ACRASSICAUDA?!? Že vám toto jméno nic neříká. Ale mohlo by, pokud jste si před léty nenechali ujít kritikou oceňovaný dokument „Heavy Metal in Baghdad” z roku 2007, který pojednává o kapele z Iráku snažící se, navzdory všude kolem zuřící válce a náboženskému útlaku, tvořit metalovou hudbu. Onou kapelou není samozřejmě nikdo jiný než právě ACRASSICAUDA, jejíž první regulérní debut je objektem dnešní recenze.
Vzhledem k tomu, že na konci zmiňovaného dokumentu to se členy kapely nevypadalo zrovna nejrůžověji, vypadá vydání první desky jako pohádka se šťastným koncem. Kapele se po náročných peripetiích, kdy jim i po vydání již zmiňovaného dokumentu chodily z jejich domoviny výhrůžky smrtí (pravděpodobně tedy od fanoušků country hudby), povedlo získat azyl ve Spojených státech, kde se hned vrhla na koncertování a nahrávání. Jejich první EP z roku 2010 „Only Dead See the End of War” produkoval sám Alex Sokolnick – jenž se mimochodem částečně podílel i na „Gilgamesh” – a setkalo se s pozitivním ohlasem. Zabralo to však ještě pár dalších let, menší změny v sestavě a jednu úspěšnou kickstarterovskou kampaň, než byla kapela schopná vydat svojí plnohodnotnou prvotinu. A jak to tedy celé dopadlo?
Ač relokováni do New Yorku, jsou ACRASSICAUDA pořád z Iráku a tohoto svého, pro metalové fanoušky, exotického původu se snaží využít. A proč taky ne; když už mohly uspět a na popularitě nesmírně nabýt různé viking a pagan metaly, tak proč by nemohla prorazit i blízkovýchodní inspirace. Ostatně pár kapel už s tímto celosvětově prorazilo. Album je koncepční a již podle názvu je patrné, že se bude týkat jedné z nejstarších sumerských písemných památek – eposu o Gilgamešovi a jeho honbě za nesmrtelností. Kapela si však, podle svých slov, celou báji přebrala po svém a to i s analogickým přesahem do současného dění v Iráku. Blízkovýchodní motivy pak samozřejmě najdeme i v hudbě samotné. Ovšem nečekejte žádný folk metal, kapela s nimi šetří a zařazuje je celkem vkusně. Jsou spíše inspirací, nikoliv nosným prvkem skladeb. Je slyšet, že pánové už spolu čtrnáct let hrají a některé porodní bolesti prvních desek mladších kapel se jich netýkají. Celkově však došlo ke změně projevu kapely a dřívější přece jen přímější thrashing nahradila uhlazenější a rozmanitější moderna. Album je tak plné inter, akustických pasáží, změn tempa, občasného čistého zpěvu a dokonce uslyšíme i baladu. Pro ty, kterým vyhovuje sem tam nějaká změna nálad, ideální. Jinak ovšem základ alba obsahuje moderně znějící, z thrashe vycházející řež (ale neberte to nijak doslova) ve středním tempu, doprovázenou příjemně nakřáplým chraplákem. Zpívá se pouze anglicky, což je podle mě trochu škoda, ale zase je pravdou, že arabština by se do alba o mezopotámském gerojovi nejspíše příliš nehodila. Tak snad příště. Zvuk alba je vyvážený a čistý, všechny nástroje i vokály jsou dobře čitelné a hlavně pak dává vyniknout všem dalším hudebním etno elementům. Celkem je na albu dvanáct skladeb a jeho stopáž jen o něco málo přesahuje čtyřicet minut, což považuji za ideální, aby posluchač stále dokázal udržet pozornost a nezačal se nudit. Ano, opravdu neholduji příliš dlouhým deskám se spoustou vycpávek a vaty.
Rozhodně se nedá se říct, že by mě album takzvaně „strhlo na první poslech“, na to jsem asi moc veliký staromilec. Mam ovšem slabost pro kapely z tohoto regionu, které do své hudby dokáží propašovat něco ze svého původu a toho se mi zde dostává měrou vrchovatou, s každým dalším poslechem jsem tak objevoval nějaký nový zajímavý prvek a můj celkový dojem z desky se vylepšoval. Těžko však vypíchnout jednu nebo dvě skladby, neboť album zní nejlépe jako celek, ale když už, tak mému uchu nejvíce lahodily skladby „ Quest for Eternity“ a „Unity“. Co naopak musím zkritizovat, je skladba „Requiem for a Reverie”, jež je onou baladou, před kterou jsem varoval, ta bohužel zní naprosto tuctově a nezajímavě a vysloveně mi tak zavazí v prostředku alba.
Ne, Gilgamešem ACRASSICAUDA nesmrtelnost rozhodně nezíská, ale jako debut album rozhodně zaslouží pochvalu a hlavně doufám, že poslouží jako milník a motivace pro další hudebníky z regionu.
Seznam skladeb:
Čas: 40:43
Sestava:
http://acrassicauda.com/
https://www.facebook.com/acrassicauda/
Vzhledem k tomu, že na konci zmiňovaného dokumentu to se členy kapely nevypadalo zrovna nejrůžověji, vypadá vydání první desky jako pohádka se šťastným koncem. Kapele se po náročných peripetiích, kdy jim i po vydání již zmiňovaného dokumentu chodily z jejich domoviny výhrůžky smrtí (pravděpodobně tedy od fanoušků country hudby), povedlo získat azyl ve Spojených státech, kde se hned vrhla na koncertování a nahrávání. Jejich první EP z roku 2010 „Only Dead See the End of War” produkoval sám Alex Sokolnick – jenž se mimochodem částečně podílel i na „Gilgamesh” – a setkalo se s pozitivním ohlasem. Zabralo to však ještě pár dalších let, menší změny v sestavě a jednu úspěšnou kickstarterovskou kampaň, než byla kapela schopná vydat svojí plnohodnotnou prvotinu. A jak to tedy celé dopadlo?
Ač relokováni do New Yorku, jsou ACRASSICAUDA pořád z Iráku a tohoto svého, pro metalové fanoušky, exotického původu se snaží využít. A proč taky ne; když už mohly uspět a na popularitě nesmírně nabýt různé viking a pagan metaly, tak proč by nemohla prorazit i blízkovýchodní inspirace. Ostatně pár kapel už s tímto celosvětově prorazilo. Album je koncepční a již podle názvu je patrné, že se bude týkat jedné z nejstarších sumerských písemných památek – eposu o Gilgamešovi a jeho honbě za nesmrtelností. Kapela si však, podle svých slov, celou báji přebrala po svém a to i s analogickým přesahem do současného dění v Iráku. Blízkovýchodní motivy pak samozřejmě najdeme i v hudbě samotné. Ovšem nečekejte žádný folk metal, kapela s nimi šetří a zařazuje je celkem vkusně. Jsou spíše inspirací, nikoliv nosným prvkem skladeb. Je slyšet, že pánové už spolu čtrnáct let hrají a některé porodní bolesti prvních desek mladších kapel se jich netýkají. Celkově však došlo ke změně projevu kapely a dřívější přece jen přímější thrashing nahradila uhlazenější a rozmanitější moderna. Album je tak plné inter, akustických pasáží, změn tempa, občasného čistého zpěvu a dokonce uslyšíme i baladu. Pro ty, kterým vyhovuje sem tam nějaká změna nálad, ideální. Jinak ovšem základ alba obsahuje moderně znějící, z thrashe vycházející řež (ale neberte to nijak doslova) ve středním tempu, doprovázenou příjemně nakřáplým chraplákem. Zpívá se pouze anglicky, což je podle mě trochu škoda, ale zase je pravdou, že arabština by se do alba o mezopotámském gerojovi nejspíše příliš nehodila. Tak snad příště. Zvuk alba je vyvážený a čistý, všechny nástroje i vokály jsou dobře čitelné a hlavně pak dává vyniknout všem dalším hudebním etno elementům. Celkem je na albu dvanáct skladeb a jeho stopáž jen o něco málo přesahuje čtyřicet minut, což považuji za ideální, aby posluchač stále dokázal udržet pozornost a nezačal se nudit. Ano, opravdu neholduji příliš dlouhým deskám se spoustou vycpávek a vaty.
Rozhodně se nedá se říct, že by mě album takzvaně „strhlo na první poslech“, na to jsem asi moc veliký staromilec. Mam ovšem slabost pro kapely z tohoto regionu, které do své hudby dokáží propašovat něco ze svého původu a toho se mi zde dostává měrou vrchovatou, s každým dalším poslechem jsem tak objevoval nějaký nový zajímavý prvek a můj celkový dojem z desky se vylepšoval. Těžko však vypíchnout jednu nebo dvě skladby, neboť album zní nejlépe jako celek, ale když už, tak mému uchu nejvíce lahodily skladby „ Quest for Eternity“ a „Unity“. Co naopak musím zkritizovat, je skladba „Requiem for a Reverie”, jež je onou baladou, před kterou jsem varoval, ta bohužel zní naprosto tuctově a nezajímavě a vysloveně mi tak zavazí v prostředku alba.
Ne, Gilgamešem ACRASSICAUDA nesmrtelnost rozhodně nezíská, ale jako debut album rozhodně zaslouží pochvalu a hlavně doufám, že poslouží jako milník a motivace pro další hudebníky z regionu.
Seznam skladeb:
- Cedar Forest
- Rise
- Quest For Eternity
- Amongst Kings and Men
- Shamhat
- The Cost Of Everything & Value Of Nothing
- Requiem For A Reverie
- House Of Dust
- Unity
- Elements
- Uruk
- Rebirth
Čas: 40:43
Sestava:
- Firas Abdul Razaq – baskytara
- Marwan Hussein – bicí
- Faisal Mustafa – vokály
- Muhammad Al Ansari – kytara
- Marwan Grada – kytara
http://acrassicauda.com/
https://www.facebook.com/acrassicauda/
