Právě dnes, 3. července 2016 slaví František Štorm padesátiny. V této souvislosti mě napadlo se zeptat významných osobností tuzemské hudební scény, co se jim vybaví, když se řekne František Štorm, jaký vliv na ně tento vskutku renesanční člověk měl a co by mu popřály k životnímu jubileu.
Netřeba asi podrobně zmiňovat veškeré Frantovy aktivity, pro nás jsou zásadní ty hudební, vedle kterých se profesně věnuje typografii, grafice, malování a řadě dalších věcí. MASTER´S HAMMER již dávno překročili metalové hranice, přesto mají právě v metalovém podsvětí nejvíce fanoušků, tudíž slovo dostaly hlavně metalové persony, plus persony nadžánrové. A v návaznosti na Bizzarův šťouchanec jsem si dovolil odpovědět taky...
Co se Ti vybaví, když se řekne František Štorm?
Morbivod: Nejvíc asi moje staré výpravy do dolů a cesty přes pole mezi vesnicemi. Některé ty texty přímo popisovaly místa, která jsem viděl, o to víc mi to bylo blízké. Dost často cestou duněly ty skladby z prvních dvou alb, ať už z magnetofonu, nebo jen v hlavě. Anebo se to prostě řvalo všude, kde se to hodilo i nehodilo.
Poly: Jeho grafika, z hudebního kolbiště pak „Jilemnický okultista“. To bylo v 90. letech naprosté zjevení především díky do té doby bezprecedentnímu humoru, na kterém bylo to album postavené. Víš, metal by byl mnohem zábavnější, kdyby se v něm skoro všichni netvářili tak smrtelně vážně.
Bury: Patnácté narozeniny a k nim od sestřenice dárek v podobě kazety s albem „Ritual“. Sakra, už jsem ji neslyšel spoustu let. Jasně, znali jsme MASTER´S HAMMER už z „Ultrametalu“, ale tohle se mi vybavilo jako první. A pak taky to, že byl podepsán pod grafikou snad každé metalové desky, co u Monitoru vyšla. Třeba obal DEBUSTROLU s pozohýbanou fotkou Freddyho Kruegera, kdy ty ohyby byly vidět, i když se je někdo snažil zakamuflovat fixem.
Marthus: MASTER´S HAMMER, „Ritual“, „Jilemnický okultista“, geniální texty a skvělý vokál.
Miloš Bešta: Já mám Frantu spojeného hned v začátcích porevoluční doby jako autora několika obalů pro firmu Monitor. Samozřejmě včetně „Ultrametalu II.“, kde jsou hlavy naložené v líhu naprosto nezapomenutelné.
Honza Kapák: František je ikona českého umění a typografického řemesla, vtipný a inteligentní člověk, který má dar bavit a překvapovat.
Blackosh: Jeden můj kamarád, už asi od 88mýho. Mám ho hrozně rád. Člověk, kterej je ohromná kapacita a přitom nenamyšlenej a skromnej kluk, za což si ho nesmírně vážím.
Šakal: MASTER´S HAMMER a s tím spojený okultismus. Mládí. A prakticky legenda už rok dva po revoluci. Vzpomínky na Českou televizi (ČT2), když odvysílala videoklip „Černá svatozář“ a hlavně „Géniové“. Satanistickej rituál s nahou ženskou za bílého dne (myslím v pořadu Hitparáda) byl vrchol blaha pro mladýho ušatýho Šakala.
Láďa Oliva: Naprosto nepřekvapivě se mi vybaví MASTER´S HAMMER, popřípadě MORTAL CABINET. Prastarý klip „Géniové“, který byl začátkem roku 1991 v běžném televizním vysílání, tedy součástí hudebních hitparád té doby, aby byl vzápětí kýmsi zakázán pro svou obscénnost. Prodejně úspěšné album „Ritual“, zpočátku možná trochu podceňované, ale již brzy dorostlé do mezinárodně kultovních rozměrů. Koncepční dílo „Jilemnický okultista“, u tuzemsku v době vydání šířené na tehdy ještě nepříliš dostupném kompaktu a tím trochu zapadlé v ústraní, zatímco ve světové distribuci počínající éru světového věhlasu. Experimentální, pro kdekoho nepřijatelné, ale pro mě velmi pozoruhodné „Šlágry“. Téměř 15 let mlčení, během nichž si undergroundová scéna z této kapely učinila nedotknutelnou modlu a poctila ji dvěma různými tributy, a to jako vůbec první český metalový soubor v historii. Naprosto nečekaný návrat a jím počínaje již tolik vydaných alb, singlů či reedic, až tím někdo může být třeba i přesycen.
Bizzaro: Vzhledem k tomu, že jsem již, ano, pamětník, vybaví se mi „fouskatá“ persona z televize z klipu „Géniové“ a hlavní mozek kapely, kterou jsem si kdysi kupoval v obchodech s hudebními nosiči. To byly ještě doby, kdy se na klasický ČT dával metal a byly pořady jako Janaray Hard Show, kdy i pro větší vydavatelství (Monitor, Popron) mělo smysl vydávat metalový kapely a podporovat je. V té době jsem metal už hodnou dobu poslouchal, jen o českou scénu jsem zavadil krapet později, čili jsem MASTER´S bohužel nikdy neviděl live, ačkoli kapely, se kterými hrávali, jsem viděl i několikrát.
Jinak mě při Frantově jménu samozřejmě napadnou termíny jako vizionář, experimentátor, umělec, prostě člověk, který má vlastní, odlišný úhel pohledu. Tu dobu, kdy MASTER´S HAMMER kontaktovali fans/labely ze zahraničí, jsem prožil.
Proč jsem vše tohle výše psal? Ještě jedno slovo by zde mělo padnout, legenda.
Já: MASTER´S HAMMER, moje nejoblíbenější kapela a taky ono znamenité logo. Rok 1988, kdy jsem si objednal demo „Finished“ a byl z něj úplně paf. Rok 1989, kdy vyšlo demo „The Mass“, dodnes nejlepší demo, jaké kdy spatřilo světlo světa. Rok 1991, kdy vyšel „Ritual“, nejlepší nahrávka všech dob. „Jilemnický okultista“, kazetová verze, kterou jsem poslouchal taky do zblbnutí a kterou jsem dlouho stavěl nad následnou albovou verzi. Texty, které dodnes umím nazpaměť. Nečekaný návrat a z nové éry „Konve“, které se klenotům z kraje devadesátých let vyrovnaly.
Necrocock: Drahý kolega, zvrhlý a nerudný profesor, velký učitel, co mi poprvé dal hulit trávu, naučil mne znát a milovat L. Klímu, Schnitkeho a spousty jinejch podivnejch umělců, o nichž jsem tenkrát neměl ani ponětí. Naučil mne vyrobit si píšťalku z vrby, rozeznít mou první aiolskou harfu, pracovat se dřevem a spoustu jinejch kousků.
Petr Korál: Famózní typograf, grafik a vůbec člověk s neuvěřitelným „obrazovým cítěním“, jedinečný textař s mistrovským citem pro český jazyk, pro nadsázku, bizarní slovní hříčky a někdy vyloženě dekadentní humor a neméně originální, občas téměř genialitou sršící skladatel, aranžér a muzikant, třebaže na kytaru vlastně umí jen ty nejnutnější základy. A taky se mi vybaví sice trošku zvláštní, ale rozhodně strašně příjemnej přemýšlivej chlapík, kterého mám i jako člověka, nejen jako umělce, strašně rád a jsem šťastnej, že se známe už 28 let.
Kolins: Vybaví se mi léto roku 1986 a zkoušky ve sklepě v Mladé Boleslavi s tehdejším MISTROVÝM KLADIVEM, kde jsem vydržel asi měsíc jako zpěvák. Pak se Franta chopil zpěvu logicky sám… A já si v zimě založil DEBUSTROL.
Asura: Jednoznačně originálně zabarvený skřehot, kterému je rozumět, velmi široká slovní zásoba a obraty v jeho textech. A také vidím onu fotku v houpacím křesle, kde má Franta „kultovní“ důchodcovské papuče. (smích)
Čurby: Mně se okamžitě vybaví nádherné, překrásné rrrr... sám mám výrazné r a vím, že tohle prostě mají jen velké osobnosti! A to Franta zcela nepochybně je!!! A taky si hned vzpomenu na kus textu „Mezi kopci cesta je klikatá, já vzdělání jdu vstříc.“!!!
Krusty: František Štorm je člověk, který má jistě za ušima a ač jej osobně neznám, považuji jej za inteligentního všeuměla, který ví „jak na to“. Smekám před každým, který má na to být šikovný, nezávislý, svobodný a ve svém koníčku navíc jedinečný.
Čert: MASTER´S HAMMER a typografie.
Michal Husák: Vzhledem k tomu, že jsem se na scéně začal pohybovat až poté, co původní MASTER´S HAMMER skončili a on se od muziky důsledně odstřihl, vnímal jsem ho trochu odosobněně jako jakousi legendu žijící kdesi na obláčku, čemuž by se určitě pousmál. Každopádně tohle ještě zvýšilo můj respekt. Asi i proto jsem ho ani nezkoušel kontaktovat, když se pak k hraní vrátil, při předávání Andělů byl zase pro změnu na svých cestách za Sluncem... Až nedávná letmá příležitost se s ním potkat v řekněme pracovnější rovině potvrdila, že je to výsostný profík s velice invenčním přístupem a schopností nadhledu ve správnou chvíli, což všechno přesně souzní s nezaměnitelnou poetikou v jeho muzice.
Berry: Žijící velikán, nesmírně pracovitý umělec nadaný v mnoha směrech. Zdravě sebevědomý pozorovatel světa reflektující jeho dekadentní rovinu. Přirozený black metalový hitmaker oslavující češtinu ve všech jejích historických podobách a zákoutích, o kterých mnozí jeho rádoby kolegové nemají ani páru. Svobodný člověk a volnomyšlenkář. Svérázný a fér jedinec.
Herdron: Videoklip ke skladbě „Géniové“, který jsem poprvé viděl v Československé televizi v pořadu Hitparáda. Bylo mi 13-14 let a o existenci MASTER´S HAMMER jsem do té doby nevěděl vůbec nic. A najednou taková šupa přímo ve vysílání veřejnoprávní televize. (úsměv) Mám pocit, že LP „Ritual“ jsem vlastnil hned následující pracovní den. Když se řekne František Štorm, jako první se mi vybaví jeho šílené pohledy v tom klipu, jak stojí před obětním oltářem, nebo co to bylo. (úsměv) Samozřejmě, ten klip je poplatný době.
Rámus: „The Mass“ - to je to prvotní, co mi vyvstane na mysli. Dodnes si pamatuju, jak nedočkavostí trhám obálku od jistého pana Štorma z Prahy, kazetu vrážím do magneťáku a několik týdnů (možná i měsíců) neposlouchám nic jinýho než tuhle okultní mši. To je prostě nedoceněné dílo!!!
Viktor Palák: Vybaví se mi především zábavná hudba, která neblázní z toho, že není v ničem virtuózní. Vybaví se mi osobitost a solitérství, které ale není apriorně uzavřené před okolním světem. Taky svobodomyslnost a životní energie nenásilně pumpované do nezdolné imaginace a rovněž ideálně se jevící poměr sebevědomí a určité, řekněme, tvůrčí mimóznosti. Obé vnímám jako cestu ke spokojenosti. A kdyby se to ukázalo jako lichá představa, otevřu si Lovecrafta a bude zase dobře.
Měla na Tebe jeho tvorba nějaký vliv?
Morbivod: Obrovský, svého času to byla až posedlost. Úplně prvotně to byl pro mě důkaz, že i v devadesátých letech se u nás někdo uměl blackovým vokálem trefit do rytmu a vyslovovat normální češtinu tak, že to čeština skutečně byla. Následně jsem ocenil uměleckou úroveň textů i hudební šťávu. Pak se mi o tom i zdálo, ale obnovení jeho hudební činnosti jsem považoval pouze za sci-fi. No a tak dlouho jsem o tom snil, až se to stalo, navíc se občas vídáme, zahostoval i na nějaké mojí tvorbě a před nedávnem jsme si dali „Jámu pekel“ společně na pódiu. Tomu bych třeba v roce 2006 věřil méně než třeba společnému turné s MARDUK. Dnes už to takhle zběsile neprožívám, z nové tvorby se mi něco líbí hodně, něco méně, ale každopádně to vždy bude nedílná součást mého života, pevně zakořeněná někde hluboko.
Poly: Jde samozřejmě o jednu ze zásadních postav zdejšího kulturního podhoubí. Jestli mě nějak hmatatelně ovlivnil, to netuším, ale jak jsem už řekl: mám rád tvůrce, kteří berou věci s nadhledem a pokud navíc umějí psát tak vtipnou poezii a mají takové výtvarné nadání jako on, tak jsou pochopitelně inspirující pro každého, včetně mě.
