Dříve velmi často skloňovaná země (ono už to tedy bude víc jak 25 let...) u nás v poslední době příliš pozornosti nepřitahuje, sem tam se někde mihne nějaký ten Castro, proběhne zpráva, že na americké základně Guantánamo se dějí nepravosti a tím zájem médií hasne. Ne tak těch metalových... (úsměv) Protože i na ostrově svobody se hraje metal, byť v undergroundu, kde tohle zprofanované slovo platí v úplně jiných souvislostech než třeba v Evropě nebo v USA. Kubánské metalové kapely si sice mohou dělat co chtějí a hrát co chtějí (paradoxně jim nikdo žádné překážky do cesty neklade), ale na druhou stranu prakticky nikoho nezajímají. V žilách Kubánek a Kubánců sice koluje horká krev, ale pulzuje v rytmu jiné hudby, než je ta metalová. Ale pár jedinců oddaných těžkému kovu se najde všude, černou vlajkou momentálně asi nejvehementněji mává Dakkar, jediný to stálý člen blackmetalové skupiny NARBELETH; skupiny proto, že s pomocí hostujících muzikantů koncertuje, hlavně v Evropě, kde mají jeho spoluhráči základnu. I to zřejmě hrálo roli při uzavírání kontraktu s německými Folter Records, kteří nejspíš budou s exotickou akvizicí spokojeni, když během dvou let vydali NARBELETH dvě alba.
Už v nadhlavníku je uvedeno, že NARBELETH produkují black metal. Možná by někoho napadlo, že by mohlo jít o úplnou mizérii, nebo nějaký pseudo folk caribic black, ale ani jedna z možností není správně. Dakkar žádné elementy kubánské lidové hudby do své tvorby nevkládá, ani do světa nepouští vyložené marnosti. Předchozí album „A Hatred Manifesto“ sice nebylo zázračné, pokulhávalo hlavně zvukem, ale s ohledem na Dakkarovy možnosti to lze chápat. Novinka „Through Blackness and Remote Places“ už se srovnání s podobně zaměřenými kapelami bát nemusí. Těmi „podobně zaměřenými“ myslím ty, které holdují starodávně znějícímu black metalu silně inspirovanému severskou scénou, hlavně ranými DARKTHRONE a BATHORY.
Dakkar si tentokrát mnohem lépe pohlídal zvuk, nebo prostě nasbíral zkušenosti, takže album zní v podstatě tak, jak to fanoušci zašpiněných kapel mají rádi. Hudební obsah pak překvapivě nabízí docela pestrý black metal, který není „živ“ pouze z jízdy na nejvyšší převodový stupeň, ale spíše naopak z vyjížďky spíše defenzivní, velmi často pomalejší, což má blahodárný vliv na posluchačovu pozornost. V podstatě mohu s klidným svědomím napsat, že mě poslech „půlaněcohodiny“ docela baví a že to Dakkar v rámci žánru dělá slušně. Stěžejním nástrojem je celkem pochopitelně kytara, která způsobně bzučí, ale překvapivě slušně je vymyšlená, zahraná a slyšitelná i basa, trochu jednodušší bicí k muzice taky padnou. Vokál je klasický skřehot, docela dobře artikulovaný, takže všechno tak nějak OK, některé melodie jsou až chytlavé, ale všechno je třeba brát v potaz s tím, že podobně hrálo a hraje tolik kapel, že když mi někdo NARBELETH pustí za půl roku, určitě je nepoznám.
Za zmínku ještě stojí fakt, že jako poslední je zařazen cover od další podzemní party zpoza oceánu JUDAS ISCARIOT a že obal nevypadá vůbec špatně.
Celkově solidní průměr.
Seznam skladeb:
Čas: 34:48
Sestava:
Facebook
Bandcamp
Už v nadhlavníku je uvedeno, že NARBELETH produkují black metal. Možná by někoho napadlo, že by mohlo jít o úplnou mizérii, nebo nějaký pseudo folk caribic black, ale ani jedna z možností není správně. Dakkar žádné elementy kubánské lidové hudby do své tvorby nevkládá, ani do světa nepouští vyložené marnosti. Předchozí album „A Hatred Manifesto“ sice nebylo zázračné, pokulhávalo hlavně zvukem, ale s ohledem na Dakkarovy možnosti to lze chápat. Novinka „Through Blackness and Remote Places“ už se srovnání s podobně zaměřenými kapelami bát nemusí. Těmi „podobně zaměřenými“ myslím ty, které holdují starodávně znějícímu black metalu silně inspirovanému severskou scénou, hlavně ranými DARKTHRONE a BATHORY.
Dakkar si tentokrát mnohem lépe pohlídal zvuk, nebo prostě nasbíral zkušenosti, takže album zní v podstatě tak, jak to fanoušci zašpiněných kapel mají rádi. Hudební obsah pak překvapivě nabízí docela pestrý black metal, který není „živ“ pouze z jízdy na nejvyšší převodový stupeň, ale spíše naopak z vyjížďky spíše defenzivní, velmi často pomalejší, což má blahodárný vliv na posluchačovu pozornost. V podstatě mohu s klidným svědomím napsat, že mě poslech „půlaněcohodiny“ docela baví a že to Dakkar v rámci žánru dělá slušně. Stěžejním nástrojem je celkem pochopitelně kytara, která způsobně bzučí, ale překvapivě slušně je vymyšlená, zahraná a slyšitelná i basa, trochu jednodušší bicí k muzice taky padnou. Vokál je klasický skřehot, docela dobře artikulovaný, takže všechno tak nějak OK, některé melodie jsou až chytlavé, ale všechno je třeba brát v potaz s tím, že podobně hrálo a hraje tolik kapel, že když mi někdo NARBELETH pustí za půl roku, určitě je nepoznám.
Za zmínku ještě stojí fakt, že jako poslední je zařazen cover od další podzemní party zpoza oceánu JUDAS ISCARIOT a že obal nevypadá vůbec špatně.
Celkově solidní průměr.
Seznam skladeb:
- Sons of the Grand Cosmic Emanation
- Mesmerized by the Pale Ghost Moonlight
- An Unholy Gathering
- Delivering the Very Soul
- The Lightbringer
- The Eternal Return
- Through Black and Remote Places
- Gaze upon Heaven in Flames (JUDAS ISCARIOT cover)
Čas: 34:48
Sestava:
- Dakkar – vše
Bandcamp
