Můj letošní druhý festival (a první mezi open-airy) byl trochu netradičně situován do tradičního klubu Modrá Vopice. Kluci z Hard Bones Production připravili nultý ročník festiválku TRENDKILLER, který nabízel celkem deset kapel. A to jak na venkovní, tak i na vnitřní scéně. Po náročném pátečním večeru ve Wombat Café (ještě jednou všechno nejlepší Vejška!!!) jsem byl v sobotu zralej na postel, ale povinnosti metalového fanouška zase jednou zavelely (smích). Takže po poctivém bolehlavu přišel na řadu poctivý oběd a vzápětí poctivý příchod na začátek akce, která za perfektního počasí startovala v 16:00. Na rovinu - Trendkiller festival pro mě byl především o dvou kapelách, nakonec mě zaujaly tři. Proto se v reportu budu věnovat především jim, zbytek jsem viděl a slyšel spíše letmo a nebo vůbec... (Peťan)
V súčasnej dobe mimoriadne pracovití Hard Bones Productions nám servírujú jeden výborný koncert za druhým. Neinak tomu bolo aj túto sobotu a v milovanej Modrej Vopici sa konal nultý ročník festivalíku TRENDKILLER, ktorého zaujímavý desaťmiestny lineup mohol prilákať široké spektrum fanúšikov kvalitnej muziky. Pre mňa osobne boli najväčším ťahákom samozrejme headlineri MASTER, ktorých nasledovali dve nemecké partičky WARHAMMER a DEATHRITE. Vzhľadom k tomu, že Vopice disponuje dvorom, na ktorom stojí pódium a vonku už panuje letné počasie, neexistoval preto žiadny dôvod, aby sa táto akcia neuskutočnila pod holým nebom. (Lukáš)
Na sobotní odpoledne nám pánové s Hard Bones přichystali vskutku zajímavou akci. Nultý ročník jejich vlastního Trendkiller festivalu zářil již dlouho v mém kalendáři must-go akcí, stejně jako svítilo jarní sluníčko onoho sobotního dne. Trochu jsem se zdržel a tak k Vopici přijíždím chvíli po čtvrté. Přicházím o úplný začátek první kapely ERRANTES. O co však nepřicházím, je mé pobavení ze zděšených pohledů "spořádaných" spoluobčanů jedoucích se mnou v autobuse, který musel zastavit na křižovatce přímo před Vopicí, ze které se již tou dobou hlasitě linul do okolí death metal. (Fredy)
Co však stačí poděsit maminku s kočárkem jedoucí na sobotní výlet do parku, nestačí mému zmlsanému uchu a po příchodu do prostoru tak raději vyhledávám stín a jiné benefity baru. Výkon ERRANTES tak posloucháme jen zpovzdálí. Ostatně téměř nikomu se nechce ještě hýbat a tak zatím všichni posedávají a ERRANTES hrají tedy převážně pro slunko. (Fredy)
Celou akci startovali na prosluněném dvoře ERRANTES. Mix death a black metalu, žel postrádal jsem alespoň něco, co by mě v jejich produkci zaujalo. Nikdy jsem o této pražské partě neslyšel a tak to asi zůstane nadále. (Peťan)
Do Vopice dorážame za zvukového doprovodu práve dohrávajúcich ERRANTES, a tak sa hneď bežím schovať pred slnkom do klubu, kde sa zvítam s kamarátmi a s Peťanom vzápätí vymýšľame, s kým by sme si zahrali futbálek. Nakoniec sme zložili jeden český a jeden slovenský tím a tak sme si dali federálne derby, ktoré tentokrát dopadlo úspešnejšie pre Slovensko (úsmev) a ja sa následne presúvam von na druhú kapelu. (Lukáš)
Tou boli pražskí death/thrash metalisti KOLOSS, ktorí fungujú ešte pomerne krátko a zatiaľ som ich nikde nezaregistroval. Páni nastúpili na pódium bez bubeníka a vďaka tomu mi celé vystúpenie pripadalo polovičné. Aj keď sa miestami objavovali zaujímavé nápady a v kapele je cítit určitý potenciál, bez živého bubeníka to však nikdy nebude ono. Preto chlapcom držím palce, aby sa čo najskôr nejaký našiel, i keď nájsť kvalitného bicmana, ktorý dokáže kapelu posunúť ďalej, nie je zrovna najľahší úkol. (Lukáš)
Druhou kapelou byli taktéž pražští KOLOSS. Názvem zaujali, nicméně o nic kolosálního se ani v tomto případě nejednalo. Kapela je bez bicmana a tak celá produkce zní těžce monotóně a nezáživně. Na druhou stranu - pánové toho zatím mnoho za sebou nemají, nicméně o thrash/death metalu mám úplně jiné představy. (Peťan)
Druzí KOLOSS mě již přinutí, abych vystrčil nos od piva a šel se podívat na dění. Kapele chyběl bubeník, ale zato měli sladěný dress code a to je důležité, že. Kapela se sice snažila a zpěvák se snažil burcovat jak mohl, publikum však bylo zatím stále chladné. Nicméně jejich thrash/death má určitý potenciál a záleží jen na tom, jak ho, prozatím rozjíždějící se kapela, využije do budoucna. (Fredy)
Až istambulští MORIBUND OBLIVION získali se svým melodickým black metalem moji plnou pozornost. Z poslechu doma před koncertem jsem nenabyl žádného pozitivního dojmu, ale živé vystoupení už mělo tu správnou sílu, která mě bavila. Chlapi byli už od pohledu Turci jako poleno a řekněme si upřímně, že město nad Bosporem poskytuje dostatek inspirace pro black. Dobré kytarové linky se zajímavými pasážemi a povedeným vokálem. Nevím, zda to bylo pražícím odpoledním sluníčkem, ale chyběla mi nějaká větší dávka chladu a temnoty, tolik potřebných pro kvalitní černý kov. Přesto však za mě spokojenost. Rozhodně jedna z těch lepších a profesionálnějších kapel z regionu, to mi věřte. (Fredy)
Exotickí MORIBUND OBLIVION z Turecka nám do Prahy priviezli melodický black metal a počas ich vystúpenia sa už nesedelo len na okolitých lavičkách, ale našlo sa aj zopár fanúšikov, ktorí sa presunuli pod pódium. Tomuto druhu black metalu veľmi neholdujem, ale za podpory vynikajúceho zvuku ma ich set celkom bavil, no nebolo tam nič naviac, čo by ma prinútilo si kapelu ešte niekedy pustiť. (Lukáš)
Za stále pražícího Slunce spustili svůj set horkokrevní Turci MORIBUND OBLIVION. Velmi dobře zahraný black metal s chytlavými kytarovými vyhrávkami. Nebyl to úplně můj šálek kávy, ale kvalita těmto satanášům rozhodně nechyběla. To slovenští DOOMAS mi připadají poněkud přeceňovaní. Miluju death/doomové kapely, ale DOOMAS mě po nebezpečně krátké době začali nudit. Na jednu stranu samozřejmě dobře zahraný death metal, na stranu druhou mě jejich kombinace s temnými pasážemi vůbec nesedí. I v pomalých a středních tempech musí kapela válcovat a to se DOOMAS moc nedaří... (Peťan)
Štvrtými v poradí boli slovenskí DOOMAS. Táto kapela už má vybudované určité renomé a aj napriek nedostatočnej znalosti tvorby som bol na vystúpenie Peťa Beťka a spol. veľmi zvedavý. No a musím uznať, že ich doom metal, ktorý sa veľmi prirodzene a nenásilne mieša s gotikou, death metalom, black metalom a podobnými subžánrami, som si užil. Nikdy sa mi asi nepáčila celá skladba, ale v každej boli silné pasáže, ktoré sa dajú vypichnúť, najmä refrén v "Darkside of the moon". Asi jediné mínus celého setu tak bolo prudké Slnko, ktoré pri svojom zapadaní svietilo priamo na pódium a tak trošku znemožnilo priviesť koncert do trošku temnejšej atmosféry, ktorú by si DOOMAS rozhodne zaslúžili. (Lukáš)
