Brněnská kapela ROSA NOCTURNA (dále jen RN) už sice není na domácí metalové scéně žádným nováčkem, vždyť její kořeny sahají až do roku 2007, přesto bych řekl, že stále působí takovým nenápadným dojmem a přes zjevnou kvalitu prezentovaného materiálu pořád zůstává tak trochu opomíjená, na rozdíl od spousty jiných seskupení, pohybujících se ve stejných hudebních vodách. Alespoň na mě to tak působí, jelikož po vydání debutového alba „V tmách“ v roce 2010 nebylo v následujících letech o RN mnoho slyšet, a když, tak většinou jen díky neustálým personálním rošádám, které žel skupinu pronásledují po celou dobu její existence a zcela jednoznačně ji brzdí v jejím hudebním rozletu. Výjimkou pak není ani současná situace, kdy kapela hledá vhodné adepty na post basáka a bubeníka. Přesto i v neúplném složení, za pomoci docela slušného zástupu hostů, připravila RN dlouho chystané nové CD s názvem „Zapomenuté příběhy“, které se vám teď budu snažit trochu více přiblížit. Nejprve však ještě ztratím pár vět směrem k minulosti.
Můj první kontakt s touhle partou proběhl zhruba někdy před pěti lety, když jsem na recenzi dostal již zmíněný debut nazvaný „V tmách“, který mě po hudební stránce docela mile překvapil, ovšem naprosto jasným kamenem úrazu tohoto alba byl výkon tehdejší vokalistky, který celý materiál poměrně značným způsobem znehodnotil. To nakonec pochopila i samotná kapela, která se posléze rozhodla vokální party přetočit s novou zpěvandulí, což samozřejmě bylo zcela jasně ku prospěchu věci. Pokud jsem v úvodu článku zmínil, že RN sužují dlouhodobé personální problémy, tak zdaleka největším oříškem v tomto směru je z mého pohledu právě post zpěvačky, na němž se za dobu existence skupiny vystřídalo už několik adeptek, žel žádná z nich se v sestavě na nějakou delší dobu neusídlila. Momentálně se snad již v tomto ohledu pro kapelu blýská na lepší časy, jelikož už dva roky stojí za mikrofonem Zdeňka Vařejková, která se samozřejmě představuje i na novém albu, k jehož obsahové náplni už se pomalu, ale jistě dostávám. (úsměv)
Aktuálně vydaný materiál by se vlastně dal označit jako EP, jelikož hlavní náplň stříbrného kotoučku tvoří pouze 5 skladeb, které jsou navíc doplněné dvěma bonusy. Na úvod nahrávky nás čeká „Fenyklová panenka“, což je věc linoucí se ve středním tempu, z větší části postavená na klávesách (ty ostatně hrají důležitou roli i v dalších písních) a okořeněná výraznými sbory. Následně zařadíme o něco vyšší rychlost, jelikož na řadu přichází song „Není čas se ptát“, ve kterém můžeme zaznamenat zcela jasné prvky power a speed metalu. Třetí v pořadí je výpravná „Legenda“, nejdelší skladba na CD (lehce přes šest minut), jejíž dějová linka se během jejícho trvání několikrát promění a přináší tak velmi zajímavé a možná i trochu nečekané hudební obraty. Se čtvrtou „Medúzou“ opět přejdeme na vyšší rychlostní stupeň a zároveň se při jejím poslechu můžeme pokochat spoustou různých hudebních nástrojů, na které je tahle kompozice opravdu hodně bohatá. Namátkou mohu jmenovat například harfu, celestu nebo pro mě zcela neznámé koru, oud a nyatiti (teď jen doufám, že jsem to vše napsal správně /úsměv/). Pod číslem pět se skrývá „Fantazie v G-moll“, což je, jak přiložený promolist říká, instrumentálka kompletně vytvořená na počítači, jenž je směsí klasické a elektronické muziky. Poslouchat více podobných skladeb za sebou by mě asi nejspíš nebavilo, ale takhle to beru jako poměrně zajímavé zpestření celé nahrávky, které určitě nikomu neublíží. Všechny čtyři zpívané písně jsou co do kvality opravdu velmi vyrovnané, takže jsem původně ani nechtěl žádnou z nich nějak více vyzdvihovat, nakonec bych ale přece jenom zmínil „Není čas se ptát“, která se stala mou nejoblíbenější z celého CD.
Zmíněnou bonusovou část potom tvoří původní verze songů „Není čas se ptát“ a „Legenda“ natočené v roce 2014, které jsou po hudební stránce totožné s jejich novějšími variantami, rozdíl je tak pouze ve vokální lince, o níž se tehdy postarala hostující zpěvačka Lucka Kalda – Šotolová. Pokud bych měl obě verze těchto dvou věcí porovnat právě vzhledem ke zpěvu, tak by u mě asi o fous zvítězila Lucka, jejíž hlas mi v muzice sedí o malinko více a je pro mě čitelnější.
Natáčelo se v brněnském studiu Sonidos pod taktovkou Zdeňka Ondráčka v termínech leden 2014 a březen 2016, nahrávka vychází ve formátu CD-R s potiskem a je opatřena sice celkem strohým (texty však nechybí), ale jinak velice pěkně zpracovaným obalem, který jistě zaujme každého fanouška, jenž si tento nosič pořídí. Určitě se pak sluší dodat, že tvůrcem tohoto povedeného přebalu je kapelník Tonda Buček, který je rovněž autorem hudby a poloviny textů.
Co mě trochu zklamalo, je skutečnost, že když pominu tak trochu experimentální instrumentálku (zajímavé spojení /úsměv/) a dvě kompozice představené veřejnosti již v roce 2014, tak aktuální CD přináší pouze dva zcela nové songy, což je alespoň pro mě docela málo a určitě bych přivítal daleko větší přísun novinek. Samozřejmě, že vzhledem k několikrát zde již zmiňovaným personálním trablům je tahle situace asi pochopitelná, ale stejně je prostě škoda, že když už se kapele konečně po šesti letech povedlo vydat desku, tak nenabídla fanouškům větší porci písní.
Celkově však u mě po poslechu nahrávky převládá spokojenost, takže dávám 7 bodíků a těším se na další tvorbu od téhle party.
Seznam skladeb:
- Fenyklová panenka
- Není čas se ptát
- Legenda
- Medúza
- Fantazie v G-moll (instrumental)
- Není čas se ptát (bonus, verze 2014)
- Legenda (bonus, verze 2014)
Čas: 31:04
Sestava:
- Zdeňka Vařejková – zpěv
- Tonda „Gabriel“ Buček – kytara
- Jenda Koriťák – kytara
+ hosté
