PRIMORDIAL patřili ke kapelám, které už drahnou dobu poslouchám a obdivuji, dosud jsem ale měl tu čest vidět ji naživo pouze na open-air festivalech. Sice několikrát a vždy šlo o výživný zážitek, klubová vystoupení pro mě ale mívají většinou mnohem intenzivnější atmosféru. Když tedy vyšlo najevo, že desetizastávkové turné Irů nemine Českou republiku, o návštěvě takřka nebylo pochyb. Ještě, když s nimi na šňůru vyrazili SVARTIDAUÐI, jedna ze zásadních kapel na neustále se rozšiřujícím islandském black metalovém poli. Tyto dvě formace doplnili němečtí KETZER.
Po příchodu do sálu nějakých deset minut před plánovaným startem mě překvapil poměrně nízký počet návštěvníků, postupem času se ale sál Nové Chmelnice docela zaplnil, a tak se i otevírající KETZER dočkali příjemné odezvy. Dříve se tato pětice vyznačovala syrovějším black/thrash metalem, aby na novince „Starless“ započala trochu experimentovat a zkoušet i jiné polohy, sahající někam k rockovějšímu, black’n’rollovému a dalšímu pojetí žánru. Ani jedna z desek mě ale nijak zvláště nezaujala a spíše se u mě KETZER zařadili do seznamu kapel „poslechl jsem, dobrý, a tím to končí“.
Dost podobně jsem to měl i s jejich koncertem (mimochodem, až po něm jsem zjistil, že KETZER byli i na loňských Phantoms of Pilsen…nevím proč, ale vůbec si to nevybavuji). Nemůžu popřít, že některé momenty v hudbě kvintetu jsou záživné a dobře odsýpají, pak to ale kapela proloží nějakou skočnou pasáží, která působí až vtipně a celkovému dojmu spíše ubírá. Některé skladby pak působí trochu nesourodě, když z blackového bzučení najednou přeskočí k takové podivné hopsačce.
KETZER k tomu prostě přistupují po svém a své příznivce si v Praze určitě našli, mně se ale moc netrefili do vkusu a nálady. Trochu k tomu přispěla i image, zpěvák v kožené vestičce tak trochu neodpovídající jeho rozměrům a tvrdé pózy k tomu vykouzlily lehký úsměv na tváři. Co ale potěšilo, byl vynikající zvuk, který se bohužel nepřenesl na další kapelu večera.
SVARTIDAUÐI jsem na témže místě viděl už před dvěma lety a netajil jsem se tehdy výhradami k ozvučení. Loni jsem si rituál zopakoval na Brutal Assaultu, kde to po této stránce bylo o dost lepší. Doufal jsem, že tentokrát nebude nic bránit tomu, aby si mě SVARTIDAUÐI pořádně podali i v uzavřených prostorách…
Jenže s první skladbou přišla sprcha ledovou vodou přímo do xichtu. Vše naprosto přebíjela Sturlova pořádně naboostřená baskytara, a to, na čem jsou podle mě kompozice SVARTIDAUÐI postaveny zejména, tj. na kytarových vybrnkávkách, si musel člověk spíše domýšlet. Po chvíli sice bylo naštěstí basy trochu ubráno, vše se ale slévalo do nepříliš prostupné hlukové koule. To vše se týkalo prvních tří skladeb, mezi nimiž byla například pecka „Venus Illegitima“ nebo ukázka z nového EPka „Hideous Silhouettes of Lynched Gods“ (na němž je konečně vydán materiál šest let starý).
Závěr setu připadl dvěma kompozicím z dosud jediné řadovky „Flesh Cathedral“ – „The Perpetual Nothing“ a právě titulní skladbě, při níž už byl zvuk mnohem lepší s tím, že parádně vyzněly kytary i Magnúsovy bicí přechody. Škoda ale, že se to zvukaři povedlo tak pozdě. Mísily se ve mně tak pocity lehkého zklamání s tím, že jsem si však poslední dvě skladby užil naplno, a tak ani nejsem schopen vyřknout nějaký finální verdikt. Náladu jsem si zlepšil nákupem trička s motivem nového EP. Ač mě trochu mrzela absence klasického loga SVARTIDAUÐI, nakonec jsem neodolal. Když už jsem u merche – k dostání byl za opravdu lidové ceny. Svarti za 400,-, PRIMORDIAL některá taktéž, jiná dokonce za tři kila. Byl by hřích si aspoň něco nepořídit.
Přestavba utekla jako nic a na pódiu už stáli mocní PRIMORDIAL. Kapela bezesporu disponující jedním z nejcharismatičtějších frontmanů na scéně. Kapela, v níž si všichni členové odvedou svoji práci na jedničku, vaši pozornost přesto na 90 procent času upoutá chlápek v kapuci s mikrofonem v ruce. Bez Alana Averilla alias A. A. Nemtheangy by si PRIMORDIAL nešlo ani představit. Není to jen koncertní vystupování, ale zejména naprosto charakteristický vokál, který z něj činí tahouna irské smečky.
I proto byli snad všichni v publiku schopni bez mrknutí oka přejít problémy technického i zdravotního rázu, které Alana trochu svazovaly a nedovolily mu pohybovat se ve výškách, známých ze studiových počinů. Některé skladby si položil o oktávu níže, jejich uhrančivosti to ale neubralo. Postupem koncertu se navíc jeho stav, zdálo se, zlepšoval, ač sám několikrát upozornil, že „by to mohlo být lepší“. I to jej ale činí perfektním frontmanem – i přes veškeré potíže ho ani nenapadlo koncert jakkoli „ošulit“ a nechat odzpívat poloviny skladeb fanoušky.
PRIMORDIAL odstartovali novinkou „Where Greater Men Have Fallen“, na níž navázali šestnáct let starou peckou „Gods to the Godless“. Během těchto dvou skladeb se vydařilo dotáhnout zvuk téměř k dokonalosti a nic nebránilo tomu, oddat se keltské atmosféře a užít si každý detail. Největší zastoupení měla v setlistu deska „To the Nameless Dead“ (zazněly „As Rome Burns“, hymna „Empire Falls“, „Traitors Gate“ a jako jediný přídavek taky „Heathen Tribes“), z nového alba se PRIMORDIAL vytasili ještě s klipovkou „Babel’s Tower“ a závěrečnou „Wield Lightning to Split the Sun“, chybět nemohla ani epická „The Coffin Ships“. V nadupaném playlistu mi trochu chyběla „No Grave Deep Enough“ z předposledního CD „Redemption at the Puritan’s Hand“, kterou na předchozích zastávkách Irové hráli, ale jinak mohu hovořit jen a pouze o naprosté spokojenosti.
Když to vezmu kolem a kolem, akce roku to asi nebyla, přesto jsem odcházel z Chmelnice s příjemnými dojmy. PRIMORDIAL zněli fantasticky (škoda toho zpěvu, ale s tím se prostě nedá nic dělat, v nižší poloze to Alanovi sedlo), SVARTIDAUÐI doplatili na zvuk, ale zachránily to alespoň poslední skladby, a KETZER mě prostě moc nechytli, ač se jim kvalita upřít nedá. Určitě by jim co do atmosféry také prospělo, kdyby v době jejich vystoupení byly zataženy rolety na bočních oknech, kterými do klubu prosvítala řádná dávka denního světla. Organizačně vše probíhalo v pořádku, skluz byl asi dvacetiminutový, takže nic vážného a mohu jedině poděkovat Obscure Promotion, že jsem si konečně mohl užít PRIMORDIAL i v klubu.
