Na novém albu se PANYCHIDA představuje v trochu jiné formě, než na jakou jsme byli zvyklí. Pagan metal je prakticky minulostí, nové album „Haereticalia - The Night Battles“ pluje na vlně blackened symphonic heavy metalu, jak jsem si dovolil muziku plzeňské party připodobnit v recenzi. Nejen na důvody, které k otočení kormidlem do jiných vod vedly, jsme si povídali s Honzou V. a Sinneralem.
Vaše nové album se od předchozích nahrávek docela liší. Každý asi hned zaregistruje, že absentují dudy, které ne že by byly vaším poznávacím znamením, ale tak nějak k vám patřily, i když se neobjevovaly ve všech skladbách. Kdy a proč jste se rozhodli, že tentokrát to bude bez dud?
Honza V.: Ahoj a díky za prostor. Nijak plánovaně jsme se o podobě alba nerozhodovali. Věci zkrátka nabraly takový obrat a skladby vykrystalizovaly do podoby, v jaké je můžete slyšet na albu. Původní záměr byl vlastně natočit něco kratšího, když jsme zjistili, že pár nových skladeb zní malinko jinak, než dřív, nakonec se ale ukázalo, že je rozumnější udělat celou desku než „plýtvat“ energií na jakási EP. Nehledě na to, dudy sice mohly být pro někoho poznávacím znamením PANYCHIDY, ale my jsme to tak nikdy nebrali – prostě jsme je do některých skladeb zakomponovali. Není vyloučeno, že se někdy příště objeví, ale nejspíš to nebude na dalším albu. Další věcí je, že tento nástroj byl některými kapelami „úspěšně“ diskreditován a hodil styl, do kterého jsme řazeni, směrem, který se nám nezamlouval, takže možná za tím byla trochu snaha se vůči tomuto vymezit. Každopádně skládání je pro nás věcí intuitivní a nikoli plánované, takže sami dobře nevíme, jaký přesně bude výsledek, dokud se k němu sami nedopracujeme.
To, co dříve ve vaší tvorbě obstarávaly dudy, nyní plní orchestrální pasáže, postavené zejména na smyčcích. Z čí hlavy je tenhle nápad? Máte v kapele ke klasické muzice blízko, dá se o někom říci, že by byl znalcem vážné hudby?
Sinneral: Tohle je tak trochu z mojí hlavy. Experimentoval jsem doma s nějakými kompozicemi, přidal jsem do toho bicí, kytary a basu. Původně jsem s těmihle „pokus-králíky“ neměl žádné plány, natož to dát na desku PANYCHIDY. Ale klukům se ty skladby líbily a řekli jsme si „vlastně, proč ne?“. Já osobně mám vážnou hudbu moc rád, mám svoje oblíbené autory, ale za znalce se rozhodně nepovažuji.
Jaký skladatel vám posloužil jako inspirační zdroj? Když jsme nahrávku poslouchali s Honzou Kapákem, tak on v tom slyšel Vivaldiho, já nikoho, protože se v klasické hudbě vůbec neorientuji, poznám jen pár notoricky známých melodií...
Sinneral: Moji oblíbenci jsou Mussorgsky, Wagner, Dvořák, Vivaldi. Nemyslím si, že bych někoho z nich vyloženě vykradl, ale nemůžu popřít jejich vliv. Kamarádka tvrdila, že úvod k desce je vykradený Vivaldi a náš „spor“ dospěl až k tomu, že tu skladbu poslala uměleckému vedoucímu plzeňské opery, se kterým se zná, a on potvrdil, že o krádež nejde, že pár tahů smyčce jen navozuje podobnou atmosféru, jako má Vivaldiho „Finále léta“.
Jak vlastně ony vážnohudební pasáže vznikají? To někoho ona melodie napadne v hlavě, píská si ji pár dní a pak ji zkusí přetavit v počítači v ony majestátní tóny, nebo je to výsledek mravenčí práce, skládání a zkoušení, jako že takhle ne a takhle už třeba jo?
Sinneral: Musím na to mít rozpoložení. Láhev červeného, tma, nálada… a ono to pak ze mě leze samo. Nevím, prostě sedím a broukám si a píšu to do počítače. Song pak pošlu klukům k poslechu a k diskuzi. Většinou je to bez výhrad. (úsměv)
Orchestrace nejsou jedinou změnou ve vaší muzice. Tou asi i podstatnější je obecný odklon od pagan metalu (byť nějaké stopy vám tam ještě zůstaly) k metalu řekněme výpravnému, který disponuje silnými melodiemi, ale zároveň nerezignuje na tvrdost a blackové atributy. Kdo držel v rukou hlavní skladatelské otěže? Shodli jste se všichni, že tahle cesta je ta pravá?
Honza V.: V zásadě od počátku fungování kapely si skládání dělíme mezi sebou se Sinneralem v poměru zhruba 50/50. V minulosti přispěl svým dílem jak hudebním, tak textovým také Honza Kapák, tentokrát to zůstalo na nás. Každý máme svůj rukopis a podle mého se tyto dva dobře skloubí, aby byla výsledkem vyrovnaná deska PANYCHIDY. Nicméně ony orchestrace a „doplňky“ byly vždy atributem Sinneralovým, mojí doménou naopak zůstaly i tentokrát texty. Co se týká shody, tak na dolaďování skladeb se podílíme všichni a tudíž lze říci, že na výsledku jsme se skutečně shodli společně.
V recenzi jsem se o muzice rozepsal dost, o textech prakticky vůbec, protože moje angličtina stačí tak akorát na pochopení nějakých základů, ale pod povrch se nedostanu. Podle promo povídání je album koncepční a věnuje se čarodějnictví. Což je obecné tvrzení, ale můžeš to přiblížit nějak konkrétněji? Je album koncipováno jako příběh, nebo na sebe texty nenavazují?
Honza V.: Album je koncepční do určité míry. Zabývá se sice fenoménem čarodějnictví, ale malinko jiným či snad jevem, který nepřijde až tak na mysl, pokud se lidé budou o tomto fenoménu bavit. Italský historik Carlo Ginzburg sepsal knihu, která v českém překladu vyšla pod názvem „Benandanti“. Podobně jako mnoho jiných knih vychází tato ze záznamů soudních procesů s domnělými čarodějnicemi a čarodějníky, nicméně tzv. Benandanti se od oněch „klasických“ čarodějnic lišili v tom, že šlo v zásadě o čarodějnice nikoli škodící, ale přispívající dobru daného společenství. Jejich hlavním údělem bylo bojovat za dobrou úrodu a odvracet zlo od daného společenství v boji s Ďáblem, který v tomto souboji stál na „druhé straně“. Legendy o Benandantech jsou zároveň provázané s dalšími mýty, například se známým Divokým honem, v českém prostředí též zvaném Štvanice či s legendou o vlkodlakovi z Pobaltí, který nesl podobné atributy jako Benandanti. Jde o poměrně komplikovaně provázané legendy a na albu jsme se dotkli více těchto forem. Dalo by se říct, že daná legenda dostává tvar dle daného prostředí výskytu, ale onen základní syžet příběhu zůstává stejný. Zkoumání způsobu rozšíření těchto legend a mýtů je záležitostí pro antropology a mytology, my jsme si jen „vytáhli“ několik příběhů. Pro bližší pochopení doporučuji četbu zmíněné Ginzburgovy knihy. Ta se samozřejmě stala i terčem kritiky ze strany dalších badatelů, ale to nehraje v našem podání žádnou roli.
Zajímavým faktem je, že texty píše Honza V. a prezentuje je Vlčák. Stává se, že by měl Vlčák ke slovům nějaké připomínky, že by si třeba chtěl něco změnit, nebo v tomhle směru panuje diktatura autora? (úsměv)
Honza V.: Stává se, že Vlčák skutečně má připomínky, ale vzhledem k tomu, že v tomto ohledu panuje autorská diktatura, zůstává u připomínek nevyslyšených, hahaha. Samozřejmě, že diskutujeme a leccos jde upravit, ale ta představa, i co se týká frázování, je od počátku poměrně jasná a většinou není větších zásahů třeba. Každopádně Vlčák může přicházet se svými nápady jako kdokoli jiný. Spíše jde o to, že v tomto směru je iniciativa na mé straně a zdá se, že ostatním to vyhovuje a mě to baví a rád jsem v tomto směru perfekcionista, co se týká převedení svých představ na papír.
Jako host se představil Zdeněk Nevělík z ET MORIEMUR, který si střihl v jednom songu hluboký growl. Měli jste původně v plánu, že to nazpívá Vlčák, a nedařilo se, tak jste sáhli po hostujícím vokalistovi, nebo bylo předem jasné, že pro tento případ využijete externistu? Proč padla volba zrovna na Zdeňka?
Honza V.: Vzhledem k mému působení v ET MORIEMUR a povaze dané skladby jsme vlastně ani moc neuvažovali o využití někoho jiného. Zdeněk je v tomto profík a ta práce ve studiu byla skutečně nekomplikovaná a rychlá, až jsme byli všichni překvapeni – příjemně pochopitelně. Ta skladba od počátku vyžadovala něco jiného a myslím, že to všichni hned pochopili, takže to nebyl nejmenší problém.
Změnili jste studio, dříve jste nahrávali v Hellsoundu, nyní jste zakotvili v KSV studiu, což má logiku... vždycky nahráváte u vašeho bubeníka. (úsměv) Byly nějaké rozdíly mezi nahráváním v obou studiích?
Sinneral: To, že vždycky nahráváme u našeho bubeníka, to není záměr, to prostě jen takhle zvláštně vychází, nicméně nezávislému pozorovateli by to mohlo připadat podezřelé. (úsměv) Rozdíly tam určitě jsou. To je jako ve dvou restauracích – svíčková od jiného šéfkuchaře taky bude chutnat jinak, ačkoliv obě budou super. Největší rozdíl je v osobnostech. To byste museli oba pány (Karla i Honzu) znát, abyste si dokázali představit, jak odlišné to je. Jinak obě studia naopak spojuje touha po dokonalosti, vysoké nasazení, obětavost, trpělivost, a v mých očích rozhodně také výborné výsledky. Není si vlastně nač stěžovat ani u jednoho, ani u druhého. (úsměv)
Abychom dokončili věci týkající se alba, mezi které řadím muziku, texty, zvuk a grafiku, je na řadě obal. Ten se opravdu povedl, výtvarná stránka je obdivuhodná. Podílelo se na ní vícero lidí, ve dvou případech šlo o dívky. Začněme u rumunské ilustrátorky – Luciany Nedelea. Jak k tomu došlo, že právě ona se postarala o váš titulní obrázek?
Honza V.: Lucianu vlastně objevil Sinneral náhodou a byl to objev skutečně přesně sednoucí. Následně jsem trochu přebral iniciativu v komunikaci s ní. Samozřejmě zejména proto, že jsem měl představu o textech. Ukázalo se, že jsme si velice sedli (na dálku) jako lidé a skutečně jsme spolu po internetu prodiskutovali spoustu věcí nejen hudebních, ale i soukromých. Jsme v neustálém kontaktu a Lucianu nyní „využíváme“ i jako autorku plakátů k PHANTOMS OF PILSEN. Co se týká samotného coveru, tak jeho část byla hotova ještě před tím, než jsme se poznali, ale onen střed obrázku, jsme už doladili v návaznosti na téma alba a vše zkrátka sedlo perfektně dohromady. Sám jsem z toho velmi nadšen.
Jméno Kristýna Steigerwaldová mi nic neříká, přitom její grafika je velmi přívětivá. Můžete tuhle slečnu nějak představit? Už se podílela na něčem metalovém? Jak jste na ni přišli vy?
