Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

Rozhovor s akční zpěvačkou působící ve třech kapelách současně: KEEP ON ROTTING, DILIGENCE, THE CORONA LANTERN.

Ahoj Danielo, jsem rád, že sis na mě udělala čas. A nemyslím to nijak obrazně. Vzhledem k tomu, v kolika působíš kapelách a kolik máš jiných aktivit, bude pravděpodobně čas tím, čeho se ti úplně nedostává, nebo se pletu?

Ahoj Petře, taky moc díky za zájem a prostor. Nepleteš se ani v nejmenším, čas je pro mě teď docela drahou komoditou, a jelikož nejsem člověk, který si umí věci geniálně plánovat a držet se nějakého patřičného rytmu, tak na to pak občas i dojíždím. Ono tak nějak vše přichází nyní ve vlnách, jednou jsem prací a hudební činností zavátá jako sněhem a jindy jsou zase dny okurkové sezóny. V minulosti jsem byla zvyklá častěji relaxovat, věnovat se víc sobě, pravidelně cvičit, meditovat. Myslím, že je nutné, aby si člověk vždy alespoň tak nějak uvědomoval vlastní časový rámec a podle toho nakládal s věcmi. Je naprosto fajn a často i žádoucí se pro nějaké aktivity nechat unést a nevnímat hodiny, ale stejně tak je nutné vědět, kdy se vrátit zpět do fyzického světa.

Je tomu zhruba rok, co jsi začala zpívat v KEEP ON ROTTING. Jak dlouho jsi se rozmýšlela přijmout vhozenou rukavici? A vznikla tím, že jsi se rozhodla ji přijmout, nějaká kolize s tvojí první kapelou DILIGENCE?

To už je fakt rok? Vlastně to celé vznikalo postupně, nebyl moment, kdy bychom si řekli: „tak a od teď budeš stálou členkou…“ Ne. Prostě jsme jeli výstup od výstupu, aniž bychom cokoliv nahlas mezi sebou řešili. A to je možná ten nejlepší způsob, protože jedině tak necháš dýchat onu symbiózu. Nějaká „rozmyšlená“ pro mě v tu chvíli neexistovala. Málokdo to asi ví, ale já jsem byla tuším v roce 2011 asi na třech zkouškách s KEEP poté, co jsem Ládínka kontaktovala po jednom jejich pražském koncertě. Tehdy jsem uměla ještě velkou tužku a nebyla jsem na něco takového připravená. Následně jsem všechno to úsilí pověsila na nějaký čas na hřebík, alespoň do té doby, než se naskytla nová příležitost. Gibboni už dávno byli kapelou s ambicemi a já jako zelenáč jsem tam neměla co dělat. Potřebovala jsem absolvovat trochu jinou cestu, vypracovat se. Když se mi pak kluci ozvali s možností záskoku na vokále, bylo to pro mě takové zadostiučinění. Neváhala jsem ani chvilku, ani šílený několika denní deadline pro studium interpretovaných věcí mě od toho nikdy nemohl odradit. Je pravdou, že jsme s částí DILIGENCE řešili, zda nás toto nemůže třeba nějak ovlivnit, kvůli ženskému faktoru v kapele a faktu, že KEEP jsou daleko zkušenější na hudebním poli, než moje domovská kapela. Větší kolize v tom ale nebyla, není to tak, že bych nezvládala jedno či druhé, naopak skrze moje výstupy s gibbony si fanoušci hledají cestu i k Diligence a naopak.

Hudba KEEP ON ROTTING se ti určitě líbí, předpokládám, že jinak bys do toho nešla, ale v tvém „pro“ musel hrát určitě podstatnou roli i lidský faktor. Máš to tak, že být s někým v kapele je pro tebe něco jako rodina, a než mít s někým ze členů napjaté vztahy, dala bys od spolupráce ruce pryč?

V čemkoli, co děláš nebo jinak vytváříš ve větším množství lidí, je potřeba se shodnout. Je potřeba k sobě chovat určité sympatie, jinak kýžená energie nesměřuje tím správným směrem. Kluci z KOR jsou naprostý zlatíčka a vždy byli ve všem nápomocní, jak před těmi čtyřmi lety, tak i teď, kdy si v podstatě odbíjíme první společnou kolektivní práci ve formě dvou nových věcí. Ale s tou rodinou to velmi nadneseně souhlasí. Každý už ostatní zažil v určité náladě, tady nefunguje se za něco skrývat, když spolu ve zkušebně a na cestách trávíš nemalou porci času. Už jsem se docela násilně měla možnost přesvědčit, že opravdu není radno si dojmy a nepříjemné emoce v rámci fungování celku nechávat pro sebe. Obě strany tím trpí, nežádoucí vibrace se kumulují a pak nezbývá nic jiného, než se připravit na kolizi.

