Nevím, jak jste na tom vy, ale má povědomost o balkánském metalu, potažmo v tomto případě chorvatském, je poměrně mizivá. Party kolem Kozeljnika jsou v Čechách dobře známé, ale házet Srby s Chorvatama do jednoho pytle je o hubu. Takže když se zpátky vrátím k tomu Chorvatsku a vybavím si tenhle stát, představím si letní kolony aut, bágly nacpaný konzervama (jedeme přece na dovolenou, tak hlavně ať ušetříme), přeplněnou Makarskou, samozřejmě moře a teploučko a v neposlední řadě Modriče s Rakitičem. Metal jsem tam nikdy nehledal, tak si našel mě. V pěkném digipackovém balení mi dorazila zásilka od záhřebské kapely POGAVRANJEN.
V souvislosti s POGAVRANJEN je zmiňován black metal, ale po poslechu „Jedva Čekam Da Nikad Ne Umrem" je tohle tvrzení minimálně sporné. Pravděpodobně v minulosti POGAVRANJEN přísahali na černou, tak proto. Neznám jejich starší nahrávky, na svém kontě kromě novinky mají ještě dvě EP a dvě velké desky. Nicméně tady se vrhají do světa, který stojí na jiných principech, než je plenění a plivání síry. Všechny skladby, které jsou poměrně dlouhé, spojuje psychedelický nádech, ale ten black metal tam tak trochu podprahově cítit je, to nezpochybňuju. Dominantní je potom pomalé až střední tempo, v kterém je kladen velký důraz na rytmiku, která je pestrá a zavání až jazzovými postupy. Kytary metalově nehřmí, ale spíš jen tak nad neposednou rytmikou poletují.
Celou „Jedva Čekam Da Nikad Ne Umrem" se táhne takový zvláštně neuchopitelný odér. Těžko to pojmenovat, ale kdybych měl hledat nějakou spřízněnou kapelu a připodobnit tak POGAVRANJEN k někomu známějšímu, musel bych sáhnout po VIRUS nebo ORANSSI PAZUZU do období jejich debutu. Stejně jako seveřani byli vždy těžce pokroucený black metal, tak i u POGAVRANJEN je cítit podobný nadhled a snaha vymanit se z konvenčního pojetí, i když oproti ORANSSI PAZUZU nejsou zas tak pestří a i přes nespornou paletu hodně zajímavých momentů postrádám ty vyloženě uzemňující.
Přesto je ale potřeba uznat, že POGAVRANJEN na svém třetím albu dokázali vytvořit zvláštní nelehce zařaditelnou hudební záležitost. Ta 3/4hodinka strávená v jejich přítomnosti dokáže nastolit poměrně dusivou atmosféru, při které mám pocit, že mi těžknou nohy. A to i přesto, že mi spíš přijdou jako temný rock, než kdovíjaký metal. K tomuto pocitu přispívá velkou měrou i zpěvák Ivan Eror, jehož projev je spíš než zpěvem deklamací a jeho barva hlasu na člověka zapůsobí jako mluva hypnotizéra.
POGAVRANJEN servírují desku, na kterou platí veškeré klišé. Je experimentální, avantgardní, těžko zařaditelná, složitě uchopitelná… tím pádem je jako dělaná pro věčné hledače divností.
Seznam skladeb:
- Keres
- Maitreya
- Parahaoma
- Xolotl
- Kalpa
- Olam Ha-ba
Čas: 44:53
Sestava:
- Matej Pećar: guitars, bass guitar
- Niko Potočnjak: lead guitars
- Denis Balaban: guitars
- Marko Domgjoni: keyboards, synths, bass guitar
- Stanislav Muškinja: drums
- Ivan Eror: Vocals
- Igor Mihovilović: samples, ambience
- Ivan Perković: trumpet
- Roko Vidaković: trombone
https://pogavranjenband.bandcamp.com/album/jedva-ekam-da-nikad-ne-umrem
