Bez mála po pěti letech jste do světa vypustili novou nahrávku. Otázka je jednoduchá. Proč to tak dlouho trvalo?
Předně zdravím čtenáře Fobie. V tom mezičase, kdy jsme poznávali svá krásná těla u krátkých epizodních dokumentárních filmů a v letních měsících trapně pozorovali spoře oděná děvčata, jsme i často koncertovali. Kvůli tomuto všemu a pak i dalším věcem se práce na nové desce stále odkládala. Také odešel bubeník Luke a tak bylo potřeba za něj najít adekvátní náhradu. Tu se nám povedlo najít v osobě Rudyho. Ten sice nemá kila navíc, ale zase boduje svou vizáží.
Jinak nové album bylo kompletně hotové už minulý rok v květnu. Ale na seznamu vydavatele byly před námi kapely, které měly vyjít dřív a tak se naše album dostalo na řadu až na konci listopadu.
Jak ve SPASM vypadá skládání jednotlivých skladeb? Je to dílo jednoho muže, nebo tvoříte společně?
Zcela jednoduše – celý proces je v mé režii. Tím je sice méně demokratický než u jiných kapel, ale to klukům snad nevadí. Je známo, že SPASM posledních pár let moc nezkouší. Proto v té době nicnedělání, cestování a poflakování se po koncertech, kde hrdě předvádíme svá těla a naše umění, mám čas, aby mi v hlavě šrotovala tempa a různé náměty. Ty doma průběžně nahrávám v podobě riffů do počítače a nechám uležet. Poté, až přijde ta správná doba na desku, vším se postupně proberu, doma připravím náměty a ve zkušebně řeknu svou představu. Následně všechno zkoušíme a postupně upravujeme. Občas se i stává, že některé rify vznikají přímo ve zkušebně takzvaně „hned z první“.
Dle mého je novinka vokálně hodně pestrá. Proto mě zajímá, zda se zpěvy nahrávaly po částech, nebo na jeden zátah? A jak dlouho trval pobyt ve studiu?
Myslím, že to je trefa do černého. Ano, album je nazpíváno ve více polohách, což dalo skladbám i albu úplně novou energii. Čekal jsem na to celých sedm let a vyplatilo se. I přes tuto variabilnost to je stále gore grind. Navíc to je posunutí vokálu jako nástroje. Což mě opravdu těší. Velkou zásluhu má v tomto směru Otyn ze studia Davos Records, kde jsme nahrávali. To on nám pomohl donutit Radima nebát se použít více než jen dvě linky vokálů. Co se týče zpěvu, tak ten byl nahraný po částech. Basu a bicí jsme nahrávali, tuším, nějakých patnáct hodin.
Intro je odněkud stáhnuté, nebo je to vaše práce? Líbí se mi, jak má volající nervózní hlas a rychle se snaží představit. Podle této nervozity bych to tipoval na reálnou scénu. (smích)
Dlouho jsme zvažovali jaké intro použít a hlavně jsme chtěli jiné než ostatní kapely v našem žánru. Při velmi užitečných debatách při kávě jsem tak nějak řekl, že by bylo dobré, aby tam zněl telefon a mluvilo děvče. No pohledy byly asi jako „Hm, a jak to asi uděláme?“. Nicméně někomu volat se nám nechtělo, tak jsme se vrhli do víru sítě a něco hledali. Něco, a vlastně ani nevíš co. Až nám teklo do bot... V době, kdy Otyn finišoval s prací a potřeboval nějaké to intro, se na nás usmálo štěstí. Je to z jednoho filmu, kde jen tak pro představu, neslyšící chlapec volá operátorce a znakovou řečí jí vysvětluje, že potřebuje společnici. Operátorka následně zavolá jedné slečně a ta na ni při krmení své staré matky vysype kompletní nabídku služeb. Operátorka je tak překvapená a její výraz klade otázku „Toho je opravdu tak mnoho?“ a zároveň se chlapci snaží vysvětlit její nabídku. Koneckonců to intro ve zkratce shrnuje celé naše album.
Na vašich koncertech v Česku bývá vždycky hodně živo. Nebál bych se říct, že SPASM doslova přitahují lidi na akce. Už několikrát jste vyjeli za hranice. Jednou i za oceán. S jakými pocity se vždy vracíte domů? Těšíte se tak říkajíc na to své? Nebo je vám líto, že dovolená skončila?
Pokud si to myslíš, tak děkujeme. Víš, my to celé bereme jako velkou zábavu a jsme opravdu rádi, když můžeme pobavit lidi. Naše hudba nemá žádné poselství v textech. To necháváme jiným. My prostě chceme lidi bavit a to se zatím daří. Pořád jsme ta kapela, co vylezla ze zatuchlého sklepa a snaží se dokázat, že to jde i trochu jinak. V případě tebou zmiňovaného Mexika to byla vážně super dovolená, která zůstane v paměti navždy. Poslední den na letišti před odletem jsme se shodli, že týden navíc by vůbec neškodil. To samé platí i pro cestování na koncerty při delších tratích. Určitě ti každý potvrdí, že hodiny, které strávíš cestováním, by se daly zcela jistě zhodnotit jinak. Ale k tomuto koníčku to prostě patří. My to bereme tak, že vypadneš z určitých kolejí a poznáš nová místa, kam by ses normálně nepodíval. Navíc zažíváš určité situace a ty zážitky ti nikdo nevezme. Vždy se vracíme domů zničeni a unaveni, ale s pocitem dobře odvedené zábavy. Nicméně jak se říká doma je doma.
Váš playlist a délka vystoupení se na jednotlivých koncertech moc nemění. Budete tedy natahovat hrací čas, aby se vešly i nové songy, nebo budou muset některé starší, ale stále chtěné skladby, pryč?
Vím, na co narážíš, ale takhle to prostě je. Naše lenost je až tak velká, že je „plejko“ tzv. posvátný papír, na který nemáme odvahu sáhnout. Máme už vyzkoušené, že natahovat playlist nemá cenu. Protože potom to lidi už tolik nebaví. Proto se bude muset po dlouhých letech přepisovat. Ano, některé skladby budou muset už opravdu pryč, ale ty zásadní zůstanou. Od února bude zcela nový seznam skladeb postavený spíše z aktuální desky, plus osvědčené kusy z dob minulých.
Spolupráce Rotten Roll Rex se nejspíš osvědčila. Proto i „Pussy De Luxe“ vyšlo pod jejich hlavičkou. Co konkrétně firma může nabídnout kapele, jako jsou SPASM ?
Pravdou je, že při hledání vydavatele pro album „Paraphilic elegies“ jsme měli na stole tuším osm konkrétních nabídek z celého světa a mezi nimi Rotten Roll Rex vyčnívali nejvíc. Byla tam cítit taková ta velikost labelu. Chtěli kapelu publikovat a jednání s nimi bylo taky parádní. Což u některých prostě není. Jako další plus byla velmi dobrá distribuce nosičů, což pro nás taky dost znamená. Po celou dobu naší spolupráce Marco vždy splnil to, na čem jsme se dohodli a do dnešního dne si myslíme, že jsme už tehdy udělali správné rozhodnutí.
Nedávno byl publikovaný nový videoklip ke skladbě WTF. Nikde jsem se nedočetl, kdo je jeho tvůrcem. Můžeš nám to prozradit? A byli jste vůbec u jeho natáčení?
Ano, u celého natáčení jsme byly přítomni a jak už je naším zvykem, tak jsme měli spoustu dost trapných připomínek k hlavní protagonistce, například jako dotazy typu „Kdy se svlékneš?“ „otoč se,“ „předkloň se,“ „ukaž, jak polkneš“ atd. Celý námět na klip natočil a dal dohromady David Najbrt s přítelkyní Romanou. Neboli bumtriskprask@seznam.cz
V klipu vystupuje Thu Trang Nguyen. Tu najdeme zvěčněnou i na obalu CD. Našli jste ji mezi známými, nebo jste ji museli hledat jinde?
Ať se nám to neplete. Českým jménem je Pavla. Abych nějak začal tu dlouhou cestu až k ní, musím zmínit pár věcí. Jako vždy jsme nechali vše až na poslední chvíli. Proto se tentokrát role zhostila Romča a začala pátrat po někom, kdo bude ochotný nechat se nahrát. Do výběru se dostala dvě opravdu pěkná děvčata, ale pak nám do schránky přišla fotka Pavly s nápisem „kluci, to je jiný level, co?“. Pavla je vícemiss Vietnam v ČR a je profesionální modelka. Po našem kontaktování kývla na námi předložené podmínky a s podpisem smlouvy se stala, i když nevědomky, snem mnoha chlapců. Za to jí patří velký dík. SPASM za chlapce DĚKUJEME.
Stejně tak, jako je vyvedený klip, se podařil i booklet alba. Na tom jste opět spolupracovali s Davidem Najbrtem. Jak vypadá vaše spolupráce? Máte nějakou představu, kterou mu nastíníte a pak čekáte, co se z toho vyloupne? Nebo myšlenu dále rozvíjíte?
Nikdy jsme nebyli kapela, která se snaží kopírovat cizí obaly. Tedy žádné gore masakry, omalovánky, nebo stažené a již stokrát ukázané obrázky z internetu. To je až příliš jednoduché. Tedy nic pro nás. Vždy jsme šli svou vlastní cestou a stále se snažíme o určitou originalitu i v našich klipech. Především chceme lidi donutit do zapojení vlastní fantazie, aby si obal nebo klip doladili. Zjednodušeně se dá říct, že chceme, aby v našich obalech každý viděl něco jiného a měl z něj jiný pocit. Ano, už od prvního alba spolupracujeme s Davidem a za ty roky už poznal, co je pro kapelu to nejlepší. Stejně tak, jako na minulé desce „Taboo tales“, kde bylo, už i za pomoci jeho přítelkyně Romany, vše pečlivě naaranžováno a následně foceno podle představ Davida. Stejným způsobem jsme postupovali i nyní, jen s tím rozdílem, že jsme měli určitou představu, jak by mohl obal vypadat. Nicméně naše představa je jedna věc a druhá je její realizace.
Sdělili jsme naše představy Davidovi a bylo rozhodnuto, že se obal bude fotit. Nejlépe nějaká modelka a nepoužije se náš námět, ale obal bude plně v režii našich grafiků. Je pravda, že v době focení, kdy jsme jen tak na oko pozorovali určité partie Pavly, jsme se tvářili v pohodě. A to jsme ani nevěděli, co vlastně na obalu bude. Po první strohé kompletaci bookletu jsme byli fotkami opravdu okouzleni. I přesto, že obal nebyl vyhotoven podle našich prvotních představ, jsme naprosto spokojeni. Protože koresponduje s hudbou a stylem našich dřívějších obalů a klipů. Tedy se vším, na čem SPASM záleží.
Názvy některých písní jsou dost obskurní. Kde na ty nápady chodíte? Jednou jsem slyšel názor, že tohle se vážně vymyslet nedá. (smích)
U SPASM to funguje tak nějak za pochodu a poctivě si zapisujeme různé hlášky z filmů a taky z hodně plodných rozhovorů, které vedeme jak na koncertech, tak při dlouhých cestách. Ty se, až nastane ten správný čas, upraví do podoby, jakou můžeš vidět v názvech našich písní. Někdy se něco podaří vymyslet hned napoprvé, jako třeba „lick your fingers“, „tranny pop“ atd.
Jak reaguje vaše okolí na to, čím se bavíte? Z vlastní zkušenosti vím, že spousta lidí nechápe smysl a humor v této hudbě.
Naše okolí si, myslím, už i zvyklo. Vůbec nemáme problém s tím, že spousta lidí nechápe, co se děje. Spousta našich kamarádů se pohybuje na různých scénách a s těmi problém není. Humor a nadsázka k tomuto stylu prostě patří. Nesnažíme se nikoho urážet. Pokud už se tak stane, tak je to s humorem nám vlastním.
Pokud máte na srdci ještě něco, co chcete sdělit čtenářům Fobie, máte jedinečnou možnost právě teď. Díky za rozhovor a brzy na viděnou.
Ještě jednou díky za prostor ve Fobii a na závěr snad už jen naše motto. „Netvař se a neber se až tak vážně a bude to hrát a znít lépe“, to je totiž naše kouzlo gore grindu.
RECENZE
www.facebook.com/spasmgrind
www.bandzone.cz/spasm
Předně zdravím čtenáře Fobie. V tom mezičase, kdy jsme poznávali svá krásná těla u krátkých epizodních dokumentárních filmů a v letních měsících trapně pozorovali spoře oděná děvčata, jsme i často koncertovali. Kvůli tomuto všemu a pak i dalším věcem se práce na nové desce stále odkládala. Také odešel bubeník Luke a tak bylo potřeba za něj najít adekvátní náhradu. Tu se nám povedlo najít v osobě Rudyho. Ten sice nemá kila navíc, ale zase boduje svou vizáží.
Jinak nové album bylo kompletně hotové už minulý rok v květnu. Ale na seznamu vydavatele byly před námi kapely, které měly vyjít dřív a tak se naše album dostalo na řadu až na konci listopadu.
Jak ve SPASM vypadá skládání jednotlivých skladeb? Je to dílo jednoho muže, nebo tvoříte společně?
Zcela jednoduše – celý proces je v mé režii. Tím je sice méně demokratický než u jiných kapel, ale to klukům snad nevadí. Je známo, že SPASM posledních pár let moc nezkouší. Proto v té době nicnedělání, cestování a poflakování se po koncertech, kde hrdě předvádíme svá těla a naše umění, mám čas, aby mi v hlavě šrotovala tempa a různé náměty. Ty doma průběžně nahrávám v podobě riffů do počítače a nechám uležet. Poté, až přijde ta správná doba na desku, vším se postupně proberu, doma připravím náměty a ve zkušebně řeknu svou představu. Následně všechno zkoušíme a postupně upravujeme. Občas se i stává, že některé rify vznikají přímo ve zkušebně takzvaně „hned z první“.
Dle mého je novinka vokálně hodně pestrá. Proto mě zajímá, zda se zpěvy nahrávaly po částech, nebo na jeden zátah? A jak dlouho trval pobyt ve studiu?
Myslím, že to je trefa do černého. Ano, album je nazpíváno ve více polohách, což dalo skladbám i albu úplně novou energii. Čekal jsem na to celých sedm let a vyplatilo se. I přes tuto variabilnost to je stále gore grind. Navíc to je posunutí vokálu jako nástroje. Což mě opravdu těší. Velkou zásluhu má v tomto směru Otyn ze studia Davos Records, kde jsme nahrávali. To on nám pomohl donutit Radima nebát se použít více než jen dvě linky vokálů. Co se týče zpěvu, tak ten byl nahraný po částech. Basu a bicí jsme nahrávali, tuším, nějakých patnáct hodin.
Intro je odněkud stáhnuté, nebo je to vaše práce? Líbí se mi, jak má volající nervózní hlas a rychle se snaží představit. Podle této nervozity bych to tipoval na reálnou scénu. (smích)
Dlouho jsme zvažovali jaké intro použít a hlavně jsme chtěli jiné než ostatní kapely v našem žánru. Při velmi užitečných debatách při kávě jsem tak nějak řekl, že by bylo dobré, aby tam zněl telefon a mluvilo děvče. No pohledy byly asi jako „Hm, a jak to asi uděláme?“. Nicméně někomu volat se nám nechtělo, tak jsme se vrhli do víru sítě a něco hledali. Něco, a vlastně ani nevíš co. Až nám teklo do bot... V době, kdy Otyn finišoval s prací a potřeboval nějaké to intro, se na nás usmálo štěstí. Je to z jednoho filmu, kde jen tak pro představu, neslyšící chlapec volá operátorce a znakovou řečí jí vysvětluje, že potřebuje společnici. Operátorka následně zavolá jedné slečně a ta na ni při krmení své staré matky vysype kompletní nabídku služeb. Operátorka je tak překvapená a její výraz klade otázku „Toho je opravdu tak mnoho?“ a zároveň se chlapci snaží vysvětlit její nabídku. Koneckonců to intro ve zkratce shrnuje celé naše album.
Na vašich koncertech v Česku bývá vždycky hodně živo. Nebál bych se říct, že SPASM doslova přitahují lidi na akce. Už několikrát jste vyjeli za hranice. Jednou i za oceán. S jakými pocity se vždy vracíte domů? Těšíte se tak říkajíc na to své? Nebo je vám líto, že dovolená skončila?
Pokud si to myslíš, tak děkujeme. Víš, my to celé bereme jako velkou zábavu a jsme opravdu rádi, když můžeme pobavit lidi. Naše hudba nemá žádné poselství v textech. To necháváme jiným. My prostě chceme lidi bavit a to se zatím daří. Pořád jsme ta kapela, co vylezla ze zatuchlého sklepa a snaží se dokázat, že to jde i trochu jinak. V případě tebou zmiňovaného Mexika to byla vážně super dovolená, která zůstane v paměti navždy. Poslední den na letišti před odletem jsme se shodli, že týden navíc by vůbec neškodil. To samé platí i pro cestování na koncerty při delších tratích. Určitě ti každý potvrdí, že hodiny, které strávíš cestováním, by se daly zcela jistě zhodnotit jinak. Ale k tomuto koníčku to prostě patří. My to bereme tak, že vypadneš z určitých kolejí a poznáš nová místa, kam by ses normálně nepodíval. Navíc zažíváš určité situace a ty zážitky ti nikdo nevezme. Vždy se vracíme domů zničeni a unaveni, ale s pocitem dobře odvedené zábavy. Nicméně jak se říká doma je doma.
Váš playlist a délka vystoupení se na jednotlivých koncertech moc nemění. Budete tedy natahovat hrací čas, aby se vešly i nové songy, nebo budou muset některé starší, ale stále chtěné skladby, pryč?
Vím, na co narážíš, ale takhle to prostě je. Naše lenost je až tak velká, že je „plejko“ tzv. posvátný papír, na který nemáme odvahu sáhnout. Máme už vyzkoušené, že natahovat playlist nemá cenu. Protože potom to lidi už tolik nebaví. Proto se bude muset po dlouhých letech přepisovat. Ano, některé skladby budou muset už opravdu pryč, ale ty zásadní zůstanou. Od února bude zcela nový seznam skladeb postavený spíše z aktuální desky, plus osvědčené kusy z dob minulých.
Spolupráce Rotten Roll Rex se nejspíš osvědčila. Proto i „Pussy De Luxe“ vyšlo pod jejich hlavičkou. Co konkrétně firma může nabídnout kapele, jako jsou SPASM ?
Pravdou je, že při hledání vydavatele pro album „Paraphilic elegies“ jsme měli na stole tuším osm konkrétních nabídek z celého světa a mezi nimi Rotten Roll Rex vyčnívali nejvíc. Byla tam cítit taková ta velikost labelu. Chtěli kapelu publikovat a jednání s nimi bylo taky parádní. Což u některých prostě není. Jako další plus byla velmi dobrá distribuce nosičů, což pro nás taky dost znamená. Po celou dobu naší spolupráce Marco vždy splnil to, na čem jsme se dohodli a do dnešního dne si myslíme, že jsme už tehdy udělali správné rozhodnutí.
Nedávno byl publikovaný nový videoklip ke skladbě WTF. Nikde jsem se nedočetl, kdo je jeho tvůrcem. Můžeš nám to prozradit? A byli jste vůbec u jeho natáčení?
Ano, u celého natáčení jsme byly přítomni a jak už je naším zvykem, tak jsme měli spoustu dost trapných připomínek k hlavní protagonistce, například jako dotazy typu „Kdy se svlékneš?“ „otoč se,“ „předkloň se,“ „ukaž, jak polkneš“ atd. Celý námět na klip natočil a dal dohromady David Najbrt s přítelkyní Romanou. Neboli bumtriskprask@seznam.cz
V klipu vystupuje Thu Trang Nguyen. Tu najdeme zvěčněnou i na obalu CD. Našli jste ji mezi známými, nebo jste ji museli hledat jinde?
Ať se nám to neplete. Českým jménem je Pavla. Abych nějak začal tu dlouhou cestu až k ní, musím zmínit pár věcí. Jako vždy jsme nechali vše až na poslední chvíli. Proto se tentokrát role zhostila Romča a začala pátrat po někom, kdo bude ochotný nechat se nahrát. Do výběru se dostala dvě opravdu pěkná děvčata, ale pak nám do schránky přišla fotka Pavly s nápisem „kluci, to je jiný level, co?“. Pavla je vícemiss Vietnam v ČR a je profesionální modelka. Po našem kontaktování kývla na námi předložené podmínky a s podpisem smlouvy se stala, i když nevědomky, snem mnoha chlapců. Za to jí patří velký dík. SPASM za chlapce DĚKUJEME.
Stejně tak, jako je vyvedený klip, se podařil i booklet alba. Na tom jste opět spolupracovali s Davidem Najbrtem. Jak vypadá vaše spolupráce? Máte nějakou představu, kterou mu nastíníte a pak čekáte, co se z toho vyloupne? Nebo myšlenu dále rozvíjíte?
Nikdy jsme nebyli kapela, která se snaží kopírovat cizí obaly. Tedy žádné gore masakry, omalovánky, nebo stažené a již stokrát ukázané obrázky z internetu. To je až příliš jednoduché. Tedy nic pro nás. Vždy jsme šli svou vlastní cestou a stále se snažíme o určitou originalitu i v našich klipech. Především chceme lidi donutit do zapojení vlastní fantazie, aby si obal nebo klip doladili. Zjednodušeně se dá říct, že chceme, aby v našich obalech každý viděl něco jiného a měl z něj jiný pocit. Ano, už od prvního alba spolupracujeme s Davidem a za ty roky už poznal, co je pro kapelu to nejlepší. Stejně tak, jako na minulé desce „Taboo tales“, kde bylo, už i za pomoci jeho přítelkyně Romany, vše pečlivě naaranžováno a následně foceno podle představ Davida. Stejným způsobem jsme postupovali i nyní, jen s tím rozdílem, že jsme měli určitou představu, jak by mohl obal vypadat. Nicméně naše představa je jedna věc a druhá je její realizace.
Sdělili jsme naše představy Davidovi a bylo rozhodnuto, že se obal bude fotit. Nejlépe nějaká modelka a nepoužije se náš námět, ale obal bude plně v režii našich grafiků. Je pravda, že v době focení, kdy jsme jen tak na oko pozorovali určité partie Pavly, jsme se tvářili v pohodě. A to jsme ani nevěděli, co vlastně na obalu bude. Po první strohé kompletaci bookletu jsme byli fotkami opravdu okouzleni. I přesto, že obal nebyl vyhotoven podle našich prvotních představ, jsme naprosto spokojeni. Protože koresponduje s hudbou a stylem našich dřívějších obalů a klipů. Tedy se vším, na čem SPASM záleží.
Názvy některých písní jsou dost obskurní. Kde na ty nápady chodíte? Jednou jsem slyšel názor, že tohle se vážně vymyslet nedá. (smích)
U SPASM to funguje tak nějak za pochodu a poctivě si zapisujeme různé hlášky z filmů a taky z hodně plodných rozhovorů, které vedeme jak na koncertech, tak při dlouhých cestách. Ty se, až nastane ten správný čas, upraví do podoby, jakou můžeš vidět v názvech našich písní. Někdy se něco podaří vymyslet hned napoprvé, jako třeba „lick your fingers“, „tranny pop“ atd.
Jak reaguje vaše okolí na to, čím se bavíte? Z vlastní zkušenosti vím, že spousta lidí nechápe smysl a humor v této hudbě.
Naše okolí si, myslím, už i zvyklo. Vůbec nemáme problém s tím, že spousta lidí nechápe, co se děje. Spousta našich kamarádů se pohybuje na různých scénách a s těmi problém není. Humor a nadsázka k tomuto stylu prostě patří. Nesnažíme se nikoho urážet. Pokud už se tak stane, tak je to s humorem nám vlastním.
Pokud máte na srdci ještě něco, co chcete sdělit čtenářům Fobie, máte jedinečnou možnost právě teď. Díky za rozhovor a brzy na viděnou.
Ještě jednou díky za prostor ve Fobii a na závěr snad už jen naše motto. „Netvař se a neber se až tak vážně a bude to hrát a znít lépe“, to je totiž naše kouzlo gore grindu.
RECENZE
www.facebook.com/spasmgrind
www.bandzone.cz/spasm