Pro určitou část hudební obce jsi byla objevena až s příchodem ke KEEP ON ROTTING. Vnímáš to taky tak, že se i tobě rozšířily obzory? Přece jen KEEP ON ROTTING jsou zavedenějším jménem a hrajou o hodně víc koncertů a v několika případech i pro jiný typ lidí...

Bála jsem se, že si budu muset zvykat nějakou dobu na daleko náročnější kolotoč výstupů a samotných cest za akcemi, které v nemalém množství i byly o dost většího rozsahu, ale nic takového vůbec nenastalo, vše probíhalo v naprosto přirozeném rytmu. Stejně tak jako zvykání si na větší očekávání, která se logicky rovnají kapele tohoto formátu, plus očekávání vzhledem k mé osobě. S tím, jak všechno začalo být v průměru větší, přišla ale daleko větší zodpovědnost – jak při výstupu na pódiu, tak i pod ním. Obzory se mi tím vším nepochybně o dost rozšířily, a jakmile se všechny ty novoty začaly dostávat do mého systému, tak jsem začala pozorovat, že třeba v projevu jsem získala daleko větší jistotu než předtím, což je ale zase jen logické vyústění častějšího tréninku. Práce na nových věcech pro mě byla také docela odlišná, v DILIGENCE a v CORONĚ jsem zvyklá si texty a frázování dělat sama, v KEEP to probíhá postupněji, mnou napsaný text, který měl delší zrání, jsme pak probírali s Hanzem a Láďou, v určitých částech jsme nechali moje frázování, jinde jsme zase zvolili jejich postup. Hned na začátku tvorby jsem tak měla možnost se naučit novým věcem.

Přesto, že jsi vytížená v už zmiňovaných kapelách, je tady další projekt, nebo snad regulérní kapela – THE CORONA LANTERN. Můžeš tuhle partu představit? Jaké jsou plány, co od toho očekáváš? Co tě lákalo zpívat ve třetí kapele? Napadá mě změna žánru, zkusit něco jiného...

Ohledně projektu CORONY mě oslovil kytarista DILIGENCE, Igor. Vytvořil jednu věc, která byla na hony vzdálená konceptu DILIN a velmi záhy přišel s tím, že by měl i další členy, kteří by první náznaky této tvorby nahráli. Ze začátku jsme chtěli jen něco kvalitního zvěčnit a zároveň si tak i ukojit své choutky vzhledem k této pomalejší a náladovější muzice. Pro mě a myslím, že můžu říci, že i pro všechny to byla další výzva, které jsme se chtěli podrobit a co nejlépe ji zpracovat. Po nahrání prvních dvou vlaštovek jsme si uvědomili, že nás to hrozně moc baví a že bychom chtěli vytvořit více materiálu a nějaký koncept, který by směřoval k živému výstupu. Všichni členové tohoto projektu jsou nadměrně aktivní na všemožných frontách, a proto v současné době není možnost nějakého brutálnějšího koncertního vydržování, navíc, když basák bydlí a pracuje v Londýně. Ráda bych, aby aktivita tohoto uskupení byla dávkována střídmě, zato pokaždé dostatečně důrazně.

Žen v agresivní hudbě není pořád dost a neustále se jedná o takové zpestření, které vyvolává u mužského publika rozdílné reakce. Někdo hodnotí jen tvůj vokál, další prostě vnímá to, že jsi žena, která řve a nedělá úplně obvyklou věc. Předpokládám, že tě na koncertech lidi chválí a poplácávají po ramenou, fotí si s tebou selfie, ale víc než třeba kolektivní výkon kapely po koncertě hodnotí tebe samotnou. Musela sis zpočátku získávat respekt? A stane se, že na tebe ještě teď někdo kouká s odpuštěním jako tele s otevřenou pusou?

Snažím se tyto očividné genderové věci nijak moc neřešit. Jenže to je těžké. Protože se omílají všude a člověk je má neustále na očích, neustále je mu strkáno toto téma pod čumák. Lidi řeší všelicos. Kdo mě dobře zná, ví, že já v sobě mám poměrně hodně mužské energie. I díky tomu mám takový projev, jaký mám a nechtěla bych to jinak. Možná i kvůli tomu je to o poznání komplikovanější, návštěvníci koncertu vidí ženskou, která ale úplně žensky nepůsobí a navíc je to děsný trpaslík a okolo sebe má chlapy, kteří jsou o hlavu vetší než je ona. Byl to tlak od začátku a do jisté míry je to tlak i teď a pořád bude. Navíc, když už lidi mají ohledně tebe určitá očekávání, protože už něco zaslechli, přečetli si report nebo komentář, bavili se se známými. Na akcích se ke mně občas dostanou „z druhé ruky“ i docela nevkusné narážky, které byť vlastně nebyly myšleny negativně, byly naprosto sexistické a i dost sprosté. Naučila jsem se jim jen smát a vypouštět to, protože když je někdo blbec, tak je prostě blbec. Já bych byla ráda, aby se víc hodnotil právě zmiňovaný kolektivní výkon kapely, protože kdybych si sama stoupla na pódium a začala něco blekotat, tak je to jen hloupý, neúplný a totálně retardovaný projev a samotné to nemá za mák smyslu. Potřebuji komplice, kteří vytvoří natolik solidní instrumentální hradbu, na kterém se mohu lyricky i vokálně dostatečně vyřádit.

Jak snášíš koncerty, kam přijde málo lidí, nikdo pořádně neposlouchá, před pódiem stojí jeden nalitej člověk, co dokáže vypustit z huby nejapné, opilecké žvásty... dokážeš se od toho odprostit a podat i tak kvalitní výkon? Nebo jsou tyto situace pro tebe tzv. demotivační a berou ti energii?

Je jednodušší se namotivovat a nechat se strhnout energií početnějšího publika, ale ne na každé akci máš takový luxus. Já si užívám každý koncert a mám za to, že kvalitní výkon bys jako umělec měl podat i za těchto obskurit. Navíc mám teď období, kdy není moc času na soustavnější cvičení, a proto si pochvaluju častější koncertní vytížení. Horší je, když se ten navátý jouda začne až moc aktivně zapojovat do produkce, fyzicky ti brání ve vystupování nebo se z čiré opilecké radosti rozhodne po tobě hodit pivo. Nic z toho na akce nepatří a je dost možný, že si ode mě dotyčný po skladbě vyslouží minimálně přede všemi řečený flastr, i když jsem ve výběru slov pořád až moc taktní.

Děje se s tebou něco, když jdeš na pódium? Máš třeba trému? Tvé vystupování je energické, zaslechl jsem něco o tom, že nepodceňuješ předkoncertní přípravu...

Trému mám pořád! Pokaždé je jiná a záleží na okolnostech. Když vím, že věci neprobíhají tak jak mají, třeba z logistického hlediska nebo kvůli nedostatečnému časovému managementu, tak udeří o to víc. Ještě si k tomu připočti nedostatečné zázemí na nějakých akcích a měl bys průšvih na světě. To je ta nezdravá tréma a nesnáším, když nastane, těžko se potom házím do klidu. Pak je tu klasický stres před výstupem, ten je fajn, protože eliminuje jistou samozřejmost, člověka správným způsobem vycuká a tím jitří smysly. Jinak moje přípravy probíhají standardně protažením těla, občas zařadím kliky, skoky. Potom se různě rozmrmlávám, protahuju si čelist, cvičím jazyk a ve finále se připravuji na sucho, kdy si často beru do ruky mikrofon, abych si mohla zvyknout na výstup se vším všudy. Nemusí to trvat dlouho, stačí alespoň trochu navodit pocit a tlak na pódiu. Mám i zásadu, že před vystoupením nepiju, abych nepřišla o ryzí zážitek a zároveň aby se mi nesnížil stupeň kontroly vokálu.

Na hudební scéně se pohybuješ X let. Jak tě vůbec napadlo, že budeš zpěvačka v metalových kapelách a navíc, že budeš zpívat brutální formou?

Ani ti nevím, nějak to vyplynulo z mé tehdejší situace, kdy jsem byla po operaci a měla nedostatek pohybu. Metal jsem už poslouchala delší dobu a přišla na chuť Arch Enemy, Heaven shall burn, Bleeding Through, Atreyu a podobným. Vlastně to asi i vychází celkově z mých předchozích aktivit, kdy jsem se věnovala výbušným sportům – od fotbalových pokusů s kluky v raném mládí, přes atletiku a její sprinty a skoky do dálky až po florbal. Odkazy všech těchto věcí můžeš na živých vystoupeních v mém projevu zaznamenat.

Jaká jsi zpěvačka, když bys měla použít svůj přirozený hlas? Dokážeš si sebe představit v nějaké klasické rockové kapele?

Kdybych měla zpívat teď z patra bez jakékoliv přípravy, tak to asi moc valné nebude. Vlastně jsem se o tom měla možnost teď přesvědčit, když jsem nahrávala vokály pro nový CORONA materiál. Vymyslela jsem si tam zajímavé linky do intermezza, které je záměrně pojaté docela jinak po vokální stránce. Nahrávali jsme spoustu variant hlasu. Od šepotu, přes recitaci, až po nějaký pokus čistšího zpěvu. A na to, jak ten text je triviální a ve své podstatě se dost blíží charakteristikou mantře, tak najednou byl šílený problém nahrát něco, kde by mi neujížděly tóny. Tonda vtipně poznamenal, že jsem u toho byla rudá jako rak a i tak jsem to i cítila, že mě to vyvádí z mojí komfortní zóny. Takže verdikt budiž takový, že spíš asi ne. Byť si myslím, že barva hlasu a i náznak umu tu určitě je, tak v současné době to je pro mě něco nemyslitelného.

U DILIGENCE a THE CORONA LANTERN jdou na tvůj vrub grafické práce. Předpokládám, že to bude platit i u KEEP ON ROTTING. Grafikou se zabýváš čistě na bázi koníčku? A jakou má podle tebe v dnešní době vizuál pro kapely důležitost?

Předpokládáš správně, však jsem už pro KEEP stihla během února vyplivnout grafický motiv na trička, který vyšel parádně a před pár dny se vynořila i má grafika pro čerstvě vypuštěný dvojsingl „Wandering Fall“. Grafikou i fotografií se zabývám jak profesionálně, tak na bázi koníčku. Což je někdy celkem velké sousto, které spolu se třemi kapelami vytvoří nemálo komplikací, a přiznám se, že jsem zatím úplně nevyvinula způsob, jak to ideálně zkombinovat. Nicméně to, co mi platí účty a zajišťuje obživu, je naprosto nezáživně komerčního charakteru, kdy dělám newslettery, bannery a online grafiku pro jednu nejmenovanou elekro společnost. V mezidobí se snažím nějak tlačit svou vlastní grafickou tvorbu pod jménem DAHLIEN DESIGN (www.dahliendesign.com) a před více jak měsícem jsem si splnila jeden dlouhodobý sen, když jsem vypustila ven vlastní oděvní značku NEVER BETTER (www.neverbetter.cz) s originálními designy. Všechny tyto bokovky jdou zatím pomalu, ale základem úspěchu je píle a trpělivost. Poslední měsíce jsou celkově pracovně trochu krušné, protože vlivem všechno kapelního nakupení jsem se moc nevěnovala vlastní práci a pak mi ty prostředky docela chyběly. Často si to neuhlídám a nerozvážně spíš pracuji na naprosto nevýdělečných věcech. Uvědomuji si, že to není úplně dobře a že je potřeba začít podnikat nějaká opatření.

V rukou v ruce s grafikou jde i focení. Poprvé jsem tvou osobu zaregistroval jako fotografku, když jsi fotila na koncertech. Co tě na focení koncertů bavilo nejvíc?

Pojila jsem tím dvě svoje největší tehdejší záliby – muziku a fotografii. Bylo skvělé být blízko interpretům a člověk se dostal zadarmo na akci, pokud nepočítám naprosto nutné výdaje, jako byly cesty z Jičína do Prahy a zpět – to bylo ještě před přestěhováním se do Prahy. Samozřejmě, že mě celkově bavilo zachycování vizuální stránky hudby, mít možnost vidět akci z první ruky a to ne jenom objektivem. Oproti tomu tlačenice na předimenzovaných akcích už tak fajn nebyla.

Ve svých kapelách jsi výhradní autorkou textů. Jaký mají pro tebe smysl? Jaká témata jsou pro tebe na pořadu dne?

Teď, když mám na krku tři rozdílné agendy, tak je potřeba texty nějak selektovat, snažím se dodávat každé kapele odlišnou příchuť. Je to o poznání náročnější, ale o to větší zábava. Až potom jsem zjistila, že mám v podstatě při psaní neomezené možnosti. Když máš před očima pořád jedno a to samé, nenutí tě to hledat jiné možnosti. Snažím se hodně orientovat a inspirovat instrumentálem a muzika tě vždy pustí jen do určitého rozsahu. V současné době to vychází tak, že v rámci DILIN jsou to většinou moje zažité nepříjemné zkušenosti, položené do pozitivní noty, jakási prozření, lekce. Celý text má poměrně rychlý spád a dobře se doplňuje s větší energičností a přímočarostí muziky. Oproti tomu u KEEP se příběh už netýká mě, ale komplet smyšlených událostí inspirovaných mystikou přírody, celkově to zavání takovou temnou nostalgií a prosakuje tam i umění jako takové. Projev je pořád brutální, ale díky muzice je tam víc prostoru pro samotné vyprávění. Textování CORONY je zatím vlastně pokaždé jiné, je to směska věcí, které se mi ocitly v šuplíku, ale které zároveň používám a utvářím v rámci momentální nálady. Víc jak půlka čerstvých věcí, které jsme teď nahrávali, vznikla v hodně krátkém sledu a má to za následek docela naléhavý výstup. Tady těch negativních emocí je poměrně hodně a žánrově to má pěknou provázanost. Nejsou to ale žádné depkoidní závěry, spíš takové otevřené konce, bez hodnocení.

Máš na své texty zpětnou vazbu? Už za tebou někdo přišel a řekl ti, tohle a tohle mě zaujalo, nebo něco na ten způsob? Ptám se proto, že mi přijde, že u českých kapel zpívajících anglicky se na význam textů kašle a lidi vlastně ani neřeší, o čem ta daná kapela zpívá.

Za dobu aktivní tvorby jsem měla možnost se přesvědčit, že ve většině případů je to skutečně tak, jak říkáš. Anglické texty českých interpretů se neřeší a vnímá se z velké většiny pouze hudební stránka. Přesto mám od pár lidí osobní reference, sem tam se najde někdo, kdo si čas udělá a texty si přečte. A z těch reakcí, které v podstatě mohu spočítat na prstech jedné ruky, jednu určitě nezapomenu a jež si do teď maximálně cením, a to, když si jeden fanoušek dal práci a vlastními silami, ač vůbec neumí, anglicky volně přebásnil „Withering Lethargy“ z EP „Amendment“ od DILIGENCE. Nejen že to bylo moc fajn a celkem přesně vystihnuté, ale také tam byl naznačen jistý filozofický podtext obsahu skladby, což mi udělalo radost asi nejvíc. Neznalost jazyka tedy evidentně není překážkou.

Proč vlastně tvoříš v angličtině? Zkoušela si někdy český text?

Asi naučená univerzálnost, možnost oslovit více lidí, žánrové přiřazení. Ale vlastně stejně tak bych mohla oslovit víc lidí českým textem. Nevím, to je už spíš na nějakou polemiku, každopádně česky psaná lyrika mi cizí není a snad i klidně můžu prozradit, že mám v plánu něco česky pro KEEP ON ROTTING napsat a navázat tak na „Ručník, který nikdy neuschne“ z jejich dlouhohrajícího alba „Unforseen Consequences“. Patrně by to mohlo být v podobně odlehčeném duchu s notnou dávkou nadsazenosti, které je gibbonům při živých výstupech a nejen při nich tolik vlastní. Jeden možný námět by tu už byl.

Co tě na tom všem dění kolem hudby baví a nutí tě neustále něco dělat? A naopak, z čeho ti je smutno?

Užívám si energii výstupů, pohyb na pódiu, celkově možnost tvůrčí realizace – nejen lyrické a vokální, ale i té vizuální, která vše krásně zabalí. Baví mě se podílet se na něčem, co má možnost zanechat nějakou stopu. Hudba je pro mě útočiště, meditace, únik z reálna okolo. Trápí mě samozřejmost, se kterou občas někteří konzumenti přistupují k muzice – půjdu jen na koncert zadarmo, tunu muziky si nasosám z torrentu, samotným kapelám nevrátím nic a ještě se tím bavím, jak že jsem to si to šikovně zařídil. Tohle musí fungovat oboustranně.

http://bandzone.cz/diligence
http://bandzone.cz/keeponrotting
http://bandzone.cz/thecoronalantern

Zveřejněno: 01. 11. 2015
Přečteno:
4339 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

08. 12. 2015 04:18 napsal/a Lukáš
Dík
Vydatnej rozhovor. Dík za poučení. Dahlien je velká inspirace.
04. 11. 2015 21:46 napsal/a immortal
I za mou maličkost...
Velkej díkes za rozhovor a velice zajímavé počtení. Je to Démonica. Vokál, který ukrývá ve své tělesné schránce nahání husí kůži. Super. P. S. Jdu si pustit Keep.
04. 11. 2015 13:25 napsal/a Štěpán T.
.
Díky za tyhle rozhovory se zajímavýma lidma. Těším se na další