Duo Heretic & Lord Obst se po třech letech mlčení hlásí s novou nahrávkou, tentokrát jako BLOODY LAIR. Předchozí album s jejich otiskem, „Under The Flag Of Hate“, vyšlo pod logem DARKNESS OF HELL, kapely, která už není aktivní, takže dva pozůstalí členové (ze čtyř) probudili pět let spící BLOODY LAIR. Ono to není až tak důležité, pod jakým praporem CD vyšlo, protože kapely se od sebe příliš neliší – obě produkují old school black metal s náznaky thrashe a možná i deathu.
Mantinely, ve kterých se kapela pohybuje, jsou tedy dané, a hned při prvním poslechu je zřejmé, že podceňovat kapely, o kterých se moc nemluví (a nepíše), se nevyplácí. Soudím podle sebe, protože jsem k nahrávce přistupoval s jistým despektem, který první rotace lisovaného a pěkně potištěného CD zbourala jako vítr domeček z karet. BLOODY LAIR na to jdou přesně z toho koutu pekla, který je blízký i mému vkusu, hrají svým způsobem jednoduchou (to nemyslím nikterak zle), dobře čitelnou a přehlednou muziku, která se sice drží žánrového čertova kopyta, ale zároveň v ní nechybí chytlavé až hitové momenty. O ty se ze sta procent stará kytara, která kouzlí velmi silné melodie, hlavně úvodní dvě položky jsou v tomto směru hodně podařené. Hymnické pasáže v „Opus Odium“ fungují jako ideální doprovod k textu, kterým Heretic vyhlašuje válku svatému kříži a činí to na jednu stranu velmi dobře – na mysli mám řev, kterému je dobře rozumět a který k předkládané muzice sedí. Na druhou to v textu trochu skřípe, slova jsou poskládána tak, aby se hlavně rýmovala, což by až tak nevadilo, horší je, že jde o totální stylové klišé, leckdy spíše trapné než alarmující („... omrdáme svatý kříž, znásilníme víru...“). Po hudební stránce ale hodně podařená skladba, korunu jí nasazuje pěkné sólíčko a když tak nad BLOODY LAIR dumám, tak mě napadá, že kdyby s takovouhle muzikou začali na sklonku osmdesátých let jako TÖRR, ROOT nebo DEBUSTROL, dnes by po jejich boku obráželi festivaly a kulturáky.
I druhá „Era Of Wrath“ nabízí celou řadu povedených motivů, melodií, kytarových eskapád, všechno se to poslouchá tak nějak samo... Ale aby si někdo nemyslel, že jde o nějaký dusk symphonic metal, to ani náhodou, tady se hraje postaru a divoce, vedle těch snadněji zapamatovatelných úseků nechybí ani pořádná řezanice, která mi přijde jako mix českých a severských blackových družin. Určitý chlad z nahrávky místy čiší, třeba závěr druhé skladby jako kdyby čerpal inspiraci z norské přírody (a od SATYRICON – úsměv).
Střed alba možná není tak silný jako začátek, ale pod v solidní výšce nasazenou laťku nepadá žádná z devíti skladeb. S blížícím se závěrem nahrávka nabírá grády, „Malleus Maleficarum“ je asi největší vyhlazovák s mrazivými uhrančivými kytarovými melodiemi... tady už jsme v Norsku jako doma, a zůstáváme tam i v případě předposlední stopy „Journey Into Damnation“.
Devět songů rámují intro a outro, v obou případech jde o úryvky z filmu „Spalovač mrtvol“. Rudolf Hrušínský na úvod prohlásí, že „nic není v životě lidském jisté, jenom smrt, smrtsmrtsmrtsmrtsmrtsmrt...“, na konci pak slibuje spasení všem... Hlavně závěr je zneklidňující a filmová hudba stylové uzavírá povedené album, od kterého jsem dostal mnohem více, než jsem čekal. I když... abych se jen nerozplýval, pár známek určité nedotaženosti zachytí i méně pozorné uši, v první řadě to jsou podivné konce skladeb, v druhé pak ne úplně ideální zvuk, hlavně u bicích.
Obal cédéčka je sice na první pohled klišovitý, alespoň titulní strana, na níž řve pomalovaný a ohřebovaný Heretic, ale jinak jde o poctivou práci, graficky sice jednoduchou, ale po obsahové stránce plně vyhovující. Vedle dalších fotek jsou k dispozici texty v češtině i anglické překlady plus všechny další potřebné informace, včetně údaje o limitovaném pětisetkusovém nákladu.
Seznam skladeb:
Čas: 41:59
Sestava:
Host:
www.bandzone.cz/bloodylair
Facebook
Mantinely, ve kterých se kapela pohybuje, jsou tedy dané, a hned při prvním poslechu je zřejmé, že podceňovat kapely, o kterých se moc nemluví (a nepíše), se nevyplácí. Soudím podle sebe, protože jsem k nahrávce přistupoval s jistým despektem, který první rotace lisovaného a pěkně potištěného CD zbourala jako vítr domeček z karet. BLOODY LAIR na to jdou přesně z toho koutu pekla, který je blízký i mému vkusu, hrají svým způsobem jednoduchou (to nemyslím nikterak zle), dobře čitelnou a přehlednou muziku, která se sice drží žánrového čertova kopyta, ale zároveň v ní nechybí chytlavé až hitové momenty. O ty se ze sta procent stará kytara, která kouzlí velmi silné melodie, hlavně úvodní dvě položky jsou v tomto směru hodně podařené. Hymnické pasáže v „Opus Odium“ fungují jako ideální doprovod k textu, kterým Heretic vyhlašuje válku svatému kříži a činí to na jednu stranu velmi dobře – na mysli mám řev, kterému je dobře rozumět a který k předkládané muzice sedí. Na druhou to v textu trochu skřípe, slova jsou poskládána tak, aby se hlavně rýmovala, což by až tak nevadilo, horší je, že jde o totální stylové klišé, leckdy spíše trapné než alarmující („... omrdáme svatý kříž, znásilníme víru...“). Po hudební stránce ale hodně podařená skladba, korunu jí nasazuje pěkné sólíčko a když tak nad BLOODY LAIR dumám, tak mě napadá, že kdyby s takovouhle muzikou začali na sklonku osmdesátých let jako TÖRR, ROOT nebo DEBUSTROL, dnes by po jejich boku obráželi festivaly a kulturáky.
I druhá „Era Of Wrath“ nabízí celou řadu povedených motivů, melodií, kytarových eskapád, všechno se to poslouchá tak nějak samo... Ale aby si někdo nemyslel, že jde o nějaký dusk symphonic metal, to ani náhodou, tady se hraje postaru a divoce, vedle těch snadněji zapamatovatelných úseků nechybí ani pořádná řezanice, která mi přijde jako mix českých a severských blackových družin. Určitý chlad z nahrávky místy čiší, třeba závěr druhé skladby jako kdyby čerpal inspiraci z norské přírody (a od SATYRICON – úsměv).
Střed alba možná není tak silný jako začátek, ale pod v solidní výšce nasazenou laťku nepadá žádná z devíti skladeb. S blížícím se závěrem nahrávka nabírá grády, „Malleus Maleficarum“ je asi největší vyhlazovák s mrazivými uhrančivými kytarovými melodiemi... tady už jsme v Norsku jako doma, a zůstáváme tam i v případě předposlední stopy „Journey Into Damnation“.
Devět songů rámují intro a outro, v obou případech jde o úryvky z filmu „Spalovač mrtvol“. Rudolf Hrušínský na úvod prohlásí, že „nic není v životě lidském jisté, jenom smrt, smrtsmrtsmrtsmrtsmrtsmrt...“, na konci pak slibuje spasení všem... Hlavně závěr je zneklidňující a filmová hudba stylové uzavírá povedené album, od kterého jsem dostal mnohem více, než jsem čekal. I když... abych se jen nerozplýval, pár známek určité nedotaženosti zachytí i méně pozorné uši, v první řadě to jsou podivné konce skladeb, v druhé pak ne úplně ideální zvuk, hlavně u bicích.
Obal cédéčka je sice na první pohled klišovitý, alespoň titulní strana, na níž řve pomalovaný a ohřebovaný Heretic, ale jinak jde o poctivou práci, graficky sice jednoduchou, ale po obsahové stránce plně vyhovující. Vedle dalších fotek jsou k dispozici texty v češtině i anglické překlady plus všechny další potřebné informace, včetně údaje o limitovaném pětisetkusovém nákladu.
Seznam skladeb:
- Opus Odium
- Era Of Wrath
- Satan's Legions
- Voice Of Blood
- Infernal Blasphemy
- Chains Of Pain
- Behind The Gates Of Terror
- Malleus Maleficarum
- Journey Into Damnation
- - /bez názvu/
Čas: 41:59
Sestava:
- Heretic - vox
- Baron Lukas Von Lord Obst - guitars & bass
Host:
- Lord Ritualmord - drums
www.bandzone.cz/bloodylair
