Ač FACE OF AGONY vznikli před dvaceti lety (a jejich předchůdce AGONIA dokonce v roce 1989), mezi provařená jména nejspíš nepatří. Alespoň mně to tak vychází, protože se jejich cesty s mými zatím neprotnuly... Registroval jsem sice jméno, ale nikoliv tvorbu. Takže po dvaceti letech nevědomosti si doplňuju vzdělání u pátého řadového alba púchovské kapely, která podle všeho celou svou kariéru hraje thrash metal řekněme plus mínus „pra-metallikovského“ ražení.
To, že materiál není monotónní, a to jak v oblasti muziky, tak vokálů, považuji za hlavní klad nahrávky, druhé plus pak uděluju za neústupnost a „stylověrnost“, žádné náznaky metalcore, moderny nebo nedej čert nu metalu tady nenacházím, takže zjednodušeně se dá říci, že chalani jsou ze staré školy a té zůstávají věrni. Úvodní „Soul Mirror“ je nasekána podle klasického amerického thrash mustru, což fanoušci zámořských kapel ocení mnohem víc než příznivci řekněme evropské (=německé) školy, protože muzika neletí v ultra rychlém tempu, ale spíše středním. Takže mně to až tak nesedí, obrátky mám u thrashe radši vyšší, ale vložené sólo si celkem užívám.
Zpěvák většinou řve zastřeným hlasem, štěkot ve vyšších polohách se objevuje jen zřídka, místy má vokál blíž k death metalu než k typickému žánrovému slovnímu kulometu. Už první či druhá skladba dávají najevo, že FACE OF AGONY odvádí slušné řemeslo, napadá mě přirovnání k nedávno recenzovaným krajanům WASTAGE, kde jsem napsal, že co do nápadů to není nic extra, ale provedeno je to kvalitně.
Ve srovnání s dalšími slovenskými kapelami, které s thrash metalem koketují, ale FACE OF AGONY nejspíš prohrají, a to jak při poslechu doma, tak na koncertech. Jednak zpívají anglicky, takže zatímco s CATASTROFY nebo MAJSTER KAT si fanoušci mohou zakřičet, s FACE OF AGONY to připadá v úvahu jen tu a tam, nejvíc asi v podle mého nejsilnější kompozici „Bastards“, která mi jako první utkvěla v paměti díky chytlavému refrénu. Druhou věcí, která chybí, je právě snazší vstřebatelnost, klidně řeknu hitovost, skladby jsou sice promyšleně vystavěné, ale ani po nějakých deseti posleších mi v hlavě neutkvělo víc než „Bastards“, a pak už jen dvě další skladby. Tou první (=druhou) je „Power Slave“, která po svižném úvodu s režii bicích „rozkvétá“ v ponurou kompozici s naléhavým umírněným zpěvem – střídání temp zabírá a sólo šperkuje druhý nejlepší štych desky. A pak závěrečná „An Omen Of Demise“, na poměry kapely netradiční věc s minimalistickým úvodem a vůbec zvláštní atmosférou, kterou obstarává šepot a zpěv podobný tomu, jaký kdysi používali našinci DENET. Ale se zbytkem se tak nějak peru... sice nacházím pasáže, které mě baví, ale když CD dohraje, nemám pocit, že bych si ho měl pustit znovu...
Obal sice obsahuje všechny potřebné informace včetně textů, ale kromě titulní strany, která snese měřítko slušné grafiky, je zbytek hodně obyčejný a vlastně spíš nehezký. Ať už jde o použitý font, nebo logo kapely, které volá po okamžité rekonstrukci. Zvuk ze Shaarku ještě zkusili vylepšit v Hertzu, ale já zas budu mlít své oblíbené, že je to pekelně nahlas... se současným trendem mám problém a těším se na desku, u které si budu moci pootočit volume opravdu doprava, nikoliv o 2 milimetry.
Seznam skladeb:
Čas: 38:28
Sestava:
www.bandzone.cz/faceofagony
www.facebook.com/faceofagony
www.gothoom.com
To, že materiál není monotónní, a to jak v oblasti muziky, tak vokálů, považuji za hlavní klad nahrávky, druhé plus pak uděluju za neústupnost a „stylověrnost“, žádné náznaky metalcore, moderny nebo nedej čert nu metalu tady nenacházím, takže zjednodušeně se dá říci, že chalani jsou ze staré školy a té zůstávají věrni. Úvodní „Soul Mirror“ je nasekána podle klasického amerického thrash mustru, což fanoušci zámořských kapel ocení mnohem víc než příznivci řekněme evropské (=německé) školy, protože muzika neletí v ultra rychlém tempu, ale spíše středním. Takže mně to až tak nesedí, obrátky mám u thrashe radši vyšší, ale vložené sólo si celkem užívám.
Zpěvák většinou řve zastřeným hlasem, štěkot ve vyšších polohách se objevuje jen zřídka, místy má vokál blíž k death metalu než k typickému žánrovému slovnímu kulometu. Už první či druhá skladba dávají najevo, že FACE OF AGONY odvádí slušné řemeslo, napadá mě přirovnání k nedávno recenzovaným krajanům WASTAGE, kde jsem napsal, že co do nápadů to není nic extra, ale provedeno je to kvalitně.
Ve srovnání s dalšími slovenskými kapelami, které s thrash metalem koketují, ale FACE OF AGONY nejspíš prohrají, a to jak při poslechu doma, tak na koncertech. Jednak zpívají anglicky, takže zatímco s CATASTROFY nebo MAJSTER KAT si fanoušci mohou zakřičet, s FACE OF AGONY to připadá v úvahu jen tu a tam, nejvíc asi v podle mého nejsilnější kompozici „Bastards“, která mi jako první utkvěla v paměti díky chytlavému refrénu. Druhou věcí, která chybí, je právě snazší vstřebatelnost, klidně řeknu hitovost, skladby jsou sice promyšleně vystavěné, ale ani po nějakých deseti posleších mi v hlavě neutkvělo víc než „Bastards“, a pak už jen dvě další skladby. Tou první (=druhou) je „Power Slave“, která po svižném úvodu s režii bicích „rozkvétá“ v ponurou kompozici s naléhavým umírněným zpěvem – střídání temp zabírá a sólo šperkuje druhý nejlepší štych desky. A pak závěrečná „An Omen Of Demise“, na poměry kapely netradiční věc s minimalistickým úvodem a vůbec zvláštní atmosférou, kterou obstarává šepot a zpěv podobný tomu, jaký kdysi používali našinci DENET. Ale se zbytkem se tak nějak peru... sice nacházím pasáže, které mě baví, ale když CD dohraje, nemám pocit, že bych si ho měl pustit znovu...
Obal sice obsahuje všechny potřebné informace včetně textů, ale kromě titulní strany, která snese měřítko slušné grafiky, je zbytek hodně obyčejný a vlastně spíš nehezký. Ať už jde o použitý font, nebo logo kapely, které volá po okamžité rekonstrukci. Zvuk ze Shaarku ještě zkusili vylepšit v Hertzu, ale já zas budu mlít své oblíbené, že je to pekelně nahlas... se současným trendem mám problém a těším se na desku, u které si budu moci pootočit volume opravdu doprava, nikoliv o 2 milimetry.
Seznam skladeb:
- Soul Mirror
- Pray For Tommorow
- Bastards
- Death Is Not Pain
- Faco Of Agony
- Mass Mind Riot
- Broken Fate
- Power Slave
- An Omen Of Demise
Čas: 38:28
Sestava:
- Jaroslav Kyselica - propaganda speech master
- Sven Macus - drumkit long range artillery
- Marcel Chlebo Chleban - bass line officer
- Martin Lajo Lajcha - 1st guitar assult enforcement
- Samuel Hacek - 2nd guitar string commander
www.bandzone.cz/faceofagony
www.facebook.com/faceofagony
www.gothoom.com
