Akrobat Johan:
Po klubové sezóně se v červnu rozjela sezóna venkovních festivalů. Jedním z prvních, obecnému trendu se vymykajících, je šumavské setkání punkáčů, hardcoristů a metaláků na louce pod salaší u vesničky Čermná. To letos trvalo dva dny, už páteční program přinesl několik zajímavých vystupujících, nicméně povinnosti nás na první den nepustily – a na rovinu, byli jsme rádi, že všechny kapely, které jsme hlavně chtěli vidět, hrály až v sobotu. To už se umoudřilo i počasí, po chladném pátku přišla polojasná sobota, chvílemi slunce pěkně pálilo, nepadla ani kapka, takže po loňském sychravém dni paráda.
Ostatně kladné hodnocení zaslouží celá akce, která proběhla bez skluzu, s kvalitním zvukem, a hlavně s interprety, které v našich končinách až tak často nevídáme, přitom patří k našim oblíbencům. Dramaturgie byla tradičně pestrá, rock, hardcore, metal, crust i nějaká ta alternativa, pořadí kapel na papíře nepostrádalo logiku, nicméně ve finále ještě doznalo změnu, která se ukázala jako správná. Ale popořadě...
Jako první se na podezdívce vedle chajdy objevilo instrumentální trio DREARE. Jejich materiál byl annoncován jako ideální pro útroby boudy, ale kapela se srovnala na venkovním pódiu a podle mě to bylo správné rozhodnutí. Když si vzpomenu, jak se loni stěhoval aparát sem a tam... DREARE to zpočátku měli těžké, v areálku se na začátku jejich setu nacházelo zhruba dvacet lidí, většina se vyhřívala na lavičkách stranou, ale postupně se trousili další jedinci a část jich kapelu podpořila alespoň přítomností pod pódiem a potleskem, protože k ničemu jinému poslechová pocitová směs post rocku/metalu nesvádí. Instrumentálně a asi i kompozičně to bylo dobré, ale dalšího hodnocení se zdržím, nejsem cílový posluchač. Jediné, co mě ještě napadlo, bylo, že tahle muzika patří do pološera, do večerního času, do nějakého malého klubu, ale hlavně si ji člověk užije v klidu domova při pozorném poslechu.
To LAID TO WASTE jsou naopak pro živé hraní ideální, a je jedno, jestli je den, nebo noc. Jejich thrash s přesahy k heavy metalu funguje za každého počasí, je zábavný, a i když kapela dorazila bez druhého kytaristy, předvedla se ve výborné formě. Skladby skvěle odsýpaly, ty staré jsem si s chutí zanotoval, ty nové pak vyslechl a uznale pokýval hlavou, že chystané album bude ještě o fous lepší než debut, z nějž zazněly dva největší hity „Counterattack“ a na závěr „Oldschool Nostalgia“. V rámci tuzemské scény jsou LAID TO WASTE bezpochyby originálním úkazem, na čemž se podílí hlavně duo chlapců vepředu – basák s nezaměnitelnou barvou hlasu a kytarista s velmi šikovnými prsty, který všechny ty vyhrávky a sóla vystřihuje s neuvěřitelnou lehkostí.
RISPOSTA patří k největším pojmům tuzemského crustu, ale mě se dosud nějak vyhýbala. Něco jsem samozřejmě vyslechl po netu, ale živě ani ťuk. Takže jsem kvitoval, že tuhle partu od Brna Berry pozval a že konečně smáznu ze seznamu další kapelu. A smáznutí dopadlo na výbornou, RISPOSTA odehrála nadupaný set metalizovaného crustu s výrazným dobře srozumitelným hrdelním vokálem drobného zpěváka/kytaristy. I tohle trio ukázalo, že s jednou kytarou lze udělat hodně parády.
GATTACA, aneb další parta, s kterou jsem dosud neměl tu čest z očí do očí. Zase jsem něco poslechl jen letmo na netu, ale to byla chyba, protože jsem se ve skladbách neorientoval... přesto mě hodně bavily a místy doslova pohltily. Naléhavá muzika čerpající ze všech možných extrémních žánrů místy ničila silou černé bouře, místy plynula volněji, takže se nabízí i termín emo, ve finále to prostě byla hardcore jízda. Teď už si v muzice smíšené kapely dělám pořádek, protože právě při psaní těchto vět mi tu hraje loňská eponymní deska, kterou jsem si na místě pořídil a ze které mě nejvíc baví „popina“ „Něco za něco“. Loni jsem na Magickém festivalu objevil KALLE, letos mě semlela skvělá GATTACA.
Po strhujícím setu měla původně následovat další divočina, ale Berry rozumně přehodil pořadí a nasadil po třech nářezech o něco jinačejší muziku. Calvera ji produkuje osamocen, před zvědavé a lecčíms dobrým povzbuzené publikum předstoupil jen s baskytarou a nějakými přednatočenými tóny, nebo jak to dělal, že nehrál a přesto se cosi ozývalo. Naše výprava už tou dobou těžila z nepromyšlené nabídky kamaráda Standy, že bychom u něj mohli přespat, když budeme chtít... Mně to bylo jedno, ale řidič usoudil, že mu nějak chutná a tak jsme podle rozvrhu akce kulový blesk odvezli auto ke Standovi, vrátili se druhým autem pro Standovo kolo, opili se... a Calvera právě ono opíjení odnesl naší přítomností sotva tělem. (úsměv) V tu chvíli jsem prostě nakoukl, nechytil se a vrátil se někam za roh kecat a tak. Takže solitéru patří omluva...
PRŮMYSLOVÁ SMRT, aneb do třetice kapela, kterou mám v merku a ještě jsem ji na pódiu neviděl. Zato loňské album „Invaze změn“ jsem slyšel častokrát a tak jsem tušil, do čeho jdu. Jenže se to nějak zvrtlo. Už nevím, jestli napřed došlo na hodinářovu vložku, nebo na mé akrobatické číslo, každopádně duo, které vám tímto zprostředkovává své dojmy, se nejspíš postaralo o největší legrandu večírku. Hodinář při divokém tanci poslal hodinky obloukem někam k lesu a zjistil to, až když Mičl z pódia vyhlašoval, že došlo k nálezu, což mého milého kamaráda potěšilo natolik, že se ujal mikrofonu a vysvětlil publiku, že se mu to stává pořád. Moje akrobatické číslo pak spočívalo ve dvojitém saltu vzad s dopadem nikoliv na nohy, ale na hlavu, za což může chatrná fyzická kondice hodinářova, protože mě ničema neunesl... na druhou stranu slova, že „sem padlej na hlavu“, mají od soboty reálný základ. (smích) PRŮMYSLOVÁ SMRT potěšila, na place to vypadalo jako na koncertech LAHAR (do tance se dali i nacamraní intelektuálové z Prahy; jsem zvědavý, co se na Aardvarku dočtu – smích) a doufám, že i kapela měla z přijetí radost.
Aby té legrace nebylo málo, v půl druhé ráno jsme u milého Standy a jeho ještě milejší manažerky volného času rozdělali na zahradě oheň, protože hodinář měl hladík a Standa v kapse gigantické klobásy. Takže večer skočil obžerstvím a když nad tím tak přemýšlím, myslím, že Magický večírek stál opravdu za to.
Hodinář Coornelus:
DREARE jsou kapelou, která má na kontě vydaný vinyl, ale povědomí o téhle trojčlenné partě je v podzemní scéně naprosto minimální. Nikde žádná recenze, info o albu a tak se je fanda desek Fanda rozhodl představit světu na svém festiválku a seznámení s nimi to bylo příjemné. Instrumentální parta, při které vás napadnou spolky jakou FIVE SECONDS TO LEAVE, ze zahraničí pak třeba RUSSIAN CIRCLES. DREARE zahráli na post notu z dnešního pohledu nijak překvapivě natož inovativně, přesto mě jejich set bavil i navzdory slunečnímu svitu a nevděčné pozici první kapely.
LAID TO WASTE jsou vyhraní. Kapelu už jsem kdysi viděl a vím, že i když jejich thrash s heavy nádechem a ječákem za mikrákem není můj šálek čaje, tak tahle parta dokáže umně namíchat docela chytlavý koktejl. Ač odehráli svůj set jenom ve třech, podali suverénní výkon.
RISPOSTU považuju od jejich desky „Schválen byl nový řád“ za nejlepší tuzemský crust. V jejich podání se jedná o verzi crustu se silnou příměsí metalu, což mi dost vyhovuje. Po hříchu jsem přísnotické viděl naživo poprvé a jelikož se v kapele neustále mění obsazení, zjistil jsem, že několik let žiju v omylu. (úsměv) Zpěváka a kytaristu Míru jsem považoval za Miruuse. No nevadí. Každopádně RISPOSTA předvedla maximálně silný a nekompromisní set, kterému by víc slušela tma, ale za sebe říkám, že jsem byl po prvním setkání spokojen.
Další pro mě naživo nepopsaný list – GATTACA loni vydala bezejmennou desku, která byla opěvovaná třeba i v anketě Břitva. Z LP zní kapela zajímavě a naživo mi to přišlo snad ještě lepší. Silně promyšlená a funkční hudba, v které hrál největší roli hardcore, sem tam s prvky ema, ale na druhou stranu nechyběly ani téměř blackmetalové výpady. Pozornost na sebe strhávala křehká zpěvule za mikrofonem, která vyřvávala hlasem, za který by se nemusel stydět lecjaký pořez. Další dáma pak hrála na basu. A stejně jako byla GATTACA pestrá na pohled, fungovala i po hudební stránce. Hodně příjemný set.
Calvera promine, ale občas je potřeba vypustit ventil a pokecat. Navíc jeden člověk na pódiu je pro mě málo. Z tepla domova by to mohlo být zajímavé, ale naživo mě jeden člověk s basou na krku nedojme.
Hodnota alkoholu v krvi dosáhla maximální schůdné úrovně a toho náležitě využila PRŮMYSLOVÁ SMRT. Tance chtivé publikum se rozhodlo dělat bordel a do toho tahle rotyka „lepšounů“ (úsměv) z Vysočiny pasovala náramně. Frištovi se kouřilo od škopků, Mičl zahodil brýle i kšiltovku a začal lítal po pódiu jak šílený kazatel, Peťák drtil struny a Johan na kytaru sem tam prý něco zkazil. Komu by to vadilo? (úsměv) To ten náš Johan se naopak vyznamenal a během divokého moshe se rozhodl ukázat své akrobatické umění nabyté zhruba před padesáti lety na základce a udělal dvojité salto zakončené excelentním pádem na hlavu. (úsměv) Číslo, které nejen pro mě vejde do historie. „Průmyslovka“ byla hudebně skvělá, navíc mě potěšilo milé vystupování pánů umělců a i když Mičl s Peťákem nejsou možná nejsehranější moderátorská dvojice, jak tvrdili, jejich celé vystoupení patřilo k vrcholům sobotního dne.
Pár slov na závěr. Musím říct, že se sobotní den povedl na výbornou. Berry pozval pestrou a hudebně zajímavou kombinaci kapel, sešlo se dost lidí, počasí oproti loňskému roku dostalo rozum… navíc se nás ujala spřízněná dobrá duše, která nám poskytla luxusní vyspání (díky!) a tím pádem zavinila moje alkoholické opojení. (úsměv) Zkrátka tohle byl večer, na který se bude dlouho a hlavně v pozitivním směru vzpomínat.
