Poslední dobou nejsem příliš nadšen z vývoje žánru často zkracovaného do třípísmenného označení BDM, neboli brutal death metal. Přesycená nadprodukce kapel stejného vyznění, jimž dominují natriggované bicí, které už nepřipomínají ani tu pověstnou šicí mašinu, ale spíše evokují zrychlený psací stroj; plastický, sterilní a nedynamický sound alb, na nichž se interpreti předhánějí v extrémnosti brutálního pojetí, potažmo technické krkolomnosti, a zapomínají přitom na to nejdůležitější – na skladbu. Je velice těžké orientovat se v té záplavě nachlup si podobných smeček, jimž chybí vlastní ksicht, a spokojí se s účastí v dunící šedivé mase. Klasici žánru odpočívají na vavřínech, mladá krev hledá spásu v chytlavém slammingu, jenž ale až příliš často prezentují jedním dokola se opakujícím riffem dohánějícím posluchače k únavě a zoufalství, to vše většinou opatřeno „uměleckými“ přebaly plnými postpubertálních porno/fekal/gore debilit. Aby nedošlo k mýlce, zdaleka netvrdím, že jsou zmíněnými nešvary postiženy všechny spolky prezentující tento specifický žánr, jen jde spíše o povzdech člověka, který ve svém oblíbeném stylu musí přijít do styku se spoustou nenápaditého průměru až podprůměru, než narazí na něco, co stojí za to a je odměnou za čas strávený hledáním kvality a opravdového nářezu. A například Španělé WORMED jsou přesně tím typem kapely, pro něž stojí za to přehrabávat se kupou slámy při hledání jehly.
Pětice brutálních slavíků z Madridu nespadla z nebe a každý, kdo se o žánr více než jen otřel, kapelu dávno zná. Debut „Planisphærium“ (2003) nabídl slušnou porci hmoždícího náklepu, jenž zatím ještě neměl ambice výrazněji poznamenat dějiny nejbrutálnější odnože smrtícího kovu, přesto nešlo nepostřehnout, že je zaděláno na něco víc než jen zářez do pažby typu „byli jsme tehdy u toho“. Proto se není co divit, že druhé album „Exodromos“ (2013) vyšlo už u renomovaných Willowtip Records, kteří správně vytušili potenciál španělských maníků, a přineslo prvotřídní hudební materiál nejvyšší kvality, který měl sílu zaujmout a vyniknout. Desetileté čekání bylo prominuto a nezbylo než si přát, aby další plnohodnotný titul nepřišel po podobně dlouhé pauze. Naštěstí se tak nestalo, třetí zásek „Krighsu“ přišel v březnu letošního roku, kvartet šel co do vydávající firmy ještě „výš“, a až jsem si říkal, jestli po tak relativně „krátké“ době WORMED obhájí, co albem „Exodromos“ dobyli, protože laťka byla nastavena opravdu hodně vysoko. A smekám, protože už po prvním poslechu bylo jasné, že se z nastavené kvality neuhnulo ani o píď.
Tvorba WORMED je svým způsobem specifická a poněkud vybočující mimo žánrová klišé a zaběhané standardy, a to nejen díky svým sci-fi textům, zabývajícími se skoro až vědeckými tématy a na člověka věci neznalého působící nezvykle odborně. Tady si absolvent Základní metalové šestsetšedesátišestiletky moc nepočte a nezbývá mu, než poselství vytušit z atmosféry a oddávat se hlavně složce hudební. Ta sama o sobě nabízí obrovské množství potěšení a euforických chvilek pro každého, kdo nejenže holduje těm největším hudebním masakrům, ale není mu přitom cizí i jistá dávka neotřelosti a svěží progrese. BDM krunýř je kapele už dlouho maličko těsný, a sic je korpus stále tvořen základními prvky daného stylu pentleného technickými aspekty, nebojí se WORMED zakomponovat do své muziky též modernější vlivy současného metalového extrému. Ke cti jim je nutno přičíst, že tak činí vkusně, s rozumem a citem, čehož je „Krighsu“ nezvratným důkazem. Sestava skupiny dostála mírné změny na bubenické sesli, novic Guillermo Calero je ale svým herním pojetím podobný svému předchůdci (případné rozdíly stejně srovná současný trend nahrávání), a tak nejen díky tomu novinka přirozeně navazuje na úspěšného albového předchůdce. Vyhýbám se nesmyslnému srovnávání obou titulů, neb oba jsou z kategorie absolutní kvalitativní špičky, a přesto, že zní podobně, v detailech se mírně liší, ale to si už musí každý objevit sám. V podstatě se tedy dá říct, že na „Krigshu“ najdeme přesně to, co od WORMED čekáme a skoro až vyžadujeme, aniž by se dostavoval pocit z opakování se či dokonce vykrádání. Nekompromisní řezbu nepostrádající dostatečné množství variability a osvěžující nápaditosti, hudbu strhující silou tsunami a přesto postavenou na technice a vysoké hráčské zručnosti všech zúčastněných, a stále i tu mírně chladnou atmosféru evokující dech Univerza. Kapela evidentně zraje na všech postech a těžko říct, zda ji „Krigshu“ zachycuje na vrcholu, anebo jestli půjdou ještě výše, ale to už by pak bylo na přiřknutí ikonického statusu.
Album vyšlo jak na CD jako střízlivě vkusný digipack (kvituji s povděkem, že oproti minulému albu jsou texty v bookletu osázeny klasickým způsobem), tak i ve formě 12“ vinylu, u něhož zřejmě více vynikne skvělý cover art zpěváka Phlegetona (aktivního ve vícero uskupeních, za všechny HUMAN MINCER), kterýžto kromě ukázkového gutturalu zvládá také tvorbu obalů pro mnoho dalších smeček. Schválně mrkněte na jeho stránky (www.phlegeton-art.com) a budete možná překvapeni, pro koho všeho dělal artwork. Zvuk je v rámci žánru top, nahrávalo se opět v Sadman Studios (Carlos Santos) a tak nezbývá, než album „Krigshu“ jen doporučit. Vynikající počin, a to nejen pro BDM fajnšmekry.
Seznam skladeb:
- Pseudo-Horizon
- Neomorph Mindkind
- Agliptian Codex Cyborgization
- The Singularitarianism
- Eukaryotic Hex Swarm
- Cumputronium Pulsar Nanarchy
- A-Life Omega Point
- 57889330816.1
- Zeroth-Energy Graviton
- Molecular Winds
Čas: 34:42
Sestava:
- Phlegeton – hrdlo
- J.Oliver – kytara
- Migueloud – kytara
- Guillemoth – basa
- G-Calero – bicí
https://www.facebook.com/wormed
