Ahoj Lasse, jsem moc rád, že sis na mě udělal čas. Jak se máš v novém roce a jak bys zrekapituloval ten minulý z pohledu HOODED MENACE?
Ahoj, v pohodě, já děkuji za tvůj zájem! Právě jsem začal psát nový materiál pro další desku a doufám, že tentokrát nebudou fanoušci muset čekat tři roky, než nám zase nějaká vyjde. Loňský rok byl pro nás dost speciální, protože jsme odjeli první evropské turné a poprvé nahráli velké album v plné sestavě.
Když se vysloví v Čechách jméno vaší kapely, člověku automaticky naběhne vydavatelství Doomentia Records, pod kterým jste několik let vydávali desky. Jak vlastně došlo k vaší spolupráci? A jaká z tvého pohledu byla?
Po vydání našeho prvního a jediného dema „The Eyeless Horde“ v roce 2007 jsem začal hledat malý vinylový label, který by měl zájem vydat naše demo na 7“.
Byl jsem tenkrát s tímto demem hodně spokojen a myslel jsem si, že by bylo fajn, aby vyšlo na vinylu. Zároveň jsem chtěl, aby sedmipalec posloužil jako forma propagace pro v té době plánované debutové album. Na Doomentia Records jsem narazil na internetu, pravděpodobně na MySpace, a rozhodl jsem se je kontaktovat. Byla to intuice, ale povedlo se to. S naším prvním 7“ EP odvedli skvělou práci a od té doby spolupracujeme. Zrovna teď děláme na splitu HOODED MENACE/ALGOMA (kanadský sludge/doom), který vyjde právě u Doomentia Records.
Jak moc velký skok byl pro vás přestup k většímu vydavatelství, jakým je Relapse Records? Pomohlo to? Pocítili jste o vaši kapelu větší zájem? Jde to nějak popsat?
Relapse nám určitě pomohli oslovit mnohem širší publikum. Dostali jsme od nich větší rozpočet na nahrávání, probíhá ve větší míře mediální komunikace a prodalo se určitě mnohem víc nahrávek a merchandise. Co se týče samotné hudby a jejího komponování a rozhodování o tom, jak bude deska vypadat, tak do toho nám absolutně nezasahují. Takže to, že jsme podepsali smlouvu s Relapse, nemělo na hudební vývoj HOODED MENACE absolutně žádný vliv.
Musím se ti přiznat, ale novinka „Darkness Drips Forth“ mi ze začátku nelezla do uší. Po koncertě v Praze jsem ale nějak procitl a teď si říkám, jak jsem mohl být tak hluchý. (úsměv) Myslíš, že jste třeba na poslední desce něco změnili, cítíš to tak? Poslední album mi přijde snad jako vaše nejpomalejší, ale zároveň i nejmelodičtější? Jak ho vnímáš ty?
Ano, je pomalejší a melodičtější a rozhodně jsme na něm ještě extrémnější. Je „těžší“ a občas až bolestně pomalé, ale má to určitý půvab se všemi těmi melodiemi, jdoucími ze všech stran. Když se podívám zpátky, vypadá to, že jsme se začali vydávat tímto směrem už na EP „Labyrinth of Carrion Breeze“ a na split EP s LOSS, i když jsme si to vlastně neuvědomovali. Byl to prostě přirozený vývoj. Navíc, po „Effingies of Evil“ jsem začal ve větší míře poslouchat pomalejší typy doom metalu, hlavně „funeral“ kapely jako ASUNDER, MOURNFUL CONGREGATION a THERGOTHON. To mě možná inspirovalo, na vědomé i podvědomé úrovni, k tvorbě více grandiózní, melodické a pomalejší hudby.
„Darkness Drips Forth“ má parádní obal. Jak vznikl, kdo za ním stojí… můžeš popsat, jak vznikal?
Díky! Jedná se o práci Justina Barletta. Jsem fanoušek jeho artworků a považuji za velké štěstí, že jsme s ním mohli spolupracovat, protože už vůbec nedělá věci pro kapely. Chtěli jsme mít opět artwork tematicky podobný „Blind Dead“ (španělská kultovní hororová série ze 70. let) a velmi nás zajímal Justinův přístup. Líbí se nám, co udělal, ale pokud mám být k tobě opravdu upřímný, nevyšlo to zrovna tak, jak jsme si přáli. Možná jsme měli přehnaná očekávání a ve finále neměli dostatek času... Ale tak jako tak, obal má klasické Justinovo vyšinuté cítění a to stačí. A já jsem stále jeho fanoušek.
Předloni jste vydali kompilaci „Gloom Immemorial“. Čí to byl nápad, Doomentia Records nebo tvůj? Osobně si myslím, že se tahle deska hodně povedla a rád jsem si ji koupil. Sehnat vaše starší nahrávky je nemožné. Druhý aspekt je, že ne všichni vaši fans mají gramofon.
S tímhle nápadem jsem přišel už před dlouhou dobou. Považoval jsem za dobrý nápad dát všechny skladby na jedno CD, aby si všichni mohli užít tyhle méně dostupné věci a to nejen vinyloví závisláci, kteří byli dostatečně rychlí a získali první desky, které kolikrát vyšly i v omezeném nákladu a jsou vyprodané. Kompilace vyšla jen na CD, takže to je jiný formát, tím pádem mi nepřijde, že bychom kašlali na fans, kteří mají první verze na vinylech. Spousta lidí nás žádala o takovýto typ formátu. Jednoduše tady byl o to zájem a navíc jsem si už dávno pohrával s touhle myšlenkou, takže jsme jenom čekali na správný moment a když jsme měli dostatek materiálu, šli jsme do toho. U nás vždycky bývala častá nějaká menší vydaní, ale po splitu s LOSS jsme věděli, že se zaměříme na vydání velkých desek pro Relapse a nebudeme vydávat nic jiného, takže předloni nastal ten správný čas pro realizaci téhle kompilace.
Nahráli jste několik splitů. Nejznámější kapelou, s jakou jste spolupracovali, byli ASPHYX. Na druhou stranu se neváháte spojit s méně známými kapelami. Co tě na společných albech tak fascinuje? A je to tak, že ze začátku jste byli iniciátory vy a teď dostáváte nabídky na společná alba sami?
Baví mě sdílet nahrávky s kapelami, které mám rád a respektuju a celkově z toho mám prostě dobrý pocit. Když už o tom mluvíme, myslím si, že se do budoucna pokusíme nedělat tolik splitů a EP, protože teď vidím větší smysl v soustředění se na nahrávání velkých alb. Upřímně, skládání nových věcí po čtyřech albech a spoustě menších nahrávek není o nic lehčí a my bychom chtěli být ještě nějaký čas aktivní. Jsme na sebe velmi kritičtí a nechceme vydávat nic, do čeho jsme nevložili srdce, jen kvůli tomu, abychom měli další zásek v diskografii a vzbuzovali dojem „produktivní“ kapely. Preferujeme kvalitu nad kvantitou. Ale jak jsem už zmínil, zrovna vzniká nový split, takže staré zvyky nerezaví. (úsměv) Po vydání „Fulfill the Curse“ jsme dostali spoustu nabídek od hromady kapel. Jinak, co se týká už vydaných splitů, většinou jsme byli iniciátory my, anebo to byl občas nápad labelu. Tak vlastně vznikl ten s ASPHYX! Nemyslím si, že bychom se odvážili na to, že s nimi budeme mít desku, vůbec pomyslet. (úsměv)
Po vydání jaké desky jsi začal cítil, že to kolem HOODED MENACE začalo vřít a byl o vás největší zájem?
Tím zlomovým albem bylo „Never Cross the Dead“, které vyšlo u Profound Lore Records. „Fulfill the Curse“ byl povedený debut, který mají lidi dodnes rádi a někteří z nich byli lehce překvapení, že jsme se dokázali dokonce i zlepšit. Ze začátku jsme byli bráni jako vedlejší projekt bez budoucnosti a do určité míry to tak i pro mě bylo. Kapela začala jako projekt bez plánů, netušil jsem, co se bude dít po vydání dema a debutu. Tehdy se to zdálo jako dost. Ale hodně jsem si užíval psaní téhle hudby a zdálo se, že mi šla tvořit jednoduše. Vždycky jsem bral hudbu HOODED MENACE vážně, ale po debutu jsem jí začal brát velmi vážně, protože jsem si uvědomil, že tohle je opravdu to, co chci dělat. Byl jsem do toho dost zabraný. CANDLEMASS a AUTOPSY jsou mé oblíbené kapely už od konce osmdesátých let, takže pro mě bylo přirozené zkombinovat tyhle dva vlivy. Zdá se mi, že po „Never Cross the Dead“ jsme už nebyli bráni jako nějaký projekt, ale spíš jako opravdová kapela s budoucností. Co se týče labelu, skok od našeho prvního vydavatele k Profound Lore Records byl pro nás dost velký. Profound Lore Records nám umožnili větší rozpočet, kvalitnější propagaci a hlavně distribuci, což bylo něco, co jsme předtím neměli. V tomto bodě začalo všechno být mnohem více profesionální a lidi si nás začali všímat.
Svůj hudební styl jste si jasně vyprofilovali. V té záplavě kapel jste pro mě jasně identifikovatelní a neustále schopní přijít s kvalitním materiálem. Myslíš, že budeš neustále tvořit stejnou hudbu pod názvem HOODED MENACE? Neláká tě vyzkoušet i něco jiného?
Myslím, že to pořád bude death/doom, ale samozřejmě doufáme, že ho postupně nějak obohatíme. Když si poslechneš „Fulfill the Curse“ a „Darkness Drips Forth“ po sobě, nejsou to úplně stejné desky, ale zároveň ani nijak zásadně odlišné. Znějí prostě jako HOODED MENACE, a to je ten typ zvukového vývoje, který doufáme, že se nám povede zachovat. Žádné drastické změny, ale lehké obohacení. Ale k tomuhle se můžeme vrátit za deset let, kdo ví, co se stane. Momentálně je pro mě těžké si všímat, zda-li se měníme tolik, jako například KATATONIA, jelikož jsem pořád v nějakém death/doom opojení (úsměv) a mám velkou inspiraci a vášeň pro tenhle druh hudby. Je to krásné místo pro život. (úsměv) Pokud bych toužil hrát něco jiného, můžu si vždycky založit vedlejší projekt. Jedním z nich je např. RUINEBELL (metal/punk). Je spousta různých hudebních stylů, které bych chtěl hrát a tím nemyslím jen různé subžánry metalu. Ale pro teď mě těší a dostatečně vytěžují HOODED MENACE.
Raritu u vás představuje fakt, že na studiových nahrávkách nahráváš vokály ty, zatímco v živém provedení je má na starost basák Markus Makkonen. Můžeš mi něco o tomhle povědět, co zatím je?
I když bych byl rád, aby Markus nahrával vokály ve studiu, můj hlas prostě sedne do naší hudby lépe a má i ten charakteristický tón, díky kterému zní HOODED MENACE... no, jako HOODED MENACE. Nemám příliš rád growling ani ve studiu, ale snesu to a občas si to i trochu užívám, ale co se týče živého hraní, tam to nepřichází v úvahu. Markus se zkrátka stará o živé vokály a dělá je dobře. Spoustu let zpívá a hraje na basu ve své hlavní kapele SADISTIK FOREST, takže to pro něj není žádný problém. Navíc, on je stejně spíš typ frontmana, takže tohle rozvržení sil nám plně vyhovuje.
V Čechách jste se objevili poprvé v rámci festivalu Obscene Extreme v roce 2013, kde jste zahajovali festival společně s EVOKEN a ESOTERIC. Zřejmě jste tam nestihli nasát pověstnou atmosféru, ale jak na tento den vzpomínáš?
Ano, je to specifický festival pro grindcore maniaky, ale jeden večer věnovaný doomu se opravdu povedl. Pokud máš rád NAPALM DEATH a REPULSION, mohli by tě zajímat i SAINT VITUS a WINTER – což u mě platí. Je to všechno vlastně jen heavy a extrémní hudba. Hodně se nám v Trutnově líbilo a doufám, že si to někdy zopakujeme a tentokrát podáme lepší výkon.
Naopak nejčerstvější záležitost je váš prosincový koncert v Praze. Loni jste odjeli teprve vaše první evropské turné ve vaší historii. Jak to, že to trvalo tak dlouho, než jste tuhle akci podnikli? A jaká byla návštěvnost? Jak si turné snášel? Myslím tím dlouhé přejezdy, každý den hrát…
Ano, tohle evropské turné s MOURNING BELOVETH a SHORES OF NULL bylo naše první větší. Předtím jsme sem tam nějaké „nárazovky“ odehráli, ale nic souvislého. Velké turné jsme sice mohli odjet už před pár lety, ale tohle byla první nabídka, která se vyplatila a navíc si to sedlo i s plány všech ostatních. Před pěti lety bych tomu řekl ne, jelikož jsem neměl tak moc rád živé hraní, jako mám teď. Ze začátku kapela ani neměla koncertovat, takže se to všechno měnilo velmi pomalu. Nynější sestava však zní a hraje nejlépe, takže jsem rád, že se to děje právě teď.
Návštěvnost byla různá, od 50 do 300 lidí, nebo tak nějak, přesně úplně nevím. Samozřejmě byla spousta lidí na Metal Meeting v Eindhovenu, protože to je relativně větší festival. Možná tak tři show z deseti nebyly úplně dobré, ale zbytek byl skvělý, dokonce si myslím, že některé akce byly jedny z těch úplně nejlepších. Každodenní hraní nebylo nijak problematické, horší byl nedostatek spánku. Přeci jen už nejsme nejmladší, takže se to po chvilce projeví. Taky někteří z nás nejsou zrovna sociální typy, takže být pořád ve větší skupině lidí není pro některé z nás úplně to pravé. (úsměv) Nakonec to ale všechno vyšlo dobře a vycházeli jsme mezi sebou a i s ostatními kapelami hodně pohodově. Všichni byli milí lidé. No a samozřejmě bylo skvělé navštívit nová místa, vidět Švýcarské Alpy zblízka, potkávat přátele a podobně. Jasně, sedět v dodávce není vždy zábavné, a to jsem si ještě zapomněl vzít svá oblíbená DVD „Kobra“ a „Sleepaway Camp“. Řekl bych, že deset dní je takové maximum, co bychom byli schopni zvládnout odjezdit v dodávce.
Máš radši vystupování na klubových akcích nebo festivalech?
Tohle možná nebude ta pravá „rock'n'rollová“ odpověď, ale musím říct, že mám radši festivaly – čím větší, tím lepší. A čím dál je publikum od pódia, tím líp. Kluby mohou být skvělé, ale jelikož nejsme zrovna divocí a nejde nám primárně o show pro „potěchu oka“, což by, jen tak mimochodem, vypadalo dost směšně a falešně, jelikož hrajeme pomalejší a depresivní věci, myslím si, že festivaly nám sedí podstatně víc. Jsi dál od lidí, pódium je větší a celkově to je mnohem méně intimní, což mám osobně rád. Větší prostor mi pomáhá „ztratit“ se v hudbě. A i když to zní hloupě, líbí se mi, že jsme tam nahoře na pódiu nedosažitelní a obklopení kouřovou mlhou, jako nějací maskovaní blázni v dáli. (úsměv) Myslím, že to o nás jako o lidech něco prozrazuje. Nesnažíme se být „cool a odtažití“, jen někteří z nás jsou lehce introvertní.
Zahráli jste si i v Americe na Maryland Deathfestu. Jaké to tam bylo a jde nějak porovnávat fanoušky v Americe a v Evropě? Kromě koncertu na tomto festivalu jste tam měli i klasické turné?
Bylo to podruhé, co jsme byli na MDF a bylo to skvělé. Nemohu říct, jestli je nějaký rozdíl mezi americkými a evropskými fanoušky, všichni jsou fajn. Měli jsme odstartovat naší cestu Amerikou v Saint Vitus Baru v New Yorku, ale kvůli zpožděnému letu a ztracenému vybavení jsme to museli zrušit. Strávili jsme tedy den navíc v New Yorku, než se nám zavazadla vrátila a pak jsme vyrazili do Filadelfie, kde jsme hráli v Kung Fu Necktie. Potom jsme hráli na MDF v Baltimoru a následně jsme vyrazili do kanadského Montrealu, kde jsme odehráli set v klubu Katacombes. Stihli jsme se jako turisté projít po New Yorku a Baltimoru a taky jsme poprosili promotéra show ve Filadelfii, aby nám zastavil u Rockyho sochy, kde jsme si udělali pár fotek. (úsměv) Z tohohle se stala tradice, to samé jsme udělali během naší první cesty do USA.
Zaznamenal jsem, že máte v říjnu vystoupit na akci California Deathfest. Takže znova vyrazíte do Ameriky. Co to je za akci a podniknete tam ještě něco jiného?
Kalifornský Deathfest je pořádán stejnými lidmi jako Deathfest v Marylandu, jen je menší. Hodně se těšíme, protože to bude poprvé, co se objevíme na západním pobřeží USA. Omlouvám se, ale v tuhle chvíli nemohu nijak komentovat naše další eventuální koncerty.
Když se řekne Finsko, pochopitelně si vybavím hudbu. Na druhém místě je u mě hokej a potom moje oblíbená sauna. Je hokej a sauna něco, co zajímá i tebe?
Mám rád finskou kombinaci letní chaty určenou pro relax, saunování a plavání v jezeře, ale jinak do sauny nechodím vůbec. Jako dítě jsem hrával hokej, ale teď už ho moc nesleduju, maximálně tak větší zápasy v rámci mistrovství světa, ale toť vše. Neskáču do fontán a nezpívám pitomé hokejové písničky, když něco vyhrajeme. Hokej se mě moc netýká.
Deset let HOODED MENACE budete slavit teprve příští rok, ale když se člověk koukne na vaší diskografii, tak ten počet nahrávek je hodně vysoký. Čím to je, že neustále tvoříš? Co tě popohání, kde bereš tu energii a inspiraci ke své tvorbě?
Nevím. Není to tak, že bych pořád psal hudbu. Možná o ní neustále přemýšlím, ale skládám jen občas. Ale když už se do toho dám, můžu tvořit týdny i měsíce. Dělám to tak pravidelně. Je pro mě důležité mít časové období, kdy si dám pauzu. Klidně i delší, protože během toho se ve mně vytvoří téměř až nutná potřeba znovu začít tvořit. Inspirují mě filmy, počasí, knihy, architektura, vlastně skoro cokoliv... Ale největší inspirace pochází z dobré muziky, kterou poslouchám. Hudba plodí hudbu.
Sleduješ kolem sebe hudební dění? Jaké desky tě v loňském zaujaly? Jaký je Lasse posluchač?
Moc metalovou scénu nesleduju, ale samozřejmě sem tam narazím na skvělou novou muziku. Minulý rok se mi líbila např. alba od INDESINENCE, BELL WITCH, HORRENDOUS, ACID KING, CRUCIAMENTUM, ILSA a TAU CROSS. Také klasické kapely jako PARADISE LOST a MY DYING BRIDE vydaly překvapivě kvalitní alba. Myslím, že „Feel the Misery“ je jedno z nejlepších od MY DYING BRIDE a skladba „Beneath Broken Earth“ od PARADISE LOST je můj nejoblíbenější song roku 2015.
Nejradši mám asi metal, hlavně to pomalejší spektrum. Proto to také hraju. Ale samozřejmě mě toho baví víc než jen metal... Líbí se mi spousta různých hudebních stylů a kapel od THE BEATLES přes Davida Bowieho, DURAN DURAN, STRAY CATS, KRAFTWERK, DEAD BOYS, RUSH, THE POSIES, CREAM, THE STOOGES, MY LIFE WITH THE THRILL KILL KULT, SHITLICKERS až k FEAR OF GOD. Je toho příliš mnoho k vypsání.
Lasse, děkuju ti za tvůj čas strávený nad odpovědmi. Přeju ti úspěšný rok 2016. Bylo mi potěšením si s tebou popovídat!
Děkuji ti za rozhovor a přeji všechno nejlepší do roku 2016! Opatruj se!
Velký dík za překlad Panu X.
RECENZE
https://www.facebook.com/HoodedMenace
https://hoodedmenace.bandcamp.com
Ahoj, v pohodě, já děkuji za tvůj zájem! Právě jsem začal psát nový materiál pro další desku a doufám, že tentokrát nebudou fanoušci muset čekat tři roky, než nám zase nějaká vyjde. Loňský rok byl pro nás dost speciální, protože jsme odjeli první evropské turné a poprvé nahráli velké album v plné sestavě.
Když se vysloví v Čechách jméno vaší kapely, člověku automaticky naběhne vydavatelství Doomentia Records, pod kterým jste několik let vydávali desky. Jak vlastně došlo k vaší spolupráci? A jaká z tvého pohledu byla?
Po vydání našeho prvního a jediného dema „The Eyeless Horde“ v roce 2007 jsem začal hledat malý vinylový label, který by měl zájem vydat naše demo na 7“.
Byl jsem tenkrát s tímto demem hodně spokojen a myslel jsem si, že by bylo fajn, aby vyšlo na vinylu. Zároveň jsem chtěl, aby sedmipalec posloužil jako forma propagace pro v té době plánované debutové album. Na Doomentia Records jsem narazil na internetu, pravděpodobně na MySpace, a rozhodl jsem se je kontaktovat. Byla to intuice, ale povedlo se to. S naším prvním 7“ EP odvedli skvělou práci a od té doby spolupracujeme. Zrovna teď děláme na splitu HOODED MENACE/ALGOMA (kanadský sludge/doom), který vyjde právě u Doomentia Records.
Jak moc velký skok byl pro vás přestup k většímu vydavatelství, jakým je Relapse Records? Pomohlo to? Pocítili jste o vaši kapelu větší zájem? Jde to nějak popsat?
Relapse nám určitě pomohli oslovit mnohem širší publikum. Dostali jsme od nich větší rozpočet na nahrávání, probíhá ve větší míře mediální komunikace a prodalo se určitě mnohem víc nahrávek a merchandise. Co se týče samotné hudby a jejího komponování a rozhodování o tom, jak bude deska vypadat, tak do toho nám absolutně nezasahují. Takže to, že jsme podepsali smlouvu s Relapse, nemělo na hudební vývoj HOODED MENACE absolutně žádný vliv.
Musím se ti přiznat, ale novinka „Darkness Drips Forth“ mi ze začátku nelezla do uší. Po koncertě v Praze jsem ale nějak procitl a teď si říkám, jak jsem mohl být tak hluchý. (úsměv) Myslíš, že jste třeba na poslední desce něco změnili, cítíš to tak? Poslední album mi přijde snad jako vaše nejpomalejší, ale zároveň i nejmelodičtější? Jak ho vnímáš ty?
Ano, je pomalejší a melodičtější a rozhodně jsme na něm ještě extrémnější. Je „těžší“ a občas až bolestně pomalé, ale má to určitý půvab se všemi těmi melodiemi, jdoucími ze všech stran. Když se podívám zpátky, vypadá to, že jsme se začali vydávat tímto směrem už na EP „Labyrinth of Carrion Breeze“ a na split EP s LOSS, i když jsme si to vlastně neuvědomovali. Byl to prostě přirozený vývoj. Navíc, po „Effingies of Evil“ jsem začal ve větší míře poslouchat pomalejší typy doom metalu, hlavně „funeral“ kapely jako ASUNDER, MOURNFUL CONGREGATION a THERGOTHON. To mě možná inspirovalo, na vědomé i podvědomé úrovni, k tvorbě více grandiózní, melodické a pomalejší hudby.
„Darkness Drips Forth“ má parádní obal. Jak vznikl, kdo za ním stojí… můžeš popsat, jak vznikal?
Díky! Jedná se o práci Justina Barletta. Jsem fanoušek jeho artworků a považuji za velké štěstí, že jsme s ním mohli spolupracovat, protože už vůbec nedělá věci pro kapely. Chtěli jsme mít opět artwork tematicky podobný „Blind Dead“ (španělská kultovní hororová série ze 70. let) a velmi nás zajímal Justinův přístup. Líbí se nám, co udělal, ale pokud mám být k tobě opravdu upřímný, nevyšlo to zrovna tak, jak jsme si přáli. Možná jsme měli přehnaná očekávání a ve finále neměli dostatek času... Ale tak jako tak, obal má klasické Justinovo vyšinuté cítění a to stačí. A já jsem stále jeho fanoušek.
Předloni jste vydali kompilaci „Gloom Immemorial“. Čí to byl nápad, Doomentia Records nebo tvůj? Osobně si myslím, že se tahle deska hodně povedla a rád jsem si ji koupil. Sehnat vaše starší nahrávky je nemožné. Druhý aspekt je, že ne všichni vaši fans mají gramofon.
S tímhle nápadem jsem přišel už před dlouhou dobou. Považoval jsem za dobrý nápad dát všechny skladby na jedno CD, aby si všichni mohli užít tyhle méně dostupné věci a to nejen vinyloví závisláci, kteří byli dostatečně rychlí a získali první desky, které kolikrát vyšly i v omezeném nákladu a jsou vyprodané. Kompilace vyšla jen na CD, takže to je jiný formát, tím pádem mi nepřijde, že bychom kašlali na fans, kteří mají první verze na vinylech. Spousta lidí nás žádala o takovýto typ formátu. Jednoduše tady byl o to zájem a navíc jsem si už dávno pohrával s touhle myšlenkou, takže jsme jenom čekali na správný moment a když jsme měli dostatek materiálu, šli jsme do toho. U nás vždycky bývala častá nějaká menší vydaní, ale po splitu s LOSS jsme věděli, že se zaměříme na vydání velkých desek pro Relapse a nebudeme vydávat nic jiného, takže předloni nastal ten správný čas pro realizaci téhle kompilace.
Nahráli jste několik splitů. Nejznámější kapelou, s jakou jste spolupracovali, byli ASPHYX. Na druhou stranu se neváháte spojit s méně známými kapelami. Co tě na společných albech tak fascinuje? A je to tak, že ze začátku jste byli iniciátory vy a teď dostáváte nabídky na společná alba sami?
Baví mě sdílet nahrávky s kapelami, které mám rád a respektuju a celkově z toho mám prostě dobrý pocit. Když už o tom mluvíme, myslím si, že se do budoucna pokusíme nedělat tolik splitů a EP, protože teď vidím větší smysl v soustředění se na nahrávání velkých alb. Upřímně, skládání nových věcí po čtyřech albech a spoustě menších nahrávek není o nic lehčí a my bychom chtěli být ještě nějaký čas aktivní. Jsme na sebe velmi kritičtí a nechceme vydávat nic, do čeho jsme nevložili srdce, jen kvůli tomu, abychom měli další zásek v diskografii a vzbuzovali dojem „produktivní“ kapely. Preferujeme kvalitu nad kvantitou. Ale jak jsem už zmínil, zrovna vzniká nový split, takže staré zvyky nerezaví. (úsměv) Po vydání „Fulfill the Curse“ jsme dostali spoustu nabídek od hromady kapel. Jinak, co se týká už vydaných splitů, většinou jsme byli iniciátory my, anebo to byl občas nápad labelu. Tak vlastně vznikl ten s ASPHYX! Nemyslím si, že bychom se odvážili na to, že s nimi budeme mít desku, vůbec pomyslet. (úsměv)
Po vydání jaké desky jsi začal cítil, že to kolem HOODED MENACE začalo vřít a byl o vás největší zájem?
Tím zlomovým albem bylo „Never Cross the Dead“, které vyšlo u Profound Lore Records. „Fulfill the Curse“ byl povedený debut, který mají lidi dodnes rádi a někteří z nich byli lehce překvapení, že jsme se dokázali dokonce i zlepšit. Ze začátku jsme byli bráni jako vedlejší projekt bez budoucnosti a do určité míry to tak i pro mě bylo. Kapela začala jako projekt bez plánů, netušil jsem, co se bude dít po vydání dema a debutu. Tehdy se to zdálo jako dost. Ale hodně jsem si užíval psaní téhle hudby a zdálo se, že mi šla tvořit jednoduše. Vždycky jsem bral hudbu HOODED MENACE vážně, ale po debutu jsem jí začal brát velmi vážně, protože jsem si uvědomil, že tohle je opravdu to, co chci dělat. Byl jsem do toho dost zabraný. CANDLEMASS a AUTOPSY jsou mé oblíbené kapely už od konce osmdesátých let, takže pro mě bylo přirozené zkombinovat tyhle dva vlivy. Zdá se mi, že po „Never Cross the Dead“ jsme už nebyli bráni jako nějaký projekt, ale spíš jako opravdová kapela s budoucností. Co se týče labelu, skok od našeho prvního vydavatele k Profound Lore Records byl pro nás dost velký. Profound Lore Records nám umožnili větší rozpočet, kvalitnější propagaci a hlavně distribuci, což bylo něco, co jsme předtím neměli. V tomto bodě začalo všechno být mnohem více profesionální a lidi si nás začali všímat.
Svůj hudební styl jste si jasně vyprofilovali. V té záplavě kapel jste pro mě jasně identifikovatelní a neustále schopní přijít s kvalitním materiálem. Myslíš, že budeš neustále tvořit stejnou hudbu pod názvem HOODED MENACE? Neláká tě vyzkoušet i něco jiného?
Myslím, že to pořád bude death/doom, ale samozřejmě doufáme, že ho postupně nějak obohatíme. Když si poslechneš „Fulfill the Curse“ a „Darkness Drips Forth“ po sobě, nejsou to úplně stejné desky, ale zároveň ani nijak zásadně odlišné. Znějí prostě jako HOODED MENACE, a to je ten typ zvukového vývoje, který doufáme, že se nám povede zachovat. Žádné drastické změny, ale lehké obohacení. Ale k tomuhle se můžeme vrátit za deset let, kdo ví, co se stane. Momentálně je pro mě těžké si všímat, zda-li se měníme tolik, jako například KATATONIA, jelikož jsem pořád v nějakém death/doom opojení (úsměv) a mám velkou inspiraci a vášeň pro tenhle druh hudby. Je to krásné místo pro život. (úsměv) Pokud bych toužil hrát něco jiného, můžu si vždycky založit vedlejší projekt. Jedním z nich je např. RUINEBELL (metal/punk). Je spousta různých hudebních stylů, které bych chtěl hrát a tím nemyslím jen různé subžánry metalu. Ale pro teď mě těší a dostatečně vytěžují HOODED MENACE.
Raritu u vás představuje fakt, že na studiových nahrávkách nahráváš vokály ty, zatímco v živém provedení je má na starost basák Markus Makkonen. Můžeš mi něco o tomhle povědět, co zatím je?
I když bych byl rád, aby Markus nahrával vokály ve studiu, můj hlas prostě sedne do naší hudby lépe a má i ten charakteristický tón, díky kterému zní HOODED MENACE... no, jako HOODED MENACE. Nemám příliš rád growling ani ve studiu, ale snesu to a občas si to i trochu užívám, ale co se týče živého hraní, tam to nepřichází v úvahu. Markus se zkrátka stará o živé vokály a dělá je dobře. Spoustu let zpívá a hraje na basu ve své hlavní kapele SADISTIK FOREST, takže to pro něj není žádný problém. Navíc, on je stejně spíš typ frontmana, takže tohle rozvržení sil nám plně vyhovuje.
V Čechách jste se objevili poprvé v rámci festivalu Obscene Extreme v roce 2013, kde jste zahajovali festival společně s EVOKEN a ESOTERIC. Zřejmě jste tam nestihli nasát pověstnou atmosféru, ale jak na tento den vzpomínáš?
Ano, je to specifický festival pro grindcore maniaky, ale jeden večer věnovaný doomu se opravdu povedl. Pokud máš rád NAPALM DEATH a REPULSION, mohli by tě zajímat i SAINT VITUS a WINTER – což u mě platí. Je to všechno vlastně jen heavy a extrémní hudba. Hodně se nám v Trutnově líbilo a doufám, že si to někdy zopakujeme a tentokrát podáme lepší výkon.
Naopak nejčerstvější záležitost je váš prosincový koncert v Praze. Loni jste odjeli teprve vaše první evropské turné ve vaší historii. Jak to, že to trvalo tak dlouho, než jste tuhle akci podnikli? A jaká byla návštěvnost? Jak si turné snášel? Myslím tím dlouhé přejezdy, každý den hrát…
Ano, tohle evropské turné s MOURNING BELOVETH a SHORES OF NULL bylo naše první větší. Předtím jsme sem tam nějaké „nárazovky“ odehráli, ale nic souvislého. Velké turné jsme sice mohli odjet už před pár lety, ale tohle byla první nabídka, která se vyplatila a navíc si to sedlo i s plány všech ostatních. Před pěti lety bych tomu řekl ne, jelikož jsem neměl tak moc rád živé hraní, jako mám teď. Ze začátku kapela ani neměla koncertovat, takže se to všechno měnilo velmi pomalu. Nynější sestava však zní a hraje nejlépe, takže jsem rád, že se to děje právě teď.
Návštěvnost byla různá, od 50 do 300 lidí, nebo tak nějak, přesně úplně nevím. Samozřejmě byla spousta lidí na Metal Meeting v Eindhovenu, protože to je relativně větší festival. Možná tak tři show z deseti nebyly úplně dobré, ale zbytek byl skvělý, dokonce si myslím, že některé akce byly jedny z těch úplně nejlepších. Každodenní hraní nebylo nijak problematické, horší byl nedostatek spánku. Přeci jen už nejsme nejmladší, takže se to po chvilce projeví. Taky někteří z nás nejsou zrovna sociální typy, takže být pořád ve větší skupině lidí není pro některé z nás úplně to pravé. (úsměv) Nakonec to ale všechno vyšlo dobře a vycházeli jsme mezi sebou a i s ostatními kapelami hodně pohodově. Všichni byli milí lidé. No a samozřejmě bylo skvělé navštívit nová místa, vidět Švýcarské Alpy zblízka, potkávat přátele a podobně. Jasně, sedět v dodávce není vždy zábavné, a to jsem si ještě zapomněl vzít svá oblíbená DVD „Kobra“ a „Sleepaway Camp“. Řekl bych, že deset dní je takové maximum, co bychom byli schopni zvládnout odjezdit v dodávce.
Máš radši vystupování na klubových akcích nebo festivalech?
Tohle možná nebude ta pravá „rock'n'rollová“ odpověď, ale musím říct, že mám radši festivaly – čím větší, tím lepší. A čím dál je publikum od pódia, tím líp. Kluby mohou být skvělé, ale jelikož nejsme zrovna divocí a nejde nám primárně o show pro „potěchu oka“, což by, jen tak mimochodem, vypadalo dost směšně a falešně, jelikož hrajeme pomalejší a depresivní věci, myslím si, že festivaly nám sedí podstatně víc. Jsi dál od lidí, pódium je větší a celkově to je mnohem méně intimní, což mám osobně rád. Větší prostor mi pomáhá „ztratit“ se v hudbě. A i když to zní hloupě, líbí se mi, že jsme tam nahoře na pódiu nedosažitelní a obklopení kouřovou mlhou, jako nějací maskovaní blázni v dáli. (úsměv) Myslím, že to o nás jako o lidech něco prozrazuje. Nesnažíme se být „cool a odtažití“, jen někteří z nás jsou lehce introvertní.
Zahráli jste si i v Americe na Maryland Deathfestu. Jaké to tam bylo a jde nějak porovnávat fanoušky v Americe a v Evropě? Kromě koncertu na tomto festivalu jste tam měli i klasické turné?
Bylo to podruhé, co jsme byli na MDF a bylo to skvělé. Nemohu říct, jestli je nějaký rozdíl mezi americkými a evropskými fanoušky, všichni jsou fajn. Měli jsme odstartovat naší cestu Amerikou v Saint Vitus Baru v New Yorku, ale kvůli zpožděnému letu a ztracenému vybavení jsme to museli zrušit. Strávili jsme tedy den navíc v New Yorku, než se nám zavazadla vrátila a pak jsme vyrazili do Filadelfie, kde jsme hráli v Kung Fu Necktie. Potom jsme hráli na MDF v Baltimoru a následně jsme vyrazili do kanadského Montrealu, kde jsme odehráli set v klubu Katacombes. Stihli jsme se jako turisté projít po New Yorku a Baltimoru a taky jsme poprosili promotéra show ve Filadelfii, aby nám zastavil u Rockyho sochy, kde jsme si udělali pár fotek. (úsměv) Z tohohle se stala tradice, to samé jsme udělali během naší první cesty do USA.
Zaznamenal jsem, že máte v říjnu vystoupit na akci California Deathfest. Takže znova vyrazíte do Ameriky. Co to je za akci a podniknete tam ještě něco jiného?
Kalifornský Deathfest je pořádán stejnými lidmi jako Deathfest v Marylandu, jen je menší. Hodně se těšíme, protože to bude poprvé, co se objevíme na západním pobřeží USA. Omlouvám se, ale v tuhle chvíli nemohu nijak komentovat naše další eventuální koncerty.
Když se řekne Finsko, pochopitelně si vybavím hudbu. Na druhém místě je u mě hokej a potom moje oblíbená sauna. Je hokej a sauna něco, co zajímá i tebe?
Mám rád finskou kombinaci letní chaty určenou pro relax, saunování a plavání v jezeře, ale jinak do sauny nechodím vůbec. Jako dítě jsem hrával hokej, ale teď už ho moc nesleduju, maximálně tak větší zápasy v rámci mistrovství světa, ale toť vše. Neskáču do fontán a nezpívám pitomé hokejové písničky, když něco vyhrajeme. Hokej se mě moc netýká.
Deset let HOODED MENACE budete slavit teprve příští rok, ale když se člověk koukne na vaší diskografii, tak ten počet nahrávek je hodně vysoký. Čím to je, že neustále tvoříš? Co tě popohání, kde bereš tu energii a inspiraci ke své tvorbě?
Nevím. Není to tak, že bych pořád psal hudbu. Možná o ní neustále přemýšlím, ale skládám jen občas. Ale když už se do toho dám, můžu tvořit týdny i měsíce. Dělám to tak pravidelně. Je pro mě důležité mít časové období, kdy si dám pauzu. Klidně i delší, protože během toho se ve mně vytvoří téměř až nutná potřeba znovu začít tvořit. Inspirují mě filmy, počasí, knihy, architektura, vlastně skoro cokoliv... Ale největší inspirace pochází z dobré muziky, kterou poslouchám. Hudba plodí hudbu.
Sleduješ kolem sebe hudební dění? Jaké desky tě v loňském zaujaly? Jaký je Lasse posluchač?
Moc metalovou scénu nesleduju, ale samozřejmě sem tam narazím na skvělou novou muziku. Minulý rok se mi líbila např. alba od INDESINENCE, BELL WITCH, HORRENDOUS, ACID KING, CRUCIAMENTUM, ILSA a TAU CROSS. Také klasické kapely jako PARADISE LOST a MY DYING BRIDE vydaly překvapivě kvalitní alba. Myslím, že „Feel the Misery“ je jedno z nejlepších od MY DYING BRIDE a skladba „Beneath Broken Earth“ od PARADISE LOST je můj nejoblíbenější song roku 2015.
Nejradši mám asi metal, hlavně to pomalejší spektrum. Proto to také hraju. Ale samozřejmě mě toho baví víc než jen metal... Líbí se mi spousta různých hudebních stylů a kapel od THE BEATLES přes Davida Bowieho, DURAN DURAN, STRAY CATS, KRAFTWERK, DEAD BOYS, RUSH, THE POSIES, CREAM, THE STOOGES, MY LIFE WITH THE THRILL KILL KULT, SHITLICKERS až k FEAR OF GOD. Je toho příliš mnoho k vypsání.
Lasse, děkuju ti za tvůj čas strávený nad odpovědmi. Přeju ti úspěšný rok 2016. Bylo mi potěšením si s tebou popovídat!
Děkuji ti za rozhovor a přeji všechno nejlepší do roku 2016! Opatruj se!
Velký dík za překlad Panu X.
RECENZE
https://www.facebook.com/HoodedMenace
https://hoodedmenace.bandcamp.com
