Tříhlavá bestie z dávných dob, kdy kovová smrt byla mladá, se probudila a lační po nasycení. Touží po duších, které bloudí v temnotách nevědomosti nebo se zmítají v návalech šílenství. Touží po duších, jejichž poháry přetékají zoufalstvím, touží po duších, které trpí pod tvrdě dopadajícími důtkami bolavého odcizení. Vysílá soumračná hejna, která halí její svět do chladné, lezavé clony neproniknutelnosti. Do smrtonosného zatracení a ploužící se zkázy vede mlhavá cesta.
Takhle působí a takovýchto vyjadřovacích prostředků využívá německé zkázonosné smrtící komando nesoucí jednoduchý a výstižný název THE FOG. Nevím, na čí popud se dali dohromady, ale společně fungují teprve druhým rokem. Ovšem jedná se o muzikanty (tedy alespoň dva ze tří), kteří mají něco za sebou a osobnosti zatraceně oddané německé podzemní scéně. Zejména jeden z nich, Avenger (Daniel Cichos), je jedinec, který je spjat s nebývalým množstvím výborných kapel a zajímavých projektů extrémní německé scény. Tento multiinstrumentalista působí od konce devadesátých let namátkou v ANGEL OF DAMNATION, EXORCISM, FRONT BEST. V THE FOG, podobně jako ve výborných NOCTURNAL, zastává pozici bubeníka. Pozici kytaristy a zpěváka obsadil jednadvacetiletý V. Lord (Matthias H.), jenž dříve hrál na basu v deathmetalových BEYOND. Sestavu doplňuje basák C. C. Defiler. V prosinci 2014 na kazetě vydali společně demo „Void Nexus“, což je dvacetiminutová smrt ve čtyřech dějstvích, výtečný kousek, mnohem víc zahalený do deathmetalového hávu než plnohodnotný debut „Perpetual Blackness“ z letošního ledna. Ale žádné strachy, první album, ač oproti demu zpomalené, oplývá nebývalou porcí energie a neskutečným hnilobným charismatem.
Už pohled na obal, který skvěle ztvárnil Misanthropic Art (Chris Kiesling), dává tušit, že nic veselého z tohoto počinu koukat nebude. Šedočerné barevné ladění a mrtvý sad evokuje pocity smutku a beznaděje a dobře koresponduje s charakterem hudby, které dává vizuální tvář. Pokud se odvážíte pustit si THE FOG, můžete si být jisti, že porce hudebního jedu, zloby, zamořujícího moru, zlovůle a tajuplného plazivého zatracení vám otráví necelých padesát minut života. Tahle divná, mizerná, odpudivá a přesto úchvatná dávka staroškolsky provlhlé zteřelosti mě hodně zaujala. Zajímavé, že nečekaně okamžitě, a co je ještě pozoruhodnější, že její protivné a dalo by se říci až odpudivé kouzlo funguje už druhý měsíc.
Zmínil jsem, že kapela disponuje jednoduchým názvem a velice jednoduchá je i hudba, kterou nám na desce „Perpetual Blackness“ servíruje. Tady snad nejde ani pořádně analyzovat jednotlivé skladby. Na každé ze sedmi najdeme dva, tři, maximálně čtyři střídající se, prolínající se a zase se navracející riffy, primitivní změny tempa a hnijící, zamlžený zvuk instrumentů prosazujících stěží matnou melodii. Jednotvárnost je ovšem zdánlivá. Vyznění bicích a hlavně hlas jakoby se rozléval propastí, jež ještě otevřela dno své začernalé tlamy, aby se prostor pro echo více umocnil. Vokální projev V. Lorda je extrémně zkažený, v devadesáti devíti procentech jeho výkonu se zdá, že každé jeho vyřvané, protlačené slovo je to památné, to, kurva, poslední! Každopádně se jedná o nejdominantnější složku muziky. Nečekejte kytarová sóla, jen občas se vznese tento nástroj nad rámec podladěnosti, jen však v poloze vytaženého, výrazněji znějícího riffu. Příznačné jsou zmíněné změny tempa, kdy z letargické pomalosti, buď přes zoufalý výkřik nebo jednoduchým rytmickým přechodem bicích, se muzika zrychlí. Ale jen krátce, jako marná naděje, tady vše spěje k pomalé zkáze. A co je asi nejpřekvapivější, že když už ke zrychlení dojde, je zde silně cítit punk. Původně jsem nechtěl vůbec konkretizovat jednotlivé skladby, ale nemohu si odpustit alespoň jedno. Pokud vydržíte až do poslední skladby „Grievous Scourge“, dostane se vám v jedenácté minutě odměna v nejprůzračnější melodii, která se vám zažere do paměti a také kratičké poznání, že zpěvák to umí i jinak, než chorobným, bezútěšným projevem, jak se prezentuje v průběhu celého alba.
Takže dámy a pánové, pokud se chcete nechat ukřižovat, pochopitelně hlavou dolů, a pokud nemáte nic proti nebývale starodávné muzice typu WINTER, DELIRIUM, GOADLORD či NECRO SCHIZMA, neváhejte a nechte se rozebrat jednou z desek, která letos ponořila laťku extrému, alespoň pro mě, hodně hluboko.
Seznam skladeb:
- Inaneness
- Crawling Doom
- Entropy Pillars
- Creeping Lunacy
- Gloom Shoals
- Perpetual Blackness
- Grievous Scourge
Čas: 48:10
Sestava:
- C.C. Defiler - basová kytara
- Avenger - bicí
- V. Lord - kytara, zpěv
https://www.facebook.com/thefogdoom
http://www.metal-archives.com/bands/The_Fog/3540389957