Následující DOOMAS ze Slovenska patřili již pro řadu lidí k jedněm z taháků Trendkilleru, mě však začali po pár skladbách nudit a tak jsem se raději zase někam uklidil k pivu. (Fredy)
To DEATHRITE museli svým obřadem smrti budit mrtvé k životu po celém okolí a také mě opět přikovali před pódium. Tihle Němci nám v duchu těch nejlepších evropských tradic servírovali svůj hutný death metal dochucený špetkou starého grindu a thrashe - pro pořádný říz. Tihle mladíci prostě ví, kde se pro svoji hudbu inspirovat tak, aby mě to bavilo. Když už asi nikdy neuvidím DISMEMBER, tak kapely jako DEATHRITE mi mohou být alespoň částečnou útěchou. (Fredy)
No a po DOOMAS už konečne začalo to, kvoli čomu som v sobotu do Vopice dorazil. Na značky sa postavili nemeckí DEATHRITE, v reprákoch to zachrastilo a okamžite ma to prinútilo presunúť sa dopredu. Áno, to je presne to, čo môžem počúvať od rána do večera. Totálne zvukové Švédsko a dokonalý mix old school deathu, grindu či crustu mi rozpumpoval krv v žilách a aj zopár kamarátov sa konečne prebralo z letargie. (úsmev) (Lukáš)
Němci DEATHRITE to z Drážďan neměli do Prahy daleko. Kapelu jsem registroval až díky Trendkilleru a po poslechu jejich desek jsem byl dost zvědav. A celá kapela naživo rozhodně předčila mé očekávání. Poté, co se po první skladbě ustálil zvuk, se nám dostalo nefalšované porce old school deathu, který čerpal v pravěkých nahrávkách PESTILENCE, ASPHYX nebo z nevyčerpatelné švédské scény. DEATHRITE perfektně skloubili death metalovou přímočarost s tou největší oddaností k danému žánru. K tomu připočtěte nespočet pomalých a temných pasáží, ve kterých vynikal především zpěvák Tony. Ten v klasickej Levisce kázal cosi o smrti a utrpení a výsledkem byl opravdu výborný a výživný set. (Peťan)
Co napsat o MASTER? Legenda, kult, špička death metalu. Viděl jsem už hodně jejich koncertů a tento řadím mezi ty vůbec nejlepší. Nasazení jako vždy 110%, dobrá nálada a excelentní (!!!) zvuk. Paul Speckmann je neskutečná osobnost. Na pódiu charismatický frontman a jinak je jedním z nás, fanoušků. Přátelský přístup všech členů je také jedinečný. MASTER na nic nečekali a za hodinu vyplenili venkovní prostory takovým způsobem, jakým to umějí jen oni. Paul chroptěl texty pod vousy a zvuk jeho baskytary likvidoval naprosto všechno a všechny. Alex sázel jeden riff za druhým a díky skvělému zvuku parádně vyzněly všechna sóla. Zdeno je pak kapitola sama pro sebe. Se zdánlivou lehkostí odmlátil celý set, samozřejmě s non-stop úsměvem a promočený od hlavy až k patě. MASTER nás protáhli dobou, kdy sami formavali death metal i současností. Zazněly tak prastaré vály, kde nezapomněli opomenout ani DEATH STRIKE, ale také skladby z novinky - letos vydaného vinylu "An Epiphany of Hate". Nové věci vedle těch legendárních zní stejně skvěle a to je tím nejlepším důkazem toho, že MASTER představují naprostou elitu světového death metalu. Smekám kšiltovku a klaním se až k zemi. Pánové díky!!! (Peťan)
