Brněnský Favál letos přivítal již osmý ročník Waiting for the Winter, který byl tentokrát podpořen jednou ze zastávek Dreamscapes Tour kapel SIX DEGREES OF SEPARATION, ADOR DORATH a POSTCARDS FROM ARKHAM. Po celý večer pak mohli někteří vnímavější účastníci zažívat pocity deja vu ve spojitosti s vystupujícími členy některých skupin. Nejedna totiž sdílela v sestavě stejné muzikanty a díky tomu byl line-up dost podivuhodný.
Vstup do klubu byl umožněn o půl šesté, z časových důvodů a kvůli počtu interpretů se začínalo již v šest. Překvapivým otvírákem byli SIX DEGREES OF SEPARATION z Ludkovic, kteří zopakovali účast z minulého ročníku. Sešup z pozice headlinera jim nikterak neuškodil a spustili svůj tradiční set obohacený o novou skladbu z připravované desky. Nejvíce je kapela rozpoznatelná díky surovému vokálu, který se člověku zařízne do uší a už nepustí. Vypadá to však, že se časem ostré hrany obrušují a jednoho dne se třeba dočkáme lahodnějších hlasových poloh. Zabijákem atmosféry a muzikantských kvalit se však stal neadekvátní zvuk. Popravdě, horší zvuk pro mě nemělo ani album „St. Anger“ od METALLIKY. I přes brzkou hodinu se však pod pódiem sešla velká řada příznivců, kteří SDOS náležitě ocenili.
Následovala zářící hvězda na poli psychedelic metalu ADOR DORATH, kteří po vydání alba „The Very Essence of Fire“ vstali z popela v plné síle, jako tomu bývalo za dob slávy kultovní desky „Symbols“. Ani k nim nebyl však zvuk přívětivý, což je pro jejich projev ještě mnohem větší rána než pro SDOS, obzvlášť díky nutnosti samplů, z kterých jako tradičně zněl i ženský vokál. Velkou radost jsem měla ze zařazení skladby „Midnight Apocalypse“, která patří mezi mé nejoblíbenější z aktuálního počinu. Pánové opět dokazují, že jsou jedním z klenotů českého undergroundu, což bylo poznat i z neustále se plnícího sálu Faválu.
S novou deskou přišel čas progressive post rockových POSTCARDS FROM ARKHAM z Havířova. „ÆØN5“ je v mnohých ohledech jiné než album předcházející. O tom, že i přesto toto spojení koncertně funguje na výbornou, jsme se mohli přesvědčit už na letošním ročníku Brutal Assaultu. Na WFTW se ukázalo, že jim svědčí spíš menší prostory, než prostředí velkých festivalů. Jelikož páni málo mluví, mají tak možnost lépe komunikovat svým pódiovým projevem, který dodává jejich show patřičnou jiskru. Přes počáteční nepřesnost v rytmu, kdy se rozcházely nástroje a nahrané samply, se vše srovnalo a začala královská jízda po lovecraftovské krajině. Ubíjející byl však zvuk baskytary, který čněl nad ostatními nástroji. Měli jsme však možnost si vyslechnout zajímavé linky, které by jinak celou koncepci pouze doplňovaly. Samotný mladý muž za nástrojem pak rozjel naprosto nevídaný a temperamentní výstup hodný obdivu. Nezaostávali ani ostatní členové a podařilo se jim neskutečně rozparádit přítomný dav a vytvořit atmosféru, na kterou se nezapomíná.
Z Uherského Hradiště přivezli legendární našlapaný death metal HYPNOS. Považuji za velkou ostudu, že jsem slyšela tuto kapelu naživo pouze dvakrát a žila pouze z dojmu, který mi zprostředkovaly nahrávky. Naživo se jedná o našlapanou a doslova a do písmene hypnotizující záležitost s těžkotonážními riffy a melodiemi. Vše jsem sledovala zpovzdálí. Konečně jsme se dočkali solidního zvuku, takže se hned vše mnohem lépe poslouchalo. Podle davu, který shodně podupával do rytmu, se v Brně na HYPNOS rozhodně nezapomnělo.
Festivalovou stálicí a zároveň jeho strůjcem je brněnská kapela ARCH OF HELL, která se stále identifikuje jako symfo-melodic metal with death metal edge. Především jde pořád o neskutečně energickou a zábavnou show, která upoutává davy svou živelností. Staví na kontrastu ženské smyslnosti a mužského charismatu s troškou humoru a nadsázky. Kromě tradičních hitů, na které se paří až do vypuštění duše, jsme si v tento večer mohli poslechnout nové skladby z nahrávaného alba „Freakshow“, kterým se tvorba posouvá opět o kousek dál. Zároveň je to takový dárek věrným fanouškům, kteří na všech jejich vystoupeních plní prostor klubu a vytvářejí neskutečné peklo. Kolikrát i v podobě již pověstné wall of death, při které musí mít člověk opravdu ostré lokty.
Závěr večera patřil mladé kapele z Kuřimi EMBRACE THE DARKNESS, která hraje death metal a účastní se soutěže Spark Fresh Blood. Zájem návštěvníků nebyl ani zdaleka tak vysoký jako u ostatních, příznivců se ale i tak našlo poměrně dost. Moje první živá zkušenost s jejich produkcí mě utvrdila v tom, že je před jednotlivými členy ještě dost dlouhá cesta. Nedokonalostí jsem slyšela poměrně dost, celkově však není jejich tvorba bez potenciálu. Zajímavým prvkem jsou výrazné houslové party, které oživují monotónnější riffové pasáže a kontrastují s vokálem. Po pár skladbách však odcházím znavena délkou celého večera.
Osmý ročník této akce byl velice povedený, co se návštěvnosti, kapel a atmosféry týká. Nezbývá, než poděkovat organizátorům za jejich úsilí.
Vstup do klubu byl umožněn o půl šesté, z časových důvodů a kvůli počtu interpretů se začínalo již v šest. Překvapivým otvírákem byli SIX DEGREES OF SEPARATION z Ludkovic, kteří zopakovali účast z minulého ročníku. Sešup z pozice headlinera jim nikterak neuškodil a spustili svůj tradiční set obohacený o novou skladbu z připravované desky. Nejvíce je kapela rozpoznatelná díky surovému vokálu, který se člověku zařízne do uší a už nepustí. Vypadá to však, že se časem ostré hrany obrušují a jednoho dne se třeba dočkáme lahodnějších hlasových poloh. Zabijákem atmosféry a muzikantských kvalit se však stal neadekvátní zvuk. Popravdě, horší zvuk pro mě nemělo ani album „St. Anger“ od METALLIKY. I přes brzkou hodinu se však pod pódiem sešla velká řada příznivců, kteří SDOS náležitě ocenili.
Následovala zářící hvězda na poli psychedelic metalu ADOR DORATH, kteří po vydání alba „The Very Essence of Fire“ vstali z popela v plné síle, jako tomu bývalo za dob slávy kultovní desky „Symbols“. Ani k nim nebyl však zvuk přívětivý, což je pro jejich projev ještě mnohem větší rána než pro SDOS, obzvlášť díky nutnosti samplů, z kterých jako tradičně zněl i ženský vokál. Velkou radost jsem měla ze zařazení skladby „Midnight Apocalypse“, která patří mezi mé nejoblíbenější z aktuálního počinu. Pánové opět dokazují, že jsou jedním z klenotů českého undergroundu, což bylo poznat i z neustále se plnícího sálu Faválu.
S novou deskou přišel čas progressive post rockových POSTCARDS FROM ARKHAM z Havířova. „ÆØN5“ je v mnohých ohledech jiné než album předcházející. O tom, že i přesto toto spojení koncertně funguje na výbornou, jsme se mohli přesvědčit už na letošním ročníku Brutal Assaultu. Na WFTW se ukázalo, že jim svědčí spíš menší prostory, než prostředí velkých festivalů. Jelikož páni málo mluví, mají tak možnost lépe komunikovat svým pódiovým projevem, který dodává jejich show patřičnou jiskru. Přes počáteční nepřesnost v rytmu, kdy se rozcházely nástroje a nahrané samply, se vše srovnalo a začala královská jízda po lovecraftovské krajině. Ubíjející byl však zvuk baskytary, který čněl nad ostatními nástroji. Měli jsme však možnost si vyslechnout zajímavé linky, které by jinak celou koncepci pouze doplňovaly. Samotný mladý muž za nástrojem pak rozjel naprosto nevídaný a temperamentní výstup hodný obdivu. Nezaostávali ani ostatní členové a podařilo se jim neskutečně rozparádit přítomný dav a vytvořit atmosféru, na kterou se nezapomíná.
Z Uherského Hradiště přivezli legendární našlapaný death metal HYPNOS. Považuji za velkou ostudu, že jsem slyšela tuto kapelu naživo pouze dvakrát a žila pouze z dojmu, který mi zprostředkovaly nahrávky. Naživo se jedná o našlapanou a doslova a do písmene hypnotizující záležitost s těžkotonážními riffy a melodiemi. Vše jsem sledovala zpovzdálí. Konečně jsme se dočkali solidního zvuku, takže se hned vše mnohem lépe poslouchalo. Podle davu, který shodně podupával do rytmu, se v Brně na HYPNOS rozhodně nezapomnělo.
Festivalovou stálicí a zároveň jeho strůjcem je brněnská kapela ARCH OF HELL, která se stále identifikuje jako symfo-melodic metal with death metal edge. Především jde pořád o neskutečně energickou a zábavnou show, která upoutává davy svou živelností. Staví na kontrastu ženské smyslnosti a mužského charismatu s troškou humoru a nadsázky. Kromě tradičních hitů, na které se paří až do vypuštění duše, jsme si v tento večer mohli poslechnout nové skladby z nahrávaného alba „Freakshow“, kterým se tvorba posouvá opět o kousek dál. Zároveň je to takový dárek věrným fanouškům, kteří na všech jejich vystoupeních plní prostor klubu a vytvářejí neskutečné peklo. Kolikrát i v podobě již pověstné wall of death, při které musí mít člověk opravdu ostré lokty.
Závěr večera patřil mladé kapele z Kuřimi EMBRACE THE DARKNESS, která hraje death metal a účastní se soutěže Spark Fresh Blood. Zájem návštěvníků nebyl ani zdaleka tak vysoký jako u ostatních, příznivců se ale i tak našlo poměrně dost. Moje první živá zkušenost s jejich produkcí mě utvrdila v tom, že je před jednotlivými členy ještě dost dlouhá cesta. Nedokonalostí jsem slyšela poměrně dost, celkově však není jejich tvorba bez potenciálu. Zajímavým prvkem jsou výrazné houslové party, které oživují monotónnější riffové pasáže a kontrastují s vokálem. Po pár skladbách však odcházím znavena délkou celého večera.
Osmý ročník této akce byl velice povedený, co se návštěvnosti, kapel a atmosféry týká. Nezbývá, než poděkovat organizátorům za jejich úsilí.
