Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

CD 2014, Pagan Records / black metal / Polsko

Příběh téhle recenze začíná někdy v dubnu loňského roku. Od páně šéfredaktora jsem obdržel CD a podrobil jej prvotnímu průzkumu. Poměrně rychle převládl pocit, že jsem si pěkně nasral do gatí, že napsat cokoliv o téhle desce bude fuška. Nepřitažlivý obal, zvuk jak z prdele, přes půlku tracků má stopáž výrazně nad pět minut, kdy celá deska trvá bez pár vteřin hodinu... zkrátka vyhlídka nudně strávených několika hodin, naposloucháváním a hodnocením něčeho, co mě na první dojem neoslovilo. A tak jsem to odkládal a odkládal, tu maje oprávněnou výmluvu, že mám moc práce a není čas, tu zbyl už jen pocit, že jsem sice lempl, ale prostě se mi do toho nechce. A dnes, 17.1.2016 jsem se konečně dokopal, CD jsem vložil do mechaniky, odhodlán vyřešit už téměř roční rest.

První tóny songu “Opataniec" se na mě vyvalily a já si v duchu říkám "hele ten zvuk zas tak blbej neni". No dobře. Je to něco mezi zkušebnou a profi studiovým zvukem. Nástroje mají nedokonalé barvy, zejména bicí bych si uměl představit ošetřené lépe. Ale zas musíme brát v potaz, že se jedná o black metal, kde jistá syrovost k hudbě nakonec pasuje a v důsledku častokrát může umocnit pocity z poslechu. Naštěstí, album je alespoň citlivě smíchané, tzn. všechny nástroje jsou stále ještě dobře čitelné a lze bez problému sledovat, co se na nahrávce děje. No budiž - zvukově to nějak skousnu, byť to není ideální....

Již zmíněný první song začíná uplně nejklasičtějším klasickým blackovým kytarovým riffem, ke kterému se vzápětí na bicí přidá humpolácká polka a o něco později debilní rozklad stupnice (á la country styl) na base a já si okamžitě vybavuju, proč se mi do tohoto úkolu nechtělo (smích). Riff se navíc, byť v mírných obměnách, opakuje milionkrát do kola, no super. Zde měla být v popředí zájmu asi sólová kytara, která loudí táhlé melodie... ne úplně nepodobné třeba vyhrávkám na "Omniabsence..." od INFERNA. Ale je to jakési nemastné neslané... nudím se. Kurva, jak se nudím... Konečně, dvě minuty uplynuly a první riff přepnul do nového. Já si začínám všímat kvalit, v které už jsem naprosto nedoufal. No nekecej. Bubeník umí hrát (postupně se dále s poslechem ukázalo, že vládne dosti dosti solidně!). A sakra, třetí kytarovej riff je docela zajímavej... jak skladba plyne, zdá se mi zajímavější čím dál víc. Sice taková klasika žánru, nic převratnýho. Ale alespoň chlapi umí hrát a celkem to funguje.

Druhej song "Ptaki ida" a zase... divnej riff a dechovková polka na bicí. Počkej, to si děláte prdel ? Ale ne, tady už se to zlomí během pár vteřin, a rozjede se black, kterej čpí starobou... ale i newschool tu je. Ty, to je docela zajímavý... Minuta třicet a vládu převezme akustická kytara, kterou citlivě doplní bicí a nenápadná basa. Fajn. A pak: 3:15 a já jsem si káknul do trenek. Nastoupil naprosto fenomenální riff... to je síla! Evokuje melodiku refrénu “Mother north” od SATYRICON, epiku BATHORY... vzápětí se to strhne do blackový smrště, aby opět pozdějc nastalo uklidnění, který čeří takřka rockový kytarový sólo....Nezbejvá než přehodnotit prvotní úsudek. FURIA nejsou žádný ořezávátka. Tito pánové ví, co dělají.

Mohl bych pokračovat dál pitvou jednotlivých skladeb... ale to bych se pravděpodobně minul literálním žánrem, album je dlouhé, pestré, plné zvratů a detailní popis všeho, co se na desce děje, bych do této recenze jednoduše nevměstnal (věřte mi - zkusil jsem to a u pátýho tracku jsem byl už na dvou stránkách. (úsměv) Na albu je osm skladeb, každá je jiná, a škála použitých výrazů a triků je opravdu široká.

Samotný zvuk napovídá cosi o příslušnosti ke staré škole syrového špinavého UG black metalu, který je bezesporu hlavním těžištěm této kapely. Ale tak jednoduché to není. Kapela cílí prvořadě na temný feeling (ten je prakticky všudypřítomný). Tu se však jedná o burácející celou kapelu jak z partesu GORGOROTH nebo starých a středních STYRICON, tu jde naopak o vyklidněné akustické úseky s takřka ambientní atmosférou (některé úseky s počtem repeticí získávají na uhrančivosti, některé popravdě po čase začínají drobet nudit... ale každý má holt tu míru asi jinde a jinak...). Na desce je i spousta poměrně neotřelých riffů a aranžmá, kde mi vlastně nenapadá, k čemu to přirovnat... zejména pátý track "Nigdy a Nigdzie" je, řekl bych, téměř avantgardní, toto bych se nebál označit jako originální, zpěv mi na chvíli připomněl dokonce ranou tvorbu LAIBACH (ale to berte s rezervou – já mam tyhle starý desky rád, tak je slyšim všude. (úsměv) Zajímavý materiál. Všechny songy jsou fajn, nejméně se mi líbí asi šestá "My bekocza", její prostředek mi přijde hodně vatózní a pro stopáž 9:50 zde opravdu nenacházím pochopení, to sorry... Ale jinak je to z většiny chytře vymyšlená deska (přiznám se, že jsem sám velmi překvapený, to jsem nečekal – pro mě osobně zvolila kapela úvodní songy hodně ale hodně nešťastně, zhruba prostředek alba skýtá daleko větší poklady).

Za zmínku stojí určitě i Nihilův vokál. Všechny texty jsou v polštině. Často je to prakticky jedno, protože nerozumím ani slabiku a kdyby mi někdo tvrdil, že to je angličtina, bez problémů uvěřím, byť proti barvě screamu nic nenamítám (gut). ALE jakmile se pan zpěvák pustí do čistších a emotivnějších poloh, to je naprosto jiný kafe. Pocit by se dal krájet a jeho polština mě opravdu baví, zní to skvěle. Obecně, mnoho ploch na desce mne překvapilo svojí emotivností a svým zvláštním způsobem jemností či naléhavostí... občas se do mysli vkrádá přirovnání dokonce k raným deskám britské ANATHEMY (například čtvrtý song "Niezwykla nieludzka nieprzyzwoitocz" kolem 2-3 minuty či pátý song “Nigdy a Nigdzie”, který má pasáž skoro jak vystřihlou z “Pentecost III”)... Tohle album je natolik pestré, že se pár slovy prostě popsat nedá.

Tak se tak zamýšlím, jaký je rozdíl mezi FURIÍ a kapelami z vyšších pater blackmetalové scény. Hlavní rozdíl nacházím v absenci zkušeného producentského ucha a opravdu velké vydavatelské firmy v zádech (i když ani Pagan Records rozhodně nejsou žádní trpaslíci). Škoda, že nad touto deskou neměl dohled někdo, kdo by vykouzlil skutečně kvalitní zvuk a ohlídal by některé divnosti, či rozpínavé pasáže, které po čase začínají nudit. Potenciál tu dříme velký. Kapela si osobitým způsobem razí svou trajektorii napříč old schoolem, new schoolem, kytarovým ambientem, snad i post-blackem, na pár místech to hraničí až s hlučným a řádně špinavým emotivním rockem (aniž by však deska ztrácela na agresivitě či temnotě).

Zvídavý dotaz na Metal Archives však nabízí další úhel pohledu. Kapela je složená z ostřílených muzikantů, kteří figurovali nebo stále figurují i v poměrně známých jménech UG scény (namátkou třeba MASSEMORD). Frontman Nihil stál za produkcí alba... Stále víc se přikláním k názoru, že album je přesně takové, jak ho kapela chtěla, a i věci, které mi úplně nepadly do vkusu, jsou zde zcela záměrně. Budiž. Mají to mít. Ubírám několik bodů z hodnocení, které jinak mohlo být opravdu hodně vysoké.

Seznam skladeb:

  1. Opętaniec
  2. Ptaki idą
  3. Zamawianie drugie
  4. Niezwykła nieludzka nieprzyzwoitość
  5. Nigdy i nigdzie
  6. My bełkoczą
  7. Beze mnie
  8. Ogromna noc

Čas: 59:53

Sestava:

  • Sars - bass
  • Namtar - drums
  • Nihil - guitars, vocals, lyrics
  • Artur Rumiński - guitars

http://let-the-world-burn.org/

http://www.paganrecords.com.pl/

Zveřejněno: 27. 01. 2016
Přečteno:
3698 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Hellsound | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

29. 01. 2016 19:09 napsal/a K.
Zvuk
Osobne nerozumiem vytku recenzenta ohladom zvuku. Gitary su vyborne zaranzovane. Vyber aparatov Marshall sadol uplne presne. Mozno bicie... Kazdopadne nejaky umelohmotny, supercisty zvuk by bol len na skodu. Pre mna osobne neskutocne vydarena doska, ktora ku koncu stopaze nadherne graduje az do vrcholu albumu - Orgomna Noc. Ogromny album.