Žrout:
… a je to tady zase. Jako každý rok, již poosmnácté (pro mne asi počtrnácté?, nevím přesně). Hudební festival věnující se extrémním odnožím té nejtvrdší muziky z celého světa, který proběhl poprvé v roce 1999 jako oslava narozenin a za tu řádku let si vybudoval prestižní pozici na celosvětové úrovni. Letos někdo prohlásil, že tato událost je vlastně státním svátkem všech grinderů. Kus pravdy na tom rozhodně je. Za celou touhle taškařicí stojí jediná postavička Čurby. Pokud se chcete dozvědět více, mrkněte na stránky jeho OBSCENE EXTREME FESTIVALU.
Takže pojďme na to. Pařba začíná.
Čtvrtek (pro mne den první)
Přesto, že start byl domluven na ráno, vyjíždíme z Písku směr Trutnov až kolem 13. hodiny, důvodem je nepříznivé počasí. Leje jako z konve. Předpověď na čtvrtek není zrovna příznivá. Teplota vzduchu klesá k 17 stupňům. Nezbývá než konstatovat, že: „Tento způsob léta…“. Před cestou ještě zakupuji gumovky (které nakonec stejně nepoužiji) a voděodolná výbava, která ještě čítá stan, pláštěnku a deštník, je kompletní. Ve spolehlivém autě z produkce japonských automobilek proběhne konzumace několika piv a trochy třtinového rumu a už vystupujeme před areálem Na Bojišti s předfestivalovou náladou. Když jsme přijížděli, připadalo mi to, že letos bude návštěvnost asi o něco větší než předchozí ročníky. Stanový tábor se postupně rozrůstá po stráních vedle areálu doslova jak houby v dešti. Podaří se nám najít místo na parking a na stany, na super strategickém místě, na půl cesty od areálu k benzínce. Společně s námi už tady staví stan a parkují blatensko/strakonicko/sušický tým, pár polských a německých účastníků a ještě osádka ze z Plzně.
Jde se na to. Je 17 hodin a právě hrají PALM. Lepší kapelu na přivítanou jsme si nemohli přát. Japonský námrd ve stylu CONVERGE řádně okořeněný a podávaný s nasazením, tak jak to většina poctivých samurajů umí. Nasazení je vražedné, jak na podiu, tak pod ním. Dávám jim v duchu palec nahoru.
Pomalu procházím areál, abych se ujistil, že všechny stánky s jídlem, pivem, merchem (atd.) jsou tam, kde stály na předchozích ročnících. Brodím se červeným bahnem (a to doslova), které má na svědomí celonoční a celodenní letní deštík. Modlím se, aby předpověď nelhala, a počasí se v průběhu večera opravdu umoudřuje. Zastavuji se u tradičního absintového stánku odkud již pozoruji a poslouchám libé tóny chilských CRIMINAL. O téhle kapele jsem už slyšel. Na živo je vidím poprvé a jejich thrash/death se mi zamlouvá. V sestavě je kytarista z LOCK UP a PENTAGRAM (CHILE) a basu drtí maník z ANIHILATED. To prostě nemůže být špatná kapela. Kytary to řežou do podmračeného areálu, který je už teď plný opláštěnkovaných maniaků. Na většině návštěvníků začínají vynikat nasychající nánosy všudypřítomného rudého bahna. Ráno jsem ve sklepě odrolil zbytky tohoto sajrajtu z martensek ještě z loňského roku...
Další kapela, kterou si dávám, je SKELETAL REMAINS. Oldschool death metal ze Států složený ze samých ostřílených muzikantů. Jsem nadmíru spokojen. Pozoruji je ze strany backstage, pokyvuji hlavou a popíjím pivní mok. „… tak to jsme na začátku?,“ říkám si. To jsem zvědav, kolik toho letos vydržím. Všechny kapely, který se mi letos zamlouvají určitě nestihnu, jelikož line up je opět jako každým rokem nabušenej jako kráva. Čurby se snaží narvat na fesťák to nejlepší z nejtvrdších kapel z celého světa a vydržet to poslouchat celej víkend prostě nejde. Jsem teda zvědavej, na kterou ten „Černej Petr“ padne. Jedeme dál. Na DEAD INFECTION odpočívám v baru a polskej grindcore pozoruji z přímého přenosu na TV v backstage. Už je to let, co jsem je neviděl. Doprovází je smůla v podobě nějakých fyzických problémů bubeníka. Na konci setu ho ošetřují zdravotníci. Tak snad dopadl dobře.
Další paráda je na řadě. VENOMOUS CONCEPT letos přijíždějí posíleni o druhou kytaru. Nasazení je vražedný. Kdo nezná složení téhle kapely, tak věřte, že je naprosto „hvězdný“. Hudba americko/anglickýho splitu grindovejch špiček zabijí. Mix lidí z NAPALM DEATH a BRUTAL TRUTH. První deska mi ustřelila koule, druhá (mimochodem vydával Čurby) a třetí na ní volně navazuje. Dnes je poprvé vidím hrát na dvě kytary a popravdě, ten zvuk mě moc nebaví. Připadá mi, že je to nějaký nečitelný, nebo možná začínám mít unavený uši. Upínám se na mistra Hereru a nechávám se unést jeho ladnou klepačkovou symfonií. Sharp řve jako zjednaný. Spokojenost.
Přichází pauza na večeři, pivko a paňáka. První „Černej Petr“ vychází na další skvělou partu, death metal Amíky, INCANTATION. Potkávám kámoše z EXORCIZPHOBIA a posouváme se s bandou k autu. Se Skořím probíráme hudební scénu, plány, drby, atd (hahaha). Otvíráme láhev Absintu (70 % alc. 35 mg tujonu), kterou jsem dostal na cestu od mé lásky. Kamarádů je hodně, takže za chvilku je láhev pokořena a nálada se dostává do bodu varu. LOCK UP pozoruji z pozadí backstage. Před podiem to vře. Areál je narvanej. Fans běsní. Letos se mikrofonu u téhle sebranky ujímá Kevin Sharp a jeden song si s nima zahostuje na basu i Danny Lilker. Čítanková škola grindcore. Je super pozorovat, jak si to muzikanti užívaj. Barker za bicíma exceluje. Radost pohledět.
A další skvost. TOXIC HOLOCAUST. Joel Grind – legendární postava na US metalový scéně. Moshpit pod podiem na tenhle thrash metal/punk je povinností, ustojí ho však jen ti nejtvrdší z nejtvrdších. Mozkem tohohle uskupení je jeden blonďák z Portlandu. Na prvních deskách si nahrával všechno sám - všechny nástroje. Za dobu existence se na live vystoupeních vystřídala slušná parta muzikantů např z kapel: RAMMER, NOCTURNAL GRAVES, BLUDWULF, TRENCH HELL, MIDNIGHT, nebo třeba Victor z WHIPSTRIKER. Vůbec netuším, s jakou sestavou hraje dnes, ale zní to zatraceně dobře.
Pauza na pivko a jde se na legendu, kterou jsme poslouchali v útlém mládí a o které vlastně tenkrát nikdo nevěděl, co je to za lidi. Na podiu už se rychtuje zamaskovanej Hongo alias Shane Embury, bicí rozklepává Hongo Jr. neboli pan Barker. Letos mají i mařku za mikrofonem. Musím uznat, že letos se mi BRUJERIA líbila víc než před 5 lety. Zazněly klasický hity „Matando Gueros“, „Revolucion“, a na závěr i má oblíbená „Makaréna“. Takže můj první den se blíží ke konci. Sombréra, tequilla, marihuana Si! El polvo – No. Hermanos Mexicanos - no séan huevónes!!!
Jsem přesycen hudebními zážitky. Letos si to prostě užívám. Hladina krve v alkoholu, jež mi koluje v žilách, je na hranici únosnosti. Ještě něco pojíst jelikož hlad je sviňa. Vynechávám věšení na háky v podání „Vousáčovo“ FLY HIGH TRIBE. Stíhám se udržet na nohou ještě na SaM Project Show. Krev teče z kanyl neoděného chlapíka, nahá děvčata politá chlapcovo krví si jako zjednaná sahají na intimní místa, močení obou pohlaví do předem připravených nádobek a popíjení moči, při které má představivost pracuje naplno a jen stěží udržím obsah svého žaludku – 3x mě to kopne a dost. Jdu spát. Čtvrtek pro mne končí.
Štěpán:
Čtvrteční ráno dalo zapravdu všem meteorologickým výhružkám o zvlněné tlakové níži nad Trutnovem, provázené silným deštěm, který bude v průběhu dne slábnout. Od západu se bude protrhávat a v podvečer začne foukat mírný vítr. Zkrátka, někdy od noci prší a vyhlídka z auta nevypadá nikterak vábně. Pleškovi se chce na záchod a zjišťuje, jak odporně je ve skutečnosti venku. Počurá pole a zaleze zpět do vozu. Za chvíli si k němu přisedne Anetka, mírně provlhlá, protože její stan někde sákne. Totéž stan Irův, a tak než se vydají na pumpu, přesunují leccos, co by chtělo, aby doschlo, zpět do auta. Vlhkost vzduchu je 98,7 %, to jen tak neuschne. Ale co, ono nějak bude. A taky, že bylo. Pumpa, putyka, v průběhu dne přijíždí zbytek jihočeské výpravy, promile stoupá, deprese se rozplývají a nakonec to těm meteorologům vyšlo, k večeru přestalo pršet. Paráda, jde se na muziku.
První kapelou, kterou jsem spatřil ve čtvrtek, byli Japonci PALM. Tento kvintet z Osaky funguje už šestnáct let a přestože se pohybují na scéně tak dlouho, nikdy jsem o nich neslyšel. Na obscénním pódiu mě ovšem překvapilo, jak pojali stylově svojí směsku HC a thrash metalu. Prezentovali se zde poměrně dlouhými skladbami, nikoli pomalými, naopak, jakoby se střídaly groove pasáže s grindem a prostředky skladeb oplývaly slušnými kytarovými, technickými postupy. Výše položený, přesto chraplavě drsný, vokál jen dotvářel instrumentální technickou a často pěknou melodickou složku. Závěr jejich vystoupení tvořila dlouhá improvizace a na pódiu se objevilo snad sto křepčících bahenních tanečníků.
První kapela, která kdyby mi unikla, tak bych nebyl moc šťastný, byli chilští CRIMINAL. Více jak dvacet let drtí směsku thrashe a deathu a nejinak tomu bylo tady na Obscenu. Rytmický kytarista a hlavně zpěvák Anton Reisenegger dominoval svým charismatickým zjevem, ale zejména parádně střídanými polohami ječivého a chraplavého projevu. Každá z osmi skladeb měla svoji osobitou tvář, kde se nenásilně střídala rychlá tempa s klidnějšími pasážemi. To působilo nejednotvárně, mohli jste si zamlátit hlavou při drtivém riffu a zároveň se zaposlouchat do technicky vyspělých středních temp.
SKELETAL REMAINS, kteří vystřídali staré psy, ovšem prezentující se taktéž starou školu, tentokrát deathmetalovou, to je poslední roky sázka na jistotu. Jak chilští CRIMINAL nevypadají příliš latinskoamericky, tak tito Američané v sobě nezapřou tuto krev a tím pádem i neskutečnou energii, jež jejich vystoupení posunuje ještě o třídu výš. Obě jejich desky „Beyond the Flesh“ a „Condemned to Misery“ byly zastoupeny čtyřmi skladbami, ze kterých musí mít Chuck Schuldiner na věčném Obscene Extreme radost. Tahle čtveřice svým skvělým setem jasně kandidovala na jednu z nejlepších kapel letošního ročníku.
Večírek pokračoval bez možnosti oddechu, protože na pódiu se představila polská legenda grindcoru DEAD INFECTION. Pro mě osobně však jejich vystoupení nikterak hvězdné nebylo. Dokonce neúplný set byl odehrán jaksi bez energie a nadšení. Nevím, asi to bylo dáno indispozicí Cyjana, který ještě půl hodiny po odehrání nebyl schopen vstát z bubenické stoličky. Ale lidi se bavili a bylo se i nač kouknout, jelikož mladou krví v kapele je půvabná blonďatá basistka vystupující pod přezdívkou Vertherry. Konec setu se nesl v duchu rozčarování, minimálně kytaristy a zpěváka Roberta Pierścińského, který se byl i optat, kolik času jim na hraní ještě zbývá.
Embury, Sharp, Lilker, Barker a jiní si pak udělali ze čtvrtečního Obscene Extrema takovou soukromou párty, kdy se postupně v průběhu čtyř hodin točili na pódiu ve třech kapelách. Vše odstartovali před osmou VENOMOUS CONCEPT. Hardcore a punk okořeněný špetkou thrashe i deathu byl publiku podán s porcí energie, nad kterou se u těchto legend tají dech. Kevin Sharp zpočátku se svým nezbytným kloboukem ovládnul pódium, ke konci už naboso a bez klobouku řádil jak černá ruka. Pánové hráli krátké veselé písně, hlavně z poslední desky „Kick Me Silly“. Škoda jen, že se nepovedl zvuk, protože předlouhou část setu byly ven slyšet jen bicí a zpěv a vidět, jak i ostatní se snaží. Využil jsem možnost poslechnout si pódiovku, a to bylo jiný kafe. Ale z úst kamarádů, kteří tuto možnost neměli, znělo trochu zklamání.
INCANTATION zválcovali Bojiště svým hutným metalem středního tempa. Američané z Pennsylvanie nadrtili devět, možná deset skladeb, kde nechyběly věci z posledního alba „Dirges of Elysium“ jako například „Carrion Prophecy“ nebo „Dominant Ethos“, ale zjevně chtěli ukázat, že i straší fláky nezapomněli. Zaregistroval jsem songy z poloviny devadesátých let jako „Emanciated Holy Figure“ z „Mortal Throne of Nazarene“ či „Profanion“ z debutního alba „Onward to Golgotha“. Parádní jízda sice započala drobným defektem na doprovodné kytaře, ale nic nebylo narušeno a pak už všechny struny vydržely neskutečný nápor, který na ně byl kladen.
Embury na plac, Sharp na plac, Barker konečně za bicí... LOCK UP jsou tady. Zvuk venku výrazně lepší a čitelnější. Je neskutečné, co tihle pánové všechno dokážou, jak si v okamžiku podmaní publikum a co vše ze sebe dovedou vyždímat. Chvíli poslouchám zepředu, ale pak mi to nedá a chci se mrknout, jak to pálí Barker. Tahle hora si sedí na stoličce, záda jak kdyby sežral pravítko, nevypadá to, že by se nějak hýbal, ale nohy a ruce jedou v neskutečném tempu. Lahůdka. Grindcore, kterým se prezentují, byl postupně čím dál deathovější a závěr setu, to byl zkrátka vražedný metal s velkým M bez rozdílu žánrů. Chtěl jsem si s Emburym udělat fotku, zkusil jsem to, ale v předposlední skladbě byl pro chvilkový oddech vystřídán Lilkerem, a tak bylo celkem pochopitelné, že mě odmítl. Chápu, po vystoupení vypadal vážně strašně a to jej za hodinu čekalo ještě vystoupení v ošátečkované BRUJERII.
Joel Grind ze po letech vrátil za basu a udělal dobře, protože jeho prostor pro pódiovou show se tak výrazně zvětšil. Jeho TOXIC HOLOCAUST naprosto dokonale namixovali směsku thrashe a punku a toho punku tu bylo. To byl sec mazec, to vám říkám, jednoduchost a energie zvítězily na celé čáře. „Metal Atack“, „Wild Dogs“, „Awaken the Serpent“, to byl začátek, pak řada dalších vypalovaček a nakonec „666“ a „Bitch“ udělali z jejich vystoupení jeden z nejvražednějších setů festu. Teda až na to, že celkem sedmnáct songů a něco málo přes hodinu hracího času bylo skoro až moc. Ale to nevadí, k extrémnímu festivalu patří třeba i extrémní porce muziky.
Už nemůžu, a tak se přemlouvám, abych si alespoň na chvíli poslechl BRUJERII. Ale vydržel jsem dvě, tři písničky a pak odpadl, jednak proto, že ten chaos na pódiu mě nepříliš bavil a jednak, že po šesti a půl hodinách bez přestávky jsem byl hotovson. Jdu si dát šláftrunk a mažu spát.
Peťan:
Probuzení do čtvrtečního rána nevěstí nic dobrého. Obzor s vrcholky Krkonoš není přes mraky vidět a nějaké zlepšení je v nedohlednu. Déšť prakticky neustává a chvílemi spíše zesiluje. Vzhledem k tomu, že se jedná teprve o začátek Obscenu, rozhodujeme se přečkat nejhorší liják v suchu v restauračním zařízení. Prý má kolem 17. hodiny přestat pršet… A skutečně, lehce po páté se oblačnost nad Trutnovem trochu roztrhala a my mohli vyrazit. Vyrazili bychom stejně, protože čtvrteční večer byl doslova natřískaný parádními kapelami. Příchod do areálu dával tušit, že to dnes bude zatraceně klouzat. Všude bahno, bahno a zase bahno. Někteří jedinci si to vyloženě užívali a skluzavek bylo v areálu hned několik (smích).
Po dešti spustili svůj set CRIMINAL. Tuhle partu kolem Antona Reiseneggera mám rád a jejich metal škatulkující se na pomezí thrash/deathu mě bavil i na Obscenu. CRIMINAL během půlhodinky představili několik skladeb z nové desky „Fear Itself“, ale zároveň zazněly i starší věci. Klasický thrash/death sice nepřilákal k pódiu tolik lidí, ale já se bavil.
Ovšem následující SKELETAL REMAINS se pro mě stali jednou z nejlepších kapel letošního OEF. Tihle kalifornští mlaďáci hrají přesně tak, jako legendární DEATH někdy kolem alba „Leprosy“. K tomu bych přidal trochu starých PESTILENCE a dostanete porci toho nejvěrnějšího death metalu. SKELETAL REMAINS se s tím prostě nemazali. Kytarová sóla, vyhrávky, pomalejší a temnější pasáže a pak už zase jenom death metalová mašinérie. K tomu si připočtěte chorobný vokál kytaristy Chrise Monroye a každý milovník death metalu musel být spokojen. Hrálo se z obou vydaných desek. Jedinou malou skvrnou na jinak skvělém setu byl zvuk, který se mi zdál ve srovnání s ostatními kapelami poněkud utlumený. Dokud budou hrát kapely jako SKELETAL REMAINS, nemám o budoucnost death metalu nejmenší obavy.
Polští DEAD INFECTION jsou legendou. Na OEF se objevili po sedmi letech a já stihl zhruba polovinu setu. Z pódia se valila stará škola špinavého grindu, který byl hodně gore a správně prasácký. Abych se ale přiznal, nějak jsem se nemohl do jejich produkce dostat. Chvíli mě to bavilo, chvíli to byl spíše chaos. Navíc jediný původní člen – bubeník Cyjan – zřejmě trochu více přebral a tak mi místy připadalo, že si tam mlátil to, co ho zrovna napadne. Také z pódia se mu evidentně nechtělo (smích).
Prvním „all stars“ bandem večera byli VENOMOUS CONCEPT. Tahle banda mě letos v Praze naprosto semlela a i jejich obscénní set měl pořádné koule. Zvuk tentokrát trochu zlobil a tak se místy z pódia valil slušný bordel, ve kterém jsem slyšel pouze bicí. Nicméně VENOMOUS CONCEPT to znovu naprosto rozbili. Skvěle namíchaný koktejl hardcore, grindu, crustu, ale i thrashe. Sledovat hru Dannyho Lilkera a Shane Emburyho je pokaždé zážitkem. Ani nevím, kolikrát už jsem tyto dva nestory extrémní scény viděl hrát. Kevin Sharp strhnul na svou stranu celý běsnící kotel a po odhození svého klobouku na podiu ještě více řádil. VENOMOUS CONCEPT odehráli čtyřicet minut a nezapomněli na žádnou ze svých třech desek. Kvalitní set!
Poté přišla znovu řada na death metal. Americké veterány INCANTATION jsem viděl několikrát a tak mi tentokrát stačil jen kousek jejich setu. Klasická poctivá práce, stará škola a ničivý death metal. Jakkoliv je to ale paradoxní, poslouchám od INCANTATION jen první dvě alba. Možná i proto mě tentokrát příliš nezaujali a za tu chviličku jsem se do toho nemohl dostat.
A hvězdná sestava podruhé – LOCK UP! Tyto borce jsem neviděl už tři roky a tak natěšení bylo velké. LOCK UP do puntíku splnili to, co jsem od nich očekával – naprosto devastující death/grind a bezesporu jedna z nejlepších kapel festivalu. Tady totiž nebylo kam uhnout. Kotel řádil na maximum, téměř nepřetržitý byl i pohyb na pódiu. Nicholas Barker svým osobitým stylem udával zběsilé tempo a zbytek kapely šlapal jako dobře namazaný stroj. Pokud se nepletu, došlo na vály ze všech tří desek diskografie LOCK UP. Také zvuk byl výborný a v tom masakru byly všechny nástroje velmi dobře čitelné. Perfektní set, tihle borci prostě umí a je až s podivem, že někteří dokážou v tomhle nasazení odehrát za večer dva nebo dokonce tři koncerty.
Co říct k TOXIC HOLOCAUST? Opět jeden z vrcholů. Také tuhle partu jsem nějaký ten rok neviděl a velké podium i večerní čas z nich udělalo nemalou kapelu. Vzpomněl jsem si na jejich legendární koncert před sedmi lety na Sedmičce, kdy mě v tom malém klubíku naprosto rozsekali. A tentokrát to bylo také maximálně intenzivní. Přímočarý thrash/punk s hodně rouhavým odérem, syrové kytary a hrubý vokál Joela Grinda působily na fans jako magnet. Po celý set se divoce moshovalo a skákalo, TOXIC HOLOCAUST si to evidentně užívali. Set byl postaven na průřezu celou diskografií, ale nejvíce vyčnívaly hitovky „War is Hell“, „666“, „Nuke the Cross“, „Wild Dogs“, „The Lord of the Wasteland“ nebo „Hell on Earth“. Muzika TOXIC HOLOCAUST je sice neuvěřitelně předvídatelná, ale v tomto případě je to úplně fuk. Za pětačtyřicet minut konec. Ten hrací čas byl podle mého názoru na hraně. Více už nebylo potřeba. Super.
Závěrečnou BRUJERII vynechávám. Mám toho dost, dáváme ještě pivka a tak kolem jedné hodiny ranní ulehám do stanu.
Fotky: Skalík, Štěpán
Sykyho videa:
VENOMOUS CONCEPT Live At Obscene Extreme Festival 2016
TOXIC HOLOCAUST Live At Obscene Extreme Festival 2016
