguje tak, jak má (tj. lze s ním beztrestně zesilovat/zeslabovat, aniž by při sebemenším pootočení kolečkem začala padat omítka), a hlavně je zvuk všech nástrojů přirozený. Nevím, jestli proběhl remastering, ale i kdyby jo, tak nezničil parádně znějící baskytaru, která je rovnocenným partnerem kytaře, bicí pak zní příjemně plně.

Příjemně zní v podstatě všech dvanáct skladeb, takže nedokáži říci, že je nějaká vyloženě nepovedená, nebo naopak taková, že ty ostatní převyšuje. Album je vyrovnané, díky rozumné stopáži desky i jednotlivých skladeb (kolem 3 minut) není čas na to, aby něco začalo nudit. Z první strany mě asi nejvíc baví poslední „Electricity Through Space“, jejíž ústřední riff je chytlavý, skladba jako taková pak hardcorová s lehkými dotyky metalu, a uzavírá ji další blbnutí s rádiem, přičemž některé melodie, které se z něj linou, jsou poměrně pokleslé. (úsměv)

Ještě o něco ostřeji než poslední položka áčka začíná béčko, „Hit The Deck“ zaujme hlavně originálními basovými vyhrávkami, následující „Rublin´ Underground“ je pak poměrně rozkročená věc, v níž se střídají intenzivní pasáže s odlehčenými, Colin si s výrazem v rámci punkového království docela hraje, takže to není jako u jiných kapel za mikrofonem pořád stejné, ale pěkně pestré, což se dá říci obecně o celé nahrávce – je to opravdu zábavná jízda. Ta největší se jmenuje „Gunning For The President“, ta u ž s metalem nekoketuje, ale vyloženě kamarádí; až je možná škoda prostřední mluvené pomalé pasáže, která předchozí atak rozmělňuje, poté se ale vrací zpátky do takřka speedmetalových kolejí... aby s „Avenues And Alleyways“ zazněl ten nejpunkovější punk pod sluncem, stoprocentní anglická práce. (úsměv)

Papagájův Hlasatel ctí v případě reedic grafiku původního vydání a pokud to jde, nabídne i něco navíc. U „No Need To Panic!“ jde hlavně o barvu vinylu, který je světle modrý. Na titulní straně obalu je mázlá fotka vyděšených muzikantů v autě, na zadní se pánové tváří pokojněji, nechybí seznam skladeb ani info o nahrávání. Uvnitř přebalu je kromě desky i vnitřní příloha, na níž jsou texty, děkovačka a portrétní fotky muzikantů. Nic tedy nechybí, nic nepřebývá, vnitřňák je z kvalitního papíru a vinyl má pořádnou gramáž. Dobrá práce.

Reedice - nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A:

1. Transylvanian Perfume
2. Hearing Scream´s (For The Last Time)
3. To Undestand
4. Makin´ Whips
5. I Should The Marshall
6. Electricity Through Space

• Strana B:

1. Hit The Deck
2. Rublin´ Underground
3. Desperate Times
4. Gunning For The President
5. Avenues And Alleyways
6. Unanswered Prayers

Sestava:

• Colin – vocals
• Ross – bass
• Jock – guitar
• Kai – drums

Čas: cca 38 min.

www.gbhuk.com
www.phr.cz