Obal prodává, obal dodává nahrávkám tvář, obal je prostě důležitý. To je věc všeobecně dobře známá, i když občas se zdá, že to některé kapely neberou na zřetel. Ne tak PERGAMEN, kteří už na albu „Per Somnum“ přišli s originálním obalem ve tvaru sešitu formátu A5 naležato a letos to zopakovali, navíc s vloženým plakátkem. Nevím, jestli tomu lze říkat digipack, ale vypadá to díky Deatherově grafice přímo parádně. Rok a něco stará slova si dovolím odcitovat i na úvod letošní recenze loňského počinu PERGAMENU, protože po výtvarné stránce se kapela drží vyzkoušeného mustru (ápětka naležato) i spolupráce s grafikem par excellence, i když tentokrát mi booklet nevoní tolik jako minule. Grafika obalu je OK, přehledná (škoda překlepu v názvu alba na přední i zadní straně, uvnitř je to v pořádku), „aditional photos“ taky v pohodě, ale fotky muzikantů pocintaných červenou barvou působí spíše úsměvným než zlým dojmem (připomněly mi slovenskou partu DEMENTOR, která se tak fotila někdy před 15 lety). Ale ono to k žánru, který PERGAMEN produkují, asi pořád patří...
Tím žánrem je prastarý „po-“ black metal – ponurý, pochmurný, potemnělý, ale taky posezónní. PERGAMEN cíleně recyklují old school podobu černého kovu, nepouštějí se do větších experimentů, nicméně proti minulé nahrávce přece jen nějaké rozdíly registruju. Tím hlavním je evidentně rychlejší tempo většiny skladeb (k výjimce se ještě dostanu), takže po minulém skoro doommetalovém počinu je tu tentokrát svižná jízda, která je navíc relativně melodická, respektive jsou melodická sóla a vyhrávky, jež většinu skladeb zjemňují a zpřístupňují. Poměrně výrazné jsou tyhle hrátky hned v úvodní skladbě „Trůn plovoucí na krvi“, která fičí takřka jako severský černý vítr a i díky skoro heavymetalovému kytarovému kvílení ji řadím v rámci alba na onen trůn použitý v názvu. Benymu je vcelku slušně rozumět, což je další poznávací znamení dnes spíše projektu než kapely (v mezidobí PERGAMEN zeštíhleli na duo), takže myšlenky prezentované v textech si lze „užít“ i bez listování bookletem. Ale když už se do něj člověk zahledí a posléze začte do slov, zjistí, že i přes používání klasických metalových výrazů se Beny projevuje celkem obratně, jeho vyjadřování je specifické, dalo by se říci choré a k provozované muzice padne jako obrácený kříž na hruď satanisty. Často píše o ohni, plamenech, krvi, nenávisti a řadě nepěkných lidských vlastností, v podstatě bych řekl, že jde o různé metafory, které jsou napasované na prohnilé lidstvo, které si nezaslouží nic jiného než smrt v plamenech pekelných. A to nemyslím nijak pejorativně.
Vcelku přímočarý chytlavý black metal na chvíli střídá pomalá skladba „Cesta k ojedinělým krásám“, která začíná zvuky přílivu a pomalu se rozvíjí takřka rockovým směrem. Krátký text Beny recituje krkavčím hlasem, má to něco do sebe a jako předěl mezi dvěma polovinami jinak nadupané nahrávky to funguje uspokojivě, byť nejde o žádný hudební skvost... prostě mezihra.
Po ní se opět rozvíjí vcelku košatá muzika, která zcela jistě potěší fanoušky starých dobrých blackmetalových průkopníků od nás i ze světa. Kdyby s „Crudus Amurea“ PERGAMEN vylezli na začátku devadesátých let, byli by dnes velebeni podobně jako ROOT nebo MASTER´S HAMMER, v současné době jsou jedni z mnoha, nicméně na tuzemské blackové scéně pořád patří k lehce nadprůměrným úkazům. I přesto, že po několika rotacích se album „ohraje“ a neposkytuje příliš prostoru pro dohledávání nějakých vychytávek, které by posluchač neobjevil při prvních pěti šesti posleších. Taky mám pocit, že první polovina materiálu má větší švih a ty nejzajímavější nápady se nacházejí právě na začátku alba, čehož důkazem je hlavně nevýrazná „Ve vrstvách času“, i když na druhou stranu v „Rituálním znásilnění hnijících dogmat“ se toho děje celkem dost, a nemá to daleko k Norsku.
Vše je zdarma k poslechu i stažení na stránkách kapely, takže si každý může udělat obrázek sám.
Seznam skladeb:
- Trůn plovoucí na krvi
- A propast otevřela své dno
- Katechismus rouhání
- Vzkříšení černého plamene
- Cesta k ojedinělým krásám
- Krvavý kal
- Zlomená páteř lidstva
- Ve vrstvách času
- Rituální znásilnění hnijících dogmat
- Na dosah tmavých bran
Čas: 33:46
Sestava:
- Beny – kytary, zpěv
- Zbyndis – bicí
Special host:
- Lukáš Musil – basa
