Strakonice jsou z pohledu přespolních hudebním městem, kapel tady působí celá řada, a celá řada z nich se věnuje hard music, jak souhrnně říkáme všemu kytarovému – punku, hardcoru, metalu... Minulý týden si daly čtyři víceméně místní party sraz v Jiskře, ani ne týden nato se další dvě, posílené o jednu odjinud, objevily v rokáči na Křemelce. A bylo to spíše zjevení než objevení, protože se na prkna, co znamenají podsvětí, vrátila úderka, která před řadou let bořila sály a měla velice slušně našlápnuto. Řeč je samozřejmě o WITH CARE (dříve psaných ještě s vykřičníkem), kteří se nedávno vcelku nenápadně dali dohromady za účelem jednoho speciálního koncertu, a když přišla další nabídka na vystoupení, řekli si nejspíš proč ne...
Zima skoro jako na Sibiři, teploměr klesal pod mínus deset, ale věrný kamarád David mě nenechal ve štychu a tak jsme ve čtvrt na devět nakráčeli na Křemelku, kde se tou dobou nedalo mluvit o tom, že by snad měl být koncert. Lidi nikde, což ale znamenalo jistou výhodu; mohli jsme si vybrat, kde budeme sedět. Začátek plánovaný na dvacátou hodinu vzal samozřejmě za své, nicméně postupně se prostor klubu začal plnit a když v devět hrábli kluci z LIBIDO CHALLENGE do strun, mohlo být na místě nějakých padesát platících (číslo se ve finále ještě narostlo). Vývoj LIBIDA je mi sympatický, kapela evidentně našla svou tvář a produkuje zjednodušeně řečeno NYHC. Do zdánlivě jednoduché přímočaré muziky ale kytaristé vkládají zajímavé vyhrávky a výsledkem je poměrně pestrá muzika, která šlape, tu rychleji, tu pomaleji. Koketování s metalem je nabíledni, ale místy kapela zamíří i do vod špinavějšího hardcoru. Kšiltovky a nějaký ten tělocvik k tomu taky patří, důležitější ale bylo, že kapela měla výborný čitelný zvuk, všechny nástroje byly ideálně slyšet a dokonce jsem nemusel ucpávat uši špunty...
Hlavním tahákem večera pro mě ale byli WITH CARE. O sestavě jsem měl díky informacím aktuálního frontmana jasno, strunná sekce zůstala stejná jako před lety, takže známé tváře strakonického hudebního dění Ora, Jarda (aktuálně HERDEK FILEK) a Břéťa (aktuálně starosta města). Řada lidí asi byla zvědavá, jestli se Břéťa na pódiu objeví, a myslím, že jeho účast některé překvapila, navíc v čase, kdy se v kulturním domě konal reprezentační ples města Strakonice. Ale srdce rockera na chvíli vyhrálo nad srdcem politika (podle kamarádových informací si Břéťa z kulturáku odskočil, převlékl z kvádra do trika a kraťasů, odmastil koncert a zase zamířil do „lepší“ společnosti), a když bylo vystoupení domluvené, tak na chvíli dostaly přednost ztracené existence. (úsměv) Ona chvíle trvala taky nějakou třičtvrtěhodinku, během které kapela přehrála staré fláky s velkým přehledem. Víceméně podobná muzika jako v případě LIBIDA, s podobně akčním zpěvákem (který ve finále ukázal bohatě potetovanou horní polovinu těla). Nový předák Cubajz (ex-OVERSIGHT) je samozřejmě z trochu jiného těsta než někdejší šílenec Eda, ale mně jeho projev k muzice sedl dokonale, svou roli zvládl i nový bubeník, a když připočtu opětovně výbornou zvukovou kulisu, vychází mi druhé vydařené vystoupení večera. To na chvíli zpestřil i bývalý zpěvák Eda, který dal s Jakubem duet v songu „No God“. Ani se nechce věřit, že předvedený materiál je starý deset let, pořád působí svěže. Doufám, že nešlo o jednorázové vystoupení a s WITH CARE se zase někde potkám.
S Davidem jsme si notovali, že kapely, které nás bavily, už mají odehráno, že zvuk byl ukázkový (až někdo bude říkat, že na Křemelce je zvuk mizerný, připomeneme mu zvukovou kulisu v Jiskře), a že bychom možná i mohli vyrazit k domovům. Jenže jsme měli rozpité pivko, tak jsme to vypočetli akorát na začátek LOCOMOTIVE, jako že jim dáme šanci nás během dvou napití zaujmout. Když se jim to nepovede, dáme Křemelce vale a zamíříme do hajan. LOCOMOTIVE si s sebou asi přivezli celou nástrojovku, takže se přestavovalo a zvučilo hodně dlouho, ale ve finále to bylo úplně na nic. Zvuk, který se během prvního songu linul z pódia, byl jedním slovem katastrofální. Když k tomu připočtu fakt, že ani Davida, ani mě muzika LOCOMOTIVE nebaví, rozhodnutí odejít během druhého songu má logiku. To, co jsem viděl a slyšel, ale evidentně vadilo menšině, protože pod pódiem se okamžitě strhla pěkná mela, strojvůdce René to s taky lidmi umí, i když mě jeho hecování po chuti není...
Ale ve finále to byl pěkný večer, dvě kapely mě bavily a třetí zase bavila mladší část publika, takže nejspíš zavládla všeobecná spokojenost...
Zima skoro jako na Sibiři, teploměr klesal pod mínus deset, ale věrný kamarád David mě nenechal ve štychu a tak jsme ve čtvrt na devět nakráčeli na Křemelku, kde se tou dobou nedalo mluvit o tom, že by snad měl být koncert. Lidi nikde, což ale znamenalo jistou výhodu; mohli jsme si vybrat, kde budeme sedět. Začátek plánovaný na dvacátou hodinu vzal samozřejmě za své, nicméně postupně se prostor klubu začal plnit a když v devět hrábli kluci z LIBIDO CHALLENGE do strun, mohlo být na místě nějakých padesát platících (číslo se ve finále ještě narostlo). Vývoj LIBIDA je mi sympatický, kapela evidentně našla svou tvář a produkuje zjednodušeně řečeno NYHC. Do zdánlivě jednoduché přímočaré muziky ale kytaristé vkládají zajímavé vyhrávky a výsledkem je poměrně pestrá muzika, která šlape, tu rychleji, tu pomaleji. Koketování s metalem je nabíledni, ale místy kapela zamíří i do vod špinavějšího hardcoru. Kšiltovky a nějaký ten tělocvik k tomu taky patří, důležitější ale bylo, že kapela měla výborný čitelný zvuk, všechny nástroje byly ideálně slyšet a dokonce jsem nemusel ucpávat uši špunty...
Hlavním tahákem večera pro mě ale byli WITH CARE. O sestavě jsem měl díky informacím aktuálního frontmana jasno, strunná sekce zůstala stejná jako před lety, takže známé tváře strakonického hudebního dění Ora, Jarda (aktuálně HERDEK FILEK) a Břéťa (aktuálně starosta města). Řada lidí asi byla zvědavá, jestli se Břéťa na pódiu objeví, a myslím, že jeho účast některé překvapila, navíc v čase, kdy se v kulturním domě konal reprezentační ples města Strakonice. Ale srdce rockera na chvíli vyhrálo nad srdcem politika (podle kamarádových informací si Břéťa z kulturáku odskočil, převlékl z kvádra do trika a kraťasů, odmastil koncert a zase zamířil do „lepší“ společnosti), a když bylo vystoupení domluvené, tak na chvíli dostaly přednost ztracené existence. (úsměv) Ona chvíle trvala taky nějakou třičtvrtěhodinku, během které kapela přehrála staré fláky s velkým přehledem. Víceméně podobná muzika jako v případě LIBIDA, s podobně akčním zpěvákem (který ve finále ukázal bohatě potetovanou horní polovinu těla). Nový předák Cubajz (ex-OVERSIGHT) je samozřejmě z trochu jiného těsta než někdejší šílenec Eda, ale mně jeho projev k muzice sedl dokonale, svou roli zvládl i nový bubeník, a když připočtu opětovně výbornou zvukovou kulisu, vychází mi druhé vydařené vystoupení večera. To na chvíli zpestřil i bývalý zpěvák Eda, který dal s Jakubem duet v songu „No God“. Ani se nechce věřit, že předvedený materiál je starý deset let, pořád působí svěže. Doufám, že nešlo o jednorázové vystoupení a s WITH CARE se zase někde potkám.
S Davidem jsme si notovali, že kapely, které nás bavily, už mají odehráno, že zvuk byl ukázkový (až někdo bude říkat, že na Křemelce je zvuk mizerný, připomeneme mu zvukovou kulisu v Jiskře), a že bychom možná i mohli vyrazit k domovům. Jenže jsme měli rozpité pivko, tak jsme to vypočetli akorát na začátek LOCOMOTIVE, jako že jim dáme šanci nás během dvou napití zaujmout. Když se jim to nepovede, dáme Křemelce vale a zamíříme do hajan. LOCOMOTIVE si s sebou asi přivezli celou nástrojovku, takže se přestavovalo a zvučilo hodně dlouho, ale ve finále to bylo úplně na nic. Zvuk, který se během prvního songu linul z pódia, byl jedním slovem katastrofální. Když k tomu připočtu fakt, že ani Davida, ani mě muzika LOCOMOTIVE nebaví, rozhodnutí odejít během druhého songu má logiku. To, co jsem viděl a slyšel, ale evidentně vadilo menšině, protože pod pódiem se okamžitě strhla pěkná mela, strojvůdce René to s taky lidmi umí, i když mě jeho hecování po chuti není...
Ale ve finále to byl pěkný večer, dvě kapely mě bavily a třetí zase bavila mladší část publika, takže nejspíš zavládla všeobecná spokojenost...
