Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

Ani ne dva roky existuje pražská skupina JUS WÄR, která před pár dny vydala zajímavý čtyřskladbový sedmipalec nazvaný „The Last Goodbye“.

Nejen o prvním opravdovém nosiči v kariéře kapely jsme si povídali se všemi čtyřmi členy kapely.

Ahoj, můžete na úvod krátce zmínit, jak jste se dali dohromady?

Marvin: Kapela se začala rýsovat někdy v zimě 2013, kdy jsme já s Mikim a Jehudou ještě hráli v Demarche a rozhodli jsme se to rozpustit (z původních členů tam už stejně nezbyl nikdo) a udělat nový projekt – to byl ten impuls. Název znamená asi to, že kamkoli přijedem zahrát, tak tam po nás zbydou jen ruiny, vypleněná stavení, zneužité ženy, pohoršení starci a bar srovnanej se zemí. (smích)

JUST WÄR je úderný název, má nějaký další (skrytý) význam kromě toho zřejmého?

Jehuda: Vybírání názvu kapely trvalo dost dlouho a probíhalo v hospodě za rohem od zkušebny, takže většinou to byla tak hodina poctivého vymýšlení a další tři hodiny kecání kravin… JUST WÄR znamená „Spravedlivá válka“, poprvé se objevil jako součást církevní doktríny o tom, kdy lze považovat válku za oprávněnou a tudíž spravedlivou. No možná by se ten název měl psát s otazníkem...

Když se koukám na sestavu, nejste už žádní mladíci a máte leccos za sebou. I tak porosím o krátké CV, abychom věděli, s kým máme tu čest...

Traktor: 30 let, na kytaru hraju od 7 let, hrál jsem na baskytaru ve Spreading Dread.

Marvin: 31 let, hrál jsem všude možně počínaje orchestrem ZUŠ přes Experimentální Jatka, V.T.Marvin, Cripplekorps, Demarche až po Just Wär. Hraju na bicí tak od roku 1995.

Miki: Hrál jsem víc jak 12 let v kapele Climax na kytaru, pak Demarche na kytaru, Just Wär na basu a momentálně ještě pomáhám klukům z kapely Scheiss Böhmen na kytaru.

Jehuda: Zpěv, pokud se tomu dá tak říkat. Zkušený veterán punkových bitev s hlukem a chlastem, smrťák píše kostnatým prstem na záda čtvrtej křížek. Dříve kapely Exekuce a Demarche.

Které kapely patří mezi vaše vzory / zdroje inspirace?  Shodnete se na nějakých jménech, nebo to máte pestré?

Jehuda: Jak kapely často tvrdí, že každý člen poslouchá něco jiného, tak často přehánějí, ale v případě JUST WÄR je to opravdu široké spektrum od Beatles po King Diamond. Pokud jde o inspiraci pro samotnou tvorbu kapely, tak základem je hard core punk s nánosem trashe a rock´n´rollu, jsou v tom trochu Exploited, aby to mělo šťávu, a Discharge, aby to mělo koule, s trochou Motörhead navrch, aby to mělo říz...

Traktor: Black Sabbath, Motörhead, Iron Maiden, Slayer…

Marvin: Pro mě veškerej punk!

Miki: Všechno, co má svým způsobem koule a sem schopnej si to zapamatovat na dýl jak 5 minut.

Jak vznikají vaše skladby? Fungujete postaru, tj. zkušebna a společné vymýšlení muziky, nebo i vám pomáhají moderní technologie a vyměňujete si nápady na dálku?

Marvin: Řekl bych, že postaru. Většinou se přitáhne nějakej riff nebo dva a na zkoušce se to nějak udělá. Každej k tomu řekne svoje, co by tam mohlo bejt. A jak už bylo řečeno, každej posloucháme něco jinýho, takže ve výsledku je to slušnej nářez. Jehuda pak sesmolí text – většinou ho napíše na koleni při poslechu počátečních riffů.

Traktor: Já většinou donesu nějaký nápady a pak to ve zkušebně nějak poskládáme, občas, i když spíše málokdy, vznikne základ songu nějakým jamováním.

Za jakých podmínek jste „The Last Goodbye“ pořídili a v jakém nákladu deska vyšla?

Miki: Tak klasicky za dost punkových podmínek, jelikož žijeme v tomhle státě klasicky stylem z ruky do huby. Naštěstí máme spoustu přátel, kteří nás nejen finančně podpořili a tím pádem jsme se mohli zavřít do studia – o náklad 500 kusů černého asfaltu se poté postaralo x labelů a přátel ze všech koutů světa (Brazílie, Anglie, Německo atd. Atd.)

V hardcore/punkových vodách je to běžné, že se o vydání nosičů podělí celá řada většinou one man malých nezávislých firmiček. I vaše malá gramodeska takhle vyšla. Dalo to velkou práci, splašit vydavatele, kteří by pokryli náklady na vydání? Sháněli jste intenzivně, nebo to šlo, jak se říká, samo?

Miki: Někde jsme museli vyvinout aktivitu a někde nabídky přišli samy – každopádně na desce se podíleli tito vydavatelé:

Nuclear Chaos Records (Italy)
Véva Records (Cz)
Pogohai Records (Germany)
Cecek Records (Cz)
GRF Records (Cz)
Chaos Records (England)
Red Wine Records (Switzerland)
Visáč punx booking (Cz)
Nuclear Madness Records (Cz)
Unleashed Noise Records (Brazil)
Warhead Punx Records (France)
Tough Times Music (Cz)

Deska je venku momentálně necelý měsíc a některé labely hlásí nejrychleji vyprodaný titul ever – což nás určitě hrozně těší a oboustranně motivuje k další spolupráci.

Vládne s výsledným produktem ve vašich řadách spokojenost?

Jehuda: I když nastaly nevyhnutelné komplikace, průtahy atd, v zásadě by si takovou výslednou prvotinu většina kapel mohla jen přát. Výborný zvuk, povedený výtvarný doprovod, a za lidovou cenu 100 Kč si ji může pořídit asi každý, kdo už byl předtím ochoten investovat do gramofonu.

Deska vypadá po grafické stránce skvěle, výtvarnou stránku jste evidentně nepodcenili.

Jehuda: Obal prodává zboží… (úsměv) Logo i obal první desky dělal Mikiho kámoš z Moskvy, pracující pod jménem Dead Inside Art. Logo kapely jsme vybrali z jeho už existujících prací, a motiv obalu EP jsme navrhli sami a zadali mu objednávku. Chlapec je šikovný a rychlý, takže v pohodě. Clockkworkk photography / Clockkworkk art z Brna se postaral o zadní fotografii a celý vnitřák desky. Všem moc dekujem. (úsměv)

Co si obecně o dnešní době, kdy je všechna muzika dostupná jako housky na krámě, myslíte vy? Na síti máte ze čtyř skladeb volně k poslechu a stažení jen jednu, takže asi nechcete vyloženě dávat svou práci volně všem, na druhou stranu asi nelze zabránit tomu, aby to někdo někam uložil. Vadilo by vám to, nebo to berete jako fakt a berete to tak, že kdo chce, vinylek si koupí a třeba i pod dojmem toho, že si to napřed někde stáhne, a další lidi prostě berou hudbu jako něco, co je zadarmo...

Jehuda: Tisíce let byla muzika volně dostupná, a po krátké a trapné epizodě ve 20. století se opět velkým kruhem a za použití hypermoderní technologie k tomuto stavu vracíme. Škoda vyhozenejch peněz za to, že lidi s pomocí nejmodernějších digitálních programů došli ke stejný situaci, jako když se hrálo a zpívalo kolem ohně… Deska je něco jinýho, to je srdcovka, když se povede, a pak logicky platíš za fyzickej předmět, obal, fotky, texty atd, nejen za samotnej zvuk muziky…

Marvin: Ani jsme si nevšiml, že bychom měli něco dostupného ke stažení. (smích) Za mě mi to je asi jedno, jestli to je někde ke stažení. Pokud to někdo chce stažený, tak si to stáhne, pokud chce mít někdo originál a podpoří kapelu, tím líp. Navíc gramec je celkem drahá věc, takže když to lidi chtěj poslouchat, tak je pro ně stažení jediná možnost. Vinyl je sběratelská záležitost, když to někdo chce, tak si to prostě pořídí. Hlavní je, aby se ta muzika dostala mezi lidi, a je jedno, jakým způsobem.

Traktor: K poslechu máme celkem pět věcí, tedy i věci, co nejsou na vinylu. Mně osobně nijak nevadí, když bude naše hudba někde k stažení, pokud se tím dostane k více lidem. Ale obzvlášť u vinylu si myslím, že je dost zásadní rozdíl, jestli poslouchám stažené mp3 nebo fyzický nosič. Takže komu není líto stovky a líbí se mu naše muzika, tak si desku koupí.

Texty máte v angličtině. Proč to?

Jehuda: Texty jsou v angličtině, protože to je prostě jazyk přímo na míru jakýkoliv formě rockový muziky od blues po death metal… Proto taky není náhoda, že všechny formy rockovýho žánru vznikly v Británii nebo v USA, a ne v Albánii, Nepálu nebo Jakutsku… Slovní doprovod skladeb píše vesměs pan zpěvák, i když jsou tam i vypůjčené texty od bezpečně mrtvých autorů jako je Shakespeare nebo Orfeus. Témata se obecně dotýkají odvrácené strany života a snaží se o nadčasovost, tj. daly by se označit za impresionistické.

Marvin: Pokud vím, tak jedinej autor textů je Jehuda a je to anglicky, jelikož čeština mu moc nejde (smích) a lépe to zní i se to zpívá. Jeden text nám napsal ještě pan Šejk Spír (někde z Turecka), ale tím naše spolupráce hasla. 

Není trochu škoda, že přicházíte o okamžitý dopad vašich textů na tuzemské posluchače? Kdybyste zpívali česky, všichni by vám hned porozuměli, takhle to máte těžší, abyste zaujali, v podstatě se na koncertech musíte spolehnout hlavně na muziku a samozřejmě energii, kterou do lidí perete...

Jehuda: Ne, protože v tom rambajzu by těm textům stejně nerozuměli, i kdyby byly česky. Navíc kdo dneska neumí základní angličtinu, tak jako sorry, blbí se musí přizpůsobit vzdělaným a ne naopak… Ale jasně, tyhle texty jsou v trochu pokročilejší AJ, takže postupně vrazíme na net všechny překlady, na desku se bohužel nevešly… A upřímně, když do textu napíšeš něco jako Děti, chovejte se hezky ke starým lidem, nepřecházejte na červenou a používejte kondomy, tak kolik lidí ze sta se nad tím zamyslí a bude se podle toho řídit?

Existuje podle vás nějaký recept, jak se v muzice, kterou produkujete, dostat na nějaký vrchol, do většího povědomí nejen u nás, ale třeba i ve světě, nebo je to dneska takřka nemožné, protože kapel je strašně moc a pozornost upoutají spíše ty, které jsou nějakým způsobem kontroverzní a sází třeba na nějaké skandály, šokující image... Má v tomhle směru česká kapela těžší roli než třeba kapela v Anglie?

Jehuda: No na vrchol obecný hitparády ne, a aniž bych chtěl vypadat jako vzteklej dědek, co mává berlí a řve, že za starých časů bylo všechno lepší, tak jako dnešní středoproudá muzika je strašlivá žumpa, nemá to vůbec žádný koule a šťávu, je to ubrečený, pomalý a celý takový chcíplý, žádná vášeň, vztek, žádný sprostý slova… Abba, Boney M a Roxette jsou proti tomu nářez jak bič, vole… Takže tam se kapely našeho typu samozřejmě neprosadí a je to tak asi v pořádku. V punkových kruzích to bude asi lepší, takže stačí hrát pořádně, udržovat pozornost posluchačů pestrou tvorbou a ono si to lidi najde. Bez zbytečné skromnosti jsme jediná kapela svého typu v rámci punku, takže si to asi zájemce najde.
A kontroverzní a skandální aféry? Cha cha, kámo, řekni mi něco, co jsme ještě neprovedli… (úsměv) Těžko považovat za skandál něco, co je naprosto samozřejmou součástí tvého života…

Miki: Tak každej ten vrchol má někde jinde… myslím, že když si lidi koupí tvojí desku, triko nebo přijdou na koncert, nepotřebuješ nic víc… někomu k vrcholu stačí pivo, někdo potřebuje stříkat z Mattonky. (smích)

Koncertujete opravdu intenzivně, kolik už jste odehráli koncertů? A kterých si nejvíc považujete?

Traktor: Odehráli jsme cca 70 koncertů a povedených jich bylo opravdu hodně. Mezi ty, které jsme si nejvíc užili, určitě patří např. skvělá akce v německém Torgau, kde řádilo několik stovek lidí, účast na letošním Mighty Sounds, nebo koncerty, kde jsme dělali předkapelu legendárním kapelám jako např: Sham 69,Total Chaos, P.R.O.B.L.E.M.S. nebo The Virus. Jednoznačně nejlepší zážitek je zatím asi křest našeho EP „The Last Goodbye“ ve vyprodaném Futuru, kde jsme přeskakovali The Casualties. Každopádně se moc těšíme i na společnej koncert s the Exploited nebo the Carburetors!!!

Jehuda: No už je jich dost, na to že jsme začali v březnu 2014… nejlepší se nedá vybrat, v zásadě byly všechny v pohodě, nevybavuju si žádnej průser. Myslím průser z hlediska hraní a muziky, jinak samozřejmě skandály a šílenství nám kráčí nerozlučně po boku.

Miki: Z toho, co si pamatuju, tak jich už bylo hodně a z toho, co si nepamatuju, tak ještě víc...

Které naše kapely považujete za spřízněné duše? Když koukám na soupis koncertů a kapely, s kterými jste hráli nebo budete hrát, je to celkem pestré, hrajete jak s řekněme s rawpunkovými partami, tak těmi umírněnými, melodickými. Občas mi to přijde jako dva světy, což nemyslím, jako že bych měl něco proti partám typu THE FIALKY nebo KOHOUT PLAŠÍ SMRT (naopak, poslechnu si je rád...), ale že se ideově a hudebně celkem odlišují od toho, co produkujete vy nebo další hardcore/punk divoši...

Jehuda: Nejde vůbec o styl, ale o to, jestli si sedneš s lidma, bez ohledu na žánr muziky. Kromě veselejšího punku a sbíječkovýho grindcore jsme hráli se spoustou dalších typů kapel, a vždycky šlo jen o to, jestli jsou to fajn lidi a co se pak děje na baru…  A hlavně tam náš set aspoň vynikne tím, že se bude odlišovat od ostatních. A jasně, vedle punk rockový kapely působíme jako hc crust, a vedle grind crust dis beat bandy zase jako rock´n´roll punk. Mission completed…

Miki: Věř mi kámo, že kolikrát ty nejměkčí bandy jsou větší hovada jak my. (smích

Zahráli jste si i v zahraničí... Můžete srovnávat třeba podmínky u nás a venku, nebo je to podobné a hrajete víceméně na podobných akcích?

Jehuda: Projeli jsme země jako Německo, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko, Itálie… zatím. Mluvilo se i o východní Evropě, ale to zatím neklaplo… Nejlepší je Slovensko, ale tam jsme v téhle sestavě zatím nezavítali. (smích)

Traktor: V zahraničí jsme letos odehráli celkem deset koncertů, příští rok to může být ještě více. Zajímavý je, že někde hraješ uprostřed města v klubu, kde je pódium hned u vchodu, takže to řve na několik ulic dokola a nikomu to nevadí, třeba i do půlnoci. Chodí tam po chodníku maminky s kočárkama, babky s holema, manažeři v kvádrech a u toho sedí punkáči s chlastem a zpěvák z kapely řve půlku koncertu na ulici a půlku s hlavou v kopáku. (smích) A někde se naopak mění místo konání akce ještě třikrát ten večer, nakonec tě odvezou někam na okraj vesnice do odlehlýho sklepa, tam se natrousí dalších 50 lidí. Dveře se zabední několika matracema a stejně měli pořadatelé strach, že tam každou chvíli vtrhnou fízlové a koncert ukončí. Jiný kraj, jiný mrav.

Marvin: V zahraničí mi přijde, že tam jsou lidi nadšený z každý akce a choděj na koncerty. V Čechách si lidi hodně vybírají. V zahraničí se taky o kapely dost postarají a zajistí kapele veškerý komfort, abyste se cítili dobře. Je to také dané tím, že tam mají na tyto akce různé granty atd. V ČR je to akce od akce, ale dost se to zlepšuje! Někdy někam přijedeš a sotva ti dají na benzín a jinde je to zase v poho, ale jak jsem řekl, hodně se to zlepšilo.

Miki: Určitě v roce 2016 provětráme pár barů po Evropě. (úsměv)

A na závěr klasika – plány do budoucna...

Traktor: VOŽRAT...

Márvin: Pochcat…

Jehuda: Sex, sláva a bohatství, ale hlavně pomsta!

Miki: Vydržet to. (úsměv) Děkujeme moc za rozhovor – přijďte na koncert!


RECENZE

http://www.bandzone.cz/justwar
http://www.facebook.com/justwar.official
 


Zveřejněno: 15. 11. 2015
Přečteno:
4003 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář