Zlo je všude. Nedá se jednoznačně říct, že dříve ho bylo méně či více, jen je nyní asi více vidět. Nachází se neustále kolem nás ve velkém i malém množství, všemožného charakteru a formátu. Působí na všech myslitelných i nemyslitelných úrovních, zakořeněno hluboce ve svém primárním původci – v člověku. Často vystrkuje růžky a dokáže věci zdánlivě nemožné. Má moc změnit gumáky v kanady a veselé chalany tancující na valníku proměnit v nasrané drsoně výhružně máchající kosou. A to se pak jeden nestačí divit, jako třeba v případě slovenského uměleckého souboru GAZDASGRIND.
Tuto partu jsem naposledy zaznamenal v roce 2010 díky albu „Gazdovská veselica“. Tato borovičkovým odérem ovoněná placka zachycovala spolek GAZDASGRIND v rádoby veselém rozpoložení, a materiál na pomezí jednoduchého death-grindu s přimhouřením všech čtyř očí snesl nálepku maximálně průměrné kvality. Stehy po slepém střevu od smíchu nepopraskaly, hudebně materiál také nevyzýval k opětovnému přehrávání, a tak jsem na skupinu z Bánské Bystrice pomalu zapomínal. A ejhle – sice se zpožděním, ale přece, ke mně dorazilo loňské album s názvem „Zlo“, a po chvíli bylo jasné, že u GAZDASGRIND se věci výrazně hnuly a je potřeba je začít brát vážněji.
Kapela samotná totiž upustila od poněkud lehce infantilního pokusu o lidovou metal/grind zábavu a na skromném, ale slušivém digipacku nabízí muziku, která je z kvalitativního hlediska o nějaký ten level výše než na předchozí albové taškařici, a také texty jsou vážnějšího charakteru. Jejich meritem, jak už bylo nastíněno a jak samotný název CD napovídá, je ZLO. Lyrika se hemží tématy jako vnitřní chaos, deziluze, zmar, beznaděj, zloba, hněv, frustrace ze života a z nicoty, a zpracováním mi svou lehkou naivitou připomíná devadesátá léta, kde se GAZDASGRIND momentálně zakotvili i hudebně. Inspirace hrubozrnnými metalovými spolky neopakovatelných devadesátek je značná, převážně se dá mluvit o death metalu, s jemným ocasem grindového pravěku. Bylo by nefér mluvit o GAZDASGRIND jako o nějaké kopírce, skupina má svůj celkem originální styl, ke kterému značně přispívá i využívání rodného jazyka. Tuto volbu beru jako velké plus a mimo jiné i jako důkaz, že nejen angličtina se dá do tvrdé muziky dobře nafrázovat. Jen se to musí umět a mít pro to cit.
Gazdovci pravděpodobně poslední období neměli nejjednodušší, došlo ke změnám v sestavě, a bez zajímavosti určitě není, že album z poloviny nazpíval ještě starý zpěvák Pajko a druhou půli materiálu opatřil vokál nový, patřící sympatickému Falusoidovi (známého především z PSEUDOSAPIENS). Nic proti Pajkovi, za svůj výkon se určitě nemusí stydět, ale troufnu si říct, že Falusoid je pro kapelu výhrou, jeho projev je vyzrálejší, přirozenější, pestřejší, a dokáže obohatit feeling skupiny zdravou nasraností. Také na kytarách se podílel tehdy už ex-člen Motaj (nakonec kapelu opustil i druhý kytarista Martinus, v té době však ještě platný člen kapely), a nabízí se logická otázka, jak budou v budoucnu GAZDASGRIND bez autorů těchto riffů znít.
Další vývoj banskobystrických bude totiž ještě určitě zajímavý a nemuselo by se vyplatit znovu je spustit z očí. „Zlo“ představuje slušný matroš bandy, která má našlápnuto, a to i přesto, že album stále ještě vykazuje jistou menší nekomplexnost, které napomáhá i zařazení posledního „umca“ songu „Zlatá unca“, odkazující na nedávnou minulost. Osobně si myslím, že v tomto případě až následující album ukáže pravou sílu GAZDASGRIND a zařadí se jím mezi ug metalovou elitu našich východních bratov. A jestli bude skok v kvalitě opět tak veliký, jak mezi posledními dvěma řadovkami, máme se na co těšit. NA GAZDA!
Seznam skladeb:
- Pred zlom
- Zlo
- Zem nikoho
- Bolesť
- Budúcnosť
- Karmotrasenie
- Kaleidoskop klamstiev
- Nenávisť
- Zlatá unca
Čas: 36:33
Sestava:
- Falusoid – zpěv
- Pajko – zpěv
- Martinus – kytary
- Motaj – kytary
- Ďegvaj – basa
- Jozef – bicí
http://www.gazdasgrind.eu/home.html
http://bandzone.cz/gazdasgrind
https://www.facebook.com/gazdasgrind/?fref=ts
http://www.tartaros.sk/home.html
https://www.facebook.com/ozURPIN
