Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
F.O.B. - Outside The Palace Walls

1. 5. 2016, Wroclaw - Hala Stulecia / Pergola

Rockové legendy STATUS QUO se rozhodly, že na konci roku 2016 uloží po 54 letech kariéry své Marshally do skříní, utlumí koncertní aktivitu a nadále budou hrát už jenom unpluged. A to nám bylo impulsem napjatě sledovat, zda se nějaká koncertní agentura rozhoupe je k nám stáhnout na tuhle malou rozlučku. Žel dosud se tak nestalo a tak bylo potřeba se porozhlédnout po termínech jejich vystoupení za kopečky. Volba nakonec padla na polskou Wroclaw. Jednak jsme je v Polsku ještě neviděli, jednak byla příznivá cena a jednak to, i přesto, že to je z Plzně pořádná dálka, byla relativně nejbližší štace, co měli (jen nám před pár dny, jako naschvál, potvrdili ještě Pasov, který máme za humny, ale neudělá člověk nic, lístky už byly doma). Informací však pro onu wroclawskou zastávku nebylo mnoho a až postupem času jsme zjistili, že se koncert koná v rámci doprovodného programu pro jakýsi pokus o rekord a zápis do Guinessovy knihy rekordů v počtu šmidlajících kytar naráz. Nu což, rekord nám byl ukradený, hlavně že budou QUO, a to za směšnou cenu 60 zlotých. Wroclaw totiž pro letošek získala titul „Europejksiej stolicy kultury“ (to jako fakt!), takže pořádají a dotují kdejakou rádoby kulturní akci. Asi jako my v Plzni v loňském roce. Čekali jsme samozřejmě nějakou předkapelu, ale když na soupisku ke QUO naskočilo ještě dalších pět kapel, byli jsme trochu zaskočeni. Kromě STATUS QUO tak na soupisce byli ještě polští hardrockeři DŽEM, britští speedmetalisté DRAGONFORCE, bluesman z poza oceánu Scott Henderson, němečtí rockeři GUANO APES a holandští symfonicmetalisté WITHIN TEMPTATION.

Směs to byla tedy opravdu pestrá, leč uvítal bych raději méně jmen a v návaznosti na to i jinou podobu dramaturgie, jak popíšu níže. Celá akce se odehrávala v celkem monumentální Hale Stulecia z počátku minulého století a v přilehlém parku. Jelo se tedy na dvě stage. Rozhození kapel bylo zcela nelogické, kdy na menší venkovní stagi hrál DŽEM, DRAGONFORCE a dokonce i STATUS QUO. Zatímco bluesman Henderson se doslova ztrácel na obřím podiu uvnitř haly a i GUANO APES by víc sedli ven. Hrací časy se samozřejmě překrývaly, ne sice stoprocentně, ale i tak neměl člověk možnost vidět všechno pořádně. Upřímně, tak sprosté slovo ještě nevymysleli, jakým bych nazval organizátory všech akcí, kde se kryjí kapely. Osobně to považuji za jedno velké "fuck you" všem návštěvníkům. Tohle se prostě nedělá a je to velmi vysoko na mém "top hate" listu pořadatelských prohřešků.

Nikde v celém areálu nebyl uveden program kapel a i ten, co se dal jen složitě najít na internetu, obsahoval pouze začátky hracích časů, které se stejně nedodržovaly. Některé kapely začínaly dokonce dříve než měly, jiné zase později, nebyly to sice nějaké závratné rozdíly, ale na akci takovéto velikosti to prostě svědčí o nedotažené organizaci. Co však musím pochválit, je zbylé materiální zabezpečení akce. Systém odděleného vydávání vrácenek od vstupu, tak jak to známe třeba z BA, zajistil, že se nikde netvořily žádné hrozné fronty. Návštěvnost nebyla nijak monstrózní, spíše bych řekl, že pod očekávání organizátorů, neboť areál by jich podle mého zvládnul pojmout ještě jednou tolik. Pro návštěvníky bylo připraveno spoustu odpočinkových míst k sezení, dostatek toiek a stánků s občerstvením, u kterých se dalo platit kartou, což nejvíce ocení přespolní jako my, kteří si do Polska odskočí jen na pár hodin a nechce se jim měnit si měnu na zloté jen kvůli takové chvilce. Cenu šesti zlotých za pivo (cca 37 korun) nepovažuji na takovéto velké akci vůbec za zlou, neboť i u nás dokáže být někdy hůř. Zvuk byl po celou dobu taktéž kvalitní, připraveny byly i tři velkoplošné projekce. A polští fanoušci musí být nejspíše mistři světa ve vrhu kelímkem s pivem, neboť ochranka vás s žádným nápojem nepustila k podiu blíž jak na cca 80 metrů!!! Celkově mám z organizace rozporuplné pocity, kdyby mi nebyly ostatní kapely volné a krylo by se mi něco, co bych opravdu rád viděl, asi bych byl ve svém hodnocení více negativní.

Celou přehlídku odstartovala v půl šesté odpoledne na venkovním podiu domácí kapela DŽEM. Šlo o klasický hard rock nebo jižanský rock, jak přes kopírák od slavnějších kolegů z Ameriky, jen s polským zpěvem. Šlo evidentně o staré pardály, co spolu nějaký ten pátek hrají; u staršího publika měli větší úspěch a bylo vidět nejednoho polského strejce, jak si s gustem prozpěvuje spolu s kapelou. Vyzdvihnout musím výkon hlavního kytaristy, na jehož vyhrávkách a sólech vlastně celá hudba DŽEM stála. Zato zpěv mi přišel takový unylý a nebylo to rozhodně polštinou, spíše takovou nezajímavou barvou hlasu.

Jako druhý v pořadí vystoupilo uvnitř haly americké bluesové trio v čele s kytaristou Scottem Hendersonem. Bylo to špičkově zahrané instrumentální americké blues, jen, jak již jsem zmínil výše, na velkém podiu se jejich hudba ztrácela; tohle je kapela do malého klubu a ne na velká jeviště. Odezvu si však kapela u publika našla neb zdaleka ne každý návštěvník byl ze škatulky rocker/metalista.

Britské ultra speed metalisty DRAGONFORCE jsem viděl na nějakém jejich vystoupení u nás asi tak před pěti lety a od té doby jsem je vůbec neregistroval ani nikde nezaslechl, takže jsem se chtěl alespoň podívat, co je nového. Tenkrát mě, musím říct, celkem bavili, nyní to s novou tváří za mikrofonem bylo něco příšerného. Zpěvákův výkon osciloval někde mezi hrozným (nové skladby) a naprosto otřesným (staré skladby). Hlavně ve výškách mu to neskutečně ujíždělo, až to tahalo za uši i takového "hluchoně", jako jsem já. Po pár skladbách raději odcházím pryč, neboť neposlouchatelný zpěv mi kazí i veškerý požitek ze sledování nesporného hráčského umění obou kytaristů. Polským fanouškům v kotli to ovšem, zdá se, nijak nevadilo a vesele pařili v moshi jak o život.

V hale se již zatím chystali GUANO APES. U této kapely jsem dosud registroval pouze to, že existuje, ale nikdy jsem o jejich hudbu snad ani nezavadil. Tak nějak jsem věděl, že to nebude nic pro mě, ale říkal jsem si, že to rozhodně nemůže být horší než DRAGONFORCE. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Ani teď se ze mě nejspíše nestane jejich fanoušek, ale musím docenit kvalitní výkon a nasazení kapely. Hlavně jejich zpěvačka, drobná to blondýnka, řádně ukázala těm "kníkalům" z DŽEM a DRAGONFORCE, kdo tady má za mikrofonem pořádné koule. Klidně bych si doposlechl i zbytek koncertu, božuhell díky kreténské dramaturgii se musíme po pár písničkách přesunout ven na hlavní hvězdu večera.

Ta si dala ovšem trochu načas a o to víc zamrzí, že jsem musel z GUANO APES utéct předčasně. Sice jsme mohli přijít až těsně před začátkem a spokojit se s nějakým místem kdesi v zadní části davu, ale nejeli jsme 444 kilometrů, abychom koukali na nějakou obrazovku. Takže pokud jsme si chtěli zabrat nějaké pěkné místo hezky vepředu, nezbývalo nám než jít dřív a čekat. Něco před devátou se pak konečně rozezněly úvodní tony z "Picture of Matchstick Man", ty však sloužily jen jako intro a místo výše jmenované skladby pak začali STATUS QUO se svou slavnou vypalovačkou "Caroline". Celá show měla být pojatá jako průřez jejich ohromnou tvorbou. Následovala "The Wanderer" a "Something 'bout You Baby I Like". Playlist však bude bez záruky, neboť QUO hráli jednu pecku za druhou v dost rychlém sledu a i tak se na všechny hitovky nedostalo. Sem tam tedy hráli i některý ze svých mixů, kdy spojovali několik úryvků skladeb do jedné. QUO se takřka celou dobu drželi v rychlejším tempu a nevybrali do svého repertoáru nic ze svých pomalých skladeb, nebo chcete-li "cajdáků". Taktéž nezazněla ani jedna z hitovek ze začátků jejich kariéry "Ice on the Sun" nebo "Pictures of Matchstick Man", ze které si tedy vypůjčili jen pár tónů. Postupně tedy zahráli "Little Lady", "Burning Bridges". Za novější skladby tu byla taky již pár let stará "Beginning of the End", jinak nic a hrálo se tak hlavně z jejich nejslavnějšího období.

Francis Rossi se sice snažil mezi jednotlivými skladbami komunikovat a vtipkovat s publikem, ale když zjistil, že jeho britské angličtině stejně moc lidí nerozumí, tak to vzdal a omezil se na vtípky nonverbální. Následoval delší mix "What You're Proposing", "Down the Dustpipe", "Wild Side of Life", "Again and Again" a "Big Fat Mama". Ke zpěvu hitovky "In The Army Now" dokázala kapela vyhecovat i celé to anglicky nehovořící publikum. Pak k mé nelibosti přišlo na řadu bubenické sólo. Že nemám rád bubenická sóla, je prostě fakt, ale v případě STATUS QUO jsem ochoten to tolerovat, neboť po celou dobu koncertu jeli v podstatě bez pauz a naplno, a tak přece jen již starší pánové potřebovali nějaký ten oddychový čas.  Frontmanem byl sice stále Francis, nicméně co se zpěvu týče, táhnul tento večer spíše Rick Parfitt. Obvykle měli skladby tak v poměru dva ku jedné pro Francise, tentokrát to však muselo být nejméně padesát na padesát a Ricka bylo prostě u mikrofonu daleko víc vidět a slyšet. V další části pak zazněly "Roll Over Lay Down", "Down Down", "Whatever You Want" a jejich nejslavnější cover "Rockin' All Over the World". To byl konec hlavní části, v přídavku už jsme se pak dočkali jen dvou dalších coverů od Chucka Berryho: "Rock and Roll Music" a "Bye Bye Johnny". 

STATUS QUO se prostě daří stárnout se ctí. Pravda, jejich prošedivělé hlavy už se nezvládnou třepat nahoru a dolů tak jako kdysi, ani už nehrají v otrhaných džínách, ale pořád jsou to oni, pořád zvládnou bez problému zahrát svůj repertoár. Své skladby se snaží pokaždé zahrát trochu jinak, aby své posluchače nenudili a hlavně až dosud, se na rozdíl od svých "méně slavných" kolegů z ROLLING STONES, kteří začínali ve stejném roce, nebáli koncertní ani studiové aktivity. A tak do svého akustického důchodu mohou odejít s hlavou vztyčenou a bez poznámek o starých pardálech, co neví, kdy už mají skončit.

Po STATUS QUO sice program večera ještě pokračoval s WITHIN TEMPTATION a snad i nějakým uměleckým představením na obří fontáně v přilehlém parku, ale obojí by mělo smůlu i za předpokladu, že by nás něco z toho i zajímalo. Cesta domů byla daleká a druhý den na nás čekala ještě naše zaměstnání, takže nebylo času nazbyt, hlavní bod byl splněn a jelo se domů.

Fotky tady a tady


Zveřejněno: 05. 05. 2016
Přečteno:
3592 x
Autor: Fredy | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář