HPGD Productions z Filadelfie obšťastňuje fanoušky počiny extrémních odnoží hudby od roku 2008. Přestože vydali i několik zvučných či zvučnějších jmen (MASTER, COFFINS, DECEASED, HAEMORRHAGE), převážná část jejich zájmu se obrací k temnému, smrtí načichlému a hlavně hodně okrajovému undergroundu. Často volí formu splitu, což je v drtivé většině případů jen a jen plus, pro kapely i posluchače. Ono zhruba dvakrát dvacet minut šílenství bohatě stačí.
Na splitu „Great Violence And Hidden Depths“ se podílely dvě hodně odporné smečky z východní části USA. Společným jmenovatelem vypovídající hodnoty obou těles je poukázat na svět plný enormního zla, kterým se brodíme zoufalí, nazí, opuštění a jedinou společnost nám dělá naše rozpolcená osobnost. Obě kapely se tu prezentují shodně pěti výlevy odporu, a tak tedy na nějakou plížící se nudu není čas. Než se pokusím přiblížit hudební stránku, zmíním se o obalu. Tuto černobílou graficky vytvrzenou zrůdnost, která je obsahově i kompozičně dostatečně schizofrenní, vytvořil Ethan Lee McCarthy, kytarista a zpěvák PRIMITIVE MAN. Čím víc obal prohlížím, tím zvrácenější se mi zdá kombinace špíny na pozadí se zbědovanou figurou a jejím stínem zatlačeným k okraji a s nejdominantnějšími detaily, jež tvoří křížek na stěně a elektrická dvojzásuvka. To je silná symbolická brutalita. Na co to shlíží spasitel, stvořitelův syn?
První formací, která se na splitu představí, jsou HELMSPLITTER. Tuto čtveřici tvoří tři poměrně mladí instrumentalisté doplněné zpěvákem, jehož jméno a dlouholeté hudební zkušenosti stojí za zmínku. Je jím multinstrumentalista Mick Hall, vystupující jako Blakk. Od počátku devadesátých let sám tvoří různé projekty (ANGELKILL, MORTUARY OATH) nebo se vyskytuje jako součást striktně metalových uskupení napříč žánry. S HELMSPLITTER vystupuje od roku 2010, tedy dva roky po jejich vzniku v Rock Islandu ve státě Illinois. Vydali dvě desky plné srdcervoucí a neutěšené směsice blacku, deathu a thrashe, se silným crustovým odérem. A také zde se jedná o podobnou symbiózu, jen s tím rozdílem, že skladby jsou čitelnější, rytmicky propracovanější, neříkám, že by si je člověk mohl hned prozpěvovat, ale jaksi zapamatovatelnější. A jako bonus tu prosakuje chorobná sludgová atmosféra. No, v tomhle jsou prostě obecně Američani dost dobří. Ovšem, co je tu stále zřetelné, tak to je emocionální vyhrocenost v krutosti a syrovosti výpovědi a neskutečná energická hodnota. Skladby působí celkem melodicky, takovou blackovou melodikou kytarových riffů v naklepaném rytmu, tento efekt tu shledávám jako celkem častý. Avšak pánové nevydrží být nějak jednotvární a při změnách tempa přichází i injekce deathu, zejména ve vokální složce, nebo thrash evokující rychlejší kytarové sólo ve vyšších polohách. Nechci tu rozebírat jednotlivé skladby, jen bych chtěl vypíchnout něco, co mě zaujalo. V první „When Black Rains Fell“ a poslední „Monuments of Man's Depravity / A Grave Best Left Forgotten“ je překvapující, že více jak pětiminutové délky jsou skvěle skladatelsky zvládnuty, Blakk se tu představuje jako zpěvák, který umí protlačit křiklavý řezavý projev a kombinovat ho nenásilně s hlubším hrdelním chraplavým zpěvem. Bubeník Nate Boyd dokáže být strojově přesný, dokáže ale také v podstatě nehrát a jen tak minimalisticky rozeznít činel. Dobře odehrané, dobře poskládané, zkrátka zajímavá první polovina. A chci podotknout, že ta méně drsná, stravitelnější půlka.
To hoši z New Yorku jdou od začátku na dřeň a přidusí vás začernalým sludgem, smrtícími noisovými pasážemi, chvílemi hardcorovou rytmikou, ale hlavně perverzní špinavostí a až nekultivovanou primitivitou. Historie i diskografie THE COMMUNION je delší a bohatší než u HELMSPLITTER, ale kapela vydala vlastně jen jednu plnohodnotnou desku, devatenáctiminutovou „A Desired Level of Unease“, zato řada splitek je předlouhá, naposledy předloni s australskými grincoristy THE KILL (ty zmiňuji jen, že se objevili v Trutnově na OEF). Čtyřčlennou kapelu táhnou od počátku dva muzikanti, kytarista Bill Groody a zpěvák Nick Caciopo. Za bicími je známější persóna, Joe Branciforte, bývalý bubeník corových MERAUDER. První poslechy této části mi byly skoro fyzicky nepříjemné, ovšem s postupem času zjišťuji, že THE COMMUNION svůj čas vyplnili snad ještě silnějším a naléhavějším vyjádřením. Čtyři dvouminutovky nejsou také nikterak grindově jednotvárné, kapela předvádí, jak se orientuje v bahnité odnoži a jak dokáže využít tohoto směru i v krátkých skladbách. Zvuk je od začátku silně rozbitý a často vskutku noisový a Nick Caciopo provází vše hysterickým, zoufalým ječivým řevem. Tempo od začátku pozvolna zpomaluje a předposlední skladba „Hymen Balaclava“ je úplným ztělesněním zoufalství. Ovšem to, co uzavírá split, to je dost nečekané. Song „Gailstone Seedbed“ svými čtrnácti minutami rozdrtí vše. To je festival krutosti, kalné beznaděje, to je šílenství, surrealistická vize zkaženosti. Pomalost, zpětné vazby, riff jak ze sludgové učebnice. To je závěr. Vrchol takto uspořádaného alba jak má být.
Tak jsem vypsal vše, co mi poslech dal. To, co by mohl někomu vzít, je iluze, že „to tady“ není tak zkažené, jak se občas jeví. Tyhle dvě partičky jednoznačně odmítnou jakoukoli naivní představu o světě jako o báječném místu k narození.
Seznam skladeb:
Sestavy:
HELMSPLITTER
THE COMMUNION
http://hpgd.bandcamp.com/album/great-violence-and-hidden-depths-split
http://www.metal-archives.com/bands/The_Communion/27347
http://www.metal-archives.com/bands/Helmsplitter/3540297508
Na splitu „Great Violence And Hidden Depths“ se podílely dvě hodně odporné smečky z východní části USA. Společným jmenovatelem vypovídající hodnoty obou těles je poukázat na svět plný enormního zla, kterým se brodíme zoufalí, nazí, opuštění a jedinou společnost nám dělá naše rozpolcená osobnost. Obě kapely se tu prezentují shodně pěti výlevy odporu, a tak tedy na nějakou plížící se nudu není čas. Než se pokusím přiblížit hudební stránku, zmíním se o obalu. Tuto černobílou graficky vytvrzenou zrůdnost, která je obsahově i kompozičně dostatečně schizofrenní, vytvořil Ethan Lee McCarthy, kytarista a zpěvák PRIMITIVE MAN. Čím víc obal prohlížím, tím zvrácenější se mi zdá kombinace špíny na pozadí se zbědovanou figurou a jejím stínem zatlačeným k okraji a s nejdominantnějšími detaily, jež tvoří křížek na stěně a elektrická dvojzásuvka. To je silná symbolická brutalita. Na co to shlíží spasitel, stvořitelův syn?
První formací, která se na splitu představí, jsou HELMSPLITTER. Tuto čtveřici tvoří tři poměrně mladí instrumentalisté doplněné zpěvákem, jehož jméno a dlouholeté hudební zkušenosti stojí za zmínku. Je jím multinstrumentalista Mick Hall, vystupující jako Blakk. Od počátku devadesátých let sám tvoří různé projekty (ANGELKILL, MORTUARY OATH) nebo se vyskytuje jako součást striktně metalových uskupení napříč žánry. S HELMSPLITTER vystupuje od roku 2010, tedy dva roky po jejich vzniku v Rock Islandu ve státě Illinois. Vydali dvě desky plné srdcervoucí a neutěšené směsice blacku, deathu a thrashe, se silným crustovým odérem. A také zde se jedná o podobnou symbiózu, jen s tím rozdílem, že skladby jsou čitelnější, rytmicky propracovanější, neříkám, že by si je člověk mohl hned prozpěvovat, ale jaksi zapamatovatelnější. A jako bonus tu prosakuje chorobná sludgová atmosféra. No, v tomhle jsou prostě obecně Američani dost dobří. Ovšem, co je tu stále zřetelné, tak to je emocionální vyhrocenost v krutosti a syrovosti výpovědi a neskutečná energická hodnota. Skladby působí celkem melodicky, takovou blackovou melodikou kytarových riffů v naklepaném rytmu, tento efekt tu shledávám jako celkem častý. Avšak pánové nevydrží být nějak jednotvární a při změnách tempa přichází i injekce deathu, zejména ve vokální složce, nebo thrash evokující rychlejší kytarové sólo ve vyšších polohách. Nechci tu rozebírat jednotlivé skladby, jen bych chtěl vypíchnout něco, co mě zaujalo. V první „When Black Rains Fell“ a poslední „Monuments of Man's Depravity / A Grave Best Left Forgotten“ je překvapující, že více jak pětiminutové délky jsou skvěle skladatelsky zvládnuty, Blakk se tu představuje jako zpěvák, který umí protlačit křiklavý řezavý projev a kombinovat ho nenásilně s hlubším hrdelním chraplavým zpěvem. Bubeník Nate Boyd dokáže být strojově přesný, dokáže ale také v podstatě nehrát a jen tak minimalisticky rozeznít činel. Dobře odehrané, dobře poskládané, zkrátka zajímavá první polovina. A chci podotknout, že ta méně drsná, stravitelnější půlka.
To hoši z New Yorku jdou od začátku na dřeň a přidusí vás začernalým sludgem, smrtícími noisovými pasážemi, chvílemi hardcorovou rytmikou, ale hlavně perverzní špinavostí a až nekultivovanou primitivitou. Historie i diskografie THE COMMUNION je delší a bohatší než u HELMSPLITTER, ale kapela vydala vlastně jen jednu plnohodnotnou desku, devatenáctiminutovou „A Desired Level of Unease“, zato řada splitek je předlouhá, naposledy předloni s australskými grincoristy THE KILL (ty zmiňuji jen, že se objevili v Trutnově na OEF). Čtyřčlennou kapelu táhnou od počátku dva muzikanti, kytarista Bill Groody a zpěvák Nick Caciopo. Za bicími je známější persóna, Joe Branciforte, bývalý bubeník corových MERAUDER. První poslechy této části mi byly skoro fyzicky nepříjemné, ovšem s postupem času zjišťuji, že THE COMMUNION svůj čas vyplnili snad ještě silnějším a naléhavějším vyjádřením. Čtyři dvouminutovky nejsou také nikterak grindově jednotvárné, kapela předvádí, jak se orientuje v bahnité odnoži a jak dokáže využít tohoto směru i v krátkých skladbách. Zvuk je od začátku silně rozbitý a často vskutku noisový a Nick Caciopo provází vše hysterickým, zoufalým ječivým řevem. Tempo od začátku pozvolna zpomaluje a předposlední skladba „Hymen Balaclava“ je úplným ztělesněním zoufalství. Ovšem to, co uzavírá split, to je dost nečekané. Song „Gailstone Seedbed“ svými čtrnácti minutami rozdrtí vše. To je festival krutosti, kalné beznaděje, to je šílenství, surrealistická vize zkaženosti. Pomalost, zpětné vazby, riff jak ze sludgové učebnice. To je závěr. Vrchol takto uspořádaného alba jak má být.
Tak jsem vypsal vše, co mi poslech dal. To, co by mohl někomu vzít, je iluze, že „to tady“ není tak zkažené, jak se občas jeví. Tyhle dvě partičky jednoznačně odmítnou jakoukoli naivní představu o světě jako o báječném místu k narození.
Seznam skladeb:
- HELMSPLITTER
- When Black Rains Fell
- The Ancients Beneath
- Denied the Light Forever
- My Darkness Complete
- Monuments of Man's Depravity / A Grave Best Left Forgotten
- THE COMMUNION
- Graft
- Volunteer Widower
- Next Time I'm Coming Inside
- Hymen Balaclava
- Gailstone Seedbed
Sestavy:
HELMSPLITTER
- Nate Boyd - bicí
- Ross Mallie - kytary
- Blakk - zpěv
- Lyndon Ehlers -basová kytara
THE COMMUNION
- Jimmy Aly - basová kytara
- Joe Branciforte - bicí
- Bill Groody - kytary
- Nick Cacioppo - zpěv, texty
http://hpgd.bandcamp.com/album/great-violence-and-hidden-depths-split
http://www.metal-archives.com/bands/The_Communion/27347
http://www.metal-archives.com/bands/Helmsplitter/3540297508
