Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

O novém albu, novém klipu a dvacítce na krku s vtipálky z „metal-soulové“ stálice.

SIX DEGREES OF SEPARATION patří ke stálicím tuzemské metalové scény, letos slaví 20 let od založení, a slaví po svém, výročním koncertem, vydáním novinkového alba a... změnou stylu! Ale abych fanoušky kapely a čtenáře neděsil - ona změna stylu se odehrála pouze na papíře, na němž se píše, že SDOS je metal-soulová stálice. O posledním slově není pochyb, metal-soul a řadu dalších věcí jsme probrali s Doktorem, Pickard s Kurtym jenom přicmrndávali.


Ahoj, v promo pojednání se píše, že jste metal-soulová stálice. Stálici si představit umím, ale metal-soul? Kdo tenhle termín vymyslel? A co jím chce(te) vyjádřit?

Dr: Je to jen taková slovní hříčka a vůbec není nová, jak by to teď mohlo vypadat. (úsměv) Může za to jeden český nejmenovaný hudební portál, na němž jsme si před mnoha lety vytvářeli náš kapelní profil. Jednou z povinných položek byla specifikace hudebního stylu, jímž se kapela prezentuje. Ty styly však byly už předdefinované, nic vlastního tam člověk napsat nemohl a trimetal tam fakt neměli. (úsměv) Dát jen metal jako takový by byla nuda, tož přišly na řadu kombinace. (úsměv) Folk metal hraje kdekdo a metal-country mi znělo celkem jako blbost. (úsměv) Ne že by metal-soul blbost nebyla, ale byla v tom právě ta duše (soul), a to mi přišlo jako docela hezké / milé / příznačné... nechť si každý ráčí doplnit dle vlastního gusta. (úsměv)

Když jsem u promo letáku, ten je pojatý hodně vtipně. To jste si psali sami, nebo mají takového vtipálka v kancelářích MetalGejti? (úsměv)

Dr: Oním vtipálkem je bubeník Pickard, zdatný to písmák a šikovný glosátor... A je vlastně velká škoda, že se ta tiskovka nedostala do světa celá, poněvadž původně byla mnohem obsáhlejší. Škoda. Je to velká legrace a opakovaně se u ní dobře bavím. (úsměv) Jednou tyhle perličky snad vydáme knižně. (úsměv)

Pickard: To je nápad! Ty to zkompiluješ, Vlas to zilustruje, Canni napíše předmluvu a doslov, editorskou práci udělá Q a Kurty to nasází. Už se na tu knížku těším.

U MetalGate vydáváte druhé album, takže asi panuje vzájemná spokojenost. Svého času jste hledali vydavatele v zahraničí - tentokrát jste byli dopředu dohodnutí s naší zřejmě nejaktivnější firmou?

Dr: Ano, tentokrát bylo dlouho dopředu jasno, že album vydá MG. Jsme u nich rádi a nic jiného jsme nehledali.

Máte představu, kolik CD se dostane mezi lidi - třeba u předchozího alba byste mohli nějakou statistikou disponovat...

Dr: Upřímně řečeno, žádná sláva to není. A teď myslím prodej CD obecně. Když člověk porovná, v jakých nákladech se dělala naše první alba na přelomu tisíciletí (a prodala se) a v jakých nákladech lisujeme nyní, tak by z toho bylo nejednomu třeba i ouvej. Ještě, že jsme v zásadě veselé nátury.
Abychom mluvili konkrétně, předchozí desky „The Hike & Other Laments“ (2013) se vylisovalo 600 ks a pár kousků ještě zbývá. U aktuálního počinu jsme se s MG dohodli na nákladu 500 ks.

Když srovnáte předchozí album „The Hike & Other Laments“ s novinkou, v čem spatřujete největší rozdíl? Dělali jste tentokrát něco jinak než u předchozích alb - myslím v procesu skládání? Pořád jste rozeseti po celé republice, takže společných zkoušek asi nebude tolik, tudíž jsou pro vás moderní komunikační prostředky nejspíš nezbytné...(?) Kolikrát třeba skladba oběhne republiku, než s ní jste spokojení?

Dr: Žádné schéma ani návod na to neexistují. V zásadě se s danou skladbou vždy pracuje tak dlouho, dokud s ní není všeobecná spokojenost, nebo (a to je častější) dokud většina neukřičí špačkujícího kverulanta. (úsměv) Máš pravdu, že zkoušíme nepravidelně a o to větší důraz tedy klademe na domácí přípravu. Z každé zkoušky pořizujeme demosnímky, s nimiž pak každý zvlášť sám doma pracuje. Následně se pak obrušuje a dobrušuje až do finálního tvaru. Paradoxně mi i pomáhá, že trávím poměrně dost času v autě, protože právě v autě mám dost prostoru s demosnímky pracovat, přemýšlet nad nimi a vymýšlet alternativy.

Myslím, že jste trochu zvolnili tempa písniček. Neříkám, že jsou všechny skladby pomalé, ale řada jich staví na středních tempech, nechybí ani vyložené pomalé pasáže, ale jako protipól pak dojde i na takřka thrashovou rubanici ve skladbě „Fury“, která je tedy hodně rozkročená, vedle těch sypaček mi chvíli přijde jako hudba k hororu... Takže za prvé - je ono zpomalování dáno blížícím se stářím, nebo se vracíte k doomovým kořenům, nebo to prostě takhle vyšlo?

Pickard: To je otázka na Doktorovu nohu. Když přinese novou věc a přehrává ji, abychom získali představu, co se zase ulíhlo, tak si u toho podupává. No, a já podle toho podupávání nastavím klik.

Dr.: Tak nemládneme nikdo, že jo. A asi i tento neodvratný fakt může mít svůj vliv. Na druhou stranu bych oponoval všem, kteří nás kdy viděli jako vyloženou trashovku (ačkoliv minimálně jeden člen naší kapely by v takové konstelaci byl šťastný jako blecha), protože naše tvorba se v průběhu let střídavě přelévala z pomalejší jamky do té rychlejší, a pak zase nazpět. Spíš bych řekl, že více než cokoliv jiného je tahle deska méně kompoziční a více písničková. Hlavně písničková. Ale záměr v tom nehledej, prostě to takhle vyšlo.

A za druhé - svého času vás občas někdo označil jako thrashovou kapelu - je „Fury“ odpověď těmto snílkům? (úsměv)

Dr.: Původní záměr (totiž představa autora) byla ryze blackmetalová. Sypajda od začátku do konce plus zvracení křečků do mikrofonu. Na první zkoušce nám z toho ale kupodivu vycházel spíš doom. (úsměv) Po pár dalších operativních zásazích, stylových přemetech a zrychlení o 40 bpm jsme se dostali k finální podobě, kterou znáš z klipu. Ano, i takhle to u nás chodí. (úsměv)

Právě „Fury“ je brána jako první singl, k němuž vznikl klip. Prostřihy na kapelu „on stage“ se střídají se záběry na docela divokou slečnu, která zpočátku není zrovna nadšená z obrazu, který maluje. Kdo je autorem scénáře a kdo vám klip vyrobil?

Pickard: Autorem námětu je Velický Šmukáč, scénář a realizace je opět dílem Kurtyho. On je Kurty vůbec takový audiovizuální MacGyver.

Kurty: Teď nevím, jestli to byla pochvala, nebo se mám urazit. (smích)

A ona slečna - jde o kamarádku, nebo herečku? Že se nechala tak upatlat těmi barvami... (úsměv) Museli jste ji dlouho přemlouvat? Co jste jí za to naslibovali? Doctorovi už se do takové akce nechtělo po zkušenostech s natáčením „Light Hates Me“? (úsměv)

Pickard: Vlastně nevíme, i casting provedl Kurty. A nevíme ani, jestli to bylo dlouhé přemlouvání nebo ne, jenom poslal zprávu „vše OK, už si vybírá šatičky“. Tak snad moc netrpěla…

Kurty: Jde o kamarádku i herečku v jedné osobě, jménem Eliška. A patlání od barev a umělé krve má vpravdě v krvi – mimo jiné vyučuje i první pomoc tzv. zážitkovou formou a zejména její naturalistické ztvárnění otevřených zlomenin holeních kostí či předčasných porodů nenechá nikoho v klidu. O přemlouvání nebyla vůbec řeč – ráda se tohoto úkolu zhostila a pomohla. Mimochodem… její bratr, student animace na FAMU pro nás připravuje další klip. A světe div se – bude animovaný! (úsměv)

Obrazy v klipu musel nakreslit někdo, kdo umí vzít štětec aspoň trochu do ruky - kdo to byl?

Kurty: To máš pravdu. Dělal to opravdový odborník, známý pod pseudonymem Adobe Photoshop. (úsměv) Jsou to opravdu jen Eliščiny fotky (dokonce jen z mobilu) pořádně prohnané různými filtry a efekty, a poté vytištěné na speciální plátno.

Studio Šopa se vám asi stalo druhým domovem. (úsměv) Dovedete si představit, že byste nahrávali někde jinde? Kdyby vám třeba nějaký dobrodinec dal na nahrávání ranec peněz, kam byste zamířili?

Pickard: Myslím, že kdyby nám nějaký dobrodinec dal na nahrávání ranec peněz, tak bychom zamířili do Lipova a pořídili Q nějaká nová udělátka. A ve finále bychom zněli úplně stejně jak teď, protože, jak modří vědí, je to hlavně v rukách.

Slovo „Simple“ lze vykládat různě - jaký výklad je v případě vašeho nového alba ten správný?

Dr: Opět zacituju z almanachu Pickardových mouder: „Kolekce dostala název ,Simple‘, který odráží neplánovanou koncepční spojnici všech skladeb – sebekomplikovanější struktura vždycky stojí na jednoduchých základech, a za sebesložitější životní situací zpravidla stojí jednoduchý pocit, nutkání, nebo čin.“
Já jsem od něj pak slyšel ještě i jinou variantu, která se mi líbí možná ještě i o chlup víc, a sice, že jednoduché (simple) věci nejlépe definují to, kým člověk vlastně je.

Pickard: Líp bych to neřekl.

Klasický dotaz k textům - má album nějakou jednotící myšlenku, nit, nebo je každá skladba o něčem jiném? Moje angličtina je čím dál tím horší a lenost větší, takže na mě nikdo nemůže chtít, abych se s tím překládal se slovníkem v ruce. (úsměv)

Pickard: Původní záměr byl, že každý text bude nahlížet na nějakou základní, primární, nedělitelnou položku, která může být definujícím prvkem osobnosti. Jako každý dobrý plán bitvy ani tento nepřežil první výstřel, a výsledkem je klasický emo guláš na téma včíl-su-v-řiti-to-je-v-řiti nebo včíl-si-v-řiti-sám-si-za-to-možeš.

Nedá se nic dělat, musíme kousnout i do kyselého jablka. Po předchozím světlém aristokratickém obalu máte tentokrát všechno tmavé a hlavně nevzhledné, vnitřek digipacku promrhaný a booklet taky žádnou krásu ani nápad nepobral - to je můj názor, někdo jiný to zřejmě bude vnímat jinak, protože u grafiky záleží na vkusu každého. Ale... vám se ten obal jako líbí?

Dr: Držte mě, nebo ho zabiju! Nejdřív přijde s kakajícím černouškem (obal desky „Of Us“) a teď toto! (smích) Ne! Tentokrát jsme chtěli pořádně temný metalový booklet a tak ho takový máme. Mně osobně se líbí velmi. A moc!!! (úsměv)

Co ono srdce na titulní straně obalu symbolizuje?

Dr: Grafika obalu jemně naznačuje, že se jedná pro nás o velice srdeční záležitost. (úsměv)

Autorem obalu je Igor Botko z běloruské kapely VEIN OF HATE. Jak jste se k němu dostali?

Dr: Igor žije již několikátým rokem v Brně a dostali jsme se k němu nikoliv náhodou, nýbrž přímou aplikací tzv. Teorie malého světa (jinak též známé jako „Šest stupňů odloučení“) do praxe. Ta praxe vypadá asi takto: Známý zná známého, jehož známý jednou potkal s ... a hle, tu Igor! (úsměv)
Igor je moc fajn člověk, talentovaný grafik a skvělý bubeník. V současné době začíná bubnovat i u brněnských VANGUARD.

Dvacet let na scéně je krásné číslo, řada kapel slaví takové výročí vydáním best of alba, vy jste o něčem takovém neuvažovali?

Dr: Doba best of alb je už tatam, řekl bych. Dnes, když si každý ve svém MP3 archívu může sestavit tolik bestovek, kolik se mu jen zlíbí, mi to přijde jako poněkud zbytečný špás. Jako další položka v diskografii by to jistě bylo krásné a jistě by se dal sestavit i celkem zajímavý tracklist (mimochodem, zkoušel jsi to? / Mimochodem, nezkoušel, ale kdybych to zkusil, tak bych si jistě rychle poradil, těch hitovek mi v hlavě hraje za ty roky hned deset - pozn. Johan), ale raději budeme upírat své síly méně nadbytečným směrem.
Pomalu totiž připravujeme jinou libůstku, o které zatím ale nechci moc mluvit, abych ji nezakřiknul. Můžu snad jen trošku naznačit, že to bude černé, kulaté a postihnout by to mělo postupně všechna naše alba (a nebude to kakající černoušek). Tak tomu věřme, doufejme a těšme se na to. Já se těším! (úsměv)

Pickard: Zvažovali jsme vydání worst-of alba. Jednalo by se o komplet 5 CD doplněný ještě víc ztmavenou grafikou inspirovanou džidžipakem „Simple“, jenom na obale by byl jiný orgán.

Radši si ten orgán nebudu představovat. (úsměv) Svého času jste říkali, že na oslavy moc nejste, ale jak se člověk blíží do seniorského věku, některé postoje mění a hlavně zapomíná, co kdy kde napovídal. (úsměv) Takže - kdy, kde a s kým těch tolik let budete slavit?

Dr: Tu naši dvacítku se chystáme oslavit pořádnou párty 30. 7. 2016 na naší domovské základně v Ludkovicích u Luhačovic. Nic nehodláme ponechat náhodě, v přípravě máme vlastní ležák Twelve degrees of separation i vlastní víno nazvané Triotus, nehodláme se nechat zaskočit ani počasím, areál jest kvalitně zastřešen! (úsměv) Chystáme speciální set, v němž se objeví i všichni naši bývalí členové a členky a zazní i skladby, které léta nezněly. A nebudeme na to sami!  Během odpoledne a večera se na pódiu objeví i přátelé a kamarádi z kapel, s nimiž jsme se za ta léta více či méně pravidelně potkávali na koncertních štacích, a které máme rádi. Jmenovitě: HYPNOS, DYING PASSION PASSION, FORREST JUMP, LIKE FOOL, DOOMAS a SWA. Tímto tedy všechny srdečně zvu 30. 7. do Ludkovic! I Tebe, Johane, dostav se v hojném počtu! (úsměv)

RECENZE

www.facebook.com/sdoscz
www.sixdegrees.cz
www.bandzone.cz/sixdegreesofseparation

 


Zveřejněno: 24. 07. 2016
Přečteno:
3619 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář