Brazilská skupina NERVOSA na sebe po-po-po*, ani ne tak produkovanou muzikou, ale hlavně tím, že jde o tři divoženky produkující styl, který momentálně frčí - thrash metal. Slečny o sobě daly poprvé vědět celkem vstřícně přijatým minialbem „2012“, aby na něj navazující debut sklidil poněkud vlažnější reakce. Podobně nemastně neslaně podle ohlasů kočky působily na loňském Obscenu, mnohem příznivější dojem pak zanechaly na Brutalu, kde na ně v parném popoledním slunci čekaly tisíce zvědavců, kteří na jejich trešík reagovali s nadšením. Nebylo divu, holky dokázaly zaujmout nejen půvaby, ale i zábavným vystoupením, které (jak se s oblibou říká) sice nepřineslo nic nového pod sluncem, ale nechybělo mu nasazení ani nadhled, zjednodušeně by se dalo napsat, že to bylo zábavné pro obě strany. I já tehdy vydržel celý set a neřešil, jestli jsou skladby nějak extra originální, propracované, variabilní... prostě jsem si to užil.
Něco jiného je ale domácí poslech, kdy na mě Fernanda nekoulí velkýma očima, ale kdy se soustředím na tucet nových songů alba nazvaného jednoduše „Agony“. Dá se říci klišovitý název, který naštěstí neznamená, že by se kapela zmítala v agónii. Opak je pravdou, NERVOSA se předvádí ve skvělé formě a nakopává zadky kdejaké pánské kapele, legendy nevyjímaje. Co je toho příčinou? V první řadě muzika, která je sice postavená na thrash metalu tradičního střihu, jako koření pak dívky nenápadně dávkují i death metal a nezapřou ani punkové cítění. Obecně lze nahrávku označit jako špinavou, což je dáno zvukem - ten ne že by byl nějaký podzemní a nesrozumitelný, ale díky neskutečně výrazné demolující baskytaře, dunivým bicím a řezavé kytaře je... prostě takový pošpiněný, možná spíše oldschoolově deathmetalový. Nahrávka vznikala v USA ve vyhlášených prostorách The Foundation resp. Norcal Studios s lidmi jako Brendan Duffey či Sylvia Massy, kteří pracovali třeba s TOOL, EXODUS, SOAD, RHCHP nebo Riperem Owensem.
Album se rozjíždí pěkně zostra, žádné intro nebo pomalé vybrnkávání, ale rovnou do víru thrash metalu, do kterého Fernanda řve, skřehotá i chroptí, aby ji sem tam doplnily backing vokály. Instrumentace je výborná, a při poslechu je mi celkem jedno, jestli všechno zahrály něžné dámské ručičky, nebo se na tom podílela studiová práce a pomoc někoho dalšího. Skladba „Arrogance“ prostě valí a navíc je dostatečně pestrá, byť refrén je nejsilnější pasáží; nechybí ale ani kvílivé a vcelku solidní sólo. Ještě o něco agresivnější je druhá „Theory Of Conspiracy“, jejíž intenzita bude bořit koncertní haly, a deathmetalová pasáž určitě potěší nejednoho deathmetalového staromilce, stejně jako ponurý úvod následující „Deception“, v níž vyniká „zohýbané“ sólo. Následující skladba nedisponuje ničím, co by po předchozích vypalovačkách překvapilo, zato „Guerra Santa“... to je tedy dílo! Úvod mi přijde jako zbrutálněná a zrychlená verze někdejšího hitu našich punkáčů ŠANOV „Moskva slzám nevěří“, ale později se dějí věci! Takhle má znít thrash metal: extrémní intenzita, chytlavé motivy, nasazení, frenetický řev - ten je (doufám) v portugalštině, která k songu skvěle sedí, možná by nebylo od věci, kdyby Fernanda řvala ve své mateřštině pořád, ještě by to podtrhlo jistou exotičnost spolku.
„Guerra Santa“ je bezesporu vrcholem „Agony“, druhá polovina nahrávky (po „Failed System“) pak nabízí trochu jinou NERVOSU. Nechci říci nějak extra progresivní nebo umírněnou, ale každopádně se skladby neženou v takových obrátkách a přinášejí i momenty propracovanější, posluchačsky o něco náročnější. Sem tam probleskne závan staré METALLIKY z období „Ride...“ nebo „Kill...“, „Hypocrisy“ je navzdory názvu power thrashová pecka s variabilními tempy a uhrančivou atmosférou, a aby toho nebylo málo, poslední „Wayfarer“ se od zbytku materiálu úplně odlišuje. Rock-metalová píseň, místy s čistým zpěvem, je po předchozí rotyce docela vítané zakončení, při kterém si člověk oddychne, vychutná lehký psychedelický odér a v samotném závěru pak dvouminutové pěvecké sólo, které nedoprovází ani jediný hudební nástroj.
Po všech směrech (muzika, zvuk, obal) vydařený produkt, který kdyby v druhé polovině umazal jednu dvě skladby, působil by ještě interesantněji. Ale celkově spokojenost, určitě větší, než s novinkami ASSASSIN, DESTRUCTION nebo DEATH ANGEL.
8/10, „Guerra Santa“ 10/10
Seznam skladeb:
- Arrogance
- Theory Of Conspiracy
- Deception
- Intolerance Means War
- Guerra Santa
- Failed System
- Hostages
- Surrounded By Serpents
- Cyber War
- Hypocrisy
- Devastation
- Wayfarer
Čas: 46:40
Sestava:
- Fernanda Lira - bass, vocals
- Prika Amaral - guitars, backing vocals
- Pitchu Ferraz - drums
* pochopitelně poutá pozornost
