Probouzíte se v místnosti ozářené mdlým, načervenalým světlem. Tu bolest, která vás kdysi zlomila, už ani nevnímáte. Endorfiny vyplavené probuzením prchají do nicoty. Necítíte své tělo. Chcete se pohnout, abyste měli důkaz, že jste skuteční. Jen otočit hlavou o zasraných pětačtyřicet stupňů, abyste zjistili, z jakého zdroje to divné světlo pochází.
Dříve tu byly jiné barvy. Měnilo se. Bylo tu spoustu rudé, spoustu černé a – no, vlastně už si nevzpomínáte.
Ještě před několika sekundami tu ta myšlenka – ta prapodivná vzpomínka – byla, ale teď? Jste dočista vymazáni. To jediné, co máte, je vlastní zorné pole upřené přímo dopředu. Rozhodli jste se věřit svému zraku, i když k tomu vlastně nemáte důvod. A vidíte nástroje plné kladek a provazů. Vidíte biče s háčky na koncích. Čepele a cáry lesklého, černého materiálu rozházeného po zemi. Vidíte kachličky na stěnách i na zemi zacákané něčím, co už zaschlo. Vidíte tmavě hnědou a vzpomínáte si, že barvy mají tendenci se měnit. Vidíte otisky rukou na kovových konstrukcích. Vidíte otisky čehosi bílého na černém pytli ve tvaru člověka a rázem víte, kdo jste. A uvědomujete si, že tohle nikdy neskončí.
To je ten moment, kdy se rozsvítí velká obrazovka, které jste si dosud nevšimli. Svíravé ticho je nahrazeno potemnělou, mysteriózní elektronickou hudbou. Obraz probleskává a šumí, ale sem tam se ustálí. V těchto momentech na něm spatřujete postavu. Nahou.
Zbitou.
A to je ten moment, kdy svět exploduje. Postava zrovna svírá v rukou nápis „Sladká vůně nevolnictví“, když se ze stěn mdle osvětlené místnosti ozve masa kytarového hluku. Zatraceně mocná a podmaňující. Slyšíte sadisticky znějící chraplavý hlas a valivou hmotu zvuku. Jste tomu agresivnímu lomozu podřízeni – a ta podřízenost vás polyká. Rozežírá vás a olizuje vaše znehybněné tělo jako dlouhé, nehmotné jazyky nirvány. Kamera zachycující postavu na obrazovce se přibližuje. Nahá, zbičovaná žena mluví andělsky vyrovnaným hlasem o své hříšnosti, za kterou si zaslouží být potrestána.
Zničena.
Kovová hudba znějící ze stěn nabírá absurdního tempa. Víří jako uragán ostrých, kovových nástrojů. Řeže do vás tak rytmicky a energicky, že ve svém těsném sevření máte chuť tančit.
Střih.
Na obrazovce se zjevuje skupina mužů a žen v plynových maskách. Klečí u nohou „obludného latexového feudalisty“. Obrazovka bliká. Lidská těla se mění jako barvy. Jsou obalována lesklou hmotou. Lámou se.
Střih.
Smršť se střídá s virtuózními pasážemi. Zbitá žena v první místnosti s tím samým žárem v očích a tím samým andělským hlasem říká: „jsem děvka“.
Říká: „staň se příšerou.“
Symfonie chaosu pokračuje – jak ve vaší připoutané, zničené realitě, tak na obrazovce. Lidé v latexových uniformách lámou své kosti tak, aby mohli zavázat svá těla do groteskních formací. Kytary a bicí ničí vše, co jim stojí v cestě. Elektronické samply rytmicky hýbou vašimi vnitřnostmi a vy pozorujete, jak dvě jeptišky na řetězu táhnou čísi zmítající se tělo. Kněžka křtí nevinnou pannu svěcenou močí.
Střih.
Bolí vás to. Ale nemůžete se přestat dívat. Na ty nástroje, zastříkané kachličky ani na obrazovku. Nemůžete se zbavit dojmu, že je to celé hrozně osobní.
A nemůžete přestat tančit.
Pohyb není žádaný. Ale tanec jako přirozený průchod smyslnosti? To rozhodně ano. Ten ohlušující sadistický chaos dunící z útrob vaší kobky z vás udělal svou loutku. Zmítáte se v rozlámaných rytmech šíleného techna a uvědomujete, se že tohle celé se už někdy stalo.
Ta andělská žena na obrazovce.
Ta děvka. Ta nakažená, syfilitická coura, která musí být potrestána.
To jste vy.
Díky kapelám jako GRUNT. Tahle parta je neskutečná. Jejich goregrind říznutý epickým death metalem se vkusně zakomponovanými elektronickými pasážemi a pořádnou porcí monumentálně perverzní atmosféry vážně nemá chybu. A navíc jsou to sympaťáci, protože na Facebooku sdíleli fotku, na které pózují v BDSM outfitech s holubem. Popisek zněl: „NO PIGEONS HARMED – JUST GRIND.“
Tak jo, tohle teda beru.
Seznam skladeb:
Čas: 44:14
Sestava:
http://www.gruntgrind.com/
https://www.facebook.com/gruntgrind
http://www.bizarreleprous.cz/
Dříve tu byly jiné barvy. Měnilo se. Bylo tu spoustu rudé, spoustu černé a – no, vlastně už si nevzpomínáte.
Ještě před několika sekundami tu ta myšlenka – ta prapodivná vzpomínka – byla, ale teď? Jste dočista vymazáni. To jediné, co máte, je vlastní zorné pole upřené přímo dopředu. Rozhodli jste se věřit svému zraku, i když k tomu vlastně nemáte důvod. A vidíte nástroje plné kladek a provazů. Vidíte biče s háčky na koncích. Čepele a cáry lesklého, černého materiálu rozházeného po zemi. Vidíte kachličky na stěnách i na zemi zacákané něčím, co už zaschlo. Vidíte tmavě hnědou a vzpomínáte si, že barvy mají tendenci se měnit. Vidíte otisky rukou na kovových konstrukcích. Vidíte otisky čehosi bílého na černém pytli ve tvaru člověka a rázem víte, kdo jste. A uvědomujete si, že tohle nikdy neskončí.
To je ten moment, kdy se rozsvítí velká obrazovka, které jste si dosud nevšimli. Svíravé ticho je nahrazeno potemnělou, mysteriózní elektronickou hudbou. Obraz probleskává a šumí, ale sem tam se ustálí. V těchto momentech na něm spatřujete postavu. Nahou.
Zbitou.
A to je ten moment, kdy svět exploduje. Postava zrovna svírá v rukou nápis „Sladká vůně nevolnictví“, když se ze stěn mdle osvětlené místnosti ozve masa kytarového hluku. Zatraceně mocná a podmaňující. Slyšíte sadisticky znějící chraplavý hlas a valivou hmotu zvuku. Jste tomu agresivnímu lomozu podřízeni – a ta podřízenost vás polyká. Rozežírá vás a olizuje vaše znehybněné tělo jako dlouhé, nehmotné jazyky nirvány. Kamera zachycující postavu na obrazovce se přibližuje. Nahá, zbičovaná žena mluví andělsky vyrovnaným hlasem o své hříšnosti, za kterou si zaslouží být potrestána.
Zničena.
Kovová hudba znějící ze stěn nabírá absurdního tempa. Víří jako uragán ostrých, kovových nástrojů. Řeže do vás tak rytmicky a energicky, že ve svém těsném sevření máte chuť tančit.
Střih.
Na obrazovce se zjevuje skupina mužů a žen v plynových maskách. Klečí u nohou „obludného latexového feudalisty“. Obrazovka bliká. Lidská těla se mění jako barvy. Jsou obalována lesklou hmotou. Lámou se.
Střih.
Smršť se střídá s virtuózními pasážemi. Zbitá žena v první místnosti s tím samým žárem v očích a tím samým andělským hlasem říká: „jsem děvka“.
Říká: „staň se příšerou.“
Symfonie chaosu pokračuje – jak ve vaší připoutané, zničené realitě, tak na obrazovce. Lidé v latexových uniformách lámou své kosti tak, aby mohli zavázat svá těla do groteskních formací. Kytary a bicí ničí vše, co jim stojí v cestě. Elektronické samply rytmicky hýbou vašimi vnitřnostmi a vy pozorujete, jak dvě jeptišky na řetězu táhnou čísi zmítající se tělo. Kněžka křtí nevinnou pannu svěcenou močí.
Střih.
Bolí vás to. Ale nemůžete se přestat dívat. Na ty nástroje, zastříkané kachličky ani na obrazovku. Nemůžete se zbavit dojmu, že je to celé hrozně osobní.
A nemůžete přestat tančit.
Pohyb není žádaný. Ale tanec jako přirozený průchod smyslnosti? To rozhodně ano. Ten ohlušující sadistický chaos dunící z útrob vaší kobky z vás udělal svou loutku. Zmítáte se v rozlámaných rytmech šíleného techna a uvědomujete, se že tohle celé se už někdy stalo.
Ta andělská žena na obrazovce.
Ta děvka. Ta nakažená, syfilitická coura, která musí být potrestána.
To jste vy.
Díky kapelám jako GRUNT. Tahle parta je neskutečná. Jejich goregrind říznutý epickým death metalem se vkusně zakomponovanými elektronickými pasážemi a pořádnou porcí monumentálně perverzní atmosféry vážně nemá chybu. A navíc jsou to sympaťáci, protože na Facebooku sdíleli fotku, na které pózují v BDSM outfitech s holubem. Popisek zněl: „NO PIGEONS HARMED – JUST GRIND.“
Tak jo, tohle teda beru.
Seznam skladeb:
- The Sweet Smell of Servitude.
- Teratoid Latex Feudalist
- The Edgeplay
- Vassalage Grotesque
- Teased and Tormented
- Becoming the Dominus
- Twilight Hybrid Bonanza - Shemale Part II
- Levitra Powered Aged Predator
- Helix Masterpiss (Exotic Aquatica)
- Supreme Rubbercore
- Funeral Submission Suite (Part I)
- Funeral Submission Suite (Part II)
- Panzer Enema
- Sadopsychorama
- The Speed Freak's Sadistical Abuse Remix
Čas: 44:14
Sestava:
- Boy D – bicí,vokály
- Boy G – kytára, klávesy, zpěv
- Boy Z – basa, elektronika
http://www.gruntgrind.com/
https://www.facebook.com/gruntgrind
http://www.bizarreleprous.cz/
