Přípravy:
V průběhu zimy se v komunikaci s polskou vyslankyní do Pragy objevila informace o plánovaném tour černokněžníků MÖRKHIMMEL do polských krajů, které připravuje nyní již do rodné Wroclawi navrácená vyslankyně Asia Hellgirrrl. Nápad se mi okamžitě zalíbil a jelikož mám ten kraj na sever od český kotliny od jistý doby dost v oblibě, začal jsem se o to více zajímat a nakonec i bez jakéhokoliv psychického a fyzického nátlaku souhlasili nejen kluci z GOMORA ale kupodivu i satani z MÖRKHIMMEL. Aśka byla také pro a taxe to začalo celý domlouvat konkrétně. Po několika otočkách se plán ustálil následovně Berlín, Poznań, Wroclaw, Bielsko Biala.
V průběhu posledních dnů příprav se objevil i kompletní minitour plakát, který vytvořil Wiechu, jehož motiv se mně a Wolfovi (dRUMs GOMORA) tak zalíbil, že jsme okamžitě začali narychlo a na poslední chvíli dělat trika na výjezd. Jakým způsobem jsme to provedli, je diskutabilní, ale vzhledem k časovýmu pressu jsme to udělali, jak to šlo.
Dodávka dopadla nakonec již klasicky z Kralup a vešli jsme se tam komplet s aparátem, a to včetně basový lednice a několika krámů, který jsme prostě chtěli předat cestou – punková pošta rules!!!
Den uno – čtvrtek 16.4.2015
Většina Gomoráků si udělala volno, ale stejně se to neobešlo bez komplikací, časových prostojů a zpoždění. Takže do zkušebny ve Švábkách, kde se má naložit naprostá většina krámů, dorážíme cca s hodinovým zpožděním, když asi půl hodiny kroužíme v zácpě v okruhu max kiláku od areálu, kde je zkušebna temné oblohy. Tam to vypadá totálně zoufale, že se to nemůže vejít, i kdyby dodávka byla dvakrát taková. Po cca půl hodině však ke spokojenosti všech se podaří, a to dokonce na první pokus, všechno logisticky krásně srovnat a můžeme vyrazit. Co nám však chybí, je jakákoliv muzika, takže celou dobu hraje rádio. No nic, dlouho sme se všichni neviděli, takže kecáme, Hawran dává koštovat nějaký speciální pivka, hrdla jsou poctěna i domácí kořalkou a nálada je prostě pozitivní. Za hranicema chytáme na rádio dokonce stanici, kde je pořad, jak znalec evropských jazyků Zebra tvrdil, v lužický srbštině – mně to připadalo jako mix polštiny, němčiny (což je divný v týdle části Evropy, hm?) a opravdu i nějaká ta jihoslovanština...
Po vjezdu do Berlína bohužel zase dáváme přednost GPSce místo naší paměti – no nejsme tu sice poprvý, ale vždycky to vypadá stejně – nikdo nesleduje cestu, a tak se ocitáme opět na Koepirnicker strasse 137 a přitom nejsme na Köpi, ale někde na okraji centra... Už ale víme, o co jde, a tak hbitě měníme nastavení a i za pomocí map na mojím Chujawým nakonec tu správnou adresu nalézáme.
Na místě klasika, žádný lidi před desátou, ale pivka a jídlo od Macieka vorberaitet. Taháme apec do sklepa – KomaF, a oddáváme se občerstvení. Jelikož se necejtím moc dobře s nalazením hrdla, vyrážím do ulic sehnat zelený tekutý balzám. Nelézám však pfeffermint, který se projeví tak, že málo lepí a víc opíjí. Přesto set dáváme i přes totální absenci předchozích zkoušek. Sice nový vály trochu kolísavě a poslední kus dokonce úplně instrumentálně, páč nemám text hotovej. První koncert s další z úprav mojeho koncertního stojánku byl opět zátěžovej a rada vrchního konstruktéra, že časem budu potřebovat imbus na dotažení, se ukazuje v tom směru, že imbus potřebuju už po cca 15 minutách vystoupení... :) MÖKHIMMEL to dávají s přehledem a je vidět, že to svoje metalpunkový peklo maj nadřenější (nebo aspoň nepoznal sem, že by ne...).
Následuje něco, na co sem připravenej nebyl a to ruch kolem merche a to, že snad půlka triček zmizela a polovina desek taky (ok, 5 triček a tři desky není zase tak moc, ale pro mě stejně nezvyk!!!).
Pokračuje dopíjení pfeffer, která se na vokál vůbec nehodí, pivka a pokoncertní dlabání. Odchází Zebra spát ke známým z Berlína, že nechce kalit do rána s náma, aby byl druhej den funkční. Po čase se ztrácí i Baboo neznámo kam i s klíčema od auta a není možný ho sehnat ani po telefonu. Což dost znervózňuje kluky z MÖRKHIMMEL, který mají v autě spacáky. Nataháme aparát do prostor AGH, kde je místo na spaní, a dostáváme basu piv na noc. Snažíme se urputně vydržet a vyrovnat se s dárkem na dobrou noc a to i z důvodu pohřešování Baboo včetně klíčů. Někdy v tu dobu stěhování aparátu ze sklepa nahoru se náhodně vytratí i Wolf. Pak říkal, že byl hrát kulečník. Mezi zmizením Baboo a Wolfa zjišťuju, že už sem dlouho neviděl ani Roba, ale to se nakonec vysvětlí, když se mu dovolám, že už spí a že šel společně se Zebrou. Dostávám sodu (chlazenou) od MÖKHIMMEL, co to mám za lidi v kapele :) :/. Nachází se Wolf, pijeme basu, co sme dostali na dobrou noc. Probíhá nenávistná seance nejagresivnějšího démona z MÖRKHIMMEL – zatím pouze fiktivní trhání piercingu, spojené ale s padáním do aparátu, kterej je rozloženej všude kolem nás. Denis nám věnoval kuchyň k dispozici, ale do půl hodiny sme nějak zabouchli dveře! Přišla SMS od Baboo, že je v autě (dat text SMS) což nechápu, když sem tam byl snad 100x!! Jdu pro spacáky, ale agresory z temné oblohy pro sichr zamykám v AGH (jo, zase sem se stal klíčníkem, hehe). Dostávám v tu dobu logický vysvětlení od Baboo, co se stalo + beru spacáky (jeden chybí, ale to se nějako vyřešilo). Spíme v klidu, opojení a zapomnění.
Den duo – pátek 17.4.2015
Po nějaký době mě budí Slávek, že je den a on nemůže spát – sem myslel, že upíři právě přes den spát musej?! Po deseti vyměněných slovech dostáváme pojeb od Andyho, ať kecáme jinde. Deme ven, dáváme cígo, ale je tam kosa. Slávek si de lehnout a já zkouším foukací harmoniku, ale nic moc. Dostávám echo, že Maciek přijde do půl hoďky. Slávek neusnul, Maciek otvírá kuchyni kouzelným hmatem, na který jsme celou noc nepřišli. Dáváme snídani, každý absolutně jinak. Dostáváme další basu piv na cestu – gambáče – nu což...
Odjez do Poznani se trochu protahuje nákupem v marketu, kde každej z nás odděleně stráví snad půl hodiny. Maciek nas vybavil konečně nějakou muzikou, taxe na to těšíme. Satanužel nechali sme to zabalený v nějakým batohu, kerej zas hluboko v nákladovým prostoru, takže zase rádio. Naštěstí ho celkem obstojně přehrává Slávek svejma srkama á la „když polykáš, grejcary navíc; křupky s rajčatama; norské publikum to ocenili“ apod. který, nás přiváděj na pokraj křečí v krajině břišní. Po výjezdu z města na všechny padá únava – nažraný, opilí, zhulený... v poznámkách mám: „radio, koala tančí“, ale netuším, vo co de...? Nastává kritický okamžik v životě crustera na výjezdu s kapelou v dodávce, a to když se močák naplní po okraj a není kde zastavit. Tentokrát potopu chcanek v dodávce zachránila červená na sjezdu z dálnice, kdy Robo to stihne se vším všudy, eště než padne zelená je zpátky v káře!!! Respekt!!! Bohužel se však tento okamžik silně zaryje do močáků ostatních a všichni požadují okamžité zastavení - to bohužel znamená cca hodinu zpoždení (klasika?). Přejezd do Polska probouzí HAwrana, kterej okamžitě vtipně reaguje na rybáře chytajícího z polský strany vyžraný německý ryby... :). První polská benzínka znamená asi deset nabídek pro každýho v dodávce na nákup telefonu od místních dealerů a dealerek. Křupky nesměj chybět, pokračujem v cestě a prší, v radiu jede nějaké předčítání z knihy nebo co, a tak všichni (snad kromě řidiče!!!) usnuli. Dojíždíme kolonu aut, která se ukazuje jako mrtvej had a nikam se nehejbe. To využívá Slávek, kterej se okamžitě vydává na krátkou procházku podél kolony a že prej na cigárko... přitom při menším zrychlení kolony nejistě zahlásí „jak sem došel do Poznani“ (s cigárem po polské dálnici! woe, hehe). Po cestě už začíná sháňka po kapelách, a tak se dozvídáme, co je k jídlu, a že pomalu stydne, a že na nás Piotrek čeká. Slibuju, že děláme, co můžeme, a opravdu se činíme, co to jde.
Po milionu objížděk v Poznani nacházíme ulici, kde Andy ukazuje úzkou uličku mezi ploty, jako by ji sám vymyslel a bezpečně nás dovede k cíli. Ulička je ale kurwa úzká a někde čuměj trubky, což nás zdržuje o další drahocenné minuty, nakonec sme před branou, která se jak ve strašidelným hradě sama s dech beroucím a posrávacím zvukem otvírá. Vjíždíme po tmě a tichu do prostor Rozbratu, kličkujeme mezi větvema. Pozdrav a instrukce dává Piotrek, my máme pouze omluvy za zpoždění. :( Taháme aparat, většina dává jídlo, vokalová sekce se necejtí a ladí formu na hajzlech (temná obloha sere, magora blije). Vystrkujem cetky na prodej a předáváme punkpoczte.
První hrajou MORKÁČI a valí jim to fest. Únava po Berlíně je trochu cítit, ale jen pro zasvěcence. Nepočetné, ale přesto publikum si užívá. Pomora (GOMORA, co každe, její novej songt začíná na písmeno „P“) dává panáka a spustí ze všech sil. To si odnese zvedačkou vokalisty. Zbytek setu v poho, až na nové vály. Před posledním kouskem rupne Baboovi struna, já rozdávám texty v polštině, což je oceněno a tak předávám mikrofon do publika, páč oni to chtějí zpívat. Nakonec to dávám sám podle polskýho překladu a veselost diváků nebere konce, a tak musíme dát eště něco. Song „Pijavice“ byla lepší nápad, než samotný jeho provedení, ale to vadilo asi jenom kapele.
Prodej a výměny v distru ukazují moji stupiditu co by obchodníka s uměním. Přišel bych o zbytek desek GOMORY (měl sem vzít celou krabici, kurwa), musím dát na Punxpikniku ve Wroclawi v červnu dva kusy Piotrovi!!! Popíjíme, poznávám kluka ze ZRAJCOW RZADU (hráli sme s nimi na pikniku we Wroclawiu asi 2013?), který se chlubí kočkama a strašne huláká na dvorku až došlo pivo! Po cca hodině domluví Wolf na baru akci basa piv, což znamená přesun z hospody do pokojíku, kde se stáčí D.I.Y. maté do lahví, včetně zátkování a to všechno na zítřejší technoakci – no jinej kraj, jiný drogy na techno!!! U této atrakce zůstáváme a přichází i zbytek komanda, včetně zbývajících návštěvníků. Mezitím mizí Zebra, který se s náma od příjezdu vůbec nebavil. Dopíjíme basu Zubru a jdeme spát. Je tam sice pohodlí, ale zima, která se mě drží pak až do příjezdu do Wrocka druhej den.
Den tres – sobota 18.4.2015
Probouzím se ráno cca v 9-10 a s Robem obcházíme po prostoru squatu, brečíme a diskutujeme a drogách na cibulce a hezkych holkach v Polsku. ;) Nikde však nepotkáváme žádný lidi a bude to tím, že ve městě se koná nějaká velká akce a všichni jsou tam, kvůli obraně proti náckům zůstává na místě jen několik málo jedinců. Střídavě šmajdáme do a z kuchyně, pak přichází Zebra a budí zbytek party. Dáváme připravenou snídani, co nás čekala od včerejška v lednici, kafe, čaj, kakao, herbate zimno, inku atd. Loučíme se s místníma, necháváme si otevřít a vyrážíme. Dojedem tak na půl z brány a zastaví nás jekl, co čumí z brány do průjezdu, na kterej se dodávka doslova napíchne z boku těsně pod střechou. Supr! Nejde to tam ani zpátky a nálada je totálně v píči. Nakonec to řeší oslavenec Zebra (má dneska narozky, dědek jeden) sedíc na střeše a jekl uřezávajíc. Na káře zůstává po chirurgově operaci vohnutej plech okapničky a poškrábanej lak. Zbytek útrapnýho výjezdu na ulici už Wolf dává v klidu a vyrážíme na cestu.
Nechceme přijet zase pozdě, a tak Zebra a já nekompromisně zavrhujeme nápad stavit se v obchodě (včera nás to před odjezdem z Berlína stálo asi dvě hodiny). Wolf to tlačí šikovně a do Wro dorážíme s cca hodinovým zpožděním. Vysíláme Zebru jako znalce místních poměrů a řeči zjistit, jestli jsme u správnýho vjezdu do dvora. Po cca ¼ hod. se Zebra vrací, že to nenašel. Jelikož sem v těchhle místech byl taky celkem dostkrát, tak na druhej pokus vyrážím já a poznávám dvorek podle světelných lamp, co vypadaj jak cigára, který si pamatuju od posledně. Je fakt, že poslední cca tři roky se dvorek celkem dost změnil, tak se nedivím, že se Zebra nevyznal. Sám sem hledal novou bránu do CRK skoro marně, až pak ze zoufalosti sem mrknul na plechový vrata, co vypadaly spíš jako plot, abych tam našel samolepku CRK o rozměrech cca 30x50 mm!!! Čekáme na Aśku, která má přijít za 10 minut, ale ona stejně nemá klíče. Nakonec se nějak dozvoní a dveře na dvůr se nam otevírají. Okamžitě nataháme aparát do sálu a jedu s Wolfem přeparkovat dodávku od CRK - očekával se atak naziole-hooligans, a tak byla celou dobu brána na dvorek zavřená a stála tam hlídka. Po zaparkování vedle fízlárny se vracíme na CRK a dáváme dlabanec. Tomu předchází chaos s klíčema, páč Aśka nemá vůbec od ničeho (ztráta důvěry nebo se dřív tolik všude nezamykalo?). Před jídlem ještě rozkládáme distra. Slezáci (Adam s kumplem...) do mě nalijou dva panáky na dvorku a po tom začne krápat, tak další kalíšek přijde ještě po jídle.
První hrajou Slovinci z Leipzig - typek na klávesy a holka zpívá (zajímavý! Občas to má prvky diska a občas až grind, hehe). Docházejí další známý (Mokry, Karo, Tomek, Marcin, Badzo, Edita s Bialym na baru, Biki, Wojtek, Ania, Marta s Lukasem atd.). Hrajem prgo a myslím, že sme spokojený stejně jako slečna pořadatel, rozdávám texty, který sklízej úspěch. Přídavek bez stojánku to zakončuje. Obdržuju pochvaly, který přeposílám dál na kluky. Nastupuje hvězda a já si užívám parádní zvuk. Kecám u distra s Markem a dostávám kazetu HASTA LA VISTA discography. Trika se prodávaj a jedna deska taky, MÖRKHIMMEL sou v kurzu zase víc i kvůli velikostem triček. ;) Temnota zakončuje set disbeatovkou „Endless War of Fuckers“ a de se věnovat alkoholu a zajemcům o merch.
Edita kupuje triko GOMORA, ale kuli velikosti ho mění za MÖRKHIMMEL – no to je vrchol!!! Po čase odchazi Aśka mírně pod vlivem a s velkou únavou ze stresu ohledně koncertu a nácků atd. Alkoholu nakoec zcela propadá oslavenec a stáhne sebou oba řidiče. Probíhá disko-trysko a zavíračka a mě doháněj vzpomínky. Berem poslední zásoby pití a zbytek jídla do kuchyně pod střechou, kde kecáme a hrajeme na bubínek, poklice atd. Během nekončícího veselýho příběhu o Šemíkovi, trpaslíkovi, jeptišce, Marku Vašutovi, bubenících Ginnungagap a kdo ví o kom všem ještě, to kolem 4tý balím do spacáku na žíněnku. V noci mě budí pes šmajdající na chodbě, kterej přes sololitovou příčku strašně kňučí. Tichýho techna si nevšímám a pokračuju ve snech, kerý sou šílený a zmatený - uf.
Den quatro – neděle 19.4.2015
Vstávám v 10 a jdu využít D.I.Y. sprchu (i když sem se vytahoval, že mejt se budu až v Práglu, tak teď využívám možnost). Sháním klíče, aby se Aśka se snídaní dostala na dvorek. Holka vypadá rozmazaně, ale vesele. K nákupu pečiva se přidává Slávek a nakupuje dárky pro ženu. Snídaně na dvorku se účastní i další zájezdníci a pak stěhujem aparát na dvorek, aby Bialy mohl uklidit na sále. Řidiči stále nejsou v kondici, ale Wolf se s dodávkou vrací k CRK v pořádku, tak nakládáme. Dosnídává zbytek sestavy, po dalším nákupu (včerejší oblíbený drink oslavence byla soplica, kterou všichni ochutnali a teď nakoupili do zásob) a po krátkým posedávání a čekání na Zebru se s Aśkou loučíme a vyrážíme směr Bielsko Biala.
Na chcací a kuřácký zastávce přichází Andymu důležitá zpráva „krabcice“ z čísla 50, což nás uklidní a můžeme pokračovat dál. Cestou hraje G.I.S.M., což je pro polovinu osádky zcela nově otevřený prostor pro diskuzi – Dis, Dis, Dis, Distroy!!!! Dojíždíme na místo určení klasicky s malým zpožděním, ale už se tomu pouze smějeme, vlastně smích nás neopustil po celou dobu společných dní. Místo se ukazuje na správnou adresu, kde jsem na netu ještě před výjezdem zjistil, že existuje něco jako Vojákův dům „Dom zoldnierza“... no nic, nejdřív nevíme kudy se dostat před barák a taxi to šineme do posilovny, ale parta za plotem (což jsou lidi z HERIDA PROFUNDA) nás prej chcou v knajpě.
HERIDA PROFUNDA hraje dneska velmi infekcijnie supr. Já však přežranej z gulaaše (bo 100% pajn musel sem ředit takže, sem toho nakonec sněd tak tři porce - nafouklý břicho) prosedím HERIDU na židli a pak na MOKRÁČE na kýblu, kde se mi v krajině břišní udělá líp. Vystoupení MÖRKHIMMEL se účastní trojice zajímavě pařících lidí, kteří jsou vystřižení z nějakého horroru – všechny jejich pohyby jsou naprosto nepředvídatelný a jejich reakce na muziku snad nejdou ani popsat. Každopádně to kapela neměla jednoduchý, a to se týkalo už i prvního bandu. Sem zvědav, co se bude dít na poslední bandu – to sme my, hm...
Jako přípravu po uvolnění břicha a zalepení hrdla dávám wisznovou Soplicu. Začíná set a co to neslyšíme: „pražský kurwy to sme my“... nevím, co to má znamenat, ale smějeme se a uvádím, že jo, to sme přesně my – Polák, Slovák, Pardubár, Kralupák a Hovorčovičák!!! Hrajeme v klidu, plachta visí na stěně a rodinka (jak jsem pojmenoval skupinku tří tanečníků) otce (toho nejvyššího a nejdivočejšího) postrádá, tak jen vymotávám občas synátora od kluků, aby se jim nezamotal do kabelů od kytar. Do toho ale začne bláznit Albánec: šipky pod nohy a sudy po parketu. Velkej chaos. Nějako se dovalí i otec tanečník a po čase se děje i malá strkanice, kdy Mumina (pořadatele akce) už nebaví ty krkolomný kreace tanczerzu. Po nějaký chvilce se mi k tomu začíná z nosu spouštět kref, nejdřif jako bych měl rýmičku, ale paxe to spustí tak, že to cáká po podlaze. Mizím na hajzl a omývám, chladím, zasychám. Prostě reakce na únavu as fuck. Kluci bez mě dávaj jeden kousek. Po návratu z hajzlu nám chyběj tak dva a deme vod toho. Paráda.
Po gigu nějaký výměny (další LP HERIDA v moji sbírce), posledni trika. Balíme a šikujem se na vodjezd. Inkasuju lováky na desku, kerou mám poslat na piknik w Wrocku. Před odjezdem se du vychcat a vzít lahváče na cestu. Ale... zásek první: lahváče nejsou; zásek druhej: to samý jak já dělá Wolf; zásek třetí: nutěj mi špeka. Já odmítám, Wolf u sousedů ne a dává panáka, takže moralizuju, že všichni čekaj na cestu domů. Ucpou mi hubu tím špekem. V tu chvíli pro nás donde Slávek a vysvobodí nás z osidel místní nedělní smetánky a lifruje nás do dodávky, která už je na odjezdu. Trik, že někoho někde necháme, sme měli v hlavě každý den, ale tentokrát by to stálo za to, hehe. Vyrážíme, cestou musíme ještě zastavit pro co jiného než pro Soplicu. Nalézáme benzinku, kde jich je mrtě výběr, snad přes deset druhů, takže doplňujem zásoby a valíme. Volantu se chopí opět Baboo, i když v plánu to Zebra měl. Cesta probíhá vesele. Mezi mnou a Wolfem koluje Soplica, Slávek sedící mezi náma z toho má neskonalou radost. Opilecké kecy dvou zhulených prokládáme navíc klasicky křupkama, takže my sme spokojený. Basa piv se už přeměnila na basu dárků pro Slávkovu družku a prázdný láhve, takže láhev sladkoalkoholického moku se vyprazdňuje s nebezpečnou jistotou. Zastávka na chcanec mě stojí bolest v prstech levý ruky, když nekontrolavaně nastupuju do káry a Hawran mi ruku přivře do dveří. Hladinou alkoholu a překvapením z toho, co stalo, se bolest utlumí na minimum a po deseti minutách to už necitím, krom přímých náhodných dotyků čehokoliv. Zbytek cesty se mi už ztrácí, pravděpodobně sem zachráp, takže příjezd do Práglu zdá se mi neuvěřitelně brzo a s Wolfem oba skočíme na Zebrův špek, že sme ve Štatlu. Dovalíme do Švábek, energicky vytaháme apec a necháváme MÖRKHIMMEL bez Hawrana, kterýho berem do Holešovic. Tam vyházíme naše krámy a loučíme se s Baboo, kerej bere dodávku do Kralup zítra k předání.
Závěr:
Fianance i přes poloviční vrácenou kauci se téměř navybíraly – za 4 dny platíme každej na hlavu cca 800 kaček, což je dle mě luxus. Děkuju MÖRKHIMMEL za společnost v Berlíně, kde mě zbytek kapely nechal o holičkách, klukům z GOMORY, že sem měl důvod vůbec někam vyjet, Aśce a ostatním pořadatelům za koncerty, jídlo, spaní, a těm co přišli a mohli sme je poznat a pokecat. Všude dobře, tak co doma!!!!
HAvran (GOMORA)
V tištěné podobě vyšlo v Buryzone č. 21.
V průběhu zimy se v komunikaci s polskou vyslankyní do Pragy objevila informace o plánovaném tour černokněžníků MÖRKHIMMEL do polských krajů, které připravuje nyní již do rodné Wroclawi navrácená vyslankyně Asia Hellgirrrl. Nápad se mi okamžitě zalíbil a jelikož mám ten kraj na sever od český kotliny od jistý doby dost v oblibě, začal jsem se o to více zajímat a nakonec i bez jakéhokoliv psychického a fyzického nátlaku souhlasili nejen kluci z GOMORA ale kupodivu i satani z MÖRKHIMMEL. Aśka byla také pro a taxe to začalo celý domlouvat konkrétně. Po několika otočkách se plán ustálil následovně Berlín, Poznań, Wroclaw, Bielsko Biala.
V průběhu posledních dnů příprav se objevil i kompletní minitour plakát, který vytvořil Wiechu, jehož motiv se mně a Wolfovi (dRUMs GOMORA) tak zalíbil, že jsme okamžitě začali narychlo a na poslední chvíli dělat trika na výjezd. Jakým způsobem jsme to provedli, je diskutabilní, ale vzhledem k časovýmu pressu jsme to udělali, jak to šlo.
Dodávka dopadla nakonec již klasicky z Kralup a vešli jsme se tam komplet s aparátem, a to včetně basový lednice a několika krámů, který jsme prostě chtěli předat cestou – punková pošta rules!!!
Den uno – čtvrtek 16.4.2015
Většina Gomoráků si udělala volno, ale stejně se to neobešlo bez komplikací, časových prostojů a zpoždění. Takže do zkušebny ve Švábkách, kde se má naložit naprostá většina krámů, dorážíme cca s hodinovým zpožděním, když asi půl hodiny kroužíme v zácpě v okruhu max kiláku od areálu, kde je zkušebna temné oblohy. Tam to vypadá totálně zoufale, že se to nemůže vejít, i kdyby dodávka byla dvakrát taková. Po cca půl hodině však ke spokojenosti všech se podaří, a to dokonce na první pokus, všechno logisticky krásně srovnat a můžeme vyrazit. Co nám však chybí, je jakákoliv muzika, takže celou dobu hraje rádio. No nic, dlouho sme se všichni neviděli, takže kecáme, Hawran dává koštovat nějaký speciální pivka, hrdla jsou poctěna i domácí kořalkou a nálada je prostě pozitivní. Za hranicema chytáme na rádio dokonce stanici, kde je pořad, jak znalec evropských jazyků Zebra tvrdil, v lužický srbštině – mně to připadalo jako mix polštiny, němčiny (což je divný v týdle části Evropy, hm?) a opravdu i nějaká ta jihoslovanština...
Po vjezdu do Berlína bohužel zase dáváme přednost GPSce místo naší paměti – no nejsme tu sice poprvý, ale vždycky to vypadá stejně – nikdo nesleduje cestu, a tak se ocitáme opět na Koepirnicker strasse 137 a přitom nejsme na Köpi, ale někde na okraji centra... Už ale víme, o co jde, a tak hbitě měníme nastavení a i za pomocí map na mojím Chujawým nakonec tu správnou adresu nalézáme.
Na místě klasika, žádný lidi před desátou, ale pivka a jídlo od Macieka vorberaitet. Taháme apec do sklepa – KomaF, a oddáváme se občerstvení. Jelikož se necejtím moc dobře s nalazením hrdla, vyrážím do ulic sehnat zelený tekutý balzám. Nelézám však pfeffermint, který se projeví tak, že málo lepí a víc opíjí. Přesto set dáváme i přes totální absenci předchozích zkoušek. Sice nový vály trochu kolísavě a poslední kus dokonce úplně instrumentálně, páč nemám text hotovej. První koncert s další z úprav mojeho koncertního stojánku byl opět zátěžovej a rada vrchního konstruktéra, že časem budu potřebovat imbus na dotažení, se ukazuje v tom směru, že imbus potřebuju už po cca 15 minutách vystoupení... :) MÖKHIMMEL to dávají s přehledem a je vidět, že to svoje metalpunkový peklo maj nadřenější (nebo aspoň nepoznal sem, že by ne...).
Následuje něco, na co sem připravenej nebyl a to ruch kolem merche a to, že snad půlka triček zmizela a polovina desek taky (ok, 5 triček a tři desky není zase tak moc, ale pro mě stejně nezvyk!!!).
Pokračuje dopíjení pfeffer, která se na vokál vůbec nehodí, pivka a pokoncertní dlabání. Odchází Zebra spát ke známým z Berlína, že nechce kalit do rána s náma, aby byl druhej den funkční. Po čase se ztrácí i Baboo neznámo kam i s klíčema od auta a není možný ho sehnat ani po telefonu. Což dost znervózňuje kluky z MÖRKHIMMEL, který mají v autě spacáky. Nataháme aparát do prostor AGH, kde je místo na spaní, a dostáváme basu piv na noc. Snažíme se urputně vydržet a vyrovnat se s dárkem na dobrou noc a to i z důvodu pohřešování Baboo včetně klíčů. Někdy v tu dobu stěhování aparátu ze sklepa nahoru se náhodně vytratí i Wolf. Pak říkal, že byl hrát kulečník. Mezi zmizením Baboo a Wolfa zjišťuju, že už sem dlouho neviděl ani Roba, ale to se nakonec vysvětlí, když se mu dovolám, že už spí a že šel společně se Zebrou. Dostávám sodu (chlazenou) od MÖKHIMMEL, co to mám za lidi v kapele :) :/. Nachází se Wolf, pijeme basu, co sme dostali na dobrou noc. Probíhá nenávistná seance nejagresivnějšího démona z MÖRKHIMMEL – zatím pouze fiktivní trhání piercingu, spojené ale s padáním do aparátu, kterej je rozloženej všude kolem nás. Denis nám věnoval kuchyň k dispozici, ale do půl hodiny sme nějak zabouchli dveře! Přišla SMS od Baboo, že je v autě (dat text SMS) což nechápu, když sem tam byl snad 100x!! Jdu pro spacáky, ale agresory z temné oblohy pro sichr zamykám v AGH (jo, zase sem se stal klíčníkem, hehe). Dostávám v tu dobu logický vysvětlení od Baboo, co se stalo + beru spacáky (jeden chybí, ale to se nějako vyřešilo). Spíme v klidu, opojení a zapomnění.
