Festa De La Pohoda je příjemný jednodenní festival konaný v pěkném prostředí „na zelené louce“. Letos jsme na místo činu zamířili počtvrté v řadě, i přesto, že (alespoň z mého pohledu) byl letos line-up poněkud méně atraktivní. A jak to vypadalo na papíru, tak to vesměs dopadlo. Pro mě byly zajímavé obě anglické party ACTIVE MINDS a KISMET (jak často je můžu vidět kousek od domova?), CONOPED, UCHÁZÍM a GRIDE (kolikrát za rok že je vidím? - úsměv) a zbytek mě mohl akorát mile překvapit - s tím, že jsem dosud neměl tu čest vidět Arana Epochala, LOUTY ani GAUNERY, TOSIRO mě minule na stejném místě celkem bavili, ale není to úplně moje hudební parketa, DEZINFEKCI a SVINĚ! jsem dopředu vzdával s tím, že obě kapely jsme mnohokrát viděl a v době, kdy měly vystoupit, jsem se viděl v posteli. Možná by neškodilo, kdyby akce začala o něco dřív, nebo ubrala počet kapel, protože plánovaný konec ve dvě ráno je při možném skluzu dost pozdní a vnímání posluchačů tou dobou už asi nebude úplně ostré, tedy těch, kteří vydrží až do konce. (úsměv) (Johan)
Festa De La Pohoda ve Vodňanech je tradiční prázdninovou akcí pro všechny fans hardcore-punkových kapel a každoročně si udržuje podobnou návštěvnost (odhadem něco přes 200 hlav), pěkný areál na Sokolské louce, pohodovou a přátelskou atmosféru a kvalitní line-up složený z jihočeských, přespolních i zahraničních kapel. Také letos bylo nač vyrazit a proto jsme přijeli do Vodňan lehce před třetí hodinou odpolední, tedy v době, kdy mě letošní Festa začínat... ale zatím jsme společně s pořadateli a první kapelou byli v areálu úplně sami (úsměv). (Peťan)
S Peťanem jsme usoudili, že i když CONOPED vidíme poměrně často, když už vyrazíme, tak na začátek. Přidala se k nám Evička a před 15. hodinou jsme vešli do areálu. (úsměv) Ve stínu popíjeli CONOPED a kromě pořadatelů se na místě nacházelo pár jedinců, kterých snad nebylo ani deset. Ale během půlhodiny přece jen začali punkačky a punkáčové dorážet a když krátce kolem půl čtvrté hrábli CONOPED do strun, bubeník udeřil do bicích a Venca zařval do mikrofonu, ve stanu, ve kterém se hrálo, to nezelo prázdnotou. A během chvíle jsme byli rádi, že jsme dorazili včas, protože CONOPED to parádně sedlo. Nejlepší koncert, jaký jsem od jihočeské brusky zatím slyšel, a věřte, že můžu rovnávat. Čím to? Za prvé - skvělý zvuk. Opravdu luxusní, v minulosti jsme na Festě občas na zvukaře žehrali, ale to, jak zněli CONOPED, bylo ukázkové. Za druhé - nové skladby. Jak jsem byl roky zvyklý na prakticky neměnný playlist, tak tentokrát mě překvapilo zařazení řady nových kompozic. Ty mně přišly o poznání propracovanější, snad i chytlavější, prostě o level výš. A za třetí - se dvěma kytarami to znělo parádně. (Johan)
Po půl čtvrté to odpálili strakonicko-blatenští CONOPED a za stále přibývajících návštěvníků hrnuli svůj hardcore-thrash, až jsem valil oči. Viděl jsem kluky už hodněkrát, ale tentokrát to bylo s perfektním zvukem a s několika novými vály. Říkám to pořád, ale CONOPED jsou koncert od koncertu lepší a tohle byl ten nejlepší set, co jsem od nich zažil. Druhá kytara kapele hodně pomohla, také Venca ještě více zapracoval na vokálu - vše perfektně srozumitelné, výborné frázování. Navíc jsme kluky ještě donutili přidávat (úsměv). Tady není co vytknout. Těším se na nahrání nového materiálu. Pro mě jedna ze tří nejlepších kapel letošní Festy. Škoda jen, že CONOPED nedostali lepší hrací čas... (Peťan)
Druhou kapelou byli LOUTY z Roudnice nad Labem. O této partě jsem nikdy před tím neslyšel a zase rád neuslyším. Já nevím, byl to moderní punk rock, tak trochu určený pro patnáctileté holky. Nic ve zlém kluci, ale myslím, že tato kapela se na Festu ani moc nehodila a to i vzhledem k osazenstvu festivalu. Dal jsem dvě skladby a šel se raději věnovat kamarádům. (Peťan)
LOUTY. První kapela, která mi v programu neseděla. Vždycky mi přišlo, že Festa je postavená na punku, hardcoru, případně metalu či nějaké zajímavé muzice z příbuzných končin, jak často říkáme, špinavých, případně alternativních. LOUTY jsou punk rock z úplně jiného soudku, mě napadají přídavná jména jako pop, neo, prostě jednoduchá chytlavá muzika útočící na první signální. Sehrané to bylo dobře, zpěv se mi ale vůbec nelíbil, ostatně muzika mě taky nebavila, tak jsem dal kapele vale a šel zevlovat a klábosit. (Johan)
Českobudějovické jméno TOSIRO se na Festě objevilo i před dvěma roky. To, že se jedná o zajímavou kapelu, je pravda. Emocionální post hardcore jim sluší, ale opět si myslím, že v danou hodinu a na daném místě to bylo trochu mimo mísu. V daném žánru bezpochyby kvalitní kapela, žel mě nijak výrazně neoslovila. Chápu a respektuji ale pořadatelský záměr pestrosti akce. Takže v pořádku. (Peťan)
TOSIRO jsou přesně tím případem, který jsem zmiňoval výše - alternativní parta, která podle mě na Festu patří, vždycky na ní něco podobně zvláštního hrálo a TOSIRO to dělá dobře. Druhá věc je, že nemám produkci kapely naposlouchanou, takže jsem tak nějak tápal a spíše oceňoval nasazení a zápal všech členů kapely, která hraje zvláštní podobu emo hradcore s naléhavými pasážemi. (Johan)
Aran Epochal aneb Adam Nenadál, to je proti všem ostatním účinkujícím alternativa na druhou. Jestli jsem o LOUTECH a GAUNERECH neměl ponětí, tak o Aranovi to platí taky, a měl jsem celkem obavy, zda jedinec s akustickou baskytarou bude někoho zajímat. No popravdě, moc přihlížejících se ve stanu neobjevilo, Aran to má s oslovením posluchačů na takto laděné akci těžké, protože jeho muzika je spíše folkového ražení, navíc taková intimní, nebo jak to lépe popsat. Její místo vidím spíše v nějakém klubíku, čajovně nebo kavárně, kde ji budou lidé vnímat pečlivěji, možná by bylo dobré rozdat texty, protože žiju v domnění, že Aran je o sdělení... Vydržel jsem jen chvíli, Aran mě na svou stranu přitáhnout nedokázal. (Johan)
Aran Epochal - zde nemohu sloužit. Jednak jsem měl celou dobu pocit, že se stále někdo na pódiu chystá hrát a čekal jsem, kdy to konečně začne (mezitím to skončilo) a v řadě druhé jsem čekal nekonečnou frontu na falafel. Takže: on někdo mezi 18:00 až 19:00 opravdu hrál? (smích) (Peťan)
Po dlouhých třech hodinách konečně něco pro mě - prachatičtí UCHÁZÍM. Tuhle partu už jsem taky delší dobu neviděl a na Festě mě bavili hodně. Klasický punk rock okořeněný vlastním ksichtem. UCHÁZÍM jednoznačně poznáte už jen díky netradiční struktuře jejich skladeb i Pájovo vokálu. Zazněly staré fláky, ale i nové kousky z připravovaného alba. Skvělý zvuk, dobrá odezva i komunikace s fans, klasičtí UCHÁZÍM tak, jak je všichni dobře známe a máme rádi. (Peťan)
UCHÁZÍM je nejlepší česká hardcore/punková kapela. Na Festě se objevuje pravidelně, z posledních čtyř ročníků potřetí... Začátek patřil prověřeným šlágrům, po nich kapela představila nějaké novinky, které vedle stojící Bury znal a prozpěvoval a navíc tvrdil, že jsou ještě lepší než předchozí tvorba. Já zatím nevím, jeden poslech žádný poslech, jedna skladba mi přišla zemitější, druhá melodická, na poměry UCHÁZÍM snad až moc, ale myslím, že z desky, která podle Bodzy na podzim konečně (rok po nahrání) vyjde, se mi to líbit bude stejně jako starší vypalovačky „Rezignace“ nebo „GNWP“, které naživo parádně zabírají. Po CONOPED konečně kapela, kterou jsem si užil. (Johan)
To se ale rozhodně nedá říct o GAUNERECH. Nechápu, proč takováhle kapela na Festě hraje. Frajeři nastoupili jako hvězdy s cigáry a spustili buranský rok´n´roll. Nerad používám slovo agro, ale tohle byla typická vesnická produkce se všemi pózami, vystupováním, muzikou... Kdyby GAUNEŘI hráli půl hodiny, tak OK, ale oni se z pódia ne a ne odporoučet, to, že zvučili mnohem déle než ostatní, jakoby nebylo a set natahovali a natahovali... Moc lidí to nezajímalo, počet se trochu zvýšil v závěru, kdy kapela ještě přidávala nějaké převzaté skladby, ale celkově nejotravnější vystoupení Festy za čtyři roky a dramaturgický přešlap. (Johan)
GAUNEŘI - co k tomu napsat? Dlouho jsem je neviděl a nic se nezměnilo - silně podprůměrný rock´n´roll. Na tom by nebylo nic divného, kdyby... kdyby neprotáhli svůj koncert o půl hodiny (!). Upřímně - lidí u pódia minimum a GAUNEŘI vystupovali jako největší hvězdy festivalu. Tedy jen ve svých hlavách. Nezachránily to ani covery v závěru setu. Absolutně bez soudnosti a respektu k ostatním kapelám. Být pořadatelem, vyženu je z pódia klackem nebo jim vypnu aparát. Fuck You! (Peťan)
