Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

7.4.2016, Praha – 007 Strahov

Peťan:

Můj první koncert v dubnu byl dlouho dopředu jasně daný. Anglická legenda DOOM je pro mě jednoduše zásadní kapela a tak jsem si ani tentokrát nemohl nechat ujít jejich zastávku v Praze. Nahoru na kopec do známého a oblíbeného klubu 007 vyrážíme s předstihem. Po půl sedmé sedáme na bus 191, který s námi funí do nekonečného stoupání. Sedmička je sice legenda mezi kluby a kapela typu DOOM na tohle místo jednoznačně patří. Ovšem díky nízkému vstupu 150 Kč je jasné, že klub bude narvanej k prasknutí. Co je pod dvě kila, tam jsou najednou všichni crusteři z Prahy. Důsledkem toho přišlo na Strahov 270 platících a klub praskal ve švech. Příště bych volil vstupenku aspoň za 201 Kč, bylo by o několik hlav méně a dalo by se možná i dýchat (úsměv). Mraky kamarádů a známých, lahváče, nekuřácká akce, kterou všichni respektovali… co víc si přát?

Večer odstartovala v půl osmé bratislavská parta ADACTA. Tuto čtveřici mám hodně rád a snad nikdy mě naživo (ani na deskách) nezklamala. Půlhodinový set energického crust punku mě bavil od začátku do konce. Žádné zbytečné pauzy, ale poctivá porce syrové muziky. Technické problémy s baskytarou, ale jinak zvuk fajn. Kapela sáhla po válech z loňské novinky „Tma“ i po starších kouscích. Co se mi na ADACTĚ líbí nejvíc, je fakt, že i v tak hudebně omezeném žánru jakým je crust, dokážou být pestří a nápadití. V případě ADACTY se posluchači dostane i pomalejších skladeb, dochází na změny tempa a barvy vokálu a i na trochu temnoty. A kluci to skvěle umějí prodat i naživo. Tohle byl opět další hodně povedený koncert. Díky!

Jako druzí šli na řadu ABSTRACTER. O pauze jsme byli venku na vzduchu a do klubu se vracíme v průběhu setu. Je tak téměř nemožné přes lidi kapelu spatřit a tak alespoň poslouchám dvě skladby. Američané na to jdou úplně jinak a volí pomalé a plíživé doomové tempo. Hóódně zpomalený crust s valivými pasážemi a hutnými riffy. Abych se přiznal, po chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem ABSTRACTER vzdal. Možná za jiné konstalace a viditelnosti kapely bych změnil názor, ale ty dvě skladby, které jsem slyšel, mě příliš nenadchly.

DOOM jsou legenda, klasika žánru. Tentokrát se jednalo o mé čtvrté setkání s touto bandou a abych z jejich setu vůbec něco měl, přesunuji se před koncertem někam doprostřed, kousek od pódia. Spouští se intro, které je na můj vkus až příliš dlouhé a je mi jasné, že se tady za chvíli rozpoutá peklo. A také že jo. Hned s otvírákem „Fear of the Future“ začíná pořádná mela a vzduchem lítají ruce, nohy a pak i těla. Punková klasika jak má být (smích). DOOM na nic nečekají a s tou nejvyšší intenzitou sypou jeden válec za druhým. Jejich maximálně dvouminutové songy působí jako léčba šokem. Ze stropu teče pot a z pódia se valí nezastavitelná vlna starých i nových vypalovaček. Crust/punk té nejvyšší kvality a v té nejhrubší podobě. Hlavně rychle, tvrdě a nahlas. Dávám vpředu asi deset skladeb a pak se ubírám pár kroků zpět. V prvních liniích totiž zuří opravdová válka. Zazněly „Diseased“, „Human Meat“, „Thrash Breeds Thrash“, „Claustrophobia“, „Nazi Die“, „War Crimes“, „Police Bastards“ a mraky dalších skladeb, které bych už vyjmenovat nedokázal. Naprosto masakrující koncert, který nenechal vydechnout ani na vteřinu. DOOM jsou legenda s jedinečným rukopisem, který člověk okamžitě pozná. Klasicky v deset konec. Za nějakých pětatřicet minut odešli pánové z pódia promočení od hlavy až k patě. Nešetřili sebe ani nikoho v klubu. Zabijáckej koncert - crust as fuck. Díky!

Poděkování patří samozřejmě i pořadatelům. DOOM nikdy nezklamou a je úplně jedno, zda je vidíte v klubu nebo na velkém pódiu na Obscenu. Jsem rád, že jsem je mohl zase po pár letech vidět v oblíbeném klubu. I když tedy lidí bylo na můj vkus až moc (úsměv). Tak zase někdy příště!


Fredy:

Tak na tenhle koncert jsem se hodně těšil. Sice se mi nějak nedaří naplňovat své novoroční předsevzetí, že letos obrazím daleko více akcí a už řadu jsem jich byl nucen z různých důvodů vypustit, tak na DOOM jsem prostě musel a přes to nejel vlak. Týden v korporátu se pak táhnul jak žvýkačka přilepená za letního vedra na podrážku tenisek a tak mi čtvrteční povyražení přišlo jenom vhod, tak abych měl sílu ten týden doklepat. Ve čtvrtek odpoledne už jsem snad jenom koukal  na hodinky, kdy už bude půl páté, já budu moct ze sebe stáhnout ten hnusný oblek, navléct se do něčeho „slušnějšího“ a vyrazit na crust. Začínalo se brzy, nebylo na co čekat a tak jsme měli sraz Na Knížecí už v půl sedmé. Za chvíli už s námi autobus šplhal do kopečka a než jsme se nadáli, tak nás vyhazoval pod megalomanským cirkusovým šapitó pro socialistické cvičené opičky alias Strahovským stadionem, odkud už je to do Sedmičky co bys cvičencem s obručí dohodil. Kolem Sedmičky už postávaly první hloučky černo-bílých punx. Platili jsme krásné lidové vstupné 150 korun a ještě stihli svlažit hrdlo a trochu pokecat, než to celé započalo.

Začínalo se již po půl osmé a hned pěkně zostra. Slováci ADACTA tu už nejsou žádnou neznámou a dalo by se říct, že jejich Pražané jim rozumějí. I přes brzký start se na ně přišlo podívat dost lidí (i když oproti tomu, co přišlo poté, to bylo pochopitelně slabší) a najdou se i první pařící. Počáteční né moc kvalitní zvuk se daří jakž takž vychytat, ale přesto bylo lepší se posunout trochu dál od podia.  ADACTA to do nás pálila hlavně ze „Tmy“ a to až tak, že praskaly struny. A já si krásně užil jejich set špinavého nadupaného crustu s elektrifikujícími riffy, co řezaly do živého. No prostě radost pohledět a hlavně poslechnout.

Po prvním setu jsme se – ostatně jako skoro celá Sedmička – vyhrnuli ven na čerstvý vzduch, kde jsme jen tak popíjeli a klábosili. Dav již notně zhoustnul, což se nám stalo osudné pro druhou kapelu večera, americké ABSTRACTER z města Oakland. Na malou chvíli jsme zaváhali a zdrželi se venku v domnění, že ještě kapela zvučí a už jsme se do klubu zpátky skoro nedostali. Z celých ABSTRACTER jsem viděli tak akorát sloup vprostřed sálu. Poslouchat se sice dalo krásně, nicméně papírově zajímavá kombinace atmosférického crustu mě nikterak nezaujala a po pár písničkách jsem zamířil opět raději ven. Celé to znělo spíše jako doom metal, což samo o sobě nemusí být špatně, ale ten večer jsem měl prostě náladu jen na jeden DOOM.

Tentokrát jsem již nemínil čučet jen do sloupu a tak jsem netrpělivě vyčkával konce setu ABSTRACTER, až se lidé vyhrnou ven, a já jsem si mohl zabrat nějakou výhodnější pozici. Chtěl jsem si tuhle britskou legendu řádně užít. Předloni na OEF jsem totiž při jejich nočním setu na ně spíše jen tak ospale mžoural. Plán vyšel a já si zabral pěkné místo hezky v přední části klubu. Pak už jsem jen napjatě sledoval, aby zvukovka neukrojila příliš mnoho z času vyhrazeného k produkci. Přeci jen závěrečná klapka povinně v deset hodin zněla přísně a ztráta pěti minut, mohla v případě DOOM znamenat ztrátu klidně i tří songů (smích). Zbytečně dlouhé ukecané intro si kapela také mohla klidně odpustit, protože mu stejně přes hluk lidí vůbec nebylo rozumět. Pak už však DOOM vylezli na stage a a konečně vypouští starobylého crustového Krakena, na kterého každý čekal. Punx pod podiem šílí a rozjíždí se kotel, který vydržel snad až do konce. Výživný energický „bordel“ se zaťal do mých sluchovodů a DOOM z podia dštili své zhudebněné spravedlivé rozhořčení nad zkažeností a nespravedlností našeho světa. Přibližně po polovině setu, když už byl i na mě kotel příliš divoký, jsem se přesunul do zadních částí sálu, abych uniknul zvukové kouli prvních řad a s lepším zvukem si vychutnal další vytříbené sonáty „zhouby“. Nebudu tady tvrdit, že jsem byl schopen si zapamatovat, co všechno bylo ten večer zahráno, zvláště když řada songů byla pro mě zcela nových, neboť s hanbou musím přiznat, že jsem se k jejich posledním dvěma počinům zatím nedostal. Hned jsem však při této příležitosti provedl nákup a brzy to doženu. Nevím, co bych tu jinak o takové legendě psal. Parafrází antického klasika by se to dalo shrnout slovy: Přišli, zahráli, rozsekali. A to pouze za necelou hodinku. Ve čtvrtek večer velmi povedená akce, na kterou byla celá Sedmička vyprodána. Velké díky pořadatelům i kapelám za skvělý koncert.

Fotky: Karel Vyskočil

Celá galerie


Zveřejněno: 11. 04. 2016
Přečteno:
3408 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

11. 04. 2016 08:45 napsal/a Coornelus
Ufff
Tak jsem moc rád, že jsem nevyrazil. 270 platících... to už si nemůžeš na 007 užít. Příště za 201.- :-)