Den duo – pátek 17.4.2015
Po nějaký době mě budí Slávek, že je den a on nemůže spát – sem myslel, že upíři právě přes den spát musej?! Po deseti vyměněných slovech dostáváme pojeb od Andyho, ať kecáme jinde. Deme ven, dáváme cígo, ale je tam kosa. Slávek si de lehnout a já zkouším foukací harmoniku, ale nic moc. Dostávám echo, že Maciek přijde do půl hoďky. Slávek neusnul, Maciek otvírá kuchyni kouzelným hmatem, na který jsme celou noc nepřišli. Dáváme snídani, každý absolutně jinak. Dostáváme další basu piv na cestu – gambáče – nu což...
Odjez do Poznani se trochu protahuje nákupem v marketu, kde každej z nás odděleně stráví snad půl hodiny. Maciek nas vybavil konečně nějakou muzikou, taxe na to těšíme. Satanužel nechali sme to zabalený v nějakým batohu, kerej zas hluboko v nákladovým prostoru, takže zase rádio. Naštěstí ho celkem obstojně přehrává Slávek svejma srkama á la „když polykáš, grejcary navíc; křupky s rajčatama; norské publikum to ocenili“ apod. který, nás přiváděj na pokraj křečí v krajině břišní. Po výjezdu z města na všechny padá únava – nažraný, opilí, zhulený... v poznámkách mám: „radio, koala tančí“, ale netuším, vo co de...? Nastává kritický okamžik v životě crustera na výjezdu s kapelou v dodávce, a to když se močák naplní po okraj a není kde zastavit. Tentokrát potopu chcanek v dodávce zachránila červená na sjezdu z dálnice, kdy Robo to stihne se vším všudy, eště než padne zelená je zpátky v káře!!! Respekt!!! Bohužel se však tento okamžik silně zaryje do močáků ostatních a všichni požadují okamžité zastavení - to bohužel znamená cca hodinu zpoždení (klasika?). Přejezd do Polska probouzí HAwrana, kterej okamžitě vtipně reaguje na rybáře chytajícího z polský strany vyžraný německý ryby... :). První polská benzínka znamená asi deset nabídek pro každýho v dodávce na nákup telefonu od místních dealerů a dealerek. Křupky nesměj chybět, pokračujem v cestě a prší, v radiu jede nějaké předčítání z knihy nebo co, a tak všichni (snad kromě řidiče!!!) usnuli. Dojíždíme kolonu aut, která se ukazuje jako mrtvej had a nikam se nehejbe. To využívá Slávek, kterej se okamžitě vydává na krátkou procházku podél kolony a že prej na cigárko... přitom při menším zrychlení kolony nejistě zahlásí „jak sem došel do Poznani“ (s cigárem po polské dálnici! woe, hehe). Po cestě už začíná sháňka po kapelách, a tak se dozvídáme, co je k jídlu, a že pomalu stydne, a že na nás Piotrek čeká. Slibuju, že děláme, co můžeme, a opravdu se činíme, co to jde.
Po milionu objížděk v Poznani nacházíme ulici, kde Andy ukazuje úzkou uličku mezi ploty, jako by ji sám vymyslel a bezpečně nás dovede k cíli. Ulička je ale kurwa úzká a někde čuměj trubky, což nás zdržuje o další drahocenné minuty, nakonec sme před branou, která se jak ve strašidelným hradě sama s dech beroucím a posrávacím zvukem otvírá. Vjíždíme po tmě a tichu do prostor Rozbratu, kličkujeme mezi větvema. Pozdrav a instrukce dává Piotrek, my máme pouze omluvy za zpoždění. :( Taháme aparat, většina dává jídlo, vokalová sekce se necejtí a ladí formu na hajzlech (temná obloha sere, magora blije). Vystrkujem cetky na prodej a předáváme punkpoczte.
První hrajou MORKÁČI a valí jim to fest. Únava po Berlíně je trochu cítit, ale jen pro zasvěcence. Nepočetné, ale přesto publikum si užívá. Pomora (GOMORA, co každe, její novej songt začíná na písmeno „P“) dává panáka a spustí ze všech sil. To si odnese zvedačkou vokalisty. Zbytek setu v poho, až na nové vály. Před posledním kouskem rupne Baboovi struna, já rozdávám texty v polštině, což je oceněno a tak předávám mikrofon do publika, páč oni to chtějí zpívat. Nakonec to dávám sám podle polskýho překladu a veselost diváků nebere konce, a tak musíme dát eště něco. Song „Pijavice“ byla lepší nápad, než samotný jeho provedení, ale to vadilo asi jenom kapele.
Prodej a výměny v distru ukazují moji stupiditu co by obchodníka s uměním. Přišel bych o zbytek desek GOMORY (měl sem vzít celou krabici, kurwa), musím dát na Punxpikniku ve Wroclawi v červnu dva kusy Piotrovi!!! Popíjíme, poznávám kluka ze ZRAJCOW RZADU (hráli sme s nimi na pikniku we Wroclawiu asi 2013?), který se chlubí kočkama a strašne huláká na dvorku až došlo pivo! Po cca hodině domluví Wolf na baru akci basa piv, což znamená přesun z hospody do pokojíku, kde se stáčí D.I.Y. maté do lahví, včetně zátkování a to všechno na zítřejší technoakci – no jinej kraj, jiný drogy na techno!!! U této atrakce zůstáváme a přichází i zbytek komanda, včetně zbývajících návštěvníků. Mezitím mizí Zebra, který se s náma od příjezdu vůbec nebavil. Dopíjíme basu Zubru a jdeme spát. Je tam sice pohodlí, ale zima, která se mě drží pak až do příjezdu do Wrocka druhej den.
