Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

Franta Štorm o novém albu, Indii, kráse fysických nosičů, padesátce na krku i lečcems dalším.

Nejen sedmá řadová nahrávka MASTER´S HAMMER si zaslouží pozornost. Druhou událostí, která má spíše slavnostní ráz, je, že komponista, libretista, okultista, pivař, grafik, malíř, typograf... muž mnoha tváří František Štorm za týden oslaví padesáté narozeniny. Ale nebudeme se vrtat v minulosti, o té již toho v souvislosti s MASTER´S HAMMER i Frantou bylo napsáno dost. Aktuální dění je neméně zajímavé...

Když jsem si poprvé pustil nové album „Formulæ“, přišlo mi, že se od „Vaguse“ hodně liší, ale postupem času jsem svoje dojmy trochu zkorigoval. Tvůj rukopis je jasně patrný, jen jej tentokrát inovuješ spoustou syntetických zvuků i pazvuků. Každý to hned svede na Tvé angažmá ve spolku s elektronickým mágem Samirem Hauserem, ale je to vskutku ten hlavní důvod?

„Formulae“ skutečně navazují tématicky na Vaguse tím důrazem na přírodu, ale je to dovedený dál. Deska vyšla pouhých 8 měsíců po debutu MORTAL CABINETU a Řezník mě usvědčil, že tam slyší i nepoužitý nápady z „Necrotiky“ a já mu řek, že je tomu tak. Autorskej rukopis nezapřeš a je jedno, v jakým žánru a v jaký kapele se pohybuješ. Tady je správný říct, že od Samíra jsem se naučil jak lidi nakopnout jednoduchejma beatama a novejma zvukama, a vyvinout maximální tlak při mixu a masteringu. Samir je výtečný aranžér a psycholog. Myslím, že musel být v minulém životě cirkusák, protože umí i plivat oheň a vrhat nože. Obávám se, že se i převtěluje do různejch cizích zvířat, který mi zvědavě chodí okolo chalupy, jakoby kontroloval, co zrovna klohním - teď jsem musel vyhánět netopýra ze světnice.

Ono ani není patrné, kdo se o ony samply postaral, jestli Ty, nebo Necrocock. Booklet sice uvádí, že „some ethereal motives“ spáchal Necrocock, ale to si lze vykládat různě, třeba jako jeho vokální vklad. Můžeš popsat, jak s Necrocockem spolupracujete, jestli na dálku, nebo na blízko ve studiu?

Skládali jsme písně na dálku, je to takovej ten dnešní způsob tvorby a dá se na to zvyknout. Pak jsme se několikrát sešli už doma ve studiu a doplnili pár elegantních nemocnejch prvků. Tomáš má geniální ucho - pozná co je vata a co bude fungovat, cca tři písně jsem úplně vyhodil, zatímco třeba „Durga chce pít“, o které jsem původně neměl valné mínění, označil jako povedenou a měl pravdu. Nejkrásnější je ovšem jeho hlas, ten dodává desce úplně jinou dimensi, kvílení nemocného kosmu. Těším se na jeho novou desku.

Třetím do party je zase Honza Kapák, který si na „Vagusovi“ dal pauzu. Dost lidí brblalo, že „vagusácké“ bicí nejsou „to pravé ořechové“, že je to lepší, když je to zahrané od živého bicmena. Dáš na hlas lidu, nebo se o způsobu pořízení bicích rozhoduješ, až když máš složeno a řekneš si „jo, tentokrát by to chtělo živočicha“. (úsměv)

Honza někdy v lednu 16 dostal první demo k nabubnování a mooc se mu to líbilo. Hodně dám na okamžitou konfiguraci nálad a nikdy nikoho nenutím. On se ty písně dokonce naučil a většinou je nahrál na jeden zátah. Ta rozmanitost témat si žádala živé bicí, to u „Vaguse“ nebylo třeba, je to taková zemitá, přímočará deska, „Formule“ musí trochu fičet, i za cenu přehnaných breaků a sypaček.

Na „Formulæ“ jsou tři skladby s bicími vyrobenými uměle... proč to?

Chemickej a pravidelnej zvuk automatu bez jakýchkoli lidských prvků je vždycky tvrdší a k příslušnejm skladbám si nedovedu představit nic jinýho.

Kromě základního tria hraje na novince Václav „Dobro“ Mates, který opatřil jednu skladbu tóny dobra. Tím není myšleno dobro jako protiklad zla, ale hudební nástroj, jak jsem si musel vyhledat... jde o kytaru s kovovým rezonátorem, která se používá hlavně v bluegrassu a country. Čím Ti zvuk dobra přišel zajímavý, žes jej použil? A proč sis jej nenahrál sám? Je třeba jej ovládat na vyšší úrovni?

Dobro je dobro ve všech významech, dokonce ten nástroj je vynálezem slovenských emigrantů. Vyžaduje to dokonalý hudební sluch. Venca hraje vopravdickej americkej bluegrass, taky folk a country, ale má živou zkušenost i s bigbítovejma kapelama. Dá se s ním skvěle kecat o muzice a pařit v Domaníně a okolí. Folkaři dělají pravidelný koncíky s pařbama ve srubu na Ostende u rybníka Svět a to je žrádlo. Jeho samply jsem nabíral ve studiu už před dvěma lety, a až teď v zimě se mi k nim povedlo napsat vhodnou píseň, která byla zamýšlena jako parodie, ale nakonec vyznívá dost positivně. U toho nástroje mě baví plynulý glisando, to je i vlastnost tereminu, kterej s oblibou používám.

Mastering jsi tentokrát svěřil do rukou Ecsona Valdese. I dřív se masteringu věnovali třeba Blackosh nebo Honza Kapák - Ty si na to netroufáš, nebo nemáš vybavení?

Na mastering nemá nikdo z nás vybavení, ale hlavně mastering není úkolem pro muzikanta, jedná se o finální zvukový design a technické ošetření všech frekvencí zvlášť pro CD i vinyl.

Na obalu je informace, že jsi tvořil v Indii a jižních Čechách během zimy 2015-16. Skládání doma ve studiu si asi každý představit umí, ale jaké máš technické možnosti v Indii? Vozíš si s sebou kytaru, nebo jak tam skládáš?

Kytara v Indii na mě čeká tam, kde jsem ji nechal - v domě kde bydlím, pečlivě zabalená ve folii proti monsunům - tu už vozit nemusím. Pak stačí jen laptop - shodou okolností právě v těchto dnech se definitivně loučím s těžkým stolním počítačem. Jsou lidi, kteří nedají dopustit na kamenné studio s mixpultem jako kráva, páskovým magneťákem, akustikou a škatulkama za miliony, mě tyhle věci už jsou lhostejný, i když jsem staromilec. Potřebuju zaznamenat nápad ve stavu zrodu, na cestách, mám skicák, štětec a barvy. Občas muziku píšu i do mobilu, když není nic jinýho při ruce.

O Tvém indickém zimním azylu se ví, rád o tom mluvíš, ale některé věci, myslím, ještě nikde debatovány nebyly. Třeba jestli jezdíš pořád na stejné místo a máš tam tedy už za ty roky okruh známých, se kterými trávíš čas? Pouštíš jim třeba svou muziku? Co na ni říkají?

Hlavní stan mám na pláži Agonda v jižní Goe, konám výlety do všech sousedních států, ale i na sever a na jih, na Indii bys potřeboval několik životů. Stálé útočiště má ale výhodu v komunitě, mám tam okruh domorodých přátel, ve kterém se bez nadsázky cítím jako člen rodiny, účastníme se společných rituálů.
Moje muzika jde úplně mimo ně, dekadence v Indii neexistuje.

V Indii vznikají i Tvé obrazy. Dáváš přednost vodovým barvám, což je na jednu stranu praktické, na druhou jsou akvarely asi náchylnější na nějaké poškození než třeba barvy olejové. Stane se Ti, že nějaký obrázek nepřežije cestu do Čech, nebo se o všechno, co namaluješ, pečlivě staráš? Má pro Tebe každý obrázek svou cenu, nebo jich uděláš tolik, že to až tak neřešíš a třeba je i rozdáváš domorodcům po barech? (úsměv)

Teď jsem tam dělal hlavně linoryty, skoro ke každé písni, po návratu jsem je vytiskl do knížky s deníkovými záznamy. Akvarel je šikovnej v tom, že se rychle namaluje a jde se dál, protože za 2 minuty po otevření skicáku jsi obklopen hloučkem zvědavců. Nedovedu si představit stát tam s plátnem na stojanu a olejovkami půl dne. Ti zevlouni, a hlavně děti jsou úžasný, pokud si člověk na ně zvykne - jednou, ve Varanásí, jsem ten papír a vodovky těm dětem nechal a oni malovali jako diví, protože mají ještě tu kreativitu takovou živelnou, nepodvázanou civilisačníma mindrákama. Jednou v Gudžarátu se mi stalo, že jsem namaloval jednoho bábu (brahmána), obrázek jsem mu podal, aby si ho prohlédl a on beze slova vyndal zpod oranžového hábitu dvacet rupií a já zjistil, že bych se tam mohl uměním živit. Na důchod to jistě zvážím… Já maluju obrázky hlavně proto, abych měl co rozdávat kamarádům a příbuzným.

Většina obalů desek MASTER´S HAMMER vydaných po reunionu má na obalu nějakou potvůrku. Tvá fantazie je (nejenom) v tomto směru bezbřehá, mě ty obrázky fascinují nejen když album vyjde, ale i po letech. Když si jdu nějakou desku pustit, vždycky vydržím na ty příšerky dlouho koukat a pozorovat detaily. Jakou technikou vznikají - na mysli mám teď toho posledního fousatého „větroplavce“, pochodujícího „váguse“, transgalaktického řezníka či šupinatého okřídleného fešáka, co se motá kolem fekálního vozu na singlu z roku 2013.

Co k tomu mám říct? Zkouším to teď animovat, nemám rád video-klipy, myslím, že jednoduchou grafikou se dá líp vybičovat imaginace diváka než realistickým kinem, a honit si ego na kameru už vůbec nepřipadá v úvahu. Moje potvůrky jsou hrdinové mých snů a visí, někdy je to autosugesce, třeba scestná, ale stále k dané hudbě. Ty singly jsou už pryč, ale vyjdou na CD, právě kvůli těm rytinám. Obraz a hudbu tvořím zároveň.

Samostatnou kapitolou jsou Tvé texty. Vždycky si musím vypomoci internetem, abych si přeložil řadu slov, jejichž význam neznám. Nosíš všechny ty podivnosti v hlavě, nebo si taky sem tam něco vyhledáš, aby zněl výsledek netradičně?

A přitom nepoužívám žádné až tak archaické výrazy. Mám rád poesii, Zahradníčka, Wernische, Erika Friče, Chlíbce, Zajíčka a Krchovského i s jejich muzikou a výtvarnem. Pohybuju se v divné společnosti, mezi básníky všedního dne, beznadějnými hospodskými existencemi, kteří s vypoulenýma očima mezi sklenicemi staví fantastické arkády svých efemérních světů. Také není žádným tajemstvím, že se poslední dobou trochu zajímám o přírodní halucinogeny.

Od „Jilemnického okultisty“ píšeš věty tak, aby zněly tak nějak obstarožně, připomíná mi to třeba překlady Verneových románů, které vycházely mezi válkami v nakladatelství J. R. Vilímka. Jak sis ke staré češtině vybudoval vztah? Četbou starých knih?

Ale kdepak, můj slovník je úplně obyčejný, jenom nezvyklý. Nesnažím se o žádnou módní stylisaci.

Pro jižní Čechy používáš název South Bohemia. Nedávno se dost řešil jednoslovný mezinárodní název pro Českou republiku, objevil se i názor, že by to měla být právě Bohemia. Líbilo by se Ti to víc než zřejmě schválená Czechia? Když jsi v Indii, odkud říkáš že jsi?

V Indii odpovídám, že jsem „from Europe“. Zcela jednoznačně a hrdě. Bohemia je taky správně, je to název slavného království i „bohémství“ jako stavu duše. K tomu se prosím odkazujme a v sobě to pěstujme. Žádný „praotec Čech“ neexistoval, ta legenda patří jen do literatury.

Tím, že jsi studoval uměleckou školu a celý život se kolem umění pohybuješ, máš vztah k českým malířům. Minule jsi zpíval o Jaroslavu Panuškovi, teď došlo na Antonína Votavu a Beneše Knüpfera, osoby poměrně svérázné. Jeden maloval čerty na Karlově mostě, byl brán spíše za podivína a po boji s těžkou nemocí umřel relativně mladý, druhý spáchal sebevraždu skokem do moře po nepříliš vydařené výstavě vlastních prací. Zaujala Tě spíš jejich tvorba, nebo pohnuté osudy?

Jejich osudem byla tvorba, to je i moje volba. Toníček třeba malovat tak strašný ty Hradčany a čerty, že se mu to samotnýmu nemohlo líbit, ale tou urputností a charismatem dospěl k integritě, která oblomila i Knížáka, že pár kousků koupil do Národní Galerie. Knüpfera jsme obdivovali už od mládí hned vedle Böcklina a Moreaua. Jejich maríny a symbolismus si často připomínám při plavbě okolo opuštěných pláží ozdobených rozeklanými skalisky. Kolik najád a sirén už hostily? Životopisy umělců jsou ale obecně nejzajímavější četba co znám, kam se hrabou fikce!

Všechna SP, CD i LP MASTER´S HAMMER jsou poctivě zabalená, s jedinou výjimkou obsahují texty i spoustu obrázků, u CD by se dalo říci, že se postupně jejich obaly zlepšují a zlepšují, třeba proti „Mantras“ jsou „Formulæ“ o několik tříd výš. Dáváš si víc a víc záležet, aby to lákalo fanoušky k pořízení pěkné sběratelské věcičky, nebo Tě to prostě tahle baví?

Chci lidi motivovat, všechno se dnes stahuje, to známe podle sebe, že? Kromě toho vycházím z toho, že fysický předmět může mít funkci fetiše a jako takový by měl být krásný.

„Formulæ“ zatím vyšly jen na CD, vinyl by snad měl být na podzim. Nahrávka je ale poměrně dlouhá, má zhruba 56 minut, takže to nacpat na jeden vinyl asi nepůjde... Bude to tedy 2LP?

Vzhledem ke koncepci alba nepřipadalo v úvahu krácení. Nakonec jsme se rozhodli pro dva kotouče po 180 gramech řezané na rychlost 45 otáček. To už se nedá udělat líp.

A bude gramodeska co do grafiky něčím odlišná od obalu CD? Na webu probleskly informace o fotosession, Honza říkal, že se při tom hodně pobavil, takže by se nabízela fotka protagonistů...

Bude tam. Fotky nám dělal Radek Brousil, vynikající fotograf.

A co říkáš na Honzův výstavní pletený svetr s pentagramem? (úsměv) Já si pamatuju, když tady v něm chodil v nějakých dvanácti třinácti letech…

Honzovo svetr už vstoupil do dějin hudby a jsem rád, že si ho na tohle focení přinesl. Na CD se foto kapely nestihlo, ale je tam zas jiná grafika uvnitř a muzikanti stylizovaný v rytinách.

Tobě je letos padesát... Znamená pro Tebe tenhle věk „něco“? Je to důvod k ohlédnutí, k tomu, aby sis řekl, že jsi toho v různých oblastech stihl opravdu hodně? Čeho si ze své rozmanité tvorby nejvíce považuješ?

Naučil jsem se životem procházet s pocitem svobody, nemít nad sebou jiného člověka. Na své tvorbě si nejvíc cením, že mě dovedla do blízkosti mnoha zajímavých lidí.

Příští rok čeká výročí i MASTER´S HAMMER, což je bezesporu důvod k oslavě, která by podle všech vašich fanoušků měla proběhnout na pódiu. O Necrocockově nechuti se producírovat před lidmi se všeobecně ví, Ty ses na pódia vrátil v řadách MORTAL CABINET, takže bys třeba mohl kumpánovi říct, že je to fajn... (úsměv) Nebo se s ním domluvit, že to odehraje někdo jiný - nabízí se třeba Blackosh, bicí by obstaral Honza Kapák, na basu mě napadá Morbivod - to by šlo, ne? (úsměv) A takový Brutal Assault v pátek v deset večer...

Když už skáču po podiu s kytarou, je docela jedno, se kterou kapelou. Já mám ale pocit, že se mění pojetí hudby - ty technologie jsou jen takovým drobným ukazatelem. Stěna z marshallů a řepy v gotickejch hadrech už asi nikoho nepobaví, mě teda rozhodně ne. Zpracovat brutální audiovisuální show tak, aby splnilo naše divoký představy a současně nenudilo diváky, vyžaduje novou krev, v žádném případě bych nechtěl stavět klasickou metalovou kapelu. Dost se těším na YELLO - po asi třiceti letech si vzpomněli, že by s tím mohli konečně na podium. Mají to už dokonale výtvarně propracované a bude to určitě stát za to. Jsem pro menší site-specific shows v zajímavejch prostorách, a třeba to propojit s divadlem a výstavama. Charisma Necrococka je ovšem jako vzácná nedotknutelná květina, která má jedovaté ostny. Nevím, jestli ho nějaká síla dostane z jeho alabastrové klece, a pokud ne, zůstane pořád stejným drahokamem na nebi úchylné hudby jako dřív.
Na Brutal jedeme s MORTAL CABINETEM a jako bonus zahrajeme „Konve“, ale já jsem přesvědčen, že každá kapela si má hrát vlastní písně.

www.mastershammer.com

RECENZE

Fotky: Radek Brousil

 


Zveřejněno: 26. 06. 2016
Přečteno:
4172 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

26. 06. 2016 10:36 napsal/a Peťan
Skvělý rozhovor
Parádní počtení!!! Díky oběma stranám :-)