Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

Americké instrumentální duo TEMPEL představuje kytarista Ryan.

Instrumentální duo TEMPEL nás zaujalo svým přístupem k věci. Jejich tvorbu provází velké množství hudebních vlivů, přesto jejich vyznění je naprosto kompaktní a ve své podstatě hravé. Skladby mají skvělou dynamiku a i bez zpěvu fungují naprosto suveréně. Jsme rádi, že i přes svou velkou pracovní zaneprázdněnost, se s námi spojil hlavní mozek TEMPEL – Ryan – a ochotně odpověděl na pár otázek a představil tak kapelu, která je svou tvorbou hodně zajímavým úkazem.

Na začátek trochu klišé. Ale ve vašem případě nejde jinak. Mohli byste se našim čtenářům představit? Kdo je Ryan a Rich? Přece jen povědomost o vaší kapele v našich krajích není největší.

Jsme prostě jen dva kluci, co mají rádi muziku, a to hlavně metal. Já se jmenuju Ryan Wenzel a hraju na kytaru, klávesy a obstarávám mix a mastering. Rich Corle je bubeník a dle mého názoru hlavní producent. Jsme už spoustu let nejlepší přátelé a máme společnou zálibu v hudbě a filmech. Jak se postupem času naše přátelství vyvíjelo, rozhodli jsme se, že začneme skládat muziku, kterou nás bude bavit vymýšlet a rádi si ji i poslechneme. TEMPEL je pro nás možnost jak se kreativně realizovat, a máme štěstí, že to můžeme sdílet s ostatními lidmi, které to zajímá.

Jako TEMPEL fungujete ve dvou, jak se to tak stalo, že si vystačíte sami? Jde o to, že jste nemohli k sobě sehnat stejně naladěné a technicky schopné lidi, nebo jste samotáři, kteří okolo sebe nemusejí mít větší počet lidí?

První inkarnace TEMPEL byla klasická kapela o pěti členech. Jak šel čas, lidi postupně odcházeli a nakonec jsme zbyli s Richem sami. Původně jsme neplánovali být instrumentální kapela, ale nechtělo se nám hledat dalšího zpěváka. Stav, v kterém se momentálně nacházíme, je pro nás ideální. Nechceme přijmutím dalších členů měnit chemii, kterou mezi sebou máme. Tradiční vize kapely nás začala nudit a navíc ještě snášet kolem sebe další lidi... Když s Richem pracujeme, nemusíme se starat o názory jiných a přizpůsobování se jim. Jsme oba dost silné osobnosti a těžce se nám jedná s ostatními lidmi. Naštěstí ale mezi námi panuje vzájemný respekt a vždycky se dokážeme shodnout na směru, kterým se má naše hudba ubírat.  

Metal archives praví, že jako TEMPEL fungujete od roku 2003, ale na kontě máte pouze dvě desky a to jste debutovali v roce 2012 s „On the Steps of the Temple“. Tak dlouhý časový prostoj mi tam nějak nesedí. Jestli se data nepletou, co to, že jste vydali desku až téměř po deseti letech činnosti?

Technicky vzato jsme funkční od roku 2003, ale proběhla spousta změn. Jak muzikanti odcházeli, změnil se celkový směr kapely. Nikdy jsme nebyli „full-time“ kapela a víc jsme se věnovali našim povoláním a rodinám. Pracujeme v jiném tempu, než je u klasických kapel obvyklé. Většinu věcí z „On the Steps of the Temple“ jsme složili mezi lety 2005 a 2009. Poté nám trvalo tři roky nahrát demo a následně celé album. Byl to hlavně pro nás proces učení se – poznávání. Jsme perfekcionisti. Pořád jsme se k nahrávkám vraceli, předělávali je, až jsme nakonec měli v rukách něco, s čím jsme byli spokojení. Na druhou stranu jsme už byli z věcí na „On the Steps of the Temple“ tak unavení, že jsme dostali hned chuť tvořit nové skladby.   

TEMPEL je čistě studiový projekt, nebo jste někdy živě vystupovali? Do budoucna nějaké živé show neplánujete?

Jsme pouze studiový projekt a vůbec nás neláká hrát živě. Tahle otázka je nám pokládána dost často, ale naší hlavní náplní jsou naše práce a obživa rodin. Během dne prostě není tolik času, aby se daly zvládat všechny ty věci kolem normálního fungování kapely, jako je zkoušení, koncertování a samotné cestování.

Důvod, proč jsme se vás rozhodli kontaktovat, je vaše loňské album „The Moon Lit Our Path“. Musím říct, že nejsem zas tak velký fanoušek instrumentální hudby a když už, tak trochu z jiného spektra, ale vaše produkce mě opravdu oslovila. Jde u vás vypozorovat spousta žánrových ovlivnění a při tom vaše hudba dohromady dává smysl. Je pestrá a dle mě netrpí neduhy, které moc nemusím. To znamená, že nesklouzáváte k nějakým technickým orgiím a spíš z vás mám pocit, že vám jde převážně o dobrý song a ne o to dávat na odiv vaše schopnosti. Je má domněnka v něčem správná? Jak přistupujete k samotné tvorbě kompozic?

Jsme rádi, že se vám album líbí a že rozumíte našemu přístupu k hudbě. Po technické stránce nejsme s Richem zdatní jako ostatní virtuózní metaloví instrumentalisti. Vždycky nás spíš přitahovala emotivnost a skládání. Když něco vymýšlíme, snažíme se to dělat zajímavé jak z pohledu skladby, tak z hlediska dynamiky. Děláme věci tak, aby mám sedly do toho, v čem jsme dobří, což ale není naše technická zdatnost.

Skladby máte složené z mnoha částí, které jsou mnohdy velmi rozdílné svojí dynamikou. Jak dlouho, dá-li se udělat nějaký odhad, trvá složení jedné skladby? Osobně z toho pociťuji, že se jedná o mnoho různých riffů, které vznikly v různém časovém období, ale které následně vezmete, najdete pro ně společný klíčový bod a díky tomu je semknete dohromady v jeden soudržný celek. Je to tak, nebo zvládáte skládat surrealisticky, podle toho, jak vám plyne mysl?

Většinou skladba začne z jednoho riffu, nebo nápadu. Pak zkouším kolem toho dodělat zbytek. Někdy to přijde samo, jindy vezmu riff ze své „sbírky“ a pokusím se to spojit. Je to dlouhý proces... Řekl bych, že napsání skladby zabere několik měsíců. Potom nahrajeme demo s bicími a následně vše lehce dolaďujeme. Předprodukce „The Moon Lit our Path“ nám zabrala dobré dva roky, než jsme začali nahrávat finální verzi alba.

Soustředíte se při nahrávání spíše o předání emocí, včetně tvrdšího hraní, nebo na precizní zahrání pasáží?

Náš styl hry je rozhodně dost tvrdý. Rich zničil dva činely a po nahrání bicích pro „The Moon Lit our Path“ byla vrchní blána jeho virblu od krve. Moje baskytara má na sobě po celém těle spousty šrámů, jak na ní tvrdě hraju... Tvoříme tvrdou muziku, takže máme pocit, že musíme tu tvrdost přenést i do našeho stylu hry. I při akustických pasážích hraji dost tvrdě. Rád si sám kontroluji dynamiku.   

Nikdy jste neuvažovali o zpěvu? Jde primárně o to, že jste chtěli tvořit vyloženě instrumentální hudbu, nebo ani jeden z vás se necítíte být zpěvákem a sólového vokalistu se vám hledat nechtělo?

Poté, co nám odešel zpěvák, nechtělo se nám hledat jiného. Měli jsme rádi instrumentální hudbu, takže to pro nás byla vzrušující výzva.

Neláká vás zkusit si nějakou skladbu s vokálem?

Pokud bychom cítili, že by se to k nějaké skladbě hodilo, mohlo by dojít i na hostujícího zpěváka.

Mohli byste zmínit vaše hudební vlivy? Mně se u vás líbí to spojení více prvků, kdy zníte moderně, ale nebojíte se do svého výrazu naverbovat třeba black metal. Takže z vás cítím klidně black metalové Norsko, post metalové vlivy, progresivní prvky, ale i moderní djent kapely. Posluchačsky jste zřejmě hodně otevření lidé, nebo se pletu?

Rozhodně jsi trefil styly, které nás ovlivňují! Nejsme zas takoví fanoušci djentu... Máme rádi MESHUGGAH, ale nepovažujeme je za djent. Další kapely, které nás ovlivňují, jsou DRUDKH, DEATHSPELL OMEGA, OPETH, PIG DESTROYER, ROTTEN SOUND, GENESIS a PINK FLOYD.

Obě vaše alba jsou opatřena krásnými obaly. Jakou důležitost přikládáte grafice?

Jelikož nemáme vokály, artwork je pro nás zásadní, proto abychom mohli sdělit příběh bez textů. Hodně se nám líbí ručně malované obaly metalových alb. U obou desek jsme cítili, že artwork by měl být odrazem názvů skladeb a příběhu, který jsme chtěli sdělit. Na „The Moon Lit our Path“ se nám povedlo spolupracovat s úžasným umělcem Lucasem Ruggerim. Strávil spoustu úmorných hodin malbou a vždycky, když se na něj podíváme, jsme z něj naprosto unešení.

Jste instrumentální kapelou, ale vaše skladby mají klasické názvy. Jak k názvům skladeb a alb přistupujete?

Vymýšlení názvů skladeb je posledním krokem v naší tvorbě. Jakmile máme všechno nahrané, vrhneme se na vymýšlení odpovídajících názvů. Obě alba sdělují příběh skrze posloupnost skladeb, takže se držíme toho směru. Napadne nás spousta názvů, než se dohodneme na těch finálních.  

Vaše album vyšlo ve více formátech, ale koukal jsem, že jste se dočkali i vinylu. Jaký formát preferujete vy osobně a jak vnímáte samotný vinyl? Nedávno ještě mrtvé médium, nyní už u většiny kapel standardní položka.

Je skvělé, že vinyl zažívá tohle „znovuzrození“, navíc v této digitální době. Snažíme se, aby náš artwork pasoval k vinylu, tím pádem je to ideální formát pro naše alba. Rád sbírám vinyly, nejen z estetických důvodů, ale taky si rád sednu a poslechnu si nějaké album na svém gramofonu. O kvalitě zvuku pro vinyl se dá debatovat, ale je skvělé mít možnost si něco poslechnout na hmatatelném formátu. S vinylovým vydáním „The Moon Lit our Path“ jsme měli spoustu výrobních problémů. Deska nebyla připravená ani šest měsíců po oficiálním vydání alba na CD. Momentálně je u nás v Americe situace taková, že máme problém s naplněním poptávky po vinylech. Továrny nestíhají vyrábět, čekací doby na vydání se prodlužujou a zároveň tím trpí samotná kvalita vinylů. Problémem je i přemrštěná cena.

Můžete povědět něco málo o svém vybavení? Preferujete spíše analogové, nebo digitální efekty a softwarové úpravy? Případně berete to, co se vám zrovna líbí?

V ideálním světě, kde analogová zařízení nestojí hromadu peněz, bych samozřejmě rád měl analogovou výbavu. Ale mé studio běží kompletně digitálně. Je to pohodlnější a cenově přijatelné. Moje motto je, že když můžeš použít, co máš a můžeš z toho dostat dobrý zvuk, použij to! Nejsem žádný snob, co se týče vybavení. Obě alba jsme nahrávali se starým Pro Tools TDM a první album jsem v něm i mixoval. Druhé už jsem mixoval v Logic X. Od té doby jsem svoji výbavu kompletně vylepšil, takže doufám, že to bude poznat, až začneme pracovat na albu číslo tři.      

Pokud mi je dobře známo, máte svoje vlastní studio. Kolik času v něm trávíte jako hudebníci? A jaké je primární zaměření vašeho studia? Chodí tam nahrávat kapely/interpreti z různých žánrů?

Moje studio ve Phoenixu je zároveň i moje zaměstnání. Je velké štěstí, že máme kde nahrávat naše věci a to zcela bez omezení. Co se týče hudebních stylů mých zákazníků, tak tam neřeším, jaký styl kdo má. Kdo zaplatí, ten nahrává.

Také jste prý oba velcí fanoušci sledování filmů. Jaké jsou vaše oblíbené žánry? Berete si z filmů nějaké motivy, které pak použijete ve svojí hudbě?

Ano, jsme oba velcí fanoušci filmů, Rich obzvlášť. Má obrovskou sbírku a ví o filmech víc, než kdokoliv jiný, koho znám. Máme rádi všechny žánry. Richova sbírka obsahuje věci ze všech období filmu. Němé, noirové, westerny, horory... Rich mi pustil film „Poklad na Sierra Madre“ a následně jsme použili samply dialogů v původní verzi naší skladby „Avaritia“. Bohužel se nám ale nepovedlo je vyčistit pro následné znovuvydání od labelu, takže jsme je museli odstranit. Ale jsem si jistý, že originál, který je obsahuje, se dá někde nalézt. Máme hodně rádi westerny a úžasné soundtracky od Ennia Morriconeho, který nám taktéž posloužil jako inspirace v některých skladbách na „The Moon Lit our Path“.   

Info o vás praví, že jste z Phoenixu. Jak se vám tam žije? Jste nějakým způsobem aktivní na místní scéně? Chodíte sami jako fanoušci na koncerty? Můžete doporučit nějaké místní kapely?

Život ve Phoenixu je skvělý. Sice je pět měsíců v roce nesnesitelné horko, ale zbytek je nádherný. Neřekl bych, že jsme nějak aktivní v místní hudební scéně, ačkoliv já ve studiu nahrávám spoustu místních hudebníků. Náš label Prosthetic Records nedávno vzal pod svá křídla TAKE OVER AND DESTROY a NORTH, obě dvě kapely jsou z Phoenixu a určitě stojí za to si je poslechnout!

Coornelus & Pan X

https://tempelofficial.bandcamp.com

RECENZE


Zveřejněno: 22. 05. 2016
Přečteno:
3359 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář