COMPLICITÉ CANDIDE – Rouhat

Album „Rouhat“ od rožnovské skupiny COMPLICITÉ CANDIDE (v překladu název znamená „spoluvina nevinných“) jsem recenzoval před třemi roky, kdy vyšlo na CD. Tehdy jsem se s psaním dojmů doslova pral, ale když teď nahrávka vyšla na LP, dal jsem jí další šanci. Nicméně názor jsem prakticky nezměnil, svébytná tvorba CO-CA není zrovna posluchačsky vstřícná, a ani s odstupem času mě nenapadají lepší slova než minule. Takže si dovolím odcitovat sebe sama a pak samozřejmě dojde na popis gramofonové desky, resp. obalu.

CO-CA produkují těžko zařaditelnou směs, v níž převládá punk, ale nechybí alternativní rock či klasický bigbít, vše s osobitým, snad až parodickým nádechem. Skladby rozhodně nejsou postavené na obvyklém mustru sloka – refrén, ale jejich stavba je o poznání rozevlátější, což platí i o zpěvech či tempech. Střídá se několik hlasů (nebo výrazů – nevím, kolik hrdel se zapojilo), střídají se pomalejší skladby s rychlejšími, přičemž ty pomalejší často zavání jakousi ležérností, leností, nebo jak lépe to vyjádřit. Typickým příkladem je „Jen tak“, která se povaluje jak líná kočka na kanapi, zato opravdová „Kočka“ odsýpá v tempu hodně svižném, takřka corovém, navíc v ní skvěle exceluje nějaký šílenec s jekem – tohle je mi hodně sympatické. Sympatické jsou mi nečekané rytmické změny, které prostě přicházejí, aniž by s nimi kdokoliv (kromě kapely) počítal. Tohle je prostě punk, nejen co do stylového vymezení, ale i co do přístupu. Tomu odpovídá i ne úplně ideální zvuk, o němž se na obalu píše „ve vlastní režii“.

Texty jsem minule vzal trochu zkrátka, takže teď je šance se jimi zaobírat zevrubněji. COMPLICITÉ CANDIDE lze v podstatě označit za angažovanou kapelu, které se zabývá aktuálním děním jak v celospolečenském kontextu, tak uvnitř punkové scény. Nebo spíše zabývala, nahrávka je stará skoro deset let a na některých textech se trochu podepsal čas, hlavně na „Praha není Baghdád“, kde autor, předpokládám, reaguje na válečné konflikty (nebo teroristické útoky?) v nestabilním světě a srovnává je s bezpečím západních měst (jmenovitě Praha, Londýn, Washington), což už dnes, po sérii teroristických útoků na Západě, neplatí. Ale nejspíš platí slova mířená do HC/punkového hnutí, v němž se to hemží chameleóny, kteří jsou pro zviditelnění se ochotní dělat přesně to, co by se dělat nemělo. A určitě platí spousta myšlenek o dění ve společnosti, která se za těch deset let nepolepšila. Textař se někdy vyjadřuje zručněji, někdy kostrbatěji až klišovitě („K čemu se bát pekla, když v něm žijeme“), ale obecně jde o lepší průměr. Kdybych měl postoje muzikantů popsat ve zkratce, tak bych použil slova k písni „Kočka“:
Když pohladíš kočku na stromě
Tak spadne
Když zatáhne drápy
Tak spadne
Když zatáhneš drápy
Tak spadneš
Spadneš

Grafika obalu desky ctí ducha obalu CD; tehdy šlo o digipack s vloženou poctivou knížečkou s texty v češtině i angličtině. Výtvarná stránka se mi tehdy vůbec nelíbila, hlavně titulní kresba psí hlavy, která byla navíc rozmazaná. Na vinylu vypadá obrázek přece jen o poznání lépe, hlavně díky tomu, že je ostrý, evidentně překreslený, autor ale uvedený není. Nedivil bych se, kdyby to byl znovu Gizbern, který překreslil i obal TELEXU. Díky noticce na přiloženém dvojlistu jsem taky konečně pochopil význam koláže fotek, které se psí hlavou na titulce souvisejí – jde o obrázky dokládající experimenty ruského vědce Vladimíra Petroviče Děmichova, pionýra transplantací, který ve 30. a v 50. letech prováděl pokusy se zvířaty, hlavně psy; nejprve šlo o transplantace srdcí, později dokonce o přesuny hlav. Nápad jistě zajímavý, obrázky znepokojující, ale na pohled nic příjemného, když je vidět psí hlava připojená na nějaké přístroje, zřejmě zabezpečující činnost srdce. Na zadní straně je to naopak, pes přemýšlí nad podobnými experimenty na lidech.

Texty samozřejmě nechybí, jsou opět česky i anglicky, dokonce je někdo znovu přečetl a odstranil nějaký překlep z CD verze, fotka kapely se naopak od té CD bookletové liší, místo berevné je řernobílá, do grafiky Jana Kloučka ale zapadá lépe, než kdyby zůstala v barvě. A jak je u Papagájova Hlasatele zvykem, je vložený dvojlist na kvalitním křídovém papíru.

Zvuk nahrávky mi přijde z vinylu obdobný jako z CD, místo nahrání není uvedeno, ale předpokládám, že když se píše „ve vlastní režii“, že místem pořízení nahrávky byl klub Vrah, někdejší základna nejen CO-CA, ale i personálně provázaných kapel UŠTKNI a TELEFON, nebo INNOXIE CORPORY, svérázných to rožnovských spolků. Ale zpět ke zvuku – ten je sice daný možnostmi privátního studia, takže je takový obyčejný, až na neznělé činely není vůbec špatný, nástroje jsou dobře slyšet, a to je hlavní.

Resumé si dovolím odcitovat z minulé recenze:

Jsou kapely, které člověk prokoukne po jednom dvou posleších, pak jsou kapely, jejichž tvorbu je třeba odkrývat postupně a nakonec kapely, do jejichž světa se podaří proniknout jen vyvoleným. CO-CA vidím jako kapelu posledního druhu... jejich muzika je prostě jiná.

Reedice - nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A:

1. Chameleón
2. Lov
3. Henry
4. Jen tak
5. Kočka
6. Let do nebes
7. Amen

• Strana B:

1. Koně
2. Rouhat
3. Praha není Baghdád
4. Vtip
5. Peklo
6. V pixle
7. Mandolíny
8. Hrob

Sestava: neuvedena

Čas: cca 36 min.

www.complicite-candide.wz.cz
www.phr.cz