Jedni z nejvýraznějších představitelů žánru, který lze snad označit jako cyber metal, pořizovali zvuk svého čtvrtého řadového alba v několika renomovaných studiích doma i za hranicemi, produkce se ujal Kärsty Hatakka (WALTARI), pánové se objevili s novou image, takže témat k rozhovoru se nabízela celá řada. Na otázky odpovídal kytarista a zpěvák Petr Staněk.
Čtyři roky mezi dvěma alby je dnes celkem běžná proluka, kterou sis zpestřil vydáním miniCD projektu COLOSALIST. Dá se říci, že jsi na nových skladbách pro LIVEEVIL dělal až po vydání „Pass into Oblivion“, nebo vznikaly průběžně během celých čtyř let? Jakým způsobem dostávají songy svou tvář? Jde o ryze Tvou práci, nebo kolegové taky přinášejí nápady?
Melodie pro album vznikaly průběžně od vydání předchozího „3 Altering“. Už téměř pravidelně vzniká při skládání hudby pro LIVEEVIL napřed refrén nebo zajímavá melodie a pak k tomu vymýšlím další pasáže. Nepoužívám k tomu ani klavír ani španělku. Všechno vzniká na elektrické kytaře nebo na klávesách, které připojím k počítači. Mám tady v Norsku takové domácí studio, kde si všechny nápady nahrávám, rozvíjím a natáčím demonahrávky. Když se mi nedaří skladbu rozvíjet, tak jdu od ní pryč a vracím se k ní třeba až za několik měsíců. Nemá smysl to rvát na sílu, když to nejde. Vznikají pak zbytečné nesmysly. Co se autorství týče, tak drtivá většina nápadů jde ode mě.
Jestli dobře čtu „mezi řádky“, tak jste změnili sestavu. Z té minulé chybí bubeník Radek Macháček, album nahrál jako host David Bartošek. Na BZ pak máte jako člena sestavy uvedeného Davida Najbrta. Trochu složité - čím to je, že se bubeníci tak mění? Jméno Radek Bartošek je pro mě nové, kde jste jej našli? To se naučil materiál jen kvůli nahrávání, a na koncertech to teď hraje David Najbrt?
Jo to je velký případ „David“. Zkusím to trochu s těmi Davidy rozuzlit, jo? Takže album nahrával host David Bartošek, protože jsme na doporučení Kärtsyho šáhli po profesionálovi a to David Bartošek prostě je. Po nahrání desky jsme chtěli s Davidem dál spolupracovat, a tak jsme to řekli tenkrát našemu bubeníkovi Radkovi. Jenže my jsme zjistili, že bychom tohohle Davida neuživili, protože David Bartošek se hudbou živí (hrál s COCOTTE MINUTE, spolupracuje s Barborou Polákovou, s níž získal Anděla 2016 atd.). Tak jsme se rozhodli, že bude nejlepší porozhlédnout se po někom, kdo by to s náma zkusil. Shodou jiných okolnosti jsme se v Ostravě seznámili s dalším Davidem. S Davidem „Chuchvalcem“ Najbrtem (ex-SSOGE), s kterým jsme se domluvili, že s námi na odehraje Powerplay Tour 2016, no a to se pak přehouplo v hraní nastálo.
Kromě hostujícího bubeníka máte na albu ještě jednoho speciálního hosta, nebo tedy hostku. (úsměv) Andrea Baslová je bývalá zpěvačka MEMORIE, nicméně v posledních letech už o ní slyšet nebylo, měl jsem za to, že se z hudební branže vytratila... Jak vás napadlo ji zapojit do „Blacktracks“?
Jakmile mě napadlo zapojit do nahrávání zpěvačku, hned mi naskočila Andrea. Je to zkušená zpěvačka, moc se mi líbí její hlas a je navíc nesmírně zapálená do hudby. V podstatě David Bartošek i Andrea Baslová jsou naši známí a navíc žijí oba v Praze. Věděli jsme, co od nich čekat, tak jsme se rozhodli právě pro ně. Andrej teď koncertně nevystupuje s žádnou skupinou, nicméně pořád na něčem jako zpěvačka pracuje, nebo skládá vlastní tvorbu. Nedávno se jí narodila dcera se kterou má určitě trochu jiné krásné starosti a věřím, že o ní brzo uslyšíme. Plánujeme i společná vystoupení, snad to všechno klapne.
Vlastní nahrávání probíhalo v českém studiu Soundevice a v Helsinkách ve studiu Nosturi. Proč dvě studia a které nástroje resp. vokály byly zaznamenány v tom kterém studiu?
V Soundevice jsme nahráli skoro všechno. To v podstatě znamená, že jsme stihli v Praze nahrát v průběhu dvou týdenních nahrávacích frekvencí bicí, basu, kytary a některé vokály. Ale stejně nám ještě chyběla většina zpěvů a hlavně Kärtsyho čas. Jeho hudba živí a my jsme pro dotočení těch zpěvů hledali společnými silami volno, kdy neměl turné nebo jiné hudební aktivity. Nakonec jsme se dohodli, že to nebudeme komplikovat, a že to dozpíváme v Helsinkách. Tak jsem letěl dvakrát na víkend do Helsinek dotáčet zpěvy. No a Helsinki se staly jedním z mých nejoblíbenějších měst, která jsem navštívil a kam se budu určitě rád vracet.
V našich končinách nebývá obvyklé, aby kapela nahrávala album v zahraničí, vy jste v jednom nahrávali a v dalších dvou zvuk finalizovali. Byl jsi i u mixu a masteringu, nebo to bylo v režii tamních inženýrů?
Byl jsem samozřejmě u mixu v SN Studio v Jyväskylä. U masteringu byl už jen Kärtsy se Svante Forsbäckem. Mix byl bez debat tou podstatnou částí, kde jsem být prostě musel. Ovšem mastering klidně můžete svěřit producentovi, navíc pokud to mastruje Svante z Chartmakers, kterému proběhly pod rukama takové věci jako LINDEMANN, KORPIKLAANI, THE RASMUS, RAMMSTEIN, APOCALYPTICA a tak dále... Ale abych nebyl jen postavený před hotovou věc, tak mi Svante poslal 2 verze masteringu, ke kterým jsem se měl vyjádřit a jednu z těch verzí jsme nakonec i vybrali.
Jak jste na ta studia vůbec přišli? Má každé z nich nějaká specifika?
V Česku jsme studio vybírali podle několika kritérií. Mezi ně patřilo, že už se v něm pracovalo na rockových nahrávkách, má solidní vybavení, příjemné prostředí, anglicky mluvící zvukaře, je v Praze a samozřejmě taky, aby by nás finančně nezruinovalo. Praha pro nás byla výborným strategickým místem, ale byl celkem oříšek takové studio najít. Nakonec nám v sítu zůstalo studio Soundevices Borise Carloffa, se kterým se navíc trochu známe, protože jsme mnoho let nazpět se svými kapelami působili ve stejném regionu. Ale pozor! Soundevices je multižánrové studio, kde se takové kapely jako LIVEEVIL nahrávají výjimečně. Je ovšem nadstandardně vybaveno, v okolí je fantastický klid, přitom je to vlastně pár zastávek do centra. SN Studio ve Finsku jsme vybrali na doporučení Kartsyho, protože chtěl míchat nakonec ve Finsku. SN Studio je stejně jako Sounddevices malé studio - na české poměry nadstandardně vybaveno. Hovořím o hardware jako kompresory a jiná zařízení, které v jiných českých studiích pro metalové kapely uvidíte zřídka, jestli vůbec.
Produkci nahrávky měl na starosti Kärtsy Hatakka, mezi muzikanty pojem. Jak jste se ke spolupráci s takovou hvězdou dostali?
Úplně normálně jsem se ho e-mailem zeptal, jestli by nám nechtěl dělat producenta a přiložil jsem k e-mailu pár našich skladeb. On mi odepsal, že se mu muzika libí, a že by s námi do spolupráce šel. Tak jsem si řekl, ty vole, tady končí legrace, zajásal jsem a dojednali jsme podmínky spolupráce. Zanedlouho nato jsme seděli v letadle do Helsinek, abychom se společně setkali a poslechli náš demo materiál. Byl jsem z toho setkání dost nervózní, to se přiznávám, ale myslím, že se z nás v závěru stali kamarádi a naše spolupráce tímhle natáčením neskončila. Kärtsy je rozhodně člověk mého gusta.
V čem konkrétně má Kärtsy prsty? Věděl dopředu, jaký materiál se bude točit - poslali jste mu třeba demáč e-mailem? Jak s ním pak probíhalo vlastní nahrávání? Nakolik se vám „pletl“ do kompozic? A to hvízdání (Kärtsy si v jedné skladbě zapískal...) napadlo jeho, nebo bylo v plánu?
Pro něj byl důležitý osobní kontakt, než se vůbec začalo s natáčením. Mělo by to tak být a uvědomuju si, jak je to důležité. Vždyť nakonec jak vám může do prdele dělat producenta někdo, koho jste nikdy neviděli a osobně s ním nekonzultovali to, co se bude nahrávat? Mejlem je to naprd. Společně jsme poslechli naše dema na zkušebně WALTARI a to byl vlastně začátek naší spolupráce. Už tam začal dávat podněty k tomu, co bychom měli změnit, co kde opakovat a co třeba zkrátit, ale neměnil nám přitom melodie. Co se samotného nahrávání týče, tak Kärtsy dozoroval hlavně u nahrávání bicích s baskytarou. To pro něj bylo zásadní. A samozřejmě zpěvy. Bedlivě sledoval, jestli je všechno v pořádku, rozhodoval o tom, který pokus se nechá, který se ještě musí nahrát lépe anebo jinak. Samotné nahrávání bylo naprosto bezkonfliktní a práce probíhaly s nasazením. Co se toho pískání týká, tak to jsem si vymyslel já, jenže já neumím pískat. Tak to říkám Kärtsymu a on že to jako zkusí. Tak to tam je.
Investovali jste do světového zvuku, ale album vyšlo v Česku. Neměli jste ohledně labelu zahraniční ambice ?
Ne. My jsme byli rozhodnutí už v roce 2014, že další album vyjde právě u MetalGate Records a nějak jsme neměli možná ani chuť na tom cokoliv měnit. MetalGate je jediný český solidní vydavatel, který nás vyloženě nenutí hrát 100 koncertů ročně a nevím, jestli by byl zahraniční vydavatel nadšený z toho, jak často koncertujeme. My si MetalGate vážíme, oni nás a nám to takto momentálně stačí. Doufám, že se světový zvuk stane v Česku brzy standardem všem kapelám, které to myslí vážně. Vypadá to, že některá studia to už dokonce umí.
Skladby na první poslech nepůsobí úplně přístupně, hned se vylíhne akorát jedna jasná hitovka „Devilation“, na druhý poslech pak „Encounter“, do zbytku se musí posluchač „dostat“. Souhlasíš s tím? Mně přijde, že to je záměr, aby si lidi tu desku poslechli pořádně a vícekrát... a pak odhalí i její další rozměry.
Já to nedokážu takhle posoudit, protože desku znám úplně doprodrobna. Jako vždycky jsme se spíš snažili zaměřit na jednoduchou stavbu skladeb s důrazem na melodie, takže to, co říkáš, mě překvapuje. Slyšel jsem už od několika lidí, že „Encounter“ je skladba, co zabírá snad na první poslech, ale mně přijde úplně celá deska „Blacktracks“ vcelku jednoduchá. Je potřeba se s její náladou lehce vznášet nad tvrdou realitou. Není to rozhodně deska, která vás přibije k podlaze. Není to RAMMSTEIN ani PAIN ani DEATHSTARS. Kdo má velké srdce, tak to bude mít určitě lehčí, protože podle mě je to melancholicko-energická muzika.
