Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

MASÁŽ, YTIVARG, AVENGER, POPPY SEED GRINDER, DESIRE FOR SORROW

Tradice jsou od toho, aby se dodržovaly, s blížícím se koncem roku se jich nabízí celá řada, tou nejtradičnější (po všech těch rádoby duchovních kratochvílích nebo třeba přežírání se k prasknutí) je volyňský Satan Klaus Fest, který se letos konal posedmnácté. A jestli se nepletu, posedmnácté na něm vystoupili pořadatelé AVENGER, kteří si pozvali čtyři spřátelené bandy z různých spekter plus (POPPY SEED GRINDER, YTIVARG, DESIRE FOR SORROW) mínus (MASÁŽ) metalového podsvětí.

A právě ona mínus-metalová kapela akcičku zahájila. S potěšením jsme s DéPéHáčkem kvitovali, že bylo odstartováno na čas a úderem půl deváté začala MASÁŽ „Kvok!“(at). Prachatické trio se pohybuje v nesnadno definovaných sférách, slova jako avantgarda, experiment, free, jazz, math... sice něco naznačí, ale všechno popsat nedokážou. Na první poslech působí divočina v podání MASÁŽE jako bezhlavý chaos, ale zdání klame... vše je připravené a vypiplané předem. To ale zpočátku (a možná i na konci) řada diváků (dost často s nechápavým pohledem a otevřenými ústy) nepobrala. Ono drtit něco mezi metalem a grindem na akustickou kytaru není zrovna obvyklé, ale když se tomu věnují tři virtuózové, je výsledek nadmíru zajímavý. Čert s Michalem to mastí opravdu hodně tvrdě, k tomu Ivan na akustickou kytaru předvádí prstolamy (a sem tam něco zakřičí) a aby toho nebylo málo, tu Michal použije k vyluzování tónů láhev, tu Ivan sáhne po něčem, co připomíná drbátko do vlasů, nebo se Čert pustí do přesýpání kamínků z hrnce do hrnce. Není to hudba pro masy, ale mě to postupem času bavilo víc a víc.

Nejvíc zvědavý jsem byl na YTIVARG. Po rozpadu ISACAARUM se Míra začal věnovat svému někdejšímu projektu, který povýšil na regulérní kapelu, byť personální záležitosti existenci reinkarnovaného tělesa stále komplikují. Ve Volyni se tedy na pódiu představilo pouze ve třech: bubeník, kytarista, zpěvák; basu pouštěl „podvodník“ Míra z playbacku. Což poměrně dlouho „netušil“ zvukař, který dokonce netušil ani tu živě hranou kytaru, takže zpočátku zněli YTIVARG jako duo řev-bicí. Časem se to trochu zlepšilo, ale výsledek měl po zvukové stránce k ideálu daleko. Hudebně se YTIVARG pohybují na pomezí grindu, blacku a snad i deathu, ke kterému míří vokály Miculy Parvy. YTIVARG odehráli pestrý set poskládaný jak z historie projektu, tak něčeho nového. Trio je sehrané a instrumentálně i vokálně na úrovni (hlavně Micula mě překvapil, jak to dával), ale jako celek působil set trochu rozháraně, hlavně mexická blbost mi nesedla, nejspíš proto, že mně připomněla letošní Brutální trapas zvaný BRUJERIA.

AVENGER jsem viděl před týdnem na Týnfestu, kde je pohřbil zvukař, na domácí půdě naštěstí pohřeb trval pouze během úvodní skladby; napřed šel zvukařovi poradit Čert, a když jsme se bavili, že by to chtělo vytáhnout vokál, poslal tam mě, že už se podruhé stydí. (úsměv) Poté už to bylo perfektní jak zvukově, tak hudebně, vokálně... prostě skvělý koncert, který jsem si užil od druhé do poslední skladby. Užívali si i fanoušci, takže došlo i na nějaké ty hrozby, tance a hoblovačky imaginárních kytar, jediný, kdo vypadal, že si to moc neužívá, byl Honza, který zpoza bicích mezi skladbami sděloval ctěnému publiku, že se přežral bramborového salátu a že je mu šoufl. (smích) Nicméně statečně odbouchal celý set, který byl hodně podobný tomu týnskému, jen, jestli mě paměť neklame, došlo navíc na „Kořeny zla“, které AVENGER až tak často nehrají; pro pamětníky příjemná nostalgie. Jinak se hrál klasický průřez tvorbou, takže vyhlazovačka „Godless“, „Před bouří“, „Za branami“ „Radost z beznaděje“, „Dark metal“... i novinka „Řeka“ z chystaného alba, které by mělo příští rok vyjít.

POPPY SEED GRINDER v poslední době potkávám docela často, naposled v Táboře na Žižkově vraždícím palcátu. Dříve jsem s oblibou psal, že kapelu pokaždé vidím v jiné sestavě, ta se teď, zdá se, stabilizovala, navíc ji tvoří opravdu kvalitní hráči, hlavně na basáka je radost koukat, jednak co provádí s prsty, jednak jak jej to baví a jak všechno prožívá. Chvályhodný přístup, stejně tak vystoupení postavené na mixu převládajícího death metalu s kořenícími HC prvky i odskoky bokem. Zvuk se dařil, kapela valila, lidi sice trochu povadli, ale pár jich reagovalo. Za mě spokojenost.

PSG domastili kolem půlnoci a naše výprava se rozhodla matiné opustit, takže DESIRE FOR SORROW jsem žel neviděl. Dámská část výpravy totiž celý večer poctivě kloktala zelenou ústní vodu a to se ukázalo jako ideální nápad jak si udělat parádní náladu, i jako nápad ne úplně ideální, protože si ona konzumace vzala daň v podobě výroby únavy. Ona se únava podepsala i na DéPéHáčku, takže jsme s chutí vyrazili směr pelechy... S pocitem, že to stálo za to, potkali jsme spoustu kamarádů, vezli si domů pěkné zážitky i nějaké ty asfaltové „nesmysly“... Jediné, co trochu zamrzelo, byla slabší účast než na minulých ročnících (odhadem 70 lidí /?/), ale akcí je obecně hodně a ve stejný den se v deset km vzdálených Strakonicích hrálo na podobou notu.

Fotky: Nothingface


Zveřejněno: 28. 12. 2015
Přečteno:
3425 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář