Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HUSMAN FEST

26. 6. 2016, Písek - Papírák

Předjednáno v pátek, dojednáno v neděli kolem poledne a akce v pět odpoledne. Žádná velká očekávání, samý hárdkór a fástkór, pro mě osobně všechny čtyři  kapely naprostá neznámá, ale jedeme, protože nedělní odpoledne je obecně vzato takové přežívání, kdy se do ničeho nechce a hák pondělního rána se povážlivě přibližuje. Balím tablety, beru flašku s vodou a pospíchám na náves, kde se za moment objeví Johan v krásném novém modrém, pro mě neznámém voze, ve kterém jsem se už vezl, leč tehdy jsem byl kluk bez paměti. Když jsou dva na stejné cestě, je mezi nimi Ježíš, praví evangelium, ovšem mezi námi není syn boží, ale Peťan, což neznamená, že by byl něco méně. (Štěpán)

Zakončit víkend koncertem je naprosto ideální řešení, zvlášť když je jeho konec naplánován na devátou hodinu večerní. Zebra tentokrát do píseckého Papíráku stáhl dvě zahraniční kapely, jimž dělaly support dvě jihočeské party. Akce byla pojata jako benefit a nakonec přilákala i slušnou návštěvu. (Peťan)

Odhadem padesátku platících, což na neděli a v podstatě neznámé zahraniční kapely není málo. Své udělal brzký start i pěkné počasí, takže většina návštěvníků posedávala před Papírákem, když začala kapela, lidi se přesunuli do tmy, když dohrála, všechno se zase přelilo ven. (Johan)

U Papíráku jsme včas a protože je Johan moudrý člověk a poučí mě, že zákaz konzumace alkoholu v kombinaci s antibiotiky je pověra, okamžitě dáváme plzeňskou dvanáctku. Zdravíme známé a taky Zebru, který má celou akci na hrbu a který je nervózní, protože je pět a aparát nikde. Nicméně za chvíli se objeví dodávka a cajky nezbytné k hudební produkci jsou tu. (Štěpán)

Tak tedy, s mírným zpožděním nastupují na plac kovářovští LOOSERS. Jestli věkový průměr tohoto kvinteta přesahuje dvacet let, tak ať mě zase píchne vosa. Zvědavost umocňuje ještě fakt, že kapela oplývá dvěma kytaristkami V. a G. Muziku nehrají špatnou, takový mix punku a HC, tedy to HC je tam šoupnuté zejména kvůli zpěvu, jelikož zpěvák, kudrnatý klučina bez bot i ponožek, to tam nařval a naskákal v takovémto duchu. Ale co naplat, když jeden povykuje a zbytek kapely je takové jakési statické křoví bez pohybu a kontaktu s lidmi, tak i precizně secvičený set vyznívá tak napůl. (Štěpán)

Po chvíli sezení u pivka na zahrádce klubu se nachýlil čas první kapely. Tou byli HC-punkoví LOOSERS z Kovářova. Tahle parta na sobě dokázala zapracovat a od klasického punk-rocku se dostala právě někam na půli cesty mezi HC a punkem. Tohle je samozřejmě posun, který kvituji nejen já, ale asi i většina z těch, co si do Papíráku našla cestu. Syrové, rychlé, poctivé. První kapela to má vždy těžké, ale i tak mi chyběla trochu jiskra. Zpěvák sice řádil na place před „pódiem“, ale 99 % koncertu byl otočený k lidem zády a komunikace s klubem byla nulová. A to v podstatě i od zbytku kapely, který jen koukal do svých nástrojů (úsměv). Jinak ale povedený koncert. (Peťan)

LOOSERS potěšili, to bez debat. Kapela, v níž obě kytary drží v rukou hodně mladé slečny, je sehraná, hraje sice jednoduchou, ale chytlavou muziku, zpěvák se nezastaví, ale proč se sakra ani jedna slečna ani nehne? Sochy s nepřítomnými pohledy v HC/punku? (Johan)

KRAOST super, nabušená muzika na pomezí hardcore a thrashe valila, nepostrádala zajímavé nápady, dobrého bicmena, ale většinu pozornosti na sebe strhávala maličká zpěvačka, která se na jednu skladbu ocitla nad hlavami přítomných, kteří ji celkem bez problémů unesli. A všechna čest, slečna i v nepohodlné poloze odeřvala celou skladbu. Fatscore drtil nejen fastfood, ale i Papírák, i když nakonec musela unavená zpěvandule doplnit energii právě fastfoodem. (úsměv) (Johan)

Následovali KRAOST ze stejného kraje jako LOOSERS. Tuhle bandu jsem neviděl dva roky (naposledy právě v Papíráku s německými REACTORY) a nutno říci, že změny v sestavě kapele jenom prospěly. Najednou před námi byla nabušená banda valící agresivní thrashcore, přičemž k tomu thrashi mají KRAOST ještě blíže než kdykoliv předtím. A to na mě platí. Za mikrofonem řádila drobná holčina, která je taktéž novou tváří v kapele. A to stále ještě velmi krátce. Dalším plusem je Pták za bicími, který žene kapelu s mnohem větší razancí než dříve. To byla snad první věc, kterou jsem u KRAOST zaregistroval. Výživný set a pro mě nejlepší banda večera. I když Australané byli hned v závěsu... (Peťan)

Stejný basák jako u předešlé partičky a další dívenka v ansámblu, tentokrát na pozici zpěvačky, plus kytarista a bubeník, to jsou KRAOST. Stejná lokalita, jen kvalita vyšší, energie mocnější, muzika ráznější a zážitek z poslechu i pokoukání silnější. Tak tedy deset věcí, které tu zazněly, mě bavily od začátku do konce. Bezvadný rytmus, crustové bicí, kytary jak víno a holčina, radost pohledět i poslechnout. Taky se mlaďoši v publiku rozdováděli a v jednu chvíli poletovala vzduchem i vokální umělkyně. Zkrátka dobrý set, paráda. (Štěpán)

Kdo mě naopak zklamal, to byli němečtí SICK TIMES. Škatulka „fast HC-punk“ byla podle mého názoru zcela mimo mísu, protože první tři čtyři songy, které jsem strávil v klubu, mi připadaly dost zabrzděné. Pořád jsem čekal na moment, který mě nakopne. K tomu všemu nevýrazný kytaristův vokál. Vzdal jsem to a šel ven. Pravdou ale je, že před klubem se mi zdála produkce SICK TIMES o něco málo živější. Zpět mě to ale nenalákalo. (Peťan)

O německých SICK TIMES jsem se z propagačních materiálů dozvěděl, že jejich tvorba má charakter old school core punk. No, nevědět, že zrovna v té chvíli Němci poráží Slováky 3:0, tak si myslím, že momentálně tento národ neexistuje. Nuda, nic zajímavého, bídný průměr bez sebemenší šance něčím pobavit, neřkuli obohatit. (Štěpán)

Jak mě obě české kapely bavily, tak mě němečtí SICK TIMES nebavili. Sehrané trio nedělalo nic špatně, evidentně šlo o šikovné muzikanty, ale co je to platné, když muzika působí takovým tím zaťatým dojmem. A protože venku posedávali kamarádi a kamarádky, po nějakých třech skladbách, během kterých mě kapela nedokázala dostat na svou stranu, jsem dal přednost posezení s usměvavou Evou, BB vnukem a vosobijcem. Když už jsme u prostého pobíječe vos, tak ten se horko těžko vešel na zadní sedadlo auta, protože jeho pravá končetina dosahovala gigantických rozměrů. Celé odpoledne totiž náš milý Štěpán strávil lovem vos, na které vyrukoval, jak je u správného metalisty zvykem, s kosou. Výsledkem byla nula pobitých vos a vosí kůže na ruce našeho milého kamaráda. (úsměv) (Johan)

Těsně po osmé hodině se však dostavil vrchol večera. Australané DISPARO! to tedy rozsvítili. Tři maniaci. Šílený bubeník v tílku WARBRINGER, ale co ten dokázal namlátit, neskutečné! A ještě půl koncertu točil mařenou a přesto se trefoval perfektně, s parádní dynamikou. Druhý člen, kytarista a doprovodný bručivý zpěvák, poměrně urostlý člověk, který drtil struny kytary, která vzbuzovala minimálně úsměv. Malinkatý nástroj, prý určený pro cestovní účely. Ovšem dvě krabičky efektů udělaly své a zvuk byl přesný, o hráčských dovednostech nemluvě. Fastcorové trio doplňoval ječivý zpěvák, zmítající se v naklepaném rytmu, mikrofon v levici, pravá ruka se zaťatou pěstí zalomená za zády. Core! Mnoho skladeb, dvacet pět minut a nebývalý zážitek, tím se tedy uzavřel Zebrův Čaj o páté. (Štěpán)

Australané ve zdejších končinách nejsou častými hosty, přece jen to kousek světa je, ale DISPARO! prý jedou nějaké šílené tříměsíční turné po Evropě, Asii a Americe, a tak není divu, že dorazili i do jihočeské bašty extrémní muziky. Fastcore jako břitva, pod pódiem peklo, které rozpoutal hlouček mládežníků, a nevěřícné pohledy muzikantů, kteří tak vřelou kulisu rozhodně nečekali. Já zase nečekal, že si kytarista na turné vezme kytaru, na kterou se v mateřské školce učil hrát, ale jak vidno, nejen Dalibor Vrána hraje na hudební nástroj po sobě. (smích) Australané nakonec museli přidat, i když z nich lil pot proudem a sotva popadali dech. Celé trio se totiž ani na chvíli nezastavilo, bubeník nad bicími doslova vlál, a aby toho neměl málo, zpěvák mu v jednom válu strčil mikrofon, aby si i on zakřičel. Většinu vokálu ale obstarával akční vlasatec, který řval všemi možnými polohami, grindové kvičení nevyjímaje. (Johan)

Australští DISPARO! mě bavili od začátku do konce. Trojice (řev, kytara, bicí) potřebovala opravdu minimalistické vybavení (viz. bicí a kytárka) a o to větší rachot předvedla. Naprosto výborný fastcore mazec plný úderných, krátkých a energických válů. Podobných kapel hraje např. na Obscenu mraky, ale ve dvě odpoledne na velkém pódiu nevyzní tak jako v malém klubu. Zničující set vyvolal slušnou odezvu od fans a protinožci mohli být se svojí jihočeskou zastávkou nadmíru spokojeni. Pěkná tečka za večerem, který končil krátce po osmé hodině. Rozumný konec v neděli. Pohodová atmosféra, kvalitní zvuk, díky! (Peťan)

Pěkná akce, parádní zvuk, přiměřeně slušných lidí, a za světla domů, nedělní večer bez jakýchkoli výhrad. Díky a čaudy. (Štěpán)

Fotky: Skalík

Skalíkova galerie

Galerie Dušana Matějíčka

 


Zveřejněno: 30. 06. 2016
Přečteno:
3678 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář