Na otázky odpovídal zpěvák a kytarista Kuba, kterému sekundoval kytarista Kokr.
Čau chlapi, píše se rok 2016, doba je zmatená – samá katastrofa. Přispějí letos i BFTR nějakým tím zkázonosným dílem do mozaiky upadajícího světa, ať už nahrávkou nebo živými sety?
Kuba: Zdrávas, určitě bysme rádi něčím novým přispěli. Na přelomu roku jsme vypustili do světa 18minutový singl „Deadspace/Knocking On The Cemetary Gates“ a ten by se měl objevit na fyzickém nosiči v průběhu dní příštích. Koncerty v plánu jsou, ale jak moc budeme schopni své plány splnit, to teď napsat nedokážu. Snad nenaruším realizaci budoucnosti, když napíšu, že jsou v jednání koncerty s Dark Buddha Rising, Nadja, 71 Ton Man. V době, kdy tohle vyjde, už bude něco za náma a doufám, že ještě dost dalšího před náma.
Kokr: Čau, ve výhledu je několik zajímavých akcí, na které se já osobně dost těším. Co se týče nahrávky, to je složitější. Něco málo jsme nedávno pustili do oběhu, ale nějaká velká deska je ve hvězdách. Pracujeme teď na nových věcech, bude to trošku jiné, uvidíme, jakým směrem se to bude valit dál. Pak to prostě přijde, anebo taky ne, na to ti teď neodpovím. Třeba sledovat dění okolo této potulné formace.
Hrajete hudbu, která je pro běžného posluchače ponurá a nenabízí žádné pozitivní vibrace, je depresivní a slušnému člověku nepříjemná. (úsměv) Jak vy vlastně vnímáte hudbu, jakou produkujete? Co vám dává a co si myslíte, že nabízí druhým?
Kokr: Tvorba je pro mě ventil všech negativních myšlenek a duševních stavů a hraní vnímám jako terapii hlukem, hypnotický rituál, při kterém vypnu mozek a nechám se pomalu umlátit tím zvukem jako kladivem. Po každým koncertě mám neuvěřitelně čistou hlavu, zhuntovaný tělo a pocit vnitřní rovnováhy. A jak to vidí ostatní, to je podle mě hodně subjektivní. Někdo tomu nedá absolutně šanci, druhý vydrží pár minut, třetí to se stísněným pocitem vytrpí až do konce a čtvrtý medituje s náma.
Kuba: Za mě má být pomalá, hlučná (což se snad daří), disharmonická (to se podle mě nedaří vůbec) a nepříjemná (to nechám na každém). Pro mě je to vyjádření nicoty, taková ta denní rutina, chvilky, kdy se to v životě nikam nehýbe. Ovšem nehledal bych v tom nic skličujícího nebo snad depresivního. Tak to prostě v životě je a mám za to, že se s tím každý někdy potýkáme. Mám samozřejmě rámcovou představu, jak by měla na posluchače působit, viz začátek odpovědi, ale v konečném důsledku bych to nechal na každém, co mu dává nebo bere. Mně to každopádně dává možnost trávit čas s lidma, se kterýma ho trávím rád. Po každém koncertě jsem fyzicky vyčerpaný, ale většinou převažují pozitivní pocity. Když všechno klapne, tak jak má, tak to zahřeje na bolavé duši. Tahle doba „energy drinků", kde každé zpomalení přijde vhod, aspoň já se snažím zpomalovat co nejčastěji.
V roce 2015 o vás bylo trošku slyšet, ale stejně pořád žádná sláva. Dost zrušených koncertů… je to všechno jenom o tom, že je pro vás složité si udržet ustálenou sestavu a vůbec se sejít a něco tvořit, natož pak vyjet zahrát někam živě?
Kuba: Není mi úplně jasné, jak si představuješ, že by kapela, která produkuje něco takového, měla fungovat. My máme takovou představu, že zahrajeme 15 koncertů za rok, ať už s turné nebo bez. Co se týká setkávání se, tak to ani problém není, zkoušíme cca jednou za týden. S tím hraním živě je to horší. Hodně do toho promluvily Kokrovi zdravotní problémy a taky technické vybavení u obsluhy samplů. Navíc někdy v průběhu léta Hrnec oznámil, že to balí a letí hledat ne-štěstí za oceán. Díky tomu jsme přišli o zkušebnu (trochu dobrovolně) a hlavně pro mě byl jeho odchod celkem deprimující. Byl to parťák, který to se mnou tahal dlouhé roky, a dost mě to mrzelo. Navíc ujížděl na podobné muzice jako já a celkem jsme si v tom šli na ruku a trávili ve zkušebně dost času. To, že to zabalil, mu ovšem nemám za zlé. Tak to někdy je. Naopak mě dost překvapil zbytek kapely, že chtějí pokračovat a nakonec se přidal ještě Erik, který momentálně obstarává noise složku naší produkce. Díky všem těm změnám to ale nemá jednotnou tvář. Nezbývá než doufat, že v tomto složení vydržíme co nejdéle.
Kokr: Koncerty jsem rušil převážně já, měl jsem nějakou morovou sezónu. Jinak se setkáváme pravidelně každý víkend a poslední dobou jsou tato setkání i velmi plodného charakteru, tak uvidíme, co špatného přinese tento rok. Sestava je v pohodě, sice noisemaster chvilku před turné prchnul do New Orleans (Hail Hrnec, pozdrav zdola!), ale Erik ho zastoupil takovým způsobem, že jsme nevěřili svým uším!
Myslím to tak, že právě za tu dobu co hrajete, vám vlastně nevyšel žádný plnohodnotný nosič, třeba LP nebo kvalitní lisované CD. A tak nějak mám z vás právě pocit, že jste pořád ve fázi hledání, což samozřejmě jde v ruku v ruce s těmi změnami v sestavě, jak jsi vysvětlil.
Kuba: Ono je to dost těžké, někoho vůbec přemluvit k této nekalé hudbě a když se Ti to během fungování x-krát rozsype, tak se vůbec ještě divím, že ta kapela ještě přežívá. Pokud jde o nějaký plnohodnotný nosič, tak se k tomu snad časem dopracujeme. Už ta poslední nahrávka měla slíbený LP formát a mastering u Jamese Plotkina, ale nakonec jsme si řekli, že nám nic neuteče, kdo si počká, ten se dočká, atd... Být na mě, tak klidně každou nahrávku nazvu demo. :o)
Co se povedlo, bylo, že jste vycestovali po boku DROM na evropské turné. Jak se celá ta akce upekla a jak to na šňůře vypadalo? Co na tom bylo nejlepší a co naopak nejhorší a jací jsou DROM parťáci?
Kokr: S libereckou buňkou se znám už roky, takže bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějaké vzájemné kolaboraci. Jednou jsem si takhle večer jel ze služebky a volám Vráblovi, že budu spát v Liberci, tak jsme zašli na pár piv, tam padl návrh, že chtějí někam vyrazit a od té doby se to začalo řešit, až to nakonec úspěšně dopadlo. Turné se dost povedlo, nějaký groše jsme si i přivezli domů a hlavně to bylo velmi kulturně výživné. DROM jsou fakt poctivý, starostlivý a zábavný, vřele doporučujeme tuhle partu na výlety!
Kuba: Navrhli to DROM, na konci roku 2014 jsme spolu hráli nějaké koncerty a docela jsme si rozuměli. Pak se Kokr cestou ze služebky z Polska zastavoval v Liberci a tam mu borci oznámili, že mají v plánu turné, a byli by rádi, kdybychom jeli s nimi. Po nějaké době jsme to odklepli, ale byli jsme tehdy čerstvě bez zvuků. Pak se mi ozval Rasťo z Gis a po pár mailech mi dohodil Erika (Angel Epilepsia, Drén). S ním jsem se po telefonu domluvil, poslal mu nahrávku a ten s námi celé turné odjel bez jediné zkoušky. Zbytek kapely ho viděl až při prvním koncertě v Ústí nad Labem. Dal to s přehledem a ctí jemu vlastní. Turné bylo super. Celé se to zaplatilo, lidi chodili a postarané o nás bylo královsky. Musím se přiznat, že jsem se vrátil úplně zrelaxovaný, což se mi v minulosti nikdy nestalo. To jsem se spíš ještě týden dával dohromady. DROM jsou těžce v klidu, žádná divočina, party naprosto decentní. Ovšem zásoby naší domácí pálenky ocenili. Navíc jsou to rození památkáři, což je aspoň u mě malé významné plus Drom/Bues For The Redsun - National Geographic Tour 2015.
Kubo, před třema rokama jsi řikal, že pracuješ jako sociální pracovník s uživateli návykových látek. Odtud se berou témata ke grafice vašich nahrávek a k samotným textům?
Kuba: Název, grafika a texty jsou zasvěcené heroinu. Lidé, se kterými pracuju já, berou hlavně Pervitin. I když já už vlastně s klasickými klienty tak moc nepracuji. Mám většinou manažerské (jestli se to tak dá napsat) povinnosti a v přímé práci se setkávám více s rodiči, matkami, které se snaží abstinovat a prokazovat to odboru sociálně právní ochrany dětí, atd.
Je mi jasné, že to naše grafické znázornění působí docela odpuzujícím dojmem, ale mně téma sociálního dopadu užívání drog příjde zajímavé. Není to ani tak o látkové závislosti, jak o závislostním chování, které sociálně patologické jevy provází. A je celkem jedno, jestli hraješ bedny, fetuješ nebo žiješ jako bezdomovec. Je potřeba dodat, že lidé, se kterými pracuji, už jsou většinou ve fázi, kdy jim to braní drog víc bere, než dává, takže textová složka se zabývá spíš fází, kdy se to dostane tam, kam člověk původně ani nezamýšlel. Underground Aphorism (old school rap, Chomutov) rapovali o tom, že si pleteš ze zábavy povinnost, což je v mnoha případech celkem trefné přirovnání. Na druhou stranu se setkávám s lidmi, od kterých se dozvídám, jak jejich život funguje už od startu, tak si říkám, že tohle zábava nikdy nebyla a povinnost je to už od začátku.
V souvislosti s tvou prací… kolik je tvých klientů zároveň posluchačů BFTR?
Kuba: Asi nikdo, amfetaminový klienti poslouchají spíš nějakou elektronickou hudbu. Teda aspoň Ti, které znám já. Taková ultrapomalost je spíš nasere. Mám jednoho ex-klienta, se kterým občas, když se za mnou zastaví, řeším hudbu. Teď ujel na různých post stylech, má v tom dost přehled. Dřív trčel po uši v black metalu, ale jak sám říká, nedělalo mu to dobře na psychiku. Ale před časem jsem lektoroval nějaký seminář pro pracovníky azylových domů a s jedním jsem se nějak dostal k hudbě, říkal, že pochází z Chomutova. Hned sem nadhodil V rukou osudu a náš split, chlapík to poslechl a říkal, že nic tak zpraseného v životě neslyšel.
Viděl jsem nějaké video z vašeho setu, což mi prozradilo, že používáte videoprojekci. Co na plátně za vámi kmitá za obrázky a jakou tomuhle doprovodnímu programu dáváš důležitost? Navazují na sebe promítané obrazy s hudební složkou?
Kokr: Kromě intra to na sebe opravdu nijak nenavazuje, ale s touhle myšlenkou si pohrávám už delší dobu. Do novýho setu bych to tak chtěl, je to strašná mrdačka to skloubit, ale je to ještě daleko… hlavně pomalu.
Kuba: Jedou tam záběry aplikace různých opiátů (heroin, krokodil, opium, fentanyl). Dost těch záběrů je ze současného Ruska. Má to být vizuální podmaz toho našeho hluku. Igor z The Tower mi nedávno říkal, že to je odporné. Má pravdu ten chlapec.
Jaké kapely tě k tomuhle kroku (používat projekci) inspirovaly, a které to podle tebe mají dokonale zpracované?
Kuba: Neinspiroval mě k tomu nikdo, vím, že se projekce používají, tak jsme taky nějakou slepili. Hodně se mi líbila projekce A Storm Of Light, když jsem je viděl před Sleep. Tak Josh Graham je v tom jiný pán, ne jak ty naše slátaniny z youtube. Ale jinak o A Storm Of Light nezavadím, co je rok dlouhý.
Kokr: Nevím, toto opravdu nijak nesleduju a asi mě to ani nezajímá.
Co vlastně od koncertu očekáváš? Ať už jako hudebník nebo posluchač?
Kuba: Tak asi nejvíc zážitek. Hudební, vizuální, duchovní, záleží čeho se zrovna účastním. Před koncem roku jsem byl v Praze na Mgla a spol. a čekal jsem hluboký black metalový zážitek, ale ruská sekce The Tower, jejich parťáci + Slávek Mörkhimmel z toho udělali opravdu zábavnou záležitost. Co se týká vlastní produkce, tak hlavně doufám, že se nic neposere. Ať už technicky, a taky že se to potká aspoň s minimálním pochopením. Co si budeme nalhávat, tohle Ti buď sedne, nebo si o tom budeš myslet, že je to totální pičovina.
Kokr: Únik z reality.
Vydali jste zatím jenom kazetu a CD-R, což mi přijde dost málo. Je výhledově v plánu něco jako vydání velké desky? A to nemluvím o vinylu, ale prostě o regulérní long play desce BFTR.
Kuba: Na tohle Ti neumím odpovědět. Něco nového máme, ale kdy to bude připravené ke zvěčnění na nějaký nosič, nad tím momentálně nepřemýšlíme. Já osobně bych na to nijak netlačil a víc bych se s tím vyhrál. Dva čtvrthodinové songy spojené nějakým ambient/noisem by mohli být dobrá varianta.
Kokr: Pomalá muzika, pomalé plány.
Jestli jsem to dobře zaznamenal, tak jste vždy nahrávali ve studiu Unart. Co je to za studio, jaká je s ním z vaší strany spokojenost?
Kuba: První nahrávka tam vznikla celá. Na druhou se tam nahrávaly bicí, zbytek u Bluma (Gattaca, Marnost). Studio je to v pohodě a Franta je dobrý borec, jen si myslím, že zvuk kytar, jaký je na novém materiálu, by asi ze svého studia ven nepustil. Tuším, že Heiden, tam nahrávali tu poslední desku, jinak Kutya Harap, Yarvar Cocha a nějaký další valašský punk. Myslím, že Morgue Son tam taky něco točili.
Co od zvuku požadujete? Jakou se snažíte jít cestou? Řešíš kvalitu záznamu? Na čem hudbu posloucháš?
Kuba: Já mám spíš pocit, že to vůbec neřešíme, ono to nějak dopadne. Abych se přiznal, tak spíš čekám, co z toho vyleze, ale jak už jsem zmiňoval, rámcovou představu mám. Hudbu poslouchám prakticky na všem, dost sem se vrátil ke kazetám, ale za posledních 20 let suverénně vládne gramec.
Kokr: Od zvuku čekám hutnost, plnost a těžkost a troufám si říct, že se nám to docela daří. Muziku poslouchám převážně v elektronické podobě. Mám sice skromnější sbírku desek, ale musím se přiznat, že žádný vášnivý kolektor nejsem. Hudbu nejvíc valím v autě kvůli práci, při který se dost najezdím, anebo normálně v mptrojce. Vzít psisko do lesa a do uší black metal, znáš lepší relax?
Jakého zvuku byste chtěli za ideálních podmínek dosáhnout? Jsou nějaké desky, jejichž zvuk by byl ten pravý pro BFTR?
Kuba: Každý z nás by Ti napsal něco jiného. Mně by se líbil zvuk poslední desky Whitehorse-raised into darkness. Samostné LP finů Stumm má hrubý zvuk, stejně jako kabát většiny nahrávek, jejichž mastering je v režii Jamese Plotkina je v pohodě (jakožto velký fanoušek Khanate a Khlyst ani nemůžu jinak). Jo a nesmím zapomenout na Electric Wizard - „Come My Fanatics“, to mě vždycky chytne za ucho. Já poslouchám převážně funeral doom a black metal, ale to se do našeho momentálního podání moc nepromítá. V tomto dám spíš na atmosféru, ale na její vytvoření má zvuk nezanedbatelný podíl, to je bez debat.
Kokr: Za mě je to rozhodně Monolord - „Vaenir“, hlavně ta basa je úplný diktát.
Koncertů jste něco málo odehráli, ale jestli se nepletu, byly to v drtivé míře klubové, komornější akce. Je v plánu nějaký festival a bylo by to vůbec něco pro vás? Lákalo by tě si zahrát třeba na Brutal Assaultu?
Kuba: Byly to všechno klubové akce a za mě bych se silně přimlouval, aby to tak zůstalo. Já sám na festivaly už skoro (vůbec) nejezdím. Byť se skoro každý rok těžce přemlouvám, že někam zavítám, už se mi to 4 roky nepodařilo. Tento rok mám v merku Metalgate Czech Death Fest (kvůli Lychgate a Dodheimsgard), ale hlavně Hradby samoty, to dám určitě. To ale není open air. Po vystoupení BFTR na BA vůbec netoužím, ale zbytek by mě zřejmě přehlasoval. No, na druhou stranu by to možná bylo zajímavé, co já vím, ale za mě to opravdu není nic, po čem moje srdce prahne. A to se vším respektem, který ke každému, kdo se do pořádání podobných akcí vrhá.
Kokr: Lákalo, proč by ne?
Proč se u nás tak málo hraje podobná hudba, jakou produkujete vy? V podstatě se ví jenom trochu o vás a o V RUKOU V OSUDU, tím to hasne. Přitom za hranicema se konají doomové festivaly, „sabat“ zažívá obrodu...
Kuba: No, není to úplně záživné a popularity s tím taky moc neutržíš. Ale to ještě nemusí být důvod. Moc nad tím nehloubám, v lokalitě, kde žiju, to nikoho moc nebere. Mám to kousek do Vídně, tak se dá jezdit na akce pomalého charakteru tam. Jinak mi přijde, že i z recenzí, které vyšly, je patrné, že tohle je produkce, která je přitažlivá hlavně pro nás, kteří to hrajeme. Nad tím, jestli to někoho osloví, ani moc nepřemýšlíme. Já sám mám rád divné, extrémní věci, takže k vlastní produkci přistupuji podobně. Netvrdím, že by to nemohlo být ještě hnusnější, ale tohle je to, co z toho momentálně leze. Pak se samozřejmě nelze divit, že se to netěší kdoví jaké oblibě. My sami se ale nedivíme.
Když něco píšu, hraje mi při tom hudba. Máš to taky tak? Co zrovna posloucháš? Hoď nějaké dobré tipy do placu.
Kuba: Zajisté, i když momentálně ležím v obýváku u televize. V průběhu jsem tak různě poslouchal: Möbius - „Magic of macabre“, Kult Ofenzivy - „Nauky různic“, Grafvitnir - „Necrosophia“, Monolord - „Empress Rising“, Tyranny - „Aeons of Tectonic Interment“, Shrine Of Insanabilis - „Disciples of the Void“, Eight Hands For Kali - „Himalayan Necromantia“, Nihil Kaos - „Noxkult“, Tono S - „Fíčuringy“, Dodedachedron - „s/t“, Watain - „Rabit Death‘s Curse“, Comatose Vigil - „Not Gleam of Hope“, Khanate - „Things and Viral“
Kokr: Bolt Thrower – „The IVth Crusade“, Conan – „Horseback Battle Hammer“.
Díky za váš čas a něco na závěr… máte-li chuť.
Kuba: Díky za prostor. BFTR/NSTM
„Nikdy nelži sám sobě"
Kokr: Live slow, die old!
http://bandzone.cz/bluesfortheredsun