Den tres – sobota 18.4.2015
Probouzím se ráno cca v 9-10 a s Robem obcházíme po prostoru squatu, brečíme a diskutujeme a drogách na cibulce a hezkych holkach v Polsku. ;) Nikde však nepotkáváme žádný lidi a bude to tím, že ve městě se koná nějaká velká akce a všichni jsou tam, kvůli obraně proti náckům zůstává na místě jen několik málo jedinců. Střídavě šmajdáme do a z kuchyně, pak přichází Zebra a budí zbytek party. Dáváme připravenou snídani, co nás čekala od včerejška v lednici, kafe, čaj, kakao, herbate zimno, inku atd. Loučíme se s místníma, necháváme si otevřít a vyrážíme. Dojedem tak na půl z brány a zastaví nás jekl, co čumí z brány do průjezdu, na kterej se dodávka doslova napíchne z boku těsně pod střechou. Supr! Nejde to tam ani zpátky a nálada je totálně v píči. Nakonec to řeší oslavenec Zebra (má dneska narozky, dědek jeden) sedíc na střeše a jekl uřezávajíc. Na káře zůstává po chirurgově operaci vohnutej plech okapničky a poškrábanej lak. Zbytek útrapnýho výjezdu na ulici už Wolf dává v klidu a vyrážíme na cestu.
Nechceme přijet zase pozdě, a tak Zebra a já nekompromisně zavrhujeme nápad stavit se v obchodě (včera nás to před odjezdem z Berlína stálo asi dvě hodiny). Wolf to tlačí šikovně a do Wro dorážíme s cca hodinovým zpožděním. Vysíláme Zebru jako znalce místních poměrů a řeči zjistit, jestli jsme u správnýho vjezdu do dvora. Po cca ¼ hod. se Zebra vrací, že to nenašel. Jelikož sem v těchhle místech byl taky celkem dostkrát, tak na druhej pokus vyrážím já a poznávám dvorek podle světelných lamp, co vypadaj jak cigára, který si pamatuju od posledně. Je fakt, že poslední cca tři roky se dvorek celkem dost změnil, tak se nedivím, že se Zebra nevyznal. Sám sem hledal novou bránu do CRK skoro marně, až pak ze zoufalosti sem mrknul na plechový vrata, co vypadaly spíš jako plot, abych tam našel samolepku CRK o rozměrech cca 30x50 mm!!! Čekáme na Aśku, která má přijít za 10 minut, ale ona stejně nemá klíče. Nakonec se nějak dozvoní a dveře na dvůr se nam otevírají. Okamžitě nataháme aparát do sálu a jedu s Wolfem přeparkovat dodávku od CRK - očekával se atak naziole-hooligans, a tak byla celou dobu brána na dvorek zavřená a stála tam hlídka. Po zaparkování vedle fízlárny se vracíme na CRK a dáváme dlabanec. Tomu předchází chaos s klíčema, páč Aśka nemá vůbec od ničeho (ztráta důvěry nebo se dřív tolik všude nezamykalo?). Před jídlem ještě rozkládáme distra. Slezáci (Adam s kumplem...) do mě nalijou dva panáky na dvorku a po tom začne krápat, tak další kalíšek přijde ještě po jídle.
První hrajou Slovinci z Leipzig - typek na klávesy a holka zpívá (zajímavý! Občas to má prvky diska a občas až grind, hehe). Docházejí další známý (Mokry, Karo, Tomek, Marcin, Badzo, Edita s Bialym na baru, Biki, Wojtek, Ania, Marta s Lukasem atd.). Hrajem prgo a myslím, že sme spokojený stejně jako slečna pořadatel, rozdávám texty, který sklízej úspěch. Přídavek bez stojánku to zakončuje. Obdržuju pochvaly, který přeposílám dál na kluky. Nastupuje hvězda a já si užívám parádní zvuk. Kecám u distra s Markem a dostávám kazetu HASTA LA VISTA discography. Trika se prodávaj a jedna deska taky, MÖRKHIMMEL sou v kurzu zase víc i kvůli velikostem triček. ;) Temnota zakončuje set disbeatovkou „Endless War of Fuckers“ a de se věnovat alkoholu a zajemcům o merch.
Edita kupuje triko GOMORA, ale kuli velikosti ho mění za MÖRKHIMMEL – no to je vrchol!!! Po čase odchazi Aśka mírně pod vlivem a s velkou únavou ze stresu ohledně koncertu a nácků atd. Alkoholu nakoec zcela propadá oslavenec a stáhne sebou oba řidiče. Probíhá disko-trysko a zavíračka a mě doháněj vzpomínky. Berem poslední zásoby pití a zbytek jídla do kuchyně pod střechou, kde kecáme a hrajeme na bubínek, poklice atd. Během nekončícího veselýho příběhu o Šemíkovi, trpaslíkovi, jeptišce, Marku Vašutovi, bubenících Ginnungagap a kdo ví o kom všem ještě, to kolem 4tý balím do spacáku na žíněnku. V noci mě budí pes šmajdající na chodbě, kterej přes sololitovou příčku strašně kňučí. Tichýho techna si nevšímám a pokračuju ve snech, kerý sou šílený a zmatený - uf.
Den quatro – neděle 19.4.2015
Vstávám v 10 a jdu využít D.I.Y. sprchu (i když sem se vytahoval, že mejt se budu až v Práglu, tak teď využívám možnost). Sháním klíče, aby se Aśka se snídaní dostala na dvorek. Holka vypadá rozmazaně, ale vesele. K nákupu pečiva se přidává Slávek a nakupuje dárky pro ženu. Snídaně na dvorku se účastní i další zájezdníci a pak stěhujem aparát na dvorek, aby Bialy mohl uklidit na sále. Řidiči stále nejsou v kondici, ale Wolf se s dodávkou vrací k CRK v pořádku, tak nakládáme. Dosnídává zbytek sestavy, po dalším nákupu (včerejší oblíbený drink oslavence byla soplica, kterou všichni ochutnali a teď nakoupili do zásob) a po krátkým posedávání a čekání na Zebru se s Aśkou loučíme a vyrážíme směr Bielsko Biala.
Na chcací a kuřácký zastávce přichází Andymu důležitá zpráva „krabcice“ z čísla 50, což nás uklidní a můžeme pokračovat dál. Cestou hraje G.I.S.M., což je pro polovinu osádky zcela nově otevřený prostor pro diskuzi – Dis, Dis, Dis, Distroy!!!! Dojíždíme na místo určení klasicky s malým zpožděním, ale už se tomu pouze smějeme, vlastně smích nás neopustil po celou dobu společných dní. Místo se ukazuje na správnou adresu, kde jsem na netu ještě před výjezdem zjistil, že existuje něco jako Vojákův dům „Dom zoldnierza“... no nic, nejdřív nevíme kudy se dostat před barák a taxi to šineme do posilovny, ale parta za plotem (což jsou lidi z HERIDA PROFUNDA) nás prej chcou v knajpě.
HERIDA PROFUNDA hraje dneska velmi infekcijnie supr. Já však přežranej z gulaaše (bo 100% pajn musel sem ředit takže, sem toho nakonec sněd tak tři porce - nafouklý břicho) prosedím HERIDU na židli a pak na MOKRÁČE na kýblu, kde se mi v krajině břišní udělá líp. Vystoupení MÖRKHIMMEL se účastní trojice zajímavě pařících lidí, kteří jsou vystřižení z nějakého horroru – všechny jejich pohyby jsou naprosto nepředvídatelný a jejich reakce na muziku snad nejdou ani popsat. Každopádně to kapela neměla jednoduchý, a to se týkalo už i prvního bandu. Sem zvědav, co se bude dít na poslední bandu – to sme my, hm...
Jako přípravu po uvolnění břicha a zalepení hrdla dávám wisznovou Soplicu. Začíná set a co to neslyšíme: „pražský kurwy to sme my“... nevím, co to má znamenat, ale smějeme se a uvádím, že jo, to sme přesně my – Polák, Slovák, Pardubár, Kralupák a Hovorčovičák!!! Hrajeme v klidu, plachta visí na stěně a rodinka (jak jsem pojmenoval skupinku tří tanečníků) otce (toho nejvyššího a nejdivočejšího) postrádá, tak jen vymotávám občas synátora od kluků, aby se jim nezamotal do kabelů od kytar. Do toho ale začne bláznit Albánec: šipky pod nohy a sudy po parketu. Velkej chaos. Nějako se dovalí i otec tanečník a po čase se děje i malá strkanice, kdy Mumina (pořadatele akce) už nebaví ty krkolomný kreace tanczerzu. Po nějaký chvilce se mi k tomu začíná z nosu spouštět kref, nejdřif jako bych měl rýmičku, ale paxe to spustí tak, že to cáká po podlaze. Mizím na hajzl a omývám, chladím, zasychám. Prostě reakce na únavu as fuck. Kluci bez mě dávaj jeden kousek. Po návratu z hajzlu nám chyběj tak dva a deme vod toho. Paráda.
Po gigu nějaký výměny (další LP HERIDA v moji sbírce), posledni trika. Balíme a šikujem se na vodjezd. Inkasuju lováky na desku, kerou mám poslat na piknik w Wrocku. Před odjezdem se du vychcat a vzít lahváče na cestu. Ale... zásek první: lahváče nejsou; zásek druhej: to samý jak já dělá Wolf; zásek třetí: nutěj mi špeka. Já odmítám, Wolf u sousedů ne a dává panáka, takže moralizuju, že všichni čekaj na cestu domů. Ucpou mi hubu tím špekem. V tu chvíli pro nás donde Slávek a vysvobodí nás z osidel místní nedělní smetánky a lifruje nás do dodávky, která už je na odjezdu. Trik, že někoho někde necháme, sme měli v hlavě každý den, ale tentokrát by to stálo za to, hehe. Vyrážíme, cestou musíme ještě zastavit pro co jiného než pro Soplicu. Nalézáme benzinku, kde jich je mrtě výběr, snad přes deset druhů, takže doplňujem zásoby a valíme. Volantu se chopí opět Baboo, i když v plánu to Zebra měl. Cesta probíhá vesele. Mezi mnou a Wolfem koluje Soplica, Slávek sedící mezi náma z toho má neskonalou radost. Opilecké kecy dvou zhulených prokládáme navíc klasicky křupkama, takže my sme spokojený. Basa piv se už přeměnila na basu dárků pro Slávkovu družku a prázdný láhve, takže láhev sladkoalkoholického moku se vyprazdňuje s nebezpečnou jistotou. Zastávka na chcanec mě stojí bolest v prstech levý ruky, když nekontrolavaně nastupuju do káry a Hawran mi ruku přivře do dveří. Hladinou alkoholu a překvapením z toho, co stalo, se bolest utlumí na minimum a po deseti minutách to už necitím, krom přímých náhodných dotyků čehokoliv. Zbytek cesty se mi už ztrácí, pravděpodobně sem zachráp, takže příjezd do Práglu zdá se mi neuvěřitelně brzo a s Wolfem oba skočíme na Zebrův špek, že sme ve Štatlu. Dovalíme do Švábek, energicky vytaháme apec a necháváme MÖRKHIMMEL bez Hawrana, kterýho berem do Holešovic. Tam vyházíme naše krámy a loučíme se s Baboo, kerej bere dodávku do Kralup zítra k předání.
Závěr:
Fianance i přes poloviční vrácenou kauci se téměř navybíraly – za 4 dny platíme každej na hlavu cca 800 kaček, což je dle mě luxus. Děkuju MÖRKHIMMEL za společnost v Berlíně, kde mě zbytek kapely nechal o holičkách, klukům z GOMORY, že sem měl důvod vůbec někam vyjet, Aśce a ostatním pořadatelům za koncerty, jídlo, spaní, a těm co přišli a mohli sme je poznat a pokecat. Všude dobře, tak co doma!!!!
HAvran (GOMORA)
V tištěné podobě vyšlo v Buryzone č. 21.