Honza V.: Kristýna je přítelkyně našeho současného bubeníka a shodou okolností studovala jakési grafické obory a grafikou se amatérsky zabývá již delší dobu. Takže se zkouška spolupráce prostě nabízela – resp. nejdříve ji nabídl Sheafraidh a my ji využili. Myslím, že odvedla výbornou práci a její nápady perfektně doplnily ty Luciany. Opět jsme vše diskutovali spolu a společně vše dolaďovali. Obě dámy se však do kontaktu samy nedostaly. Každopádně odvedly super práci a jsem rád, že mohu říct, že „Haereticalia“ je rozhodně naším graficky nejlépe zpracovaným albem. S oběma dámami hodláme nadále spolupracovat nejen na dalším albu.
Za svou kariéru jste vydali alba u řady labelů, tentokrát jste zakotvili jen u Cursed, kteří už se částečně podíleli na vydání předchozího CD. Dnešní doba prodejům CD moc nepřeje, tak se možná i nabízí myšlenka vydat si to ve vlastní režii... Jaké výhody vidíte v kooperaci s firmou, co za vás udělá a co pro vás udělá?
Honza V.: Nemyslím si, že by kapela byla vždy schopna suplovat práci labelu, byť třeba malého. Zároveň je ale dobré si spolupráci s labelem hlídat a nečekat, že se všechno stane samo. S Cursed Records jsme spokojeni zatím nejvíce, je vidět zájem a je vidět výsledek. Navíc nás pojí přátelské pouto a to je možná to nejdůležitější. Každopádně si vzájemně pomáháme a vycházíme vstříc a o stav věcí se obě strany zajímají, jinak to ani nejde. Kapel je moc a vybojovat si alespoň malé místo na světě chce trochu vůle na všech stranách a nejen čekat. Jinak co se týká prodejů, tak ony obvyklé náklady, které se dnes ug kapelám nabízí, podle mého stále lze rozprodat, jen se do toho musí vložit trocha energie. To znamená, že kapela musí také trochu hrát živě a ideálně na nových místech. Pět koncertů do roka v Praze a 4 v Brně bohužel náklad CD nerozprodá.
Na webu máte zajímavou informaci – kdo vám napíše, že si nechce album kupovat (kromě CD nabízíte i legální možnost stažení digitální formy za úplatu), tomu ho elektronicky pošlete v dobré kvalitě i s dalšími informacemi a obrázky. Je o to zájem, nebo se lidi stydí si napsat a raději si to někde stáhnou pokoutně?
Honza V.: V dnešní době stahování nemá smysl album nějak schovávat. Kdo chce kapelu podpořit, tak ji podpoří. Samozřejmě bez takové podpory to nejde a lidé by si to měli uvědomit. Z koncertů, kde kapela našeho ražení hraje defakto za cesťák, nelze financovat ostatní náklady, takže prostě na nějaký prodej se spoléhat musíme. Ale chápeme, že kapel je moc, všeho je moc a svět je uspěchaný a zmatený. Každopádně my budeme rádi, když si nás lidi, kteří o to mají zájem poslechnou – tu možnost mají leckde, ale přijde nám fér jim tu možnost dát přímo od nás a třeba získat i nějakou zpětnou vazbu. Kde si lidé album stahují samozřejmě nemám představu a tudíž nemohu říct, zda se lidé stydí, ale dá se to předpokládat. Možná je tato výzva i malou motivací si album prostě koupit. Každopádně nadále platí a stačí napsat a album skutečně lze dostat přímo od nás zdarma. Třeba se pak dotyčný rozhodne si jej koupit, kdo ví.
Obraťme list ke koncertům. Letos na jaře jste absolvovali exotické turné po Mexiku. Jak se vůbec podařilo dostat na tuhle štaci?
Sinneral: Je to o štěstí, o snaze, o tvrdé práci, o kontaktech… Asi před dvěma lety jsme šli do společného podniku s INFERNEM, kdy se zařizovalo turné po Evropě ještě s polskou ARKONOU a mexickou ARMADOU. Na tom turné jsme si mákli, zejména teda Honza V., a během turné jsme si s ARMADOU docela sedli jak hudebně, tak lidsky. Pak už se otevřeně mluvilo, že nám a INFERNU ARMADA na oplátku zorganizuje turné po Mexiku. Nějaký čas to zabralo, ale nakonec se to zrealizovalo.
Řada našich kapel už nějaké turné po Americe absolvovala, většinou si ale náklady alespoň zčásti platili muzikanti sami. Jak jste v tomhle směru dopadli vy? Měli jste dopředu zaručené nějaké peníze + ubytování a přepravu tam, po i zpátky? Nakolik se sliby nakonec proměnily ve skutečnost?
Honza V.: Vše, co bylo domluvené, se podařilo naplnit. Nečekali jsme, že o nás bude postaráno jako o „velké hvězdy“ (jsme v tomhle ohledu docela nenároční a tak jsme byli připraveni na ledacos), ale někdy se tak vlastně i stalo a celé to cestování bylo dost bezproblémové a příjemné. Samozřejmě stále mluvíme o undergroundu. Co se týká finančních záležitostí, tak, myslím, není třeba je více rozebírat. V zásadě se ale dá říci, že soukromé náklady jsme si každý hradili sám.
Můžete alespoň ve zkratce turné zhodnotit? Kolik lidí chodilo na koncerty, jak na vaši muziku reagovali, kolik jste prodali CD a triček, jestli jste tedy s sebou merch brali...
Sinneral: Suma sumárum to bylo vše naprosto super. Na menší negativa člověk časem zapomene a vzpomíná jen na to dobré. Stalo se taky, že na koncert nepřišlo moc lidí, ale to přisuzujeme spíš tomu, že se na to organizátor té akce vykašlal, neudělal žádnou propagaci, a nakonec se ani sám neukázal. Ale jinde byla vesměs návštěvnost příjemná, až nečekaná. Reakce byly, pokud si vzpomínám dobře, jen a pouze pozitivní. Kotle pod podiem, pogo, řev. Po koncertě nekonečné focení a pokec s lidma. Tak pozitivní reakce jsme nečekali. (úsměv) A merch se prodával dobře. S sebou jsme si vezli CDčka a v Mexiku na nás čekala várka trik, kterou jsme si tam nechali vytisknout. Jestli se nemýlím, nezbylo toho nakonec moc. (úsměv)
Je Mexiko nakloněné hudbě, kterou produkujte, nebo tam spíš frčí grind, jak se často píše?
Sinneral: Nedokážu posoudit. Já se v grindu vůbec nepohybuju, ani ty kapely moc neznám. Na naše akce chodili spíš lidi ladění do blacku, popř. deathu. Pár lidí se mě tam ptalo na české grindovky a znali naše přední jména, takže rozhodně (a to je i obecně známo) evropské grindové kapely v Mexiku frčí. Myslím, že v tak velké zemi si každá škatulka najde svoje posluchače.
Co nějaký pikantní zážitek, zajímavá historka? Došlo k něčemu, co vás rozesmálo, nebo naopak vyděsilo? Obecně se o Mexiku tvrdí, že je to s bezpečností na štíru, že násilí je běžná věc a Evropané se stávají terčem různých útoků, přinejmenším krádeží...
Sinneral: My jsme se naštěstí nestali obětí nějaké loupeže, nebo bitky. Asi jsme byli dost opatrní, po varování ze všech stran. Vždycky, když jsme chtěli vylézt někam na špacír z klubu, nejdřív jsme se zeptali místních, jestli je to v pohodě, nebo ne. A například nechat peněženky, doklady, pasy a cennosti v dodávce před klubem, to může udělat jen vůl. Koneckonců, vzpomeňme na případy z okolí pražského Exit-usu, kdy tam několika kapelám vykradli auta s nástrojema. Takže pro takové zážitky se ani nemusí lítat někam daleko. Zajímavá historka? Například v sobotu ráno ve městě Cuautla se konaly jakési trhy. Hrozný mumraj, šli jsme na procházku a do rukou nám trhovci cpali jídlo, pití… nakonec jsme se nechali s Taličem zatáhnout k jednomu stánku, tam nás posadili, nandali nám Tacos a melounový koktejl. Když jsme to snědli (a bylo to fakt super), ukázali jsme peněženku, že chceme platit. Holčina mávla rukou a řekla „Welcome to Mexico, amigos!“. To byla zvláštní a příjemná zkušenost.
Kdyby se naskytla ta možnost, vyrazili byste na nějaký podobný výlet znovu, nebo jste z dálek „vyléčeni“?
Honza V.: Rozhodně bychom vyrazili znovu a doufáme, že i vyrazíme.
Sinneral: Bez váhání! (úsměv)
Jak se chystáte koncertně podpořit nové album? Snažíte se dostat na letní festivaly, nebo si naopak přes léto dáte pauzu a vymyslíte třeba podzimní turné po vlastech českých a moravských?
Honza V.: My jsme bohužel vše udělali trochu obráceně a většinu koncertů pro tento rok odehráli před vydáním alba. Jelikož nejsme prostě profesionální kapela a máme své civilní práce, nelze vše naplánovat perfektně. Takže na jaře proběhlo malé turné s ANGANTYR a následně Mexiko a tři akce s DORDEDUH. Vše vyžadovalo nějaké volno a mnoho ho na další aktivity nezbylo. Co se týká letních festivalů, tak jsme se nijak nesnažili se někam cpát, protože přípravy na turné v Mexiku také zabraly svojí část. Plán tedy bude takový dát si přes léto pauzu, případně naplánovat pár akcí na podzim – ten nám navíc budou žrát přípravy na PHANTOMS OF PILSEN, a pak se budeme snažit propagovat aktuální album a jeho vydání využít při plánování dalšího léta. Takže více festivalů snad až v roce 2017 a samozřejmě záleží i na zájmu organizátorů, my rádi přijedeme za rozumnou cenu kamkoli. Určitě bychom rádi v příštím roce zas podnikli nějaké turné, uvidíme, co se povede.
Asi je předčasné se ptát na další plány, když příští album vyjde v roce 2019 – alespoň mně to tak vychází, protože vaše plnohodnotné počiny vždy dělí tři roky. Považujete tříleté rozestupy jako ideální, nebo byste pro příště chtěli zvýšit obrátky a další desku vydat dříve?
Honza V.: Nevíme, kdy přesně další album vyjde, ale mohlo by to tentokrát být i v kratším intervalu. Nicméně toto se nedá v našich podmínkách přesně naplánovat, takže prostě uvidíme. Každopádně o dalším albu už panuje jasná představa, známe jeho název a máme několik textů, jakož i zhruba 70 % hudby a panuje i jasná představa o podobě bookletu, obalu. Asi by se dalo říct, že příští album by mohlo potěšit ty, které tato deska zklamala, ale PANYCHIDU byste měli bez problémů opět identifikovat, ať už to dopadne jakkoli.
Jestli jsem se na něco důležitého zapomněl zeptat, tak je tady prostor, aby čtenáři našeho webzinu dostali veškeré potřebné informace... (úsměv)
Honza V.: Na něco důležitého jsi určitě zapomněl… (úsměv) Nicméně moc příjemné otázky, a moc dobře se na ně odpovídalo. Díky moc. Navštivte náš bandcamp a místo stahování si album za něco málo přes stovku kupte. Bez vás to nejde. Ale i tak opakuji, že ona nabídka platí a není třeba se stydět. Mějte se, díky.
Sinneral: Taky děkuju za fajn rozhovor. Johane, ať se daří Tobě i všem čtenářům Fobie!
www.panychida.com
panychida.bandcamp.com
facebook.com/panychida
bandzone.cz/panychida
