Čau nezmare! Když mrknu na diskografii AFTER RAIN na Metal Archives, tak je pravidelná jak pohyb Země. Ta každý rok oběhne kolem Slunce, Ty zase každý rok vydáváš se svým projektem plnohodnotné album, se vším všudy, tedy na lisovaném CD, s pěkným bookletem, pokaždé u jiné firmy... Je pro tebe fyzický nosič důležitý? Módní digitální release Tě neuspokojí?
Jednoznačně je pro mě fyzický nosič důležitý. Děsí mě, že mladým kapelám stačí natočit ročně jeden song, k tomu klip a pak jen čekat na virtuální poplácávání od kamarádů, kteří z jejich „díla“ slyšeli tak 30 sekund. Ne, digitální release mě vážně neuspokojuje. Nic nenahradí fotku fanouška třeba ze zahraničí, který drží v ruce tvé CD či LP. Který tvou desku zasune do poličky třeba vedle MASTER´S HAMMER, DRUDKH či dalších velikánů. Faktem je, že se fyzické nosiče na undergroundové scéně vůbec neprodávají, je to obrovská bída, ale o to víc si vážím každého fandy, který ti vyjádří podporu. Až jednou lisovny zavřou krám, půjdu do důchodu. (smích)
S těmi firmami je to lehce přehnané, protože dvakrát sis to v podstatě vydal sám, jednou tvůj kámoš Ifa a až teď ses dočkal podpory odjinud, dokonce ze zahraničí, byť ze Slovenska. Jak došlo k dohodě s Metal Age? Má pro Tebe firemní podpora význam – přinese Ti něco navíc, co by sis sám neudělal?
Tak Ifa nám na začátku docela pomohl, protože zaštítil zcela nový projekt svým jménem. A ačkoliv je to sice hluboký underground, v určitých kruzích jeho label měl zvuk. Chci jen dodat, že samozřejmě měla podíl naše známost, ale nevěřím, že by vydal něco, za co by se styděl. Což mi připomíná, že znám kapely, které prskaly, že vydává sračky, a jim, takovým borcům, prostor nedá. (smích) Co se týká Metal Age, tak tam je to přece jenom už o trošku jiná liga, ač stále v rámci undergroundu. Zrovna Ifa prohlásil, že výš už jsme v rámci československé scény jít nemohli. Metal Age má velkou výhodu hlavně v distribuci, „The Funeral Marches“ se dá koupit v síti EMP, což je obrovské plus, jak proniknout do zahraničí. Osobně mám z této spolupráce radost i z úcty k tomuto labelu, který vydal velké množství parádních a dnes již kultovních nahrávek. Sám jich mám ve sbírce několik.
Sestavu jsi dřív měnil na každé nahrávce, teď máš podruhé prakticky stejnou. Dá se říct, že už nehledáš nové lidi a neexperimentuješ ani s nástrojovým obsazením, protože tahle parta funguje přesně podle představ? Kdo z kolegů ti do toho nejvíc kecá? Dáš na názory ostatních, nebo si všechno děláš po svém? (úsměv)
Je to tak. Parta kolem mě mi sedí, vím, co od nich mohu čekat, co z nich mohu vyždímat. Dovolím si i říct, že ze zpěvu Veroniky se už také stalo poznávací znamení AFTER RAIN. A kdo do toho nejvíc kecá? Radek. Furt hudruje, že píšu krátké texty. (smích) Faktem je, že do toho nikdo moc nemluví. Leckdy si říkám, jestli jim to není úplně jedno. (smích)
Jak funguje spolupráce s Honzou Kapákem? On nahrává ve svém studiu – jsi třeba u nahrávání, nebo všechno řešíte na dálku? V jakém pořadí nástroje nahráváte? Většinou se začíná od bicích – jakým způsobem dáváš Honzovi najevo, co má kde hrát? Nakolik má volné ruce?
Máš pravdu, že se většinou začíná od bicích, u nás je to ale opačně. Honza defacto nahrává do hotové muziky, pak už se jen upravují některé pasáže, reagujeme na jeho rytmy... Posílám Honzovi hrubou představu, ale dá se říct, že mu nechávám naprosto volnou ruku. Vlastně jsme ani na jedné desce nic neměnili. Je to profík, který moc dobře ví, jak by to mělo vypadat. Je to jako učit učitele… Jinak myslím, že si na „The Funeral Marches“ oproti „The Sound Of War“ mírně odpočinul, není tam tolik blackových zběsilostí. Na další desce ho proženu víc. (smích)
Ostatní nástroje jste nahrávali v novém studiu Laura´s Room, což bych odhadl na domácí podmínky. Nebo se pletu? Jakou výbavou Laura´s Room disponuje?
Laura´s Room je fiktivní studio. Hlavní postava CD se jmenuje Laura, proto takový název… AFTER RAIN vznikají jako slepenec z několika studií. Mnoho věcí řešíme na dálku, například u natáčení bicích či Veroniky zpěvu jsem vůbec nebyl. O to je to pak větší překvapení.
Sám ses už podruhé postaral i o mix a mastering. Jak ses k finální úpravě zvuku dostal? Nechal sis od někoho poradit, nebo jsi nějaké fígle okoukal, a nebo jsi šel cestou chytání rozumů na netu a vlastní cestou ve stylu pokus-omyl?
Na tom má svůj podíl Honza Kapák. Když jsme se bavili o tom, že nejsem moc spokojený s tím, jak dopadla naše druhá deska „Hammered To The Ice“, na které ještě nefiguroval, doporučil mi, ať se minimálně mixem zaobírám sám. Že já sám vím nejlépe, jak by to mělo znít. Pravdou je, že mě mix stojí víc práce než samotné nahrávání. Člověk řeší každou prkotinu, má furt nutkání něco měnit, experimentovat. Vyhovuje mi to a vlastně jsem díky tomu zjistil, jak moc je důležité se věnovat i takzvané postprodukci. Zkrátka to nekončí nahráním kytary a ožráním se, jak to tak leckdy bývá. Poradit si určitě nechávám. Honza mi řekl výtky ohledně zvuku „The Funeral Marches“ a já tak vím, čeho se příště vyvarovat. Málem bych také zapomněl, že mi každou desku vždy okomentuje Necrocock. Vlastně i on mi dal po „Hammered To The Ice“ školení, jak by to opravdu vypadat nemělo. (smích)
Album „The Funeral Marches“ obsahuje pět podivně nazvaných skladeb – každá se jmenuje podle nějakého data. Jedno jsem si zkusmo zadal do vyhledávače, ale vypadla na mě snůška všeho možného, třeba nějaká letecká katastrofa... což předpokládám nebyla inspirační záležitost... Mohl bys odtajnit, co které datum znamená?
Nene, jen ať si zájemci pohledají. Jen bych chtěl upozornit, že se nejedná jen o data úmrtí hudebních osobností…
Muzika je tentokrát „nakažená“ ambientem, což mě moc neoslovuje, na druhou stranu mi místy přijde jako ideální doprovod k nějakému filmu, třeba fantasy žánru, možná hororu... Lákalo by Tě složit filmovou hudbu?
Nákaza ambientem… To se mi líbí. (smích) Je to opravdu hodně ambientní album, dokonce jsem měl obavy, že ho kvůli tomu většina lidí nepřijme, ale příjemně mě překvapilo, že je tomu právě naopak. Nemůžu říct, že bych byl nějak velkým fanouškem ambientu, ale rád s ním pracuji. Ambient je hodně o atmosféře, což mi imponuje. Vliv na mě měl třeba ukrajinský MOLOCH. Úžasná záležitost. A filmová hudba? Kolikrát si říkám, že bych se do toho chtěl pustit, ale vzhledem k tomu, že noty jsou pro mě nepochopitelné teritorium, je to jen fikce. Ale něco ve stylu Johna Carpentera bych si představil uměl…
Má nějaký význam figura na přední straně obalu? Připomíná někoho v morové masce, zároveň snad i havrana... Myslím, že je to nejhezčí cover, jaký kdy AFTER RAIN měli... Radek se vytáhl. Námět je z jeho hlavy, nebo jste to vymysleli společně? (úsměv)
Děkuji, Radek bude určitě rád. Obal se dá vysvětlit jednoduše – smrt drží v náručí Lauru, hlavní postavu nahrávky.
Jinak je booklet poměrně strohý, texty nikde, fotka nikde... přitom máte parádní promo fotky. Proč jste jimi booklet nevyzdobili, když už nechceš texty zveřejňovat?
Chtěl jsem booklet dovést k minimalismu, ale chápu, že ne každý souhlasí s mým záměrem. Co se týká promo fotek, tak s těmi je to složité, a to hlavně kvůli tomu, že bydlíme poměrně daleko od sebe. Plus časová zaneprázdněnost… Na fotkách třeba chybí Honza, ostatně není ani v klipu ke skladbě February 24, 1989. Dostat ho z temnoty Hellsoundu je zkrátka nelehké. (smích) Dá se říct, že promo fotky vznikly až po dokončení grafických prací na CD. K fotkám bych dodal ještě jednu věc. Poslední promo zachytilo raritku, kdy s námi zkoušel na živé hraní Honza z DESIRE FOR SORROW. Ke koncertům sice nakonec nedošlo, ale alespoň nám zůstala tato památka. (úsměv)
AFTER RAIN je brán jen jako studiový projekt, nebo máte i koncertní choutky? Ne, že by se ta muzika nedala zahrát živě, ale už jen tři zpěváci jsou možná trochu problém, aby se na pódium nějakého menšího klubu vůbec vešli, bubeník je hodně časově zaneprázdněný... A další věc jsou samozřejmě fanoušci; asi si nemusíme nalhávat, že by po pomalé muzice zrovna šíleli, navíc když některé vaše skladby mají deset i více minut – to je pak těžké nejen je do klubu přilákat, ale i udržet jejich pozornost. Jak to vidíš Ty?
Tady bych navázal na předešlou otázkou… Živé koncerty byly na pořadu dne, respektive menší turné. Nakonec jsme ho ale odpískali a dnes vím, že je to tak dobře. Řešili jsme několik organizačních problémů, které mě unavily natolik, že jsem se sám sebe zeptal, zda to má vůbec cenu. Ale jak říká klávesistka Petra – vše se děje, jak se dít má. Mě to aspoň utvrdilo v tom, že AFTER RAIN skutečně zůstanou studiovým projektem. Dostali jsme pár poměrně zajímavých nabídek pro letošní rok, ale jak sám říkáš, je otázkou, zda je tady dostatek fanoušků, kteří by ti vytvořili alespoň nějakou atmosféru. Nejsem si tím vůbec jistý. Vzpomínám si například na parádní vystoupení ET MORIEMUR na loňském Enter The Eternal Fire Fest ve Volyni, které jeden z návštěvníků okomentoval jediným slovem: Nuda. Nuda to samozřejmě nebyla, ostatně stál jsi hned vedle mě (smích), ale je pravdou, že je i v metalové kultuře více posluchačů, pro které je tradiční doom naprosto nezáživnou a nepochopitelnou záležitostí. A festival, který by byl zaměřen jen na tento minoritní žánr, u nás neznám.
Co plány na další album? Dodržíš roční rozestupy? Máš už představu, jakým směrem zamíříš?
Předpokládám, že ano, základ nové desky mám už rozpracovaný. Určitě tě potěší, že ambientu bude tentokrát minimum. (úsměv) Textově to bude trošku uvolněnější záležitost. Veronika prohlásila, že smrti už bylo na posledních dvou deskách dost, tak se snažím nasměrovat trošku někam jinam.
RECENZE
www.bandzone.cz/afterrain
www.facebook.com/afterraincz
Jednoznačně je pro mě fyzický nosič důležitý. Děsí mě, že mladým kapelám stačí natočit ročně jeden song, k tomu klip a pak jen čekat na virtuální poplácávání od kamarádů, kteří z jejich „díla“ slyšeli tak 30 sekund. Ne, digitální release mě vážně neuspokojuje. Nic nenahradí fotku fanouška třeba ze zahraničí, který drží v ruce tvé CD či LP. Který tvou desku zasune do poličky třeba vedle MASTER´S HAMMER, DRUDKH či dalších velikánů. Faktem je, že se fyzické nosiče na undergroundové scéně vůbec neprodávají, je to obrovská bída, ale o to víc si vážím každého fandy, který ti vyjádří podporu. Až jednou lisovny zavřou krám, půjdu do důchodu. (smích)
S těmi firmami je to lehce přehnané, protože dvakrát sis to v podstatě vydal sám, jednou tvůj kámoš Ifa a až teď ses dočkal podpory odjinud, dokonce ze zahraničí, byť ze Slovenska. Jak došlo k dohodě s Metal Age? Má pro Tebe firemní podpora význam – přinese Ti něco navíc, co by sis sám neudělal?
Tak Ifa nám na začátku docela pomohl, protože zaštítil zcela nový projekt svým jménem. A ačkoliv je to sice hluboký underground, v určitých kruzích jeho label měl zvuk. Chci jen dodat, že samozřejmě měla podíl naše známost, ale nevěřím, že by vydal něco, za co by se styděl. Což mi připomíná, že znám kapely, které prskaly, že vydává sračky, a jim, takovým borcům, prostor nedá. (smích) Co se týká Metal Age, tak tam je to přece jenom už o trošku jiná liga, ač stále v rámci undergroundu. Zrovna Ifa prohlásil, že výš už jsme v rámci československé scény jít nemohli. Metal Age má velkou výhodu hlavně v distribuci, „The Funeral Marches“ se dá koupit v síti EMP, což je obrovské plus, jak proniknout do zahraničí. Osobně mám z této spolupráce radost i z úcty k tomuto labelu, který vydal velké množství parádních a dnes již kultovních nahrávek. Sám jich mám ve sbírce několik.
Sestavu jsi dřív měnil na každé nahrávce, teď máš podruhé prakticky stejnou. Dá se říct, že už nehledáš nové lidi a neexperimentuješ ani s nástrojovým obsazením, protože tahle parta funguje přesně podle představ? Kdo z kolegů ti do toho nejvíc kecá? Dáš na názory ostatních, nebo si všechno děláš po svém? (úsměv)
Je to tak. Parta kolem mě mi sedí, vím, co od nich mohu čekat, co z nich mohu vyždímat. Dovolím si i říct, že ze zpěvu Veroniky se už také stalo poznávací znamení AFTER RAIN. A kdo do toho nejvíc kecá? Radek. Furt hudruje, že píšu krátké texty. (smích) Faktem je, že do toho nikdo moc nemluví. Leckdy si říkám, jestli jim to není úplně jedno. (smích)
Jak funguje spolupráce s Honzou Kapákem? On nahrává ve svém studiu – jsi třeba u nahrávání, nebo všechno řešíte na dálku? V jakém pořadí nástroje nahráváte? Většinou se začíná od bicích – jakým způsobem dáváš Honzovi najevo, co má kde hrát? Nakolik má volné ruce?
Máš pravdu, že se většinou začíná od bicích, u nás je to ale opačně. Honza defacto nahrává do hotové muziky, pak už se jen upravují některé pasáže, reagujeme na jeho rytmy... Posílám Honzovi hrubou představu, ale dá se říct, že mu nechávám naprosto volnou ruku. Vlastně jsme ani na jedné desce nic neměnili. Je to profík, který moc dobře ví, jak by to mělo vypadat. Je to jako učit učitele… Jinak myslím, že si na „The Funeral Marches“ oproti „The Sound Of War“ mírně odpočinul, není tam tolik blackových zběsilostí. Na další desce ho proženu víc. (smích)
Ostatní nástroje jste nahrávali v novém studiu Laura´s Room, což bych odhadl na domácí podmínky. Nebo se pletu? Jakou výbavou Laura´s Room disponuje?
Laura´s Room je fiktivní studio. Hlavní postava CD se jmenuje Laura, proto takový název… AFTER RAIN vznikají jako slepenec z několika studií. Mnoho věcí řešíme na dálku, například u natáčení bicích či Veroniky zpěvu jsem vůbec nebyl. O to je to pak větší překvapení.
Sám ses už podruhé postaral i o mix a mastering. Jak ses k finální úpravě zvuku dostal? Nechal sis od někoho poradit, nebo jsi nějaké fígle okoukal, a nebo jsi šel cestou chytání rozumů na netu a vlastní cestou ve stylu pokus-omyl?
Na tom má svůj podíl Honza Kapák. Když jsme se bavili o tom, že nejsem moc spokojený s tím, jak dopadla naše druhá deska „Hammered To The Ice“, na které ještě nefiguroval, doporučil mi, ať se minimálně mixem zaobírám sám. Že já sám vím nejlépe, jak by to mělo znít. Pravdou je, že mě mix stojí víc práce než samotné nahrávání. Člověk řeší každou prkotinu, má furt nutkání něco měnit, experimentovat. Vyhovuje mi to a vlastně jsem díky tomu zjistil, jak moc je důležité se věnovat i takzvané postprodukci. Zkrátka to nekončí nahráním kytary a ožráním se, jak to tak leckdy bývá. Poradit si určitě nechávám. Honza mi řekl výtky ohledně zvuku „The Funeral Marches“ a já tak vím, čeho se příště vyvarovat. Málem bych také zapomněl, že mi každou desku vždy okomentuje Necrocock. Vlastně i on mi dal po „Hammered To The Ice“ školení, jak by to opravdu vypadat nemělo. (smích)
Album „The Funeral Marches“ obsahuje pět podivně nazvaných skladeb – každá se jmenuje podle nějakého data. Jedno jsem si zkusmo zadal do vyhledávače, ale vypadla na mě snůška všeho možného, třeba nějaká letecká katastrofa... což předpokládám nebyla inspirační záležitost... Mohl bys odtajnit, co které datum znamená?
Nene, jen ať si zájemci pohledají. Jen bych chtěl upozornit, že se nejedná jen o data úmrtí hudebních osobností…
Muzika je tentokrát „nakažená“ ambientem, což mě moc neoslovuje, na druhou stranu mi místy přijde jako ideální doprovod k nějakému filmu, třeba fantasy žánru, možná hororu... Lákalo by Tě složit filmovou hudbu?
Nákaza ambientem… To se mi líbí. (smích) Je to opravdu hodně ambientní album, dokonce jsem měl obavy, že ho kvůli tomu většina lidí nepřijme, ale příjemně mě překvapilo, že je tomu právě naopak. Nemůžu říct, že bych byl nějak velkým fanouškem ambientu, ale rád s ním pracuji. Ambient je hodně o atmosféře, což mi imponuje. Vliv na mě měl třeba ukrajinský MOLOCH. Úžasná záležitost. A filmová hudba? Kolikrát si říkám, že bych se do toho chtěl pustit, ale vzhledem k tomu, že noty jsou pro mě nepochopitelné teritorium, je to jen fikce. Ale něco ve stylu Johna Carpentera bych si představil uměl…
Má nějaký význam figura na přední straně obalu? Připomíná někoho v morové masce, zároveň snad i havrana... Myslím, že je to nejhezčí cover, jaký kdy AFTER RAIN měli... Radek se vytáhl. Námět je z jeho hlavy, nebo jste to vymysleli společně? (úsměv)
Děkuji, Radek bude určitě rád. Obal se dá vysvětlit jednoduše – smrt drží v náručí Lauru, hlavní postavu nahrávky.
Jinak je booklet poměrně strohý, texty nikde, fotka nikde... přitom máte parádní promo fotky. Proč jste jimi booklet nevyzdobili, když už nechceš texty zveřejňovat?
Chtěl jsem booklet dovést k minimalismu, ale chápu, že ne každý souhlasí s mým záměrem. Co se týká promo fotek, tak s těmi je to složité, a to hlavně kvůli tomu, že bydlíme poměrně daleko od sebe. Plus časová zaneprázdněnost… Na fotkách třeba chybí Honza, ostatně není ani v klipu ke skladbě February 24, 1989. Dostat ho z temnoty Hellsoundu je zkrátka nelehké. (smích) Dá se říct, že promo fotky vznikly až po dokončení grafických prací na CD. K fotkám bych dodal ještě jednu věc. Poslední promo zachytilo raritku, kdy s námi zkoušel na živé hraní Honza z DESIRE FOR SORROW. Ke koncertům sice nakonec nedošlo, ale alespoň nám zůstala tato památka. (úsměv)
AFTER RAIN je brán jen jako studiový projekt, nebo máte i koncertní choutky? Ne, že by se ta muzika nedala zahrát živě, ale už jen tři zpěváci jsou možná trochu problém, aby se na pódium nějakého menšího klubu vůbec vešli, bubeník je hodně časově zaneprázdněný... A další věc jsou samozřejmě fanoušci; asi si nemusíme nalhávat, že by po pomalé muzice zrovna šíleli, navíc když některé vaše skladby mají deset i více minut – to je pak těžké nejen je do klubu přilákat, ale i udržet jejich pozornost. Jak to vidíš Ty?
Tady bych navázal na předešlou otázkou… Živé koncerty byly na pořadu dne, respektive menší turné. Nakonec jsme ho ale odpískali a dnes vím, že je to tak dobře. Řešili jsme několik organizačních problémů, které mě unavily natolik, že jsem se sám sebe zeptal, zda to má vůbec cenu. Ale jak říká klávesistka Petra – vše se děje, jak se dít má. Mě to aspoň utvrdilo v tom, že AFTER RAIN skutečně zůstanou studiovým projektem. Dostali jsme pár poměrně zajímavých nabídek pro letošní rok, ale jak sám říkáš, je otázkou, zda je tady dostatek fanoušků, kteří by ti vytvořili alespoň nějakou atmosféru. Nejsem si tím vůbec jistý. Vzpomínám si například na parádní vystoupení ET MORIEMUR na loňském Enter The Eternal Fire Fest ve Volyni, které jeden z návštěvníků okomentoval jediným slovem: Nuda. Nuda to samozřejmě nebyla, ostatně stál jsi hned vedle mě (smích), ale je pravdou, že je i v metalové kultuře více posluchačů, pro které je tradiční doom naprosto nezáživnou a nepochopitelnou záležitostí. A festival, který by byl zaměřen jen na tento minoritní žánr, u nás neznám.
Co plány na další album? Dodržíš roční rozestupy? Máš už představu, jakým směrem zamíříš?
Předpokládám, že ano, základ nové desky mám už rozpracovaný. Určitě tě potěší, že ambientu bude tentokrát minimum. (úsměv) Textově to bude trošku uvolněnější záležitost. Veronika prohlásila, že smrti už bylo na posledních dvou deskách dost, tak se snažím nasměrovat trošku někam jinam.
RECENZE
www.bandzone.cz/afterrain
www.facebook.com/afterraincz
