V osmdesátých letech byla „nejoblíbenější“ ženou v punkových a komunistických kruzích Margaret Tchatcherová. Železná lady strašila každý večer v půl osmé v Televizních novinách nebohé diváky Československé televize válkou, její politika byla neustálým terčem kritiky a odpůrci (až na pankáče) byli velebeni. Hrozby atomové války, stávky horníků, blokády jaderných základen... to všechno tehdejší komunistické sdělovací prostředky reflektovaly v podstatě podobným způsobem jako britští punkeři; ale heslo „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ tehdy nějak neplatilo, nahrávky punkových kapel zpoza průlivu La Manche, nevím proč, Supraphon, Panton ani Opus nevydávaly. (úsměv) Přitom obal alba „Death Before Dishonour“ (prvně vydaného v roce 1987) by do komunistické propagandy skvěle zapadl, baronka se smrtkou na obalu pátého řadového alba THE EXPLOITED je navíc po řemeslné stránce výborně namalována – určitě jde o nejlepší titulní stranu, jakou kdy skotská parta měla. THE EXPLOITED ostatně měli Maggie „rádi“ už dříve, na předchozí desce „Horror Epics“ jí vysekli pěknou „poklonu“, v níž slovo cunt znělo poměrně hojně. (úsměv)
Texty na „Death Before Dishonour“ se věnují společenským a politickým událostem, s jedinou výjimkou („Sexual Favours“), jejíž text není „pro jistotu“ v obalu k dispozici. Ty ostatní jsou vytištěné na jedné straně vnitřní kapsy, na druhé pak „straší“ fotky z kapelního života, který se skládá z koncertů, popíjení, dělání kravin a vystrkování holých prdelí. Samotný vinyl je světle oranžový a transparentní navíc, etiketa ve středu pak černá, a zřejmě zhruba taková, jaká byla na původním vydání, což asi platí o obalu jako celku.
Od THE EXPLOITED mě vždycky nejvíc bavilo album „The Massacre“, ale i na „Death Before Dishonour“ se nachází řada povedených songů. Třeba hned samotný úvod... nikdo mi nevymluví, že Wattie neřve česky „nenávidím vás“. (úsměv) Kdybych měl punk/HC kapelu, hned bych udělal cover a právě tohle na úvod vykřikoval; a možná to už někdo udělal a ani o tom nevím. Právě první song patří k tomu lepšímu, co trochu neprávem opomíjené album přináší. Ústřední riff i melodie jsou nakažlivé a navíc je prakticky z každého okamžiku zřejmé, že THE EXPOLITED o stavbě skladby hodně přemýšleli a s úspěchem se vyhnuli stylovému klišé – hra všech členů je totiž mnohem pestřejší, než je obvyklé u jejich souputníků.
Obecně lze albu vytknout méně ultra rychlých vypalovaček, deska se většinou nese ve středních tempech, což ve srovnání s následujícím albem „The Massacre“ působí jako slabší odvar, takže fanoušci nabroušeného HC koketujícího s thrash metalem raději sáhnou po masakrální nahrávce; příznivci punkového old schoolu ale budou přísahat právě na „Death Before Dishonour“. Ale ani ti, kteří potřebují pořádně potřepat kšticí, nepřijdou samozřejmě zkrátka, taková „Scaling The Derry Wall“ jim to umožní, na druhou stranu je to song celkem monotónní s poměrně dlouhou stopáží. Ozvěny předchozí nahrávky „Horror Epics“ jsou k mání v naléhavé „Barry Prossitt“, následuje rychlejší song s nečekanou mezihrou a závěr první strany obstarává další svižnější kousek, byť pořád platí, že taková rychta, jaké přinesla následující placka, to není. Nicméně side one je dostatečně pestrá, aby oslovila široké spektrum posluchačů, a třeba sólo v „No Forgiveness“ musí ocenit i thrashmetalový maniak.
V podobném duchu by bylo možné hodnotit druhou stranu, opět lze objevit ostře řízlé kytary, třeba taková „Police Informer“ fičí jako vichřice, na druhou stranu s blížícím se závěrem alba mám pocit, že se kapela začíná opakovat a nahrávka trochu ztrácí dech. Až poslední, skoro by se dalo říci bonusová či neřadová skladba, přináší dosud neslyšené v podobě ženských sborových vokálů, o které se postaraly tři divoženky. Tahle soft skladba je svěžím zakončením, možná ale mohla skončit uprostřed side two, kde by rozčeřila poněkud stojaté vody.
Zvuk má nahrávka syrový, hrubý, možná takhle tehdy kapela zněla naživo. Wattie se s tím taky moc nemazlí a chrlí slova svým typickým neotesaným způsobem, ve výsledném mixu je zpěv vytažený nad nástroje, ale rušivě to nepůsobí...
Reedice má určitě smysl, gramodeska vyšla naposledy v osmdesátých letech, takže pochvala jako vždycky do Brna k Papagájovi. I za ctění tradic v podobě obalu a za něco navíc, čímž myslím barvu desky.
Seznam skladeb:
Čas: cca 40 min.
Sestava:
www.phr.cz
http://www.the-exploited.net/
Texty na „Death Before Dishonour“ se věnují společenským a politickým událostem, s jedinou výjimkou („Sexual Favours“), jejíž text není „pro jistotu“ v obalu k dispozici. Ty ostatní jsou vytištěné na jedné straně vnitřní kapsy, na druhé pak „straší“ fotky z kapelního života, který se skládá z koncertů, popíjení, dělání kravin a vystrkování holých prdelí. Samotný vinyl je světle oranžový a transparentní navíc, etiketa ve středu pak černá, a zřejmě zhruba taková, jaká byla na původním vydání, což asi platí o obalu jako celku.
Od THE EXPLOITED mě vždycky nejvíc bavilo album „The Massacre“, ale i na „Death Before Dishonour“ se nachází řada povedených songů. Třeba hned samotný úvod... nikdo mi nevymluví, že Wattie neřve česky „nenávidím vás“. (úsměv) Kdybych měl punk/HC kapelu, hned bych udělal cover a právě tohle na úvod vykřikoval; a možná to už někdo udělal a ani o tom nevím. Právě první song patří k tomu lepšímu, co trochu neprávem opomíjené album přináší. Ústřední riff i melodie jsou nakažlivé a navíc je prakticky z každého okamžiku zřejmé, že THE EXPOLITED o stavbě skladby hodně přemýšleli a s úspěchem se vyhnuli stylovému klišé – hra všech členů je totiž mnohem pestřejší, než je obvyklé u jejich souputníků.
Obecně lze albu vytknout méně ultra rychlých vypalovaček, deska se většinou nese ve středních tempech, což ve srovnání s následujícím albem „The Massacre“ působí jako slabší odvar, takže fanoušci nabroušeného HC koketujícího s thrash metalem raději sáhnou po masakrální nahrávce; příznivci punkového old schoolu ale budou přísahat právě na „Death Before Dishonour“. Ale ani ti, kteří potřebují pořádně potřepat kšticí, nepřijdou samozřejmě zkrátka, taková „Scaling The Derry Wall“ jim to umožní, na druhou stranu je to song celkem monotónní s poměrně dlouhou stopáží. Ozvěny předchozí nahrávky „Horror Epics“ jsou k mání v naléhavé „Barry Prossitt“, následuje rychlejší song s nečekanou mezihrou a závěr první strany obstarává další svižnější kousek, byť pořád platí, že taková rychta, jaké přinesla následující placka, to není. Nicméně side one je dostatečně pestrá, aby oslovila široké spektrum posluchačů, a třeba sólo v „No Forgiveness“ musí ocenit i thrashmetalový maniak.
V podobném duchu by bylo možné hodnotit druhou stranu, opět lze objevit ostře řízlé kytary, třeba taková „Police Informer“ fičí jako vichřice, na druhou stranu s blížícím se závěrem alba mám pocit, že se kapela začíná opakovat a nahrávka trochu ztrácí dech. Až poslední, skoro by se dalo říci bonusová či neřadová skladba, přináší dosud neslyšené v podobě ženských sborových vokálů, o které se postaraly tři divoženky. Tahle soft skladba je svěžím zakončením, možná ale mohla skončit uprostřed side two, kde by rozčeřila poněkud stojaté vody.
Zvuk má nahrávka syrový, hrubý, možná takhle tehdy kapela zněla naživo. Wattie se s tím taky moc nemazlí a chrlí slova svým typickým neotesaným způsobem, ve výsledném mixu je zpěv vytažený nad nástroje, ale rušivě to nepůsobí...
Reedice má určitě smysl, gramodeska vyšla naposledy v osmdesátých letech, takže pochvala jako vždycky do Brna k Papagájovi. I za ctění tradic v podobě obalu a za něco navíc, čímž myslím barvu desky.
Seznam skladeb:
- Side One:
- Anti UK
- Power Strugle
- Scaling The Derry Wall
- Barry Prossitt
- Don´t Really Care
- No Forgiveness
- Side Two:
- Death Before Dishonour
- Adding To Their Fears
- Police Informer
- Drive Me Insane
- Pulling Us Down
- Sexual Favours
Čas: cca 40 min.
Sestava:
- Wattie - vocals
- Tony - bass
- Nig - guitar
- Willie - drums & guitar
www.phr.cz
http://www.the-exploited.net/
