Pohled první: Peťan
Po náročném čdyřdenním maratonu na Obscenu jsem se ještě nedokázal pořádně srovnat a už tu byl další koncert. Popravdě jsem byl v úterý po práci natolik mrtvej, že mi hlavou probleskla rouhavá myšlenka na neúčast. Jenže to se neslučovalo s mým rozhodnutím a faktem, že jsem se na tuhle akci těšil dlouho dopředu. Na programu byly naštěstí jen dvě kapely, což slibovalo program bez zbytečného protahování. Koncert měl na starosti Ossie z Neonarcis a to pod záštitou "Samanthy Detox". Do žižkovského Fatal clubu jsem dorazil s předstihem, zaplatil 150 Kč vstup a dal si kofolu (netradičně, ale předsevzetí, že v týdnu po OEF nebudu pít vzalo nakonec rychle za své. Start jsem měl ale nadějný). Mezitím dorazily první známé tváře a celková účast se nakonec zastavila na 41 platících. Což ve výsledku není úplně špatné číslo. A co tedy ve Fatalu hrálo?
Jako první nastoupili domácí THE TOWER. Právě tato čtveřice byla pro mě velkým lákadlem, protože jsem kluky už dost dlouho neviděl hrát, zatímco jejich demáč v kazeťáku točím dost často po celý rok. THE TOWER nastoupili a v první řadě mě ohromili velmi kvalitním zvukem. Ten jsem popravdě v tomto zatáčkovitém bazénu (čti Fatal Club) nečekal. Super. Od prvního okamžiku jsem byl pohlcen jejich doom/heavy metalem a užíval si čistý zvuk každého nástroje. Kytarové efekty skvěle vynikaly a to stejné lze říct o vokálech, o které se dělí Ondra s Igorem. Ať už se jednalo o čistý zpěv, nebo hrubý vokál, vždy maximálně srozumitelný. Balzám na uši. Těžkotonážní doomová mašinérie, trochu líznutá epickým heavy metalem. Zvlášť v nových skladbách, které vyjdou na splitu s neznabohy MÖRKHIMMEL, je slyšet neskutečný posun celé kapely. Spojte si vlivy klasického hard rocku 70. let, starého heavy, tradičního doomu a zaobalte to celé do temného hávu, dostanete THE TOWER. Naprosto ojedinělý úkaz na tuzemské scéně. Kdybych kluky neznal, nevěřil bych, že to je česká kapela. Dovolím si citovat popisek THE TOWER na plakátu k této akci: "Pokud neodejdete hned po první skladbě, pak už neodejdete nikdy!". A pod to se podepisuji. Díky za skvělý, opravdu skvělý koncert! Brzy se uvidíme!!!
Heavy metalové MIDNIGHT PRIEST poslouchám už nějaký ten pátek, takže návštěva koncertu v Praze se vlastně rovnala povinnosti. Od první skladby nebylo co řešit. Chvíli se sice borci srovnávali se zvukem, pak už to ale byla heavy metalová retro jízda se vším všudy. Mám rád metalový klišé, líbí se mi, když se kapela umí obléct k danému stylu. To MIDNIGHT PRIEST splnili do puntíku a tak tričko MERCYFUL FATE, koně, dlouhé hřívy, kožené vesty... to vše byl návrat v čase někam do let, kdy to začali drhnout ANGEL WITCH nebo SATAN. Přímočarý heavy metal, kterému nechybělo nic - energie, kytarové onanie (v dobrém slova smyslu) a samozřejmě vysoký vokál zpěváka Lexe. MIDNIGHT PRIEST sázeli jednu skladbu za druhou, převážně z poslední desky "Midnight Steel". Zazněl i starší vál zpívaný v rodné portugalštině. Největší odezvu pak podle očekávání sklidil song "Hellbreaker", mě osobně nejvíce bavila "When Midnight Comes", kterou považuji za nejlepší na desce. Následovala dvojice přídavků a problémy s baskytarou, které vyřešili kluci z THE TOWER. Po pauze přišly další dva přídavky a navrch ještě cover od JUDAS PRIEST - "Hell Patrol". Toho přidávání bylo na můj vkus až příliš. Mám raději ucelené a intenzivní koncerty, než "hvězdné" vyvolávání kapely. Zvlášť v poloprázdném klubu. Ale konec dobrý, všechno dobré (úsměv). MIDNIGHT PRIEST ukázali, že i v Portugalsku se hraje dobrý heavy metal a že tahle hudba je fenoménem všude po světě. Do pomyslné 1. ligy nové vlny jim ještě chybí nějaký ten kus, ale na to se nehraje. Hned po koncertě kupuji desku za přijatelnou cenu, podobné kapely je třeba podpořit.
Ossiemu patří velké poděkování za to, že tuhle akci spáchal. S dopředu nejistým výsledkem v podobě návštěvnosti... a přesto do toho šel! Klobouk dolů, díky! Obě kapely byly jiné a vlastně nesrovnatelné, s hudbou se nesoutěží a srovnávat jablka a hrušky je také blbost. Přesto mě osobně těší pocit, že v mých uších tentokrát naše kapela převálcovala (doslova haha) zahraniční. Nejvíc převálcovanej jsem byl ale já ve středu ráno v práci (smích).
Pohled druhý: Fredy
Pánové z Neonarcis prostě ví jak potěšit ucho grindem z Obscenu přesycené a tak přivezli na úterní večer něco kapku melodičtějšího. Portugalské hevíkáře MIDNIGHT PRIEST a pro žánrovou pestrost přidali naši vycházející temnou hvězdu na doomové scéně: THE TOWER. To vše v pražském klubu Fatal. To jsme si s Peťanem prostě nemohli nechat ujít, i když jme byli oba ještě zničení a se spánkovým deficitem. Nejednomu návštěvníkovi večera, včetně mě, zpestřil cestu na místo činu dopravní podnik hlavního města Prahy, když bez upozornění přemístil, z nějakého nepochopitelného důvodu, zastávku autobusu Rokycanova, u které, jak jsem si vždy pamatoval, Fatal stojí, a přesunul ji o ulici vedle. Čímž se mu povedlo mne dokonale zmást. Nicméně nakonec jsem cestu zdárně našel a brzy se shledal v klubu se známými tvářemi nad dobrou plzní.
Start byl stanoven až na půl devátou, což v kombinaci s krásným vstupným zapříčinilo, že klub nezel zcela prázdnotou, jak už se to tak občas na koncertech přes pracovní týden stává. Celkem bych návštěvu večera odhadl na takových 40 lidí, plus-mínus členy kapel.
Kolem půl deváté se na fatalovské převysoké pódium vyšplhají THE TOWER, na které, jsem se velmi těšil. Ani s jednou z vystupujících kapel jsem neměl dosud tu čest, ale o THE TOWER jsem již slyšel a četl tolik chvály, že jsem snad šel hlavně kvůli nim. Obrovské množství efektových krabiček a pedalboardy, co se pomalu nevešly na jinak velké pódium, dávaly jasně tušit, že tady o žádný nezkreslený zvuk uchem nezavadím. A taky že ne. Krásný pomalý těžkotonážní doom metal ve stylu raných SAINT VITUS, jaký tu snad u nás nikdo jiný nehraje. S dlouhými skladbami plných nápadité gradace a příjemných sól. Tady učiním malou odbočku, protože musím pochválit pana zvukaře, jak dobře zvládnul celý večer nazvučit. Všechny nástroje byly krásně čitelné a, světe div se, pod pódiem bylo rozumět i vokálu. U toho si prostě neodpustím malou výtku, neboť na něm si zpívající kytaristé nastavili až zbytečně moc echa. Na nahrávce to vyzní parádně, zde však výsledný efekt zněl poněkud nepatřičně, když se z pódia v klubu linuly zpěvy, jak někde na stadionu. Stejně tak pak nevyzněl fakt, že se na vokálech celkem vyváženě podíleli hned dva lidé, neboť díky efektům zněli oba dost podobně. Ale to byl jen jediný nedostatek – a ještě omluvitelný, protože pánové podle vlastních slov jenom nechtějí, aby bylo slyšet, jak špatně zpívají (smích) – který, jsem na jejich jinak skvělém vystoupení našel. Jejich čtyřicetiminutovka tak byla naplno uznalým pokyvováním hlav přihlížejících do rytmu a zaslouženým potleskem. Náramně jsem si jejich vystoupení užil a již se nemohu dočkat, až budu mít co do činění s jejich připravovaným splitkem.
Zmlsán rychlostí přestavby a zvučením na OEF, jsem koukal na půlhodinovou přípravu před setem MIDNIGHT PRIEST trochu z patra; alespoň jsem se mohl trochu občerstvit, pokecat a pochválit pánům z THE TOWER jejich set. V Neonarcis se obvykle přece jen zaměřují na trochu jiný žánr hudby a tak muselo být jasné, že když už se rozhodnou pořádat nějaký hevík, tak to musí stát za to. Sice bylo ještě časně před půlnocí, když se na scéně zjevili tihle mladíci z Portugalska, ale to nikomu nevadilo. Ta "osumdesátkovitost" by se z nich dala doslova odkrajovat. Od vizáže stylu „denim and leather“ až po jejich energetický heavy metal plný sól a ječáků. Dvě kytary sekaly riffy a sóla jak zběsilé a se svými zdvojenými harmoniemi jasně udávaly směřování večera. Jasně, nic originálního to nebylo, ale na to se tu ani nehrálo. Šlo hlavně o přístup, podání a nasazení a tady do toho dali MIDNIGHT PRIEST všechno. A to tak, že probrali snad všechny hroziče pod podiem, kteří snad mohli při vystoupení THE TOWER upadnout do transu a dost možná i celé okolí klubu. Pravda, publikum bylo poněkud statické a ani hitovky jako „When Midnight Comes“ a „Hellbreaker“ ho k většímu pohybu nevybičovaly, ale přičtěte to spíše únavě a úternímu večeru neb jinak šlo z tváří přítomných vyčíst nadšení. To poznala i kapela a tak nás nakonec odměnila snad čtyřmi nebo pěti přídavky. Jistě, byly to trochu hvězdičkovské manýry, když se kapela opakovaně vracela na pódium, aby stále přidávala. Možná však jenom chtěla odčinit čekání na první opravdový přídavek, kdy před ním basák utrhl strunu a protože jenom jedou turné, tak si „pochopitelně“ nevzal žádné náhradní. Naštěstí kolega z THE TOWER vypomohl a MIDNIGHT PRIEST nás nakonec mohli oblažit několika dalšími songy navíc, včetně závěrečného povedeného coveru „Hell Patrol“, aby nikoho nenechali na pochybách, kdo jim byl vzorem.
Celkově musím hodnotit tento večer jako nadmíru podařený. Jen dvě kapely jsou na úterní večer ideální, lidové vstupné, perfektní zvuk a zajímaví interpreti. Lze si jen přát vice podobně vydařených akcí. Děkuji pořadatelům i kapelám za super zábavu.
Fotky: foťák zapomněl neprofesionální Peťan doma
