Jižanský temperament a severská melancholie, napadne většinu lidí, když se řekne Španělsko a Finsko. Nicméně v případě TEETHING a FEASTEM platí jen temperament, navíc nelze tvrdit, že by byl přímo jižanský, protože ani v muzice kapely z Pyrenejského poloostrova není po nějaké muzice evokující její domovinu ani stopy. Prostě a jasně – teritoria, odkud obě party pocházejí, nehrají v jejich tvorbě vůbec žádnou roli. Tu hlavní hrají úplně jiné atributy, které jsou signifikantní pro extrémní metal, hardcore, grind, powerviolence či crust.
U nás jsou určitě známější FEASTEM, což je dáno i tím, že existují delší dobu než spoluspitkovači, ale hlavně tím, že jim alba vycházela u Čurbyho Obcsene Extreme a taky v Česku několikrát hráli, nejen na OEF. Poslední placka „Avaritia Humanae“ prosvištěla i mým sluchovým ústrojím a v rámci žánru mi přišla hodně povedená. TEETHING toho tolik nestihli, zatím mají na kontě jen pár kratších počinů.
Trocha nelogičnosti na úvod statí o hudebním obsahu, protože začnu hypotetickou stranou B, což si hodlám obhájit tím, že začínám zajímavější porcí muziky. Masáž v podání finských mládenců mě totiž hodně baví. Proč? Protože produkují přesně ten binec, který mi v grindové škatulce přijde nejpřitažlivější, takže žádné prdy, krky a umcaumcacárny, ale řádný nářez, ze kterého v první řadě vystupují devastující bicí. Těžko říci, jestli to Pate všechno hraje, nebo si ve studiu pomohl technikou, nicméně z nahrávky to vypadá, že má hodně rychlé končetiny. Navíc se vedle kulometných pasáží objevují i krátké zpestřující momenty, takže mi přijde, že při komponování nešlo jen o intenzitu, ale došlo i na přemýšlení. Kytara s basou zní hodně špinavě, řezavě, podobným zvukem se dnes prezentuje i řada metalových part, ostatně FEASTEM by měli sedět nejen hardcore/grind maniakům, ale i old school (death)metalistům. Do muziky ideálně zapadá i frenetický řev, který vychází z hardcore, takže je vcelku srozumitelný, samozřejmě při pohledu do textové přílohy. Tři fláky na ploše šesti minut utečou závratným tempem, mně přijde nejzajímavější závěrečný „Stitches“, ale další dva prakticky v ničem nezaostávají. 8/10
Těžko říci, proč právě TEETHING okupují hypotetickou stranu A, třeba sehnali na vydání víc chechtáků, labelů, grafika... co já vím. Ve srovnání s kolegy jde o kapelu z poněkud nižší soutěže, což je patrné ve všech směrech, zvukem počínaje. Produkce je chudší, syrovější, ale zvyknout se na ni dá, jen plechový zvuk rytmičáku mi vadí. Kdyby všechny skladby zněly podobně jako „Dear Marta“, byl bych v podstatě spokojený, powerviolence šleha s hrdelním řevem, spoustou činelů a několika změnami tempa se povedla nejlépe, přechody mezi rychlými a pomalejšími úseky jsou přirozené, možná škoda trochu jalovější závěrečné pasáže. „You Live A Life You Don´t Like“ už je docela bordel, ale netrvá ani 45 vteřin, takže dejme tomu... Třetí vál je nejvíc grind, ale místy už za hranicí mého grindového vkusu; tam, kde kapela koketuje s metalem a HC to ještě dávám, tam, kde zpěvák drmolí a hučí, už ne. Celkově sice nezní TEETHING špatně, ale severská strana mě baví komplet, jižanská jak kde... 5,5/10
Informativní stránka obalu je výborná, na vnitřňáku z kvalitního papíru má každá parta svou stranu, kterou obě využily ke zveřejnění textů a dalších potřebných záležitostí typu infa o nahrávání, nechybí ani sestavy, i když v tomto případě si TEETHNG tropí žerty pasujíc se na nu-metalová děcka. (úsměv) Vnější obal je rovněž z pevného kartonu, navíc nejde o neoblíbený dvojlist, ale slepenou kapsu, do níž se vinyl (na výběr jsou dvě barvy, klasický černý + modrý coby limit) vkládá shora. Co se týká grafiky, tak tady se můj vkus s vkusem grafika rozchází, podobné koláže se mi nelíbí, ale v tomto hudebním ranku jsou evidentně oblíbené.
Seznam skladeb:
Čas: cca 6 min. + cca 4 min.
TEETHING:
FEASTEM:
www.neonarcis.com
www.facebook.com/Feastem
www.facebook.com/teethingband/
U nás jsou určitě známější FEASTEM, což je dáno i tím, že existují delší dobu než spoluspitkovači, ale hlavně tím, že jim alba vycházela u Čurbyho Obcsene Extreme a taky v Česku několikrát hráli, nejen na OEF. Poslední placka „Avaritia Humanae“ prosvištěla i mým sluchovým ústrojím a v rámci žánru mi přišla hodně povedená. TEETHING toho tolik nestihli, zatím mají na kontě jen pár kratších počinů.
Trocha nelogičnosti na úvod statí o hudebním obsahu, protože začnu hypotetickou stranou B, což si hodlám obhájit tím, že začínám zajímavější porcí muziky. Masáž v podání finských mládenců mě totiž hodně baví. Proč? Protože produkují přesně ten binec, který mi v grindové škatulce přijde nejpřitažlivější, takže žádné prdy, krky a umcaumcacárny, ale řádný nářez, ze kterého v první řadě vystupují devastující bicí. Těžko říci, jestli to Pate všechno hraje, nebo si ve studiu pomohl technikou, nicméně z nahrávky to vypadá, že má hodně rychlé končetiny. Navíc se vedle kulometných pasáží objevují i krátké zpestřující momenty, takže mi přijde, že při komponování nešlo jen o intenzitu, ale došlo i na přemýšlení. Kytara s basou zní hodně špinavě, řezavě, podobným zvukem se dnes prezentuje i řada metalových part, ostatně FEASTEM by měli sedět nejen hardcore/grind maniakům, ale i old school (death)metalistům. Do muziky ideálně zapadá i frenetický řev, který vychází z hardcore, takže je vcelku srozumitelný, samozřejmě při pohledu do textové přílohy. Tři fláky na ploše šesti minut utečou závratným tempem, mně přijde nejzajímavější závěrečný „Stitches“, ale další dva prakticky v ničem nezaostávají. 8/10
Těžko říci, proč právě TEETHING okupují hypotetickou stranu A, třeba sehnali na vydání víc chechtáků, labelů, grafika... co já vím. Ve srovnání s kolegy jde o kapelu z poněkud nižší soutěže, což je patrné ve všech směrech, zvukem počínaje. Produkce je chudší, syrovější, ale zvyknout se na ni dá, jen plechový zvuk rytmičáku mi vadí. Kdyby všechny skladby zněly podobně jako „Dear Marta“, byl bych v podstatě spokojený, powerviolence šleha s hrdelním řevem, spoustou činelů a několika změnami tempa se povedla nejlépe, přechody mezi rychlými a pomalejšími úseky jsou přirozené, možná škoda trochu jalovější závěrečné pasáže. „You Live A Life You Don´t Like“ už je docela bordel, ale netrvá ani 45 vteřin, takže dejme tomu... Třetí vál je nejvíc grind, ale místy už za hranicí mého grindového vkusu; tam, kde kapela koketuje s metalem a HC to ještě dávám, tam, kde zpěvák drmolí a hučí, už ne. Celkově sice nezní TEETHING špatně, ale severská strana mě baví komplet, jižanská jak kde... 5,5/10
Informativní stránka obalu je výborná, na vnitřňáku z kvalitního papíru má každá parta svou stranu, kterou obě využily ke zveřejnění textů a dalších potřebných záležitostí typu infa o nahrávání, nechybí ani sestavy, i když v tomto případě si TEETHNG tropí žerty pasujíc se na nu-metalová děcka. (úsměv) Vnější obal je rovněž z pevného kartonu, navíc nejde o neoblíbený dvojlist, ale slepenou kapsu, do níž se vinyl (na výběr jsou dvě barvy, klasický černý + modrý coby limit) vkládá shora. Co se týká grafiky, tak tady se můj vkus s vkusem grafika rozchází, podobné koláže se mi nelíbí, ale v tomto hudebním ranku jsou evidentně oblíbené.
Seznam skladeb:
- TEETHING:
- Dear Marta
- You Live A Life You Don´t Like
- Shittiest generation
- FEASTEM:
- New Ethics
- Parasite Zero
- Stitches
Čas: cca 6 min. + cca 4 min.
TEETHING:
- Three nu-metal (and one grunge) kids
FEASTEM:
- Pete - vocals
- Olli - guitars
- Niko - bass
- Pate - drums
www.neonarcis.com
www.facebook.com/Feastem
www.facebook.com/teethingband/
