WINTERHORDE pocházejí z Izraele a na metalové scéně toto vícepočetné těleso existuje řadu let. Už na přelomu století fungovali pod názvem AUTUMN PALACE a od roku 2001 působí pod názvem WINTERHORDE. Z počátku vydali nějaké demonahrávky, v roce 2006 vyšlo album „Nebula" a v roce 2010 „Underwatermoon". Kapelu provázely personální změny a změn nebylo ušetřeno ani poslední letošní album s názvem „Maestro".
Nahrávka „Maestro" se nahrávala na domácí půdě v Izraeli, za mixážním pultem ve Woodshed Studio v Landshutu v Německu stál V. Santura (kytara, zpěv DARK FORTRESS a TRIPTYKON) a finální úpravu ve studiu Street Studios v Örebru ve Švédsku provedl Jens Borgen, který pracoval na albech kapel KATATONIA, OPETH, SOILWORK, PARADISE LOST, ROTTING CHRIST a spousty jiných. Cover CD „Maestro" je laděn do tmavé a krvavé barvy a je na něm vyobrazena postava šíleného umělce, dirigenta „Maestra" a nad ním stojí zahalené postavy (našeptávači, bludné představy). Na zadní straně knížečky je začátek notového zápisu, určitě pekelné symfonie. Vně bookletu krom textů je ještě kresba hořícího renesančního operního paláce, což vše koresponduje s textem titulní skladby. Dál jsou zde umístěny všechny potřebné informace a foto kapely, takže za mě spokojenost.
Náhravku jsem vyslechl jednou a odložil jsem ji. Měl jsem z ní takový nijaký pocit. Ani dobrý, ani špatný. Časem jsem ji opět dal do přehrávače a asi v půli ji stopnul. Prostě to dál do uší nelezlo. Připadala mi jako obyčejná šeď a nuda, byť se to nástroji a různými prvky hemží. Po delší době jsem se musel k nahrávce dokopat.
Nevím, zda se děj odehrává v Praze, ale v každém případě noční ulicí vchází tajemný muž do sálu, kde hraje někdo na klavír, a kde prohlásí, že „je zde nudné peklo…". Housličkami se otevírá první skladba „Antipath". Skladba velmi podobná kompozicím DIMMU BORGIR je kombinací melodického (black) metalu s orchestrální atmosférou. Blackový vokál je střídán s čistým zpěvem. Housle a akustickou kytaru střídá blackový hukot s mohutnými blast beaty. Snadno zapamatovatelný refrén (výkřik):
„Boring hell, Satan asked for an orchestra, boring hell...“
„Worms of Soul" má orchestrální až operní velikost, něco na způsob Fantoma opery a navíc je skladba umocněna blízkovýchodními prvky. Časté změny temp můžeme pozorovat i v „They Came with Eyes of Fire", kde se dostaneme někde na úroveň progresivního rmetalu 90. let. Touto skladbou dostávám pocit, že určité prvky, ať jsou to metalové, symfonické nebo pocházející z operní scény, již odněkud znám. Dostávám pocit, že takto poskládaná(é) skladba(y), byť nejsou jednoduché zahrát nebo dokonce naživo prezentovat, jsou uměle poskládané z jiných opusů či hudebních těles.
„Chronic Death" začíná deathmetalovým nářezem s melodickým vokálem, který je proložen speedmetalovým sólem. Od poloviny je běh zabrzděn klavírní vsuvkou, na které se opět nabalí onen prvotní dusot s blackovým motivem. „The Heart of Coryphee" je dlouhý epos, kde se vystřídá nespočet melodií. Blacková progrese s OPETH motivy a housličkami. Čistý zpěv doplňují operní a harsch vokál. A já mám pocit, že všeho moc škodí.
Album je rozděleno na dvě části. Rozdělujícím mostem je emotivní instrumentálka „A Dying Swan". Rozjed parní lokomotivy otevírá titulní skladbu „Maestro", kterou bych tentokrát mohl přirovnat k NEVERMORE. Zatímco předchozí písně (respektive první půle alba) se nesly s blackmetalovým nádechem, tak teď to vidím převážně na powermetalovou notu. Ale pokud si kapely typu DIMMU BORGER, NEVERMORE, KATATONIA či OPETH spojíte dohromady, tak dostanete skladbu „Through the Broken Mirror", která je tak trochu ve stylu jazz fusion. „Cold" se veze opět na vlně zmiňované progrese se silným severským nádechem. Chlad na konci doplňuje praskot ohně. Mimochodem nesmím zapomenout pro mě sympatický saxofon v první části písně.
Základním motivem poslední skladby „Dancing in Flames" je valčík Johanna Strausse ml. „Na krásném modrém Dunaji", která posléze přejde v progresivní metalovou rubanici s harsch vokálem a ženským čistým zpěvem. Ještě zmíním jeden hlas a tím je mumlání (chrčení) hostujícího Big Bosse, který se objevil i v úvodním intru a ve skladbě „Worms of Soul" jako vyprávěč. Nicméně touto skladbou se mi potvrdilo to, co jsem zmínil výše. A to, že skladby jsou převážně poskládané z vícera hudebních motivů, které již známe z nespočtu hudebních stylů.
Na to, kolik lidí spolupracovalo na albu, si myslím, že celkově album vyznívá na prázdno. Je bez emocí, které by mě uzemnily, a připadá mi, že nahrávky nemají vlastní ksicht. A pár původních motivů (neboť si myslím, že většina je půjčených) jej už na pomyslný progresivní (metalový) trůn nevyzdvihnou. A jak jsem již řekl, čeho je moc, toho je příliš. Jedno anglické přísloví praví: „Too many cooks spoil the broth" (příliš mnoho kuchařů zkazí kaši). Dostal jsem na poslech komplikované album a možná i pro některé posluchače bude těžko uchopitelné (pochopitelné). Ale pokud se najdou příznivci této hudby (což určitě nepochybuji), tak album doporučuji poslouchat na kvalitním přístroji, popřípadě i s kvalitními sluchátky, protože jej odložíte jako já po prvním poslechu.
Seznam skladeb:
- That Night in Prague
- Antipath
- Worms of Soul
- They Came with Eyes of Fire
- Chronic Death
- The Heart of Coryphee
- A Dying Swan
- Maestro
- Through the Broken Mirror
- Cold
- Dancing in Flames
Čas: 65:15
Sestava:
- Zed „Z. Winter" Destructive - hrubý zpěv
- Igor „Khazar" Kungurov - čistý zpěv, ak. kytara
- Dima „Stellar" Stoller - kytara
- Omer „Noir" Naveh - kytara
- Sascha „Celestial" Latman - basa, saxofon, ak. kytara
- Alexander „Morgenrot" Feldman - klávesy, theremin
- Maor „Morax" Metz - bicí
Nespočet hostů, mj.:
Jiří „Big Boss" Valter - vypravěč (1, 3, 11)
