V předvečer státního svátku to přímo vybízelo někam vyrazit a delší dobu avizovaný koncert japonské legendy heavy metalu LOUDNESS byl jednou z možností. Tento večer se konalo po Praze více rock/metalově zaměřených akcí, ale nakonec u mě zvítězila varianta heavíku. Přeci jen to v případě LOUDNESS mohlo být poprvé a také naposledy. Příprava před koncertem probíhala u Vejšky ve Wombat café. Zde tradičně dobrá Plzeň posloužila jako ten nejlepší možný základ večera. Lepší pivo už jsme za celý večer neměli. Pak sedáme na tramvaj a za typických nechápavých pohledů „normálních lidí“ míříme na Chmelnici. Tento klub nemám příliš v lásce a tak se jen modlím, aby byl dnes dobrý zvuk.
Do klubu přicházíme během setu pražské formace THE AGONY. Na pódiu jsou čtyři mladé holky a sypou do hodně slušně zaplněné Chmelnice (odhadem 200 hlav) přímočarý heavy rock/metal. Abych se přiznal, THE AGONY jsem pouze registroval, ale nikdy neposlouchal, takže se u mě jednalo o premiérové setkání s těmito slečnami. A velmi příjemně mě holky překvapily. Hudebně vše zmáknuté, zvuk na poměry klubu slušný, ale především líbivý a úderný rokec, v němž byL určitě poznat vliv takových GIRLSCHOOL, THE RUNAWAYS nebo osmdesátkovýho glam metalu. Místy šlo i o slušné náznaky speedu, takže pestrý a povedený set lahodící oku i uchu (úsměv).
Po pauze už bylo vše nachystáno pro Japonce LOUDNESS. Tyhle veterány jsem poslouchal ještě na základce a možná trochu překvapivě byli jednou z prvních heavy metalových kapel, které jsem poslouchal. Na nahrané tátově kazetě byli z jedné strany SCORPIONS a z druhé LOUDNESS. Bylo jasné, že druhou stranu jsem přehrával o poznání více (úsměv). Japonce jsem neslyšel x let. V podstatě až díky tomuto koncertu jsem si je zase připomněl poslechem starých alb, ze kterých při své pražské návštěvě LOUDNESS čerpali. Samotný koncert pak byl jednou velkou parádou s puncem exotiky a vysokým nasazením. LOUDNESS od samého začátku servírovali poctivý a starý heavy metal s chytlavými riffy, zpěvnými refrény a spoustou sól a kytarových výjezdů. Zpěvák/frontman Minoru Niihara zpíval jako kdysi a síla jeho hlasu je pořád obrovská. Nicméně některé pasáže si posadil o něco níž a tím se trochu změnily aranže některých partií. K jeho věku (55 let) je to však pochopitelné. LOUDNESS nejsou MANOWAR a tak jsme se mohli těšit z faktu, že koncert parádně utíká. Žádné proslovy ani silácké řeči, které jsou u heavy kapel tolik v oblibě, nenastaly. Naopak, setlist byl perfektně sestaven. Klasické heavy metalové hymny střídaly heavy/speed vypalovačky i pomalejší skladby, které výborně zpestřily koncert. Osobně jsem si nejvíce užil úvod s legendárním trojblokem – „Crazy Nights“, „Like Hell“ a „Heavy Chains“ a pak v samém závěru speed metalovou hitovku „S.D.I.“. Ze strany kapely došlo i na představovačku jednotlivých členů, ale protože japonštinu opravdu neovládám, v mých uších jména muzikantů vyzněla jako Kawasaki, Honda, Yamaha a Suzuki (úsměv). LOUDNESS se nechali přemluvit i k přídavku a tím zpečetili svou první a doufejme že ne poslední návštěvu Česka. Povedený koncert, slušná návštěva (jen atmoška a odezva mohla být lepší, ale to, že jsou v Praze „gaučáci“, je stará pravda), v pohodě zvuk a brzký konec akce. Díky pořadatelům a Zuzce za volňáska.
Setlist LOUDNESS:
Do klubu přicházíme během setu pražské formace THE AGONY. Na pódiu jsou čtyři mladé holky a sypou do hodně slušně zaplněné Chmelnice (odhadem 200 hlav) přímočarý heavy rock/metal. Abych se přiznal, THE AGONY jsem pouze registroval, ale nikdy neposlouchal, takže se u mě jednalo o premiérové setkání s těmito slečnami. A velmi příjemně mě holky překvapily. Hudebně vše zmáknuté, zvuk na poměry klubu slušný, ale především líbivý a úderný rokec, v němž byL určitě poznat vliv takových GIRLSCHOOL, THE RUNAWAYS nebo osmdesátkovýho glam metalu. Místy šlo i o slušné náznaky speedu, takže pestrý a povedený set lahodící oku i uchu (úsměv).
Po pauze už bylo vše nachystáno pro Japonce LOUDNESS. Tyhle veterány jsem poslouchal ještě na základce a možná trochu překvapivě byli jednou z prvních heavy metalových kapel, které jsem poslouchal. Na nahrané tátově kazetě byli z jedné strany SCORPIONS a z druhé LOUDNESS. Bylo jasné, že druhou stranu jsem přehrával o poznání více (úsměv). Japonce jsem neslyšel x let. V podstatě až díky tomuto koncertu jsem si je zase připomněl poslechem starých alb, ze kterých při své pražské návštěvě LOUDNESS čerpali. Samotný koncert pak byl jednou velkou parádou s puncem exotiky a vysokým nasazením. LOUDNESS od samého začátku servírovali poctivý a starý heavy metal s chytlavými riffy, zpěvnými refrény a spoustou sól a kytarových výjezdů. Zpěvák/frontman Minoru Niihara zpíval jako kdysi a síla jeho hlasu je pořád obrovská. Nicméně některé pasáže si posadil o něco níž a tím se trochu změnily aranže některých partií. K jeho věku (55 let) je to však pochopitelné. LOUDNESS nejsou MANOWAR a tak jsme se mohli těšit z faktu, že koncert parádně utíká. Žádné proslovy ani silácké řeči, které jsou u heavy kapel tolik v oblibě, nenastaly. Naopak, setlist byl perfektně sestaven. Klasické heavy metalové hymny střídaly heavy/speed vypalovačky i pomalejší skladby, které výborně zpestřily koncert. Osobně jsem si nejvíce užil úvod s legendárním trojblokem – „Crazy Nights“, „Like Hell“ a „Heavy Chains“ a pak v samém závěru speed metalovou hitovku „S.D.I.“. Ze strany kapely došlo i na představovačku jednotlivých členů, ale protože japonštinu opravdu neovládám, v mých uších jména muzikantů vyzněla jako Kawasaki, Honda, Yamaha a Suzuki (úsměv). LOUDNESS se nechali přemluvit i k přídavku a tím zpečetili svou první a doufejme že ne poslední návštěvu Česka. Povedený koncert, slušná návštěva (jen atmoška a odezva mohla být lepší, ale to, že jsou v Praze „gaučáci“, je stará pravda), v pohodě zvuk a brzký konec akce. Díky pořadatelům a Zuzce za volňáska.
Setlist LOUDNESS:
- Crazy Nights
- Like Hell
- Heavy Chains
- The Sun Will Rise Again
- In My Dreams
- Street Woman
- Black Star Oblivion
- We Could Be Together
- Let It Go
- Clockwork Toy
- In the Mirror
- Mortality
- Crazy Doctor
- S.D.I.