Pražští COCOTTE MINUTE se prosadili před deseti až dvanácti lety, kdy vydali svá první dvě alba „Czeko“ a „Proti sobě“ a s hitovkami „Měl bych tě sejmout“ či „Kopem“ dosáhli poměrně zřetelné popularity. České pobočky velkých vydavatelských firem si tehdy uvědomily, že i ony by rády něco málo vytřískaly z dobově dohasínající celosvětové popularity nu metalu a vedle DOLORES CLAN či POST-IT vrhly do prodejen právě partu kolem Martina Zellera.
Ten se vzápětí vypracoval do role tuzemsky vůdčí ikony nové crossoverové generace, čemuž zjevně přispěl také tím, že několik let moderoval televizní pořady „Pomeranč“ a „Pětka od Zellera“, jejichž pozdějším prolnutím vznikla „Pětka v Pomeranči“. Ta byla, jistě nechtěně, mírně legračně působící hitparádou, zacílenou na mladé trendové rockery či jejich údajný životní styl. Promenádovali se zde „týpci na boardech“, kteří svůj světonázor rádi vměstnávali do slůvek „free“, „cool“, „in“ a „hustý“, a samozřejmě také podobně laděné kapely vyznávající kšilty, bradky, drsné kérky a vůbec takové to vizuálně okázalé, z MTV okopírované a tak trochu směšné tvrďáctví. Což nutně neznamená, že by na tom bylo něco špatného, ale v podstatě každá subkultura vypadá na první pohled poněkud divně a ke každé je proto vhodné přistupovat s určitým nadhledem.
Když tato éra zvolna dohasínala, její nejviditelnější protagonisté vydali dva díly „Sado Disco“, kdy nejprve šlo o celé album a následně na něj navazující minialbum. Později se po kapele skoro slehla zem, jenže toto zdání bylo jen předzvěstí netradičního projektu. Kokoti nejprve od fanoušků vybrali statisíce na HitHitu, aby poté připravili nikoli klasické studiové album, nýbrž takzvané videoalbum. Jak praví booklet, nahráno bylo živě na jediný pokus v tovární hale u pivovaru Berounský Medvěd. Přestože se tak stalo za přítomnosti kolem stojících fanoušků, vzhledem k neobvyklému místu nešlo o běžný klubový koncert. Zároveň není výsledkem klasický živák na bázi průřezu starší tvorbou, ale nabízející výhradně nové songy. Domácích případů, kdy někdo své nové řadové album nahrál živě, už sice v minulosti pár bylo, stačí vzpomenout KATAPULT, TŘI SESTRY či ELEKTRICK MANN, to vše ale byly jen zvukové nahrávky, zatímco tentokráte se v jednom balení nachází nejen obvyklé CD, ale i obrazem doplněné DVD. Tedy skutečné videoalbum.
Veškeré nástroje včetně zpěvu byly proto nahrány zcela naráz, tedy i s vědomým rizikem možných chyb či nepřesností, což samo o sobě zasluhuje uznání za odvahu. Díky zřejmě důsledné přípravě se však žádný nezdar nekoná, popřípadě je umně zamaskován. Občas může být znát, že některé pasáže nejsou studiově vyšlechtěné, nýbrž v syrové podobě, která jim sluší. Zpěv se zdá být lehce vytažený nad nástroje, v rozprostření od klidných poloh po ostrý a často snad až příliš hluboko posazený řev mu však svědčí fakt, že není nijak studiově učesán a zkrocen.
Takovýto způsob nahrávání nepopírá kvalitní zvuk a jednoznačně tak prospívá energickému projevu i z něj pramenícímu dojmu citelné tvrdosti a údernosti. Pánové se částečně vymanili z dávno přežité numetalové škatule a podpořeni prvky funky či rapu produkují relativně moderně znějící crossover, v těch úplně nejdrsnějších pasážích se blížící snad až metalcoru. Menší přesahy k mainstreamovému znění jsou spíše jen výjimkou, zatímco kladení jednoho těžkotonážně podladěného riffu za druhým naopak pravidlem. Svědčí o tom značnou razancí natlakované songy „Bordel“ a „Nazdar!“, ale také „Srdce“, „Odemykač“, „Tanči“ či „Světlonoš“, kde jemnější momenty tvoří jen kontrastní zpestření jinak hodně tvrdých songů, takže jedinou písní uvolněnou po téměř celé své délce jsou „Lodě“. Jiný způsob odlehčení pak představuje závěrečná „Punk off kha“, jež se z hudebně jednodušší struktury opakovaně vzpíná k nářezovému vzepětí, což funguje skvěle.
Docela obstojně dopadají kupodivu také texty, v nichž sice příliš nepotěší pořád dokola opakované „do prdele, já chci vidět ňákej bordel“ nebo „nazdar, nazdar, nazdar, nazdar!“, ale jinde se zadařilo mnohem lépe a většinou jsou v tom i nějaké ty myšlenky.
Rovněž obrazově se docela podařilo omezit riziko ze sledování stejné skupiny ve stejném prostředí a nabídnout dobře koukatelný záznam, jenž nenudí. Není proto divu, že závěr patří slušnému ohlasu přítomného publika a na Zellera padá vlajka s logem souboru.
Přestože název videoalba díky zdvojenému slovu „kmen“ působí podivně, nápaditost skladeb příliš nepřekračuje hranici průměru a ani samotná kapela nemusí být všem sympatická, způsob realizace dává projektu specifický odér a posouvá jej do lepšího světla.
Seznam skladeb:
- Bordel
- Srdce
- Nazdar!
- Lodě
- Odemykač
- Víla
- Tanči
- Tady a teď
- Světlonoš
- Punk off kha
Čas: 36:48
Sestava:
- Zeller, Czendál, Salma, Petr, Mára