DEATHRITE byli sice dobří, ale co si budeme povídat, první liga to nebyla. Ta přišla až s velikány MASTER. U nás snad již není fanouška death metalu který by s nimi neměl tu čest. Letos se jim pochvalné ódy na jejich novou desku jenom hrnou a já se těšil, že nám něco z ní předvedou i naživo. Mimo nové došlo samozřejmě i na staré vály a i příspěvek od DEATH STRIKE. Je až k nevíře, s jakou lehkostí dokáže tato trojice servírovat takovou dřevní muziku. Jako kdyby rozkopávání hrobů bylo jejich denním chlebem, který stihnou ještě před snídaní. Paul je prostě na pódiu nepřehlédnutelný a jeho hlas nezaměnitelný. Alex a Zdeno jsou mu však rovnocenným spoluhráči a díky kvalitnímu ozvučení mohl každý docenit i jejich instrumentální vklad do této nesmrtelné death metalové mašiny. MASTER mě zatím nikdy nezklamali a toto vystoupení se řadí k těm nejlepším, co jsem od nich zažil. (Fredy)
Slnečné lúče už konečne zmizli z oblohy a to bol ten správny čas pre deathmetalového Lemmyho Paula Speckmana a jeho MASTER. Od prvých tónov bolo jasné, kto ovládne celý večer. MASTER sú proste kapelou, ktorú musí milovať každý staromilec a ak sa tá death metalová smršť na človeka valí naživo, tak je to zážitok vskutku ohromný. Paul je za mikrofónom (i mimo neho) neskutočná osobnosť a znovu to potvrdil na 100 %. Alexova gitarová hra sa k MASTER hodí ako prdel na šerbel a Zdeněk za bicími tú mašinériu ženie nezastaviteľne vpred. Toto spojenie dalo dohromady celok, ktorý zaručene funguje vždy a všade a tak boli MASTER pre mňa zatiaľ tým najlepším tohtoročným koncertným zážitkom. (Lukáš)
Po vyčerpávajúcom sete nasleduje pivná pomoc a príprava na pre mňa posledný koncert večera. Po 22. hodine sa ostatné koncerty presúvaju do klubu a prvými vystúpujucími na vopičích doskách boli nemeckí WARHAMMER, za ktorých návštevu vďačíme hlavne Vejškovi. S prvým hrabnutím do strún nás Nemci preniesli do metalového praveku na exkurziu tou najvačšou špinou. Nekonečný moshpit prekladaný neurotickým hrozením. Tak by sa dali charakterizovať prvé metre pred pódiom. Nikto nikoho nešetrí, kapela hrá o život a užíva si to minimálne tak, ako rozdivočení fans. Totálna drevárna! Na záver ešte cover od HELLHAMMER a jeden vykričaný prídavok prerábky skladby od GG ALLINA. Lepšie sa to ukončiť ani nedalo. (Lukáš)
Bylo k desáté hodině večerní a tak se další program festivalu stěhoval na vnitřní pódium, které jako první toho večera znesvětili WARHAMMER. WARHAMMER nejsou zas až tak starou kapelou, jejich vznik se datuje až do roku 1994 a z původní sestavy již zbyl pouze zpěvák, který se obklopil tak o generaci mladšími spoluhráči. Přesto jako by se jim podařilo vykřesat atmosféru raných metalových let osmdesátých. Žádné škatulky blacku nebo thrashe, prostě jenom jeden metal a to ten extrémní a hlasitý. Nábojové pásy, roztrhaná trička, smrtelný chrapot a pekelná jízda. Ačkoliv mi přišlo, že dav lidí zůstávající ve Vopici na WARHAMMER nějak prořídnul, o to větší bordel však zůstávající návštěvníci rozpoutali. Myslím, že i sama kapela byla překvapena odezvou jež její fláky jako "Bestial Torment", "Necrophobia" nebo ultimátní "Total Maniac" u obecenstva vzbudily. Úder válečného kladiva dopadl na Vopici pořádnou silou a zanechal za sebou po celém klubu hnilobný zápach linoucí se ze zatuchlých kobek undergroundu. Neučesané, špinavé, hlasité a přesně v nejlepší tradici HELLHAMMER nebo starých VENOM. Prostě tak, jak to máme rádi. (Fredy)
Po desáté večer se vše stěhovalo do klubu a za půl hodiny se mohly otevřít brány pekelné dokořán. WARHAMMER poslouchám hodně dlouho a poprvé jsem je viděl loni v Německu na Raging Death Date festivalu, kde jsem si z nich káknul (úsměv). A ve Vopici tomu nebylo jinak. Slabší povahy odešly ven, u pódia se oddělilo zrno od plev, nastoupily džísky a za fanatického hrození se rozjel smrtící kolovrat, který dokonal zkázu. WARHAMMER nás doslova ztrestali tím nejhrubším, nejsyrovějším a nejrouhavějším black metalem, jaký si vůbec dovedete představit. Tohle je pro mě black!!! Naprosto poctivá dřevní práce z dílny HELLHAMMER, CELTIC FROST nebo APOKALYTIC RAIDS! Jednoduché, "primitivní" riffy, obhroublý vokál, image z roku 1984 a neskutečná dávka energie. Jak je ve Vopici tradicí, zvuk byl excelentní a vrátil všechny přítomné o 30 let zpět. Sami borci byli překvapení, jaké se jim dostalo odezvy. A to i v podobě znalosti textů. Největší euforie vypukla podle očekávání při skladbě "Total Maniac", ale ať zaznělo cokoliv, WARHAMMER mě naprosto rozštípali. Takhle jsem si palici nevytřepal pěkně dlouho. V jednu chvíli jsem si skoro vyrazil zuby o odposlech a čelem mlátil o podlahu (smích). Ten nejoldschoolovější diktát jaký můžete zažít!!! Fuck off modern metal, hahaha!!! (Peťan)
WARHAMMER mě naklepali jako už dlouho nic a tak mě mé přesvědčení vydržet alespoň do půlnoci rázem opouští, tímto se tedy omlouvám kapelám, jež měly následovat, za mé předčasné vyklizení pozic, ale byl jsem již značně nasycen jak hudebně, tak i zlatavým mokem. Nezbývá než aplaudovat pánům z Hard Bones za perfektně zvládnutou organizaci, Vopici za dobré prostory, pivo a hlavně zvuk. Přírodě za parádní počasí a lidem, kterým stálo za to dorazit. Návštěva byla totiž vskutku slabá, na to jak ideální podmínky panovaly. Hard Bones již oznamovali, že se jen tak něčeho nezaleknou a že příští rok se bude pokračovat, tak doufám, že každý, kdo tam v sobotu byl, rozhlásí všude, jak skvělé to bylo a na přes rok se tam sejdeme v hojnějším počtu. (Fredy)
Vzhľadom k tomu, že cesta z Vopice domov po polnoci je pre mnohých z nás fakt nadlho, tak už tradične vyrážame na posledné metro. No myslím si, že dnešný deň bol dlhý už dosť a ani zostávajúce kapely ma už nijak výrazne nelákaju. Každopádne bola sobota veľmi vydarená, až na tu mizernú návštevu. Neviem, čo by metalisti chceli viac. 10 kvalitných kapiel v príjemnom prostredí za pár korún je ponuka veľmi štedrá, ale v dnešnej dobe sa už nikomu nezavdačíte. Preto verím, že Hardboňákom to nevezme chuť pracovať a vidíme sa o rok na vol. 1! (Lukáš)
Po WARHAMMER jsem propocenej od hlavy až k patě a na zbytek kapel nemám chuť. Je čas se rozloučit s kamarády a vyrazit k do(o)movu. Nultý ročník Trendkiller festu se organizačně vydařil. Hrací časy byly víceméně dodržovány, zvuk perfektní, pivo chutné, počasí parádní. Jedinou kaňkou byla slabá návštěva. Podle mého odhadu něco málo přes 100 platících. Tak ku*va Pražáci, kde jste se zase flákali?! Nevím, kde hledat příčinu. Možná příště zvolit cestu větší žánrové rozmanitosti. Místo, termín, cena i headlineři - vše letos zvolené správně. Díky a držím klukům z HBP palce! (Peťan)
Na fotky mrkněte třeba tady a tady