Bury: Nijak zásadní, v podstatě black metal šel vždycky kolem mě. Takže rád říkám, že jediná blacková deska, která mě baví a dá se poslouchat, je „A Tribute to MASTER´S HAMMER“ z roku 1999. Vlastně až po jejím poslechu jsem si sehnal album „Jilemnický okultista“, abych poznal i ty originální verze. Ale pro mě je ten tribut jasně lepší, třeba jak INSANIA zprznila „Já mizérií osudu jsem pronásledován“…
Marthus: Mám moc rád první dvě desky MASTER´S HAMMER, takže je možné, že měla. Dle mého názoru jsou to výjimečná a nedostižná alba, která pro mě žádná jiná česká a moravská blackmetalová kapela doposud nikdy nepřekonala. Z vlastní zkušenosti vím, že jsou tyhle desky pořád vyhledávané a velmi ceněné i v zahraničí.
Miloš Bešta: Neměla. MASTER´S HAMMER vždycky jeli svoji lajnu, která byla a je velmi osobitá. Odlišná od ostatních. A právě díky tomu kapela dosáhla výrazného respektu u nás i v cizině. Její rukopis je nezaměnitelný, ale jak říkám, její tvorbou jsem nikdy ovlivněn nebyl, protože je mé hudební představě vzdálená.
Honza Kapák: Samozřejmě. Asi stejně jako celou naši generaci (nejen českých) metalistů. MASTER´S HAMMER je nestárnoucí, nadčasový pojem.
Blackosh: Já si vzpomínám, jak ještě ňákej ten rok před revolucí Dan Hojdem donesl ke Svatýmu nějaký první demo MASTER´S HAMMER, který ještě snad ani nikdo moc neznal a vyřvával tam, jakej je to největší masakr, co tady kdy byl a že se dá do každé skladby řvát Equimanthooooorn. Pak tam dotáhl Frantu, se kterým jsem pak furt vymetal hospody, když jsem pobýval v Praze. Byli jsme nevybouření mladíci, tak si to asi dokážeš představit. Následně jsme spolu hráli pár akci (ROOT / MASTER´S HAMMER) a pěkně si to užívali. Mám pocit, že jsem ho tenkrát nikdy neviděl bez lahváče v ruce. U něj ve vile jsme spolu blbli na zkušebně, ukazoval mi svoje umělecký výtvory, nad kterejma jsem nestačil žasnout a bavili jsme se dokonce o tom, že bych s nimi mohl hrát, ale pak tam šel Kohout, kterej bydlel blíž, haha.
Potom dlouho nic a až vlastně po vydání „Matras“ jsme se po letech sešli a strašně zřídili. Vzájemně jsme se pak trochu ovlivňovali, když jsme spolu dělali splitka a řešili zvuk „Konví“.
Šakal: Po hudební stránce určitě ne. Avšak troškou toho satanismu a věcí kolem jo.
Láďa Oliva: Legendu legend jsem poprvé slyšel na sampleru „Ultrametal“, kde soubor jednoznačně patřil k tomu nejlepšímu. Protože jsem tehdy z domácího metalu kupoval úplně všechno a navíc to bylo snadno dostupné v běžných obchodech, samozřejmě jsem si o 3 měsíce později pořídil také „Ritual“, který mě zpočátku až tolik nezaujal, jenže v průběhu let jeho hodnota přece jen narostla. Ale aby ta tříměsíční kadence byla naplněna, v červnu 1991 jsem nejenže na vlastní oči spatřil koncert MASTER´S HAMMER v letním kině v Olomouci, ale dokonce si z něj dodnes hodně pamatuji. Například to, kdy po odehrání celého alba „Ritual“ Franta Štorm svým nepřekonatelným způsobem nádherně zaskřehotal: „Co si dáme tééééď???“
Bizzaro: K MASTER´S HAMMER chovám velkou úctu, a ačkoli to nebude přímý hudební vliv, velká vazba tam je. Staré desky jsem měl ve všech možných edicích, znal texty, obdivoval Frantovy koncepty a ty zvláštní obaly, jeho úhel pohledu celkově, i zvuk kapely (a tympány).
Dnes jednak neposlouchám pouze tradiční záležitosti, miluju experimenty a kapely vymaňující se z řady, mezi které MASTER´S HAMMER vždy patřili, takže ano, určitě, tohle vše je s mým vnímáním hudby v souladu, a když se zaměříš na mou kapelu DEMIMONDE, i s ní tyto tradice ctíme a nehrajeme žádný klasický „žánr“… a prozradit můžu, že v hluboké minulosti jsme dokonce i ty tympány sháněli. (úsměv)
Já: Zásadní, viz předchozí odpověď. V počátcích jsem „ujížděl“ na muzice a textech, po restartu i na grafickém doprovodu a linorytech, které mě baví zkoumat pořád dokola a nacházet v nich vtip i krásu.
Necrocock: No určitě. Už jak jsem poprvé slyšel demo „Finished“, byl jsem ztracen, ale spousty věcí, ve kterých dnes tolik vyniká, se naučil ode mne. Dneska se ovlivňujeme tak ňák navzájem.
Petr Korál: Určitě. Ne přímo, že by mě nějak ovlivnila v tom, co sám dělám, ale miluju některé věci co udělal, průběžně se k nim vracím a užívám si pocitu, že tady máme takhle svébytné tvůrce, kteří se dokonce stali kultem i pro řadu zahraničních muzikantů.
Kolins: Přímo na mě ne… My jsme s DEBUSTROL chtěli hrát jako SLAYER a Franta s MASTER´S HAMMER jako BATHORY. Takže jsme si to tehdy takhle hezky rozdělili.
Asura: Zásadní ne, ale v dobách desek „Ritual“ a „Jilemnický Okultista“ jsem tento materiál sjížděl snad denně. (úsměv) Obdivoval jsem Frantovu originalitu hudební i textovou.
Čurby: Absolutní!!! MASTER´S HAMMER je jedna z mála „black“ metalových kapel, kterou jsem stále schopen poslouchat... mám od nich rád prostě všechno!!! Když si vzpomenu na jejich první demáče a songy jako „Jáma pekel“, „Šánečto“ a nebo „Kolem kotle“, tak ryčím blahem!!! Nezpochybnitelný kult, který mě velice baví i teď po těch dlouhých letech a s velkým očekáváním vyhlížím každou jejich novou nahrávku!!! Tahle kapela mě prostě nepřestane bavit!!!
Krusty: Kdysi jsem hltal „Ritual“ a dodnes na něj nedám dopustit. „Jilemnický okultista“ je sice veledílo, ale bavilo mne o něco méně. Zato „Šlágry“ nekriticky miluji, stejně jako „Mantras“. Takže mohu prohlásit, že jsem fanda MASTER´S HAMMER... Hudebně mě sice Štorm a spol. asi neovlivnili, ale filozoficky rozhodně ano. Ukázali celé scéně to opravdové a stoprocentní rouhání, poněvadž „Šlágry“ nerozdýchali ani true blackmetalisté. (úsměv) A Lovecraftovy povídky si už bez jeho grafiky ani nedovedu představit...
Čert: Ano.
Michal Husák: Nepochybně. „Ritual“ a „Okultista“ bez debat... Ale na druhé straně nikdy nešlo o nějaké kultovní uctívání, které jsem často cítil kolem sebe. A protože jsem to neprožíval takříkajíc v přímém přenosu, jsem například nikdy nezahořel nějak zvlášť pro ty rané demáče... Vlastně se musím trochu zahanbeně přiznat, že moje první aktivní setkání s tvorbou KLADIVA přišlo až skrze redblackovské tributní CD. Ale tohle všechno mi umožňuje užít si naplno i novodobé desky, protože mi to nekazí přehnaný sentiment.
Berry: MASTER´S HAMMER je jedna z kapel mý top dvacítky, rostu s ní a odejdu s ní, beru si z ní, co mně je blízké, podvědomě mě může ovlivňovat. Spíš než konkrétní tvorba mě ovlivňuje ta aura okolo ní, duch své vlastní cesty, bez ohlížení se na jakýkoliv trend nebo přání fanoušků - prostě dělání toho, co přijde vhodné především mně. Je to jednoduchý prototyp, který by měl automaticky fungovat u každého umělce nebo kapely, ale stává se paradoxně spíše výjimkou. V konečném důsledku i proto je originální tvorba MISTROVA KLADIVA vysoce ceněna. Jo a ještě jeden citát mě teď v rychlosti napadá: „Nebát se věci odfláknout.“ Tohle nejednou Franta pronesl a když ten geniální slogan dobře pochopíte, jste napůl svobodní. Nejde o to svoji činnost flákat, ale nelpět na zbytečných detailech, který mohou snadno rozmělnit její podstatu.
Herdron: To ne, ale album „Ritual“ považuji za naprosto zásadní i v tom, že to pravděpodobně byla první blackmetalová deska, kterou jsem slyšel a koupil si ji. Dokonce si zpětně dokoupil všechny reedice. Až potom jsem začal objevovat TÖRR, VENOM a další jména.
Rámus: Měla, má a mít vždy bude. František je pro mě jednoznačně největší ikona českýho metalu. Takhle geniální nápady tady nikdo nikdy neměl!!!
Viktor Palák: V přeneseném slova smyslu měla – ukazuje totiž, jak velkou roli může v umění hrát spontánnost i určitá neškolenost – zde mluvím spíše o MASTER´S HAMMER, ne tolik o typografii. Jako osobnost pak dokáže naznačovat, že jsou i jiné možné cesty než ty, které jsou nejvíce na očích, a které se do vnímání společnosti nutí tak agresivně, až je stále těžší nacházet si to své. Navíc František Štorm mezi řádky pomrkává k jiným, povětšinou zapomenutým umělcům, kteří se nikam necpali – a objevovat tahle jména je radost. V neposlední řadě se mi skrze svou tvorbu stal před lety vedle Klostermanna a Váchala vynikajícím průvodcem Šumavou.
Co bys Frantovi popřál k jeho padesátinám?
Morbivod: Ať mu dobře slouží kamna a aby se Necrocock uvolil hrát naživo.
Poly: 50 let? Vidíš, ani jsem netušil, že je tak starej. Nás, mladé, většinou staří muzikanti příliš nezajímají, ale Franta je výjimka a přeju mu ještě hodně evergreenů zkomponovaných v hamace na pobřeží portugalské Indie.
Bury: Hele, mi přišlo, že vypadá na 50, už když jsem viděl poprvé v Trianglu videoklip „Géniové“. Právě jsem si jej pustil a je to kult. Takže snad jen pořád stejnou vitalitu. (smích)
Marthus: Hlavně pevné zdraví.
Miloš Bešta: Krom zdraví, tak velkou dávku pohody při všem co dělá. Aby díla, která v jeho dílně vznikají, byla vždy prostoupena radostí, tím, co dělá Štorma Štormem a nikdy nevznikala z důvodu nějakého tlaku nebo kalkulu. Pak by zcela jistě všechno přestalo fungovat a to bychom si opravdu nepřáli.
Honza Kapák: Svoje přání Frantovi doručím osobně.
Blackosh: Hlavně pevné zdraví, co jiného.
Šakal: Já si na tohle moc nehraju. Tak ani nevím, co napsat. Snad to zdraví a štěstí. A malá otázka. Což takhle napsat paměti?
Láďa Oliva: Protože koncertující MORTAL CABINET jsem zatím nespatřil, Frantu Štorma jsem na vlastní oči viděl pouze jednou v životě, a to právě v rámci onoho koncertu MASTER'S HAMMER, tedy před celým čtvrtstoletím; od té doby jsem ho neviděl a vůbec nikdy jsem s ním nemluvil, takže je to pro mě tak trochu cizí člověk, i když v posledních letech mezi ním a mnou došlo alespoň k výjimečné e-mailové komunikaci. A protože osobně nemám příliš v oblibě obehrané fráze o štěstí a zdraví, byť i tohle všechno mu jistě přeji, raději mu popřeji, aby jeho osobní pád modly do jámy pekel nastal co nejpozději, aby mu nad hlavou trvale hořela černá svatozář, aby nebyl mizérií osudu pronásledován, ale hlavně aby se mu nadále dařilo vracet konve na místo.
Bizzaro: Co přát víc než zdraví, stálou chuť na pivo (a všechny pochutiny) a plno dobrých nápadů?
K poslednímu ale za sebe přidám určitě i větší sebereflexi, aby odkaz MH zůstal nedotčen a tak vážen, jak byl, a neudělal z kapely záležitost pro každoroční výlis osobních nápadů. Možná to tak Franta nebere a je mu jedno, jak to bude a má to celý v Ganze, ale pro mě by tyhle výjimečný kapely měly vydávat spíš méně, měl by to být „svátek“. Radši si vždy na desku, která pak pro svou ojedinělost přečká i desetiletí, počkám. A u dnešních MASTER´S HAMMER, ačkoli to není žádný mainstream, jsem se dostal do stavu, kdy mám pocit, že to je celý jen nějaká hra, nebo parodie, ale možná jsem jen starej, sentimentální a beru to až moc vážně, vždyť je to jen muzika, a muzika je zábava. Takže hlavně to zdraví, bez něj se to nedá… Docela by mě zajímal tvůj názor, neb ty mezi ty pamětníky taky patříš.
Ale malý update, konečně jsem slyšel „Formulae“ a jakoby bych byl vyslyšen. Ne, že bych neměl nějakou výtku, ale ta deska je oproti předchozím minimálně dvěma nahrávkám fakt dobrá, pestrá, nejsou v ní věci, které bijí do uší, ať jde o instrumentaci nebo zvuk. Jo, takhle to pro mě má smysl.
Já: Samozřejmě bych Frantovi chtěl popřát obligátní zdraví, štěstí, ale taky radost ze života a z tvorby, aby nás ještě dlouho zásoboval svými originálními hudebními postupy, texty, obrázky i výroky.
Ohledně Bizzarova pohledu na určitou nadprodukci v nedávných letech - taky mi to trochu začalo v jisté době překážet, hlavně to, že třeba věc ze singlu pak vyšla na velké desce, ale v podstatě jsem rád za každou novou nahrávku, protože cestu jsem si našel ke všem, i na všech nacházím spoustu pokladů, které mě jednoduše baví. Tak doufám, že mě Franta hned tak bavit nepřestane...
Necrocock: Ať ho nadále neopouští jeho bezbřehá imaginace a neutuchající bezmezná originalita.
Petr Korál: Především to, aby ještě aspoň nějaký čas vydržel u muziky, když už se k ní po mnohaleté odmlce vrátil. Ale o to momentálně strach nemám, cítím, jak ho znovu baví. A z čistě osobního-sobeckého-nostalgického důvodu bych mu (a zároveň sobě) přál to, aby se přece jen rozhodl změnit rozhodnutí už nikdy naživo nevystupovat s MASTER´S HAMMER. Já kdysi zažil jejich asi tři vystoupení a vážně bych po těch letech chtěl zažít ještě aspoň jedno.
Kolins: Franto, určitě dělej texty a muziku, protože v tvém pojetí je to fakt skvělý a originální!!! Hlavně to spojení Štorm a Necrocock je výborný. No a samozřejmě VŠE NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM za celej DEBUSTROL.
Asura: Ať dělá, co ho baví, ať má stále svůj svérázný postoj k tvorbě a ať si stále pokuřuje pro dobrou náladu „zelený“. (smích)
Čurby: Radost do života!!! Když ho sleduju, tak vidím, že tohle mu nechybí, takže jenom vytrvat!!!
Krusty: Štěstí. Je to trapné klišé? Asi ano, ale pokud má někdo kliku, má vše. A jako dodatek: prosím zvolnit tempo vydávání nového materiálu. Nedá se to stíhat nakupovat, natož naposlouchávat...
Čert: Hodně zdraví.
Michal Husák: V poslední době už obecně nevymýšlím žádná květnatá přání jubilantům - navíc v případě Františka by to vyznělo trapněji a přízemněji než u kohokoliv jiného. Takže zdraví. Největší gratulační klišé, ale to se prostě nemůže ohrát. A když je, všechno ostatní už se uhraje.
Berry: To jsou mi teda otázky... Přeju mu, aby si - bez jakýchkoliv vnějších překážek - dál dělal, co chtěl. V optice extrémní tedy třeba takhle: Kdyby uznal za vhodné MASTER´S HAMMER víc se nezabývat, ať to klidně udělá; kdyby se s nima chtěl a vrátil na pódia, ať to klidně udělá. Přeju mu, aby mu pořád po internetech nekecali do současný tvorby ortodoxní vyznavači ranných dem a „Ritualu“. A přeju mu tuny a tuny další práce, kterou nás všechny obohacuje.
Herdron: V těchto letech snad ať mu to pořád jde a ať mu jde. (úsměv)
Rámus: No hlavně zdraví a pohodu, protože s tím ruku v ruce přichází geniální nápady samy. Třeba jednou František opráší šuplík a dokončí nejen pro nás album „Zaschlá krev“.
