Slovenská hardcore/crust smečka ADACTA nepatří mezi ty kapely, které by chrlily materiál jako na běžícím pásu. Fanoušci si museli počkat dlouhých pět let, než jim bylo naservírované nové album. Čekání se ale určitě vyplatilo. ADACTA zapracovala na všech frontách, nic nepodcenila a předkládá vyváženou desku, kterou je radost nejen poslouchat.
„Tma“ vyšla primárně na vinylu, nechybí ani CD edice, ale přeci jen vinyl je k podobnému typu muziky naprosto primární záležitostí. Stejnou myšlenkou se zabývali i bratislavští chalani. Desku, která vyšla v kooperaci dvanácti vydavatelství (přesněji řečeno v některých případech přispěvatelů, mezi nimiž nechybí ani největší domácí vydavatelský hrdina Papagáj a jeho PHR Records), si doslova vymazlili. Takhle má vypadat LP deska! Žádné kompromisy, nahrážky, nebo snad ojebané verze bez hřbetů. Ať už se to vezme od titulního obrazu, kterého ADACTĚ můžou závidět nejen sludge/doom metalisti, až po rozkládací gatefold, ve kterém nechybí texty i pro anglicky mluvící, přiložený je i plakát s titulním motivem a download kód. Co chtít víc? Vše lahodné oku a opravdu chvályhodně provedené.
Podobné je to i s hudbou. ADACTA je pevně spjata s punkem v jeho nejsyrovější podobě. Bubeník Kubo se nejčastěji drží v d-beatovém tempu, ale to, co se na „Tmě“ odehrává, není jenom obyčejná monotónní hoblovačka s občasným zpomalením á la klasický model většiny crust smeček. Z nové desky je cítit snaha nebýt ve všech skladbách pořád stejní a tak v rámci kroků „stranou“ se najdou skladby, nebo určité pasáže, kdy znějí jako ostřejší punk, to platí hlavně pro skladbu „Sám za seba“. Podobně odlehčenou náladou celá deska začíná, „Z mostov stúpá dym“ se ve své první polovině nese v méně ostřejších tónech, aby ve své druhé části zavelela přece jen k typičtějšímu výrazu kapely. Naštěstí těchto pasáží na „Tmě“ není tolik a jsou zařazeny celkem citlivě. I když kapele to v těch živějších plochách sluší víc.
S crustem jde poslední léta ruku v ruce i metalový nádech a ten je u ADACTY jasně citelný v Martinově kytaře. Mezi největší crust/metalový nářez patří agresivní „Zlosť“, kde Kubo sype a Martinova kytara vyloženě brousí. Silný metalový odér má zřejmě nepřekvapivější věc na desce a tou je pátá a zároveň poslední na „áčku“ - „Katastrofy“. Ta nejednoho ortodoxního zabedněnce zklame hned dvakrát a to již zmiňovanou kytarou, tady Martin vykouzlil slušný „sever“, a potom hlavně zakomponováním houslových partů, které do dané skladby sednou prostě skvěle. Jednoznačně jedna z top skladeb na desce.
„Katastrofy“, „Zlosť“… textově by se dala očekávat politická agitace, což tak nějak většinou v punk scéně frčí. Ne tak tady. Slova jsou poskládaná jako syrové povzdechy, potažené temným mrakem, bez světla na konci tunelu. Připomínají tím tak trochu tuzemské MÖRKHIMMEL v o něco přímější formě.
Poslední roky se už ani u pankáčů nezanedbává zvuk a i ADCATA chtěli v rámci možností udělat co nejvíc. Známé studio Shaark se postaralo o kvalitní záznam. Všechny nástroje jsou srozumitelně slyšet a i díky celkové produkci zní „Tma“ o něco méně agresivněji a zároveň čitelněji, než jak je tomu na koncertech. Což není na škodu.
Seznam skladeb:
„Tma“ vyšla primárně na vinylu, nechybí ani CD edice, ale přeci jen vinyl je k podobnému typu muziky naprosto primární záležitostí. Stejnou myšlenkou se zabývali i bratislavští chalani. Desku, která vyšla v kooperaci dvanácti vydavatelství (přesněji řečeno v některých případech přispěvatelů, mezi nimiž nechybí ani největší domácí vydavatelský hrdina Papagáj a jeho PHR Records), si doslova vymazlili. Takhle má vypadat LP deska! Žádné kompromisy, nahrážky, nebo snad ojebané verze bez hřbetů. Ať už se to vezme od titulního obrazu, kterého ADACTĚ můžou závidět nejen sludge/doom metalisti, až po rozkládací gatefold, ve kterém nechybí texty i pro anglicky mluvící, přiložený je i plakát s titulním motivem a download kód. Co chtít víc? Vše lahodné oku a opravdu chvályhodně provedené.
Podobné je to i s hudbou. ADACTA je pevně spjata s punkem v jeho nejsyrovější podobě. Bubeník Kubo se nejčastěji drží v d-beatovém tempu, ale to, co se na „Tmě“ odehrává, není jenom obyčejná monotónní hoblovačka s občasným zpomalením á la klasický model většiny crust smeček. Z nové desky je cítit snaha nebýt ve všech skladbách pořád stejní a tak v rámci kroků „stranou“ se najdou skladby, nebo určité pasáže, kdy znějí jako ostřejší punk, to platí hlavně pro skladbu „Sám za seba“. Podobně odlehčenou náladou celá deska začíná, „Z mostov stúpá dym“ se ve své první polovině nese v méně ostřejších tónech, aby ve své druhé části zavelela přece jen k typičtějšímu výrazu kapely. Naštěstí těchto pasáží na „Tmě“ není tolik a jsou zařazeny celkem citlivě. I když kapele to v těch živějších plochách sluší víc.
S crustem jde poslední léta ruku v ruce i metalový nádech a ten je u ADACTY jasně citelný v Martinově kytaře. Mezi největší crust/metalový nářez patří agresivní „Zlosť“, kde Kubo sype a Martinova kytara vyloženě brousí. Silný metalový odér má zřejmě nepřekvapivější věc na desce a tou je pátá a zároveň poslední na „áčku“ - „Katastrofy“. Ta nejednoho ortodoxního zabedněnce zklame hned dvakrát a to již zmiňovanou kytarou, tady Martin vykouzlil slušný „sever“, a potom hlavně zakomponováním houslových partů, které do dané skladby sednou prostě skvěle. Jednoznačně jedna z top skladeb na desce.
„Katastrofy“, „Zlosť“… textově by se dala očekávat politická agitace, což tak nějak většinou v punk scéně frčí. Ne tak tady. Slova jsou poskládaná jako syrové povzdechy, potažené temným mrakem, bez světla na konci tunelu. Připomínají tím tak trochu tuzemské MÖRKHIMMEL v o něco přímější formě.
Poslední roky se už ani u pankáčů nezanedbává zvuk a i ADCATA chtěli v rámci možností udělat co nejvíc. Známé studio Shaark se postaralo o kvalitní záznam. Všechny nástroje jsou srozumitelně slyšet a i díky celkové produkci zní „Tma“ o něco méně agresivněji a zároveň čitelněji, než jak je tomu na koncertech. Což není na škodu.
Seznam skladeb:
- Z mostov stupa dym
- Neveriaci v osud
- Zuby zavisti
- Vlcia krv
- Katastrofy
- Uzkost
- Sam za seba
- Zlost
- Cesty
- Rozlucka
Sestava:
- Gargamel – voice
- Martin Hades – guitar & vocals
- Špendlík – bass
- Kubo – drums
- guest: Martin Pelikán – violin on track 5
