Peťan:
Sobotní ráno mě zastihlo se slušnou kocovinou a bolavým zápěstím. Není ale nač čekat a vyrážíme na snídani i oběd do naší oblíbené restaurace. Pivo a míchaná vajíčka mě okamžitě postavily na nohy. Program posledního hracího dne (nepočítám-li after party) na OEF znovu nabízel několik zajímavých kapel v čele s headlinerem SODOM ve večerních hodinách.
Mým prvním cílem byla krátce po obědě PRŮMYSLOVÁ SMRT. Tuhle partu mám rád už nějaký ten pátek, a světe div se, teprve teď se mi podařilo vidět jí naživo. A stálo to za to! PRŮMYSLOVKA totiž i takhle brzy dokázala k pódiu přitáhnout slušný počet fans. Jejich mix hardcore/punk/thrashe a vlastně i grindu vyzněl na velkém pódiu výborně a to i přes to, že PRŮMYSLOVOU SMRT považuji za klubovou kapelu. Kluci za dvacet minut zahráli vály z výborné loňské desky „Invaze změn“, ale došlo i na starší kusy. Frontman Mičl běhal po pódiu, zvuk byl výborný a klidně bych si ještě pár minut přidal. Tleskám, snad se brzy zase potkáme!
Naproti tomu mě následující Poláci TERRORDOME zklamali. Jakkoliv mě jejich nahrávky baví, naživo to byla jen bezduchá thrashová rubanice. Ano, bylo to dobře zahrané, zvuk byl kvalitní a čtveřice muzikantky zdatná, ale mně osobně chyběl jakýkoliv moment překvapení, náboj, změna rytmu. Všechny skladby zahráli TERRORDOME stejně a mě to po nějakých dvou přestalo bavit. Čertužel, do konce setu jsem žádnou změnu k lepšímu nezaznamenal a tak z poobědních koncertů vyšla jako jednoznačný vítěz PRŮMYSLOVÁ SMRT.
Velká škoda, že i letos odpadli BODYFARM, na které jsem se těšil. Vše jsem si ale vynahradil při setu WAR MASTER. Už jen ten název napovídal, že se bude jednat o poctivý a starý death metal. Pětadvacet minut v sobotním odpoledni patřilo právě tomu nejhrubšímu death metalu. Tito Američané hráli vůbec poprvé v Evropě a předvedli technicky dokonalý nášup, že by se z fleku mohli rovnat s legendami žánru. Tohle byl naprosto zničující smrtící kolovrat. A podle odezvy se WAR MASTER líbili všem, kdo se zrovna nacházel v areálu. Kdo nezná, doporučuji napravit. Povinnost pro fans BOLT THROWER a jim podobných.
Jen letmo jsem z dálky viděl Němce EXCREMENTORY GRINDFUCKERS. Bláznivina, jen co si umíte představit. Tvářilo se to jako death/grind, ale bylo to něco úplně jiného (smích). V tomto případě jde hlavně o pobavení a to, soudě dle reakcí, se kapele povedlo na výbornou.
Španělské AVULSED jsem viděl několikrát a pokaždé to byl nátěr. Jejich obscénní set nijak nevybočil ze zajetých kolejí a zaplněné hlediště zobalo Španělům z rukou. AVULSED svým specifickým death metalem patří mezi špičku. Perfektní zvuk a bez průtahů odehraný set. Díky tomu se tato banda zařadila k těm nejlepším deathům na letošním OEF. Frontman Dave Rotten znovu exceloval svým jedinečným hrdelním projevem. Jo, bylo fajn zase po čase AVULSED vidět. Navíc ve výborné formě.
Na řadě byla „one man show“. Řeč je o americkém týpkovi, který sám stojí uprostřed pódia s kytarou a mikrofonem, zbytek si pouští sám a jedná se o brutal/death metal. Řeč je o PUTRID PILE. Vydržel jsem celý set, ale z lavičky mě to nezvedlo. Ne snad proto, že by se hudebně jednalo o slabší výkon, ale především kvůli tomu, že z brutal/deathu mohu opravdu jen malé množství kapel.
Unikátní kousek se podařilo pozvat na OEF v podobě švédských GEHENNAH. Tuhle alko-sebranku mám hodně rád a konečně jsem je viděl. Čtyřicet minut plných rock´n´rollu, metalu, punku a alkoholu. GEHENNAH možná byli pro někoho nejměkčí bandou festivalu, ale dokázali sundat nejednoho přítomného. Krátké vály, nadhled, zastřený vokál, dřevní zvuk kytar, vtip. Odlehčený koncert se vším všudy. Skladby jako „We Love Alcohol“, „Decibel Rebel“, „Metal Police“ či „666, Drunks and Rock´n´Roll“ přímo vybízely k řádění pod a na pódiu. Myslím, že tato čtveřice musela být s premiérou na OEF naprosto spokojená. Stejně tak jsem byl maximálně spokojený já. Dlouho jsem si GEHENNAH přál vidět a tohle byl přesně ten koncert, kterému nechybělo vůbec nic.
Finští grindeři ROTTEN SOUND patří ke stálicím nejen na OEF, ale pravidelně se objevují v českých klubech. Po celou sobotu kolovaly zvěsti o tom, zda Finové vůbec vystoupí, protože si bicman den předem zlomil nohu. Nakonec vše dobře dopadlo a ROTTEN SOUND to v Trutnově rozbalili ve velkém stylu. Narvaný areál prahnul pro grindovém nášupu a také ho dostal. Musel jsem po chvíli do backstage mrknout zblízka na „jednonohého“ Sami Latvu. Pravá noha v sádře, levačka kmitala neskutečně. Klobouk dolů před jeho výkonem!
Po desáté hodině večerní nastal čas pro hlavní chod. Nejlepší thrash metal na nejlepším festivalu – SODOM!!! Už nástup těchto německých veteránů byl monstrózní a to v podobě skladby „In War And Pieces“. Mohutný sound mě okamžitě strhnul a pod pódiem se rozjel nekonečný circle pit, stage byla plná skokanů. Sami SODOM byli atmosférou nadšení a nezapomněli to připomenout. Tom Angelripper je neskutečná osobnost a zároveň velký pohodář. Sršel vtipem, ale především táhl SODOM na absolutní vrchol festivalu. „Sodomy and Lust“, „Outbreak of Evil“, „Surfin Bird/The Saw is the Law“, „Sacred Warpath“, „Tired and Red“, „Blasphemer“ nebo „Nuclear Winter“ bořily veškeré hranice a bariéry. Zakladatelé žánru v sousedním Německu nás zase jednou vyučovali. S nadhledem, lehkostí, neskutečnou energií a jedinečným rukopisem. Ve chvíli, kdy Tom Angelripper dal vzpomenout na Lemmyho skladbou „Iron Fist“, začalo se Bojiště otřásat v základech. Ani jsem nečekal, že na SODOM bude taková atmosféra. Pařili thrasheři, punkeři, grindeři, prostě všichni… a areál praskal ve švech. Skandování „SODOM!, SODOM!“ se neslo mezi každou skladbou a já si přál, ať tenhle thrashový vrchol nikdy neskončí. A když došlo na velehity „Agent Orange“ a „Ausgebombt“, byl to kotel, který jsem na SODOM viděl snad jen v Německu. Trojice se rozloučila vykopávkou „Remember the Fallen“ a za hodinu vyplenila Bojiště tak, že pokud sojka nevarovala Krakonoše, utekl i ten hluboko do lesů (úsměv). SODOM přišli, zahráli, zničili a odešli. Viděl jsem tuhle bandu několikrát a toto byl bezpochyby jeden z top koncertů. Co se týká OEF, nikdy jsem zde lepší koncert nezažil. Thrash ´till Death, SODOM rulez!!! Díky!!!
Po SODOM jsme pomalu vyrazili k domovu. Hodnocení letošního Obscene Extreme festivalu jsem již psal v reportu z prvního dne. Takže jen ve stručnosti – díky Čurbymu a všem, kteří se na této akci podílí. Dělají svoji práci skvěle a my fanoušci zde máme festival, na kterém vládne jedinečná a přátelská atmosféra, jezdí na něj TOP kapely a především si nikdo na nic nehraje. Jen to zase všechno rychle uteklo. Ale co, vždyť do rozpoutání pekla zbývá už jen nějakých 360 dní (úsměv). Díky a zase za rok!!!
Žrout:
Sobota (den poslední – pro mě)
Ráno se probouzím značně polazenej. Spal jsem napůl na matračce a napůl na zemi, což mě málem zlomilo vejpůl. Matně si vybavuji příchod do mého skromného stánku. Mám ale vše, s čím jsem odcházel, tak snad dobrý. Proběhne ranní hygiena a jdu na double espresso, ranní to životabudič, do kaffé Kafka. Česnečka a tofu burger mi nepomáhají. Na nohy mě postaví až první pivíčko. Zaručený to lék na všechny druhy kocovin.
Myslel jsem, že jsem vstával někdy později, ale najednou „koukám, že koukám“ na slovenské chlapce z JAKUBYSKO, což znamená, že je nějakých 11 hodin. OK. Práce je to slušná, grindcorová. Kytara, basa, bicí na dva vokály. Klasika, která po ránu pohladí na duši. Další kapela, kterou neznám, ale někdo mi ji doporučuje, jsou Američani 908 a opět grincore. Další rubanice. Korpulentní basačka má asi nejhezčí zvuk basy z celýho fesťáku, kytarista vypadá na veterána scény. Už mi z toho jde hlava kolem.
Odcházím si odpočinout a vracím se až na WAR MASTER. USA death metal oděný v oldschool hávu. Houston Texas. Baví mě hodně. Až posléze se dozvídám, že zpěvák a bubeník jsou z INSECT WARFARE. Škoda, že je ještě světlo. Je nějakých 16 hodin. Více by jim to slušelo v přítmí a ve změti červených světel. Slušná práce. Metal forever.
EXCREMANTORY GRINDFUCKERS mě moc nebaví. Je to grincore divadýlko. Jen ze zákulisí slyším a pozoruji cover od EUROPE – „Final Countdown“ … ale proti gustu. Lidi pod podiem to baví, paří, tancujou, skáčou, prostě si to užívají po svém a tak je to přece správné.
Jdu projít distro kemp, na gulášek k Matějovi a k tomu samozřejmě pivíčko. Sbalit stan a všechny věci do auta. Potkávám kopici starých známých, s každým se zdravím a pokecám a už je to tady, GEHENNAH ze Švédska. Heavy metal rokenrol v punkovém štajlu. Texty výhradně vo chlastu. Každej, kdo leze na podium, řve songy zplna hrdla. Bubeník to švihá s koňma na nohách a tváří se u toho stejně jak pařmeni z prvních řad. Zpěvák se někde asi válel, jelikož takové má vzezření. Hahaha. Skvělá image. Tuhle kapelu si fakt užívám. Po odehrání setu kolem nás prochází pan zpěvák a říká, nevím jestli mu dobře rozumím, ale něco ve smyslu „fucking cool festival, fucking cool people“ a řítí se s pivkem v ruce do davu pod podiem.
Vynechávám DEVOURMENT, jelikož mám obavu, že by mi to urvalo hlavu. Vracím se na ROTTEN SOUND, jelikož běží zvěsti, že si bubeník včera zlomil nohu. Není jisté, zda dnes zahrají. Nakonec bubeník přichází opravdu s nohou v gypsu. Když koukám na to, jak má postavenou dvoušlapku, tak mi padá brada. Zlomenou nohu – pravou – si zafixuje na místo pravé šlapky a vše oddupe jen levačkou. Samozřejmě, že to nebylo na plnej hřebík, zkrátil se set a myslím, že hráli songy tak, aby to dal. Každopádně smekám klobouk a klaním se až k zemi. Vím, co to je, když máte zlomenou nohu v kotníku (údajně to měl zlomený do pravýho úhlu – fuj!) a vím jak to kurevsky bolí první, druhej, pátej den. Takže respekt!
Po Finech to konečně přichází. Nastupuje naprostá paráda tohohle fesťáku. SODOM. Vlastně ne, vlastně KURVA SODOM!!! Teď je vidě,t kdo je tady pánem. Tohle je snad nejlepší koncert, co jsem zažil. Zvuk jak víno. Je vidět, jak si to hudebníci užívají. Jak už jsem to jednou zmiňoval, atmosféra tohohle fesťáku je výjimečná tím, že supluje koncerty z malejch klubů, ale místo 100, 200 lidí, který tam paří, je jich tady několik tisíc a ta atmosféra, kterou to vytváří, je neskutečná. Hned po úvodním songu z novější tvorby („War and Pieces“) říká Tom Angelriper něco v tom smyslu „jsem tady asi 10 minut a je to jeho nejlepší fesťák“. Napije se trochu piva a podává ho s dalším pivkem do první řady nezkrotnejm fans. Ti pak lezou na podium, řvou jako zjednaní, skáčou z podia, paří, divočí. Atmosféra houstne. Následujou songy „Sodomy and lust“, „Nuclear winter“, „Remember to fallen“, „The saw is the Law“, „Outbreak of Evile“, „Agent Orange“, „Ausgebombt“, cover od MOTÖTHEAD „Iron Fist“, po kterém lidi řvou Lemmy, Lemmy, Lemmy. Tom Angelripper rozdává piva, vody v plastu, trsátka. Nejlepší kapela nakonec. Pro mě nejlepší kapela celýho fesťáku. Totální srdeční záležitost. Poslední pivko a posouvám se k autu a valíme směr jižní Čechy. Uléhám někdy kolem čtvrté (?) hodiny ranní a celou neděli se dávám dohromady. Střízlivím, urovnávám si vzpomínky a třídím si myšlenky po tomhle třídenním maratonu nekonečnejch setů skvělých kapel, burácení, mlácení, bušení, hlukaření a k tomu pití piva. Ve 40 letech pařit, to sebou holt nese značné úskalí. Zase jsem ale potkal spoustu kámošů a pokecal s lidma, který jsou mi blízcí a se kterejma se už moc nevídám. Tenhle víkend už mi nikdo nevezme. Hahaha. Mé tělo je unavené, bolavé. Mysl mám roztříštěnou snad na tisíc střepů… takže mám zase rok na to, to všechno do příštího Obscene Extreme Festivalu poskládat a slepit, hahaha.
Dík Čurby.
Čau.
Štěpán:
Paprsky ranního slunce rozehřívají francouzskou dámu, kde se povaluje Pleška a za chvíli je mu horko. Vyhrabe se a mžourá, má žízeň, ale ví, že dneska to bude dlouhý den, jelikož nealkoholické nápoje jej nikterak nezkrátí. Ovšem povinnost dopravit Anetku a Ira domů velí nepít. Není však v tom sám, Pája přislíbil pomoc při nočním transportu a vzal na sebe také břímě celodenní abstinence. S takovýmito vyhlídkami se táhne partička na pumpu dát si kafe a dále na polévku. Nic nového nehledají, a tak Rozmarýnek opět otevře svou náruč, v níž mnozí nacházejí rozjaření a ti asketičtí přeci jen nějak utloukají čas. Po poledni většina z nich odchází na poslední ušní bubínky drásající odpoledne do areálu Bojiště. Čeká je pořádná porce muziky, ale Pleška sám cítí, že únava po třech dnech může způsobit otupení smyslů a tedy jakési slévání hudebních prožitků.
Sobotní areál je už téměř vyschlý, ovšem zbytky bahna a lidí, hlavně v prostoru pod pódiem, přeukrutně smrdí. Tenhle zápach bývá poslední den na fesťákách obvyklý, ale tentokrát je to místy skoro nesnesitelné. Tyto průvodní jevy rychle přehluší něco pozitivnějšího, protože krátce po poledni je tu PRŮMYSLOVÁ SMRT. Je to ostuda, že jsem doposud tuhle jihlavskou grupu nikdy neviděl hrát. A první setkání s nimi bylo překvapivě dobré. Jejich fastcore ostrý jak břitva, naléhavý a přesvědčivý rozhýbal tryskající energií přítomné fans. Od začátku je to uragán poctivého HC s dominantními nasekanými rytmy evokující grindové ozvláštnění. Sympatické jsou i české texty, které byly i díky solidnému zvuku rozpoznatelné. Vokalista Mičl si vytýčil trasu a dvacet minut si to rázoval po hraně pódia tam a zpět. Doma si hned musím PRŮMYSLOVKU pustit, protože jejich vystoupení na OEF mě hodně zaujal.
Po energickém, přesvědčivém a výrazově rozmanitém úvodu závěrečného odpoledne očekávám podobný nával i od polských thrasherů TERRORDOME. Přivezli si s sebou pěkný, bohatý merch, desky, cédéčka, tička, nášivky, ale to bylo tak vše, co bylo na jejich působení v Trutnově solidního. Prezentovali se jednotvárným kolovrátkem, ze kterého nevyčnívalo nic zajímavého, co by nakopávalo. Po několika skladbách, které mě tedy zhruba zklamaly jsem si šel dát limonádu.
Před Obscínem zazněly hlasy, že má tenhle fest čím dál více metalovější ksicht, zejména v deathových odnožích této tvorby. Je to asi fakt, protože program sobotního odpoledne byl toho důkazem. BODYFARM z Holandska, SACRIFICIAL SLAUGHTER valící smrtící kovovou stvůru v ryzí americké podobě, SKULLHOG taktéž z Nizozemí prezentující se směsicí riffového deathu s doomovými prvky, WAR MASTER, Američané se silným old school odérem, španělští AVULSED, ultrabrutální DEVOURMENT z Dallasu a podobně znějící projekt jednoho muže zvaný PUTRID PILE. Headlinery SODOM nepočítám, ale CATTLE DECAPITATION, kteří mastí death/grind bez jakýchkoli příkras. To je výčet, který nikoho nenechá na pochybách, jakým směrem se ubírala letošní skladba veličin na pódiu OEF a pro mě osobně to není orientace vůbec špatná. Jenomže tato porce zahnívající a smrtí nasáklé tvorby se mi zkrátka slévá, neříkám, že bych se při jejich poslechu v té chvíli nebavil, to bezpochyby ano, ale jen pár momentů zanechalo výraznější stopu.
Během odpoledne přeci jen utkvěli více v paměti WAR MASTER. Včera jsem prožvanil u piva INSECT WARFARE, ale Rahi Geramifar a jeho drsný, řezavý a hrubý vokál jsem si nemohl nechat uniknout. Na vystoupení pánů války si nasadil černý baret ve stylu latinskoamerických bojovníků za nezávislost a vyřval do publika veškerou špínu a zlobu, kterou v sobě tahle bojovná smečka nese. Trochu mě překvapil takový odtažitější přístup k posluchačům, jakoby záměrný odstup, ale je to jeho styl a má to pravděpodobně i význam, vzhledem k politickému podtextu produkované hudby. Ale death to je jako břitva, při skladbách „Bastard Horde“, „Lust for Battle“ nebo „Mass Cremation“ mi úplně naskakovala husina. Výborné, drásající vystoupení.
Z kapel, které vybočovaly převážně z deathmetalového charakteru večera mě hodně lákal švédský alkoholem prolitý rock´n´roll plus špetka thrashe plus dávka punku a hlavně nadsázka, která na mě čišela z letošního únorového alba „Too Loud to Live, Too Drunk to Die“, suma sumárum GEHENNAH. Všem kolem se jejich set líbil, ale mě to tak trochu zklamalo, nějak mi tam chyběla šťáva a energie, na to jakou muziku hrají, tak mi to přišlo studené. Sice jsem se v průběhu jejich koncertu do muziky vposlouchal a songy na závěr jako třeba „Drink,Fight and Fuck“ nebo „Piss Off I'm Drinking“ mi přišly konečně našlapané, tak v globálu za mě trochu roztrpčení. Zkrátka nebyl jsem nalitej, tak mi to asi nesedlo.
O SODOM se dá těžko napsat něco hanlivého, jen to, že jejich setík, trvající hodinu, byl opravdu setíkem a kdyby měl být pro mě setem, tak by měl trvat mnohem déle, ale jsme na festivalu, tak časy jsou dané. Ještě před jejich vystoupením jsme se s Irem s pány Angelripperem a Bernemannem vyfotili a musím říct, že si nehrají na žádné superhvězdy, usměvaví, sympatičtí, ochotní. A když pak naprosto přesně ve 23:20 spustili „In War and Pieces“ dokázali rozpoutat naprosto nepopsatelné thrash peklo. Od samého začátku jsem byl překvapen ještě o třídu lepším zvukem než u předešlých kapel a druhá věc, že takhle zaplněný areál jsem na OEF ještě nikdy neviděl. Myslím, že pro SODOM to bylo víc jak důstojné prostředí a vypadalo to, že i umělci byli velmi spokojeni a nadšením při hraní jen sršeli. Nejlépe to vyjádřil rozvášněný Žakyn, který hodinu před půlnocí, do půl těla vysvlečený, po oranžovém špiónovi zařval: „To je moje mládí,“ a po „Blasphemer“ úplně zničený sípavým hlasem, „není cesty zpět!“ Musím říct, že paráda to byla, skvělé a mě to úplně stačilo. Už nechci nic slyšet, s tímhle si vystačím dlouho.
Pleška, Ir, Anetka a Pája dojeli domů v pořádku, Pleška sice řídil, ale jen krátce a Pája převzal otěže francouzské dámy někde u Pobděbrad a odřídil vše spolehlivě až do Písku. Libovali si a možná, že i příští rok stráví půlku července ve skvělé atmosféře, na skvělém místě, zkrátka na skvělém Obscene Extreme s pořadovým číslem 19.
Fotky: Skalík
Sykyho videa:
TINA TURNER FRAISEUR Live At Obscene Extreme Festival 2016
BAIN THE SANG Live At Obscene Extreme Festival 2016
908 Live At Obscene Extreme Festival 2016
PRŮMYSLOVÁ SMRT Live At Obscene Extreme Festival 2016
TERRORDOME Live At Obscene Extreme Festival 2016
GEHENNAH Live At Obscene Extreme Festival 2016
SODOM Live At Obscene Extreme Festival 2016
HELLBASTARD Live At Obscene Extreme Festival 2016