KISMET, anglická hardcore parta v čele s dračicí s růžově-fialovou dredatou hlavou, to rozpálila pěkně zostra, v divokém tempu vydržela celý set, který měl ideální délku nepřesahující půl hodiny. Intenzivní a na stylové poměry i pestrý hudební materiál ale naživo trpěl nepovedeným zvukem. Těžko říct, kde byl problém, protože předchozí i následující kapely zněly výborně... ale i tak jsem si poslechl celé vystoupení, v němž na sebe pochopitelně největší pozornost strhávala zpěvačka, a nejen kvůli tomu, jak vypadala, ale i kvůli hlasu, se kterým hodně pracovala a každou chvíli měnila výraz. (Johan)
Angličtí KISMET doplatili na prachbídný zvuk. Z toho hluku, který se valil z pódia, byly slyšet jen bicí a naštěstí i správně uřvaný a nasraný vokál červenovlasé „frontwomanky“. Škoda, protože jinak se jednalo o perfektně nadupaný hardcore-punk, syrový, energický a nedávající prostor pro oddech. KISMET sypali jeden vál za druhým a nakonec i o 15 minut stáhli zpoždění harmonogramu. (Peťan)
A druhá návštěva z ostrovů. Bratrské duo ACTIVE MINDS jsem viděl před pár lety na Play Fastu s mizerným zvukem v tamním hangáru. Tentokrát to byla úplně jiná jízda, která dala vzpomenout na doby, kdy v Anglii prožíval hardcore-punk své nejlepší roky. Byl to set plný energie, punkové nespoutanosti, radosti ze hry a dávných a roky prověřených postupů. ACTIVE MINDS dokázali, že udělat pořádnou rotyku zvládnete i ve dvou lidech (kytara, bicí). Navíc se jednalo o pohodové týpky, srdcaře, co neúnavně brázdí Evropu, prodávají si distro (za neuvěřitelné ceny: např. velká deska 200 Kč, sedmipalec 30 Kč, atd.) a užívají si každou koncertní zastávku. Vodňany nebyly výjimkou. Skvělý set. (Peťan)
ACTIVE MINDS mi zatím cestu nezkřížili, v podstatě jsem nevěděl, co mám čekat, ani to, že jde o bratrské duo, které si vystačí samo. Pánové se po areálu pohybovali půlku odpoledne, vypadali jako stárnoucí máničky, ale když se do toho na pódiu opřeli, byla to paráda. Nevím, jestli jsem někdy viděl lepší punkový koncert, nejspíš ne... Tohle byla dech beroucí jízda od začátku do konce, a bylo úplně vedlejší, že jsem neznal jedinou skladbu, protože svým způsobem jsem znal všechny, poněvadž to byla ukázka typického anglického punku/hardcore s klasickými postupy, s obhroublým vokálem a stoprocentním nasazením. Z bratrů tekl pot, pod pódiem se to mlelo a bez přídavku se pánové nemohli z pódia dostat, to bylo jasné... (Johan)
20 let letos slaví prachatičtí GRIDE (čti GRÍÍÍDE, hahaha) a nutno podotknout, že kapela zraje jako víno. Každý jejich koncert si užívám víc a víc. Tentokrát měli GRIDE perfektní a čitelný zvuk, což je u jejich „gridecoru“ alfou a omegou. Setlist plný novějších i starých válů, výborně srozumitelný Inyho řev, trochu připitý Pája se svými průpovídkami, ostřílené kytarové duo a nezničitelný Čert (palec nahoru za triko PESTILENCE) za bicími. Naprosto výživná půlhodinka, pecky jako „Kafe noviny a rohlík s máslem“, „Možnost volby“, „První minuta zbytku tvýho života“ a mnoho dalších byly tou nejlepší pozvánkou na letošní Chilli fest, kde tohle komando oslaví své výročí hned 2 sety (pátek 19. 8. 2016, Rechle u Prachatic). Faster Than Death, Harder Than Life! (Peťan)
GRIDE jsou sázkou na jistotu, a když se přidá dobrý zvuk, je zaděláno na parádní představení. A protože zvukař přál, parádní představení to bylo. Nechyběly zásadní hity z poslední doby, ani vzpomínka na deset let staré split EP s LYCANTHROPHY v podobě skladby o lůně Pany Marie. (úsměv) Nechybělo ani blahopřání oslavencům, Puffy a Brožík vyfasovali k narozeninám skladbu „První minuta zbytku tvýho života“, což je určitě potěšilo, i když Puffy to musel zahrát sám sobě. (úsměv) (Johan)
Poslední dvě kapely - DEZINFEKCE a SVINĚ! - vynecháváme a pelášíme k domovu. Letošní Festa De La Pohoda opět potvrdila svoji jedinečnost. Letos navíc podpořená výrazně lepším zvukem (až na výjimky) a počasím na objednávku. Díky! (Peťan)
Fotky: Syky