Čí hlas to promlouvá o mimozemšťanech v úvodu „Vibes“? Je to z nějakého filmu, rozhlasového pořadu, nebo odkud? (úsměv) Je ona řeč v souladu s konceptem alba? Ta figurka na titulní straně by možná mohla představovat bytost z vesmíru...
Ta úvodní slova ve skladbě „Vibes“ jsem napsal a namluvil já. Já tímhle unikám tématům jako je politika, válka, hladomor, běženci a takové těžké věci, kterým já nerozumím tak dobře, abych o nich mohl zpívat. Navíc tahle témata velmi levně víří vášně a to já nechci. Raději využívám fantazii a proto vznikla i tahle česky mluvená úvodní pasáž. Mám rád sci-fi filmy jako třeba Válka Světů a Vetřelci. Existence mimozemských civilizací je velké téma a je opravdu otázkou, jak by tohle setkání změnilo život na celé planetě Zemi. Každopádně mocná ruka, která by zasáhla proti bezpráví, vykořisťování, zneužívání moci peněž a hrozbě zbraní, by se opravdu hodila. Postava na obálce má vyvolávat otázky. Vyberte si, kdo tou postavou bude. Někdo z vesmíru? Nebo Vaše já? Album není konceptuální. Je to plno zhudebněných pocitů. Ta postava na obale je má všechny v sobě.
V recenzi jsem si dovolil poznamenat, že by vaše hudba mohla hrát v dopravním prostředku mimozemských cestovatelů. (úsměv) Vaše nová image má taky směřovat mimo naši planetu, nebo je to jen záležitost, která má kapelu zviditelnit? Úpravy vizáže pocházejí z vašich hlav, nebo vám s tím někdo pomáhal?
Byla by to fakt sranda, kdyby na Zeměkouli přistáli týpkové s podobnou vizáží jako my a z neoprénové brašny v podpaží by vytáhli „Blactracks“. Naše nová image je obraz toho, jak nám mrdá přesto, že existujeme víc jak 10 let. Ale abych to nějak vysvětlil. Mám pocit, že by se kapela měla pokoušet někam vyvíjet i vizuálně a měla by na fotkách vypadat dobře. Co tím myslím, ať si každý přebere sám, ale já se naprosto psychicky štítím představ, že bychom si oblékli na focení flanelky, protože se to nosí. Záleží mi, abychom měli svou vlastní vizáž, jinak by to všechno pro mě mělo pramalý význam. Mně se vždycky líbila praštěná image Marylina Mansona, COMBICHRIST a dalších bláznů a určitě pro mě byli inspirací. Je třeba překračovat hranice sebe sama i konvencí spojených s vizáží metalových kapel. Hudba a vlastně i život je svým způsobem divadlo. Tak proč nezajít dál než jiní? Řekl bych, že Česko je v tomhle směru stále ještě velmi tradiční oproti například Finsku nebo Norsku, a to by se mohlo změnit. Změna vizuální stránky koneckonců i lépe vystihuje hudební sdělení.
Na začátku března jste absolvovali zajímavé turné, během kterého jste odehráli řadu koncertů na Slovensku, v Polsku, Litvě, Lotyšsku a ve Finsku. Jak k turné došlo - to jste si zařídili sami, nebo využili služeb nějakého promotéra?
Dvě třetiny turné nám pomohli zabookovat MetalGate a druhou část zabookovali THE FACTOR, s kterýma jsme turné jeli. Rozdělili jsme si to.
Kolik zhruba chodilo na koncerty lidí? Byl nějaký koncert v něčem výjimečný, takže na něj hned tak nezapomenete? A nějaká extra zajímavá zkušenost nebo příhoda by byla?
Hráli jsme v malých klubech a návštěvnost odpovídala tomu, že nás v Evropě skoro nikdo nezná. Ale nebyl jsem v naivní představě, takže jsem věděl, že na nás nebude chodit 500 lidí. Na Slovensku a v Polsku jsme měli doslova soukromou zkoušku. To byla zrovna neděle a pondělí a tam bylo snad 5 lidí. Ale z toho se nesmíte posrat, když chcete hrát každý den. Vlastně všude za námi chodili po vystoupení lidi a chtěli se s náma buďto fotit nebo nám říct své dojmy a to vlastně bylo to nejlepší na celém tour, protože nám přišli vyjádřit, že se jim naše muzika libí. Určitě se musíme do některých měst ještě vrátit. V Daugavpils se dokonce strhl moshpit. V Ryhimaaki ve Finsku se stal úraz člověku, u kterého jsme měli spát. Byl opilý a spadl z bariery na hlavu dozadu tak, že upadl do bezvědomí a záchranka ho s prasklou částí lebky převezla do nemocnice. Naštěstí to vypadá dobře. Byl to zrovna kytarista skupiny EMBASSY OF SILENCE, kteří přijedou v květnu do Česka v rámci jejich evropského tour.
V Česku cyber metal (nevím, jak lépe vaši hudbu zaškatulkovat...) nemá zrovna silnou pozici, vedle LIVEEVIL asi všichni registrují MINORITY SOUND a pak dlouho nic, jen nějaké projekty, které příliš vidět nejsou. Nebo máš nějaké zajímavé tipy? A jaká alba (nemyslím jen tuzemská) se v poslední době točí v Tvém přehrávači a doporučil bys je fanouškům LIVEEVIL?
Necítíme se být součástí nějaké hudební vlny ani určité skupiny fanoušků. Nejsme podobní jako RAMMSTEIN ani jako PAIN ani jako COMBICHRIST. To je hrozně nešťastné a zavádějící přirovnání. Je to ale nesmysl. Nezastupujeme žádný žánr a s hudbou našich kamarádů z MINORITY SOUND máme myslím společného akorát vydavatele. Ale pokud myslíš tip na kapely, co spojují elektroniku s metalem, tak to dělali v Česku EGOTIRP, které už to ale přestalo snad nadobro bavit a DARK GAMBALLE myslím taky, ne? LATEX JESUS, s kterýma jsme hráli, se mi líbí, tak je poslechněte. Jinak nevím... několikrát jsem si poslechl poslední alba slovinských NOCTIFERA a NEUROTECH, finští TURMION KÄTILÖT, americký projeck BLUESTAHLI taky není vůbec špatný na běhání anebo CELLDWELLER. Teď momentálně nic moc neposlouchám, protože mám poslouchání plné kecky z nahrávání. Ale libí se mi i poslední desky TRIBULATION a BLACK MOUNTAIN. To je takový ten BLACK SABBATH styl znovu oživený.
Album je venku teprve pár týdnů, ale už jste jej stihli podpořit na vzpomínaném turné. Jaké máte další plány na letošní rok? Rýsují se nějaké letní festy, šňůra po Česku, nebo spíše jednotlivé klubové koncerty?
Na žádném z velkých festivalů nás letos určitě nehledejte, ale i přesto nás můžete v Česku vidět celkem dvakrát pod otevřeným nebem. Bude to 21. května v Hranicích na křtu hranické skupiny TRAKTOR, kam jsme byli pozvaní a pak tuším v srpnu na Sparta festu. Doporučuju sledovat například náš profil na Bandzone.cz, kde opravdu poctivě naše koncerty zveřejňujeme. V květnu chystáme ještě dvě klubová vystoupení s finskými EMBASSY OF SILENCE v Ostravě a Karviné a samozřejmě musíme hrát v nádherné Praze, a dalších českých městech. To je ovšem zatím pouze v plánu, tak snad na podzim.
Jsme na konci, nezaznělo-li něco důležitého, je tady prostor...
Kapely hrejte, nevzdávejte se! A pokud to myslíte vážně, tak začněte jezdit ven, protože nás tam nikdo nezná a bylo by fajn tam venku ukázat, že i v Česku se dělá super muzika.